noir komentáře u knih

Hm, dobře napsané nic. Angličan Gallagher nás zavádí do Phoenixu v Arizoně, aby rychle, klipovitě odvyprávěl příběh cynického, ovdovělého, hláškujícího policisty (kolik takových vypravěčů už bylo: stovky, tisíce, miliony?), který se střetne se zvláštním, hravým zločincem, toužícím po uznání a publiku. Navzdory krátkému rozsahu jsem knížku četl snad měsíc a musel ji pořád prokládat něčím, co by mě bavilo a zaujalo víc. Údolí světel je především kriminálka, přítomnost nadpřirozeného prvku z něj může dělat nadpřirozenou kriminálku, ale podle mě ne horor, protože mu většinou chybí ty správné ingredience jako třeba atmosféra a pořádné napětí, o nějakém metafyzickém prvku, tajuplnosti a děsu z kontaktu s neznámem si člověk může vinou tvrďáckého vypravěče nechat jenom zdát, i když zrovna tady by se tento prvek dal využít, protože zločinec je koncipovaný jako neznámé, nepostižitelné, nepojmenovatelné Zlo. Hororem se nestane ani tím, že se v něm páchá násilí na dětech a detailně popisují vraždy a rozstřílená těla. Knížka se svými šablonovitými postavami a soustředěním na jednu dějovou linku s povinným střídáním akčnějších a pomalejších pasáží působí jako rodokaps, sotva něco víc. Pro mě zklamání.

3 23.11.2014

"Nepamatuji se, kdy se mnou nějaký fantasy román takhle zacloumal." - Stephen King (z obálky anglického vydání v řadě Fantasy Masterworks)

Na základě Joeových povídek a románu Černá krabice jsem sáhl i po jeho komiksu... a i pro mě to bylo v podstatě první plnokrevné setkání s tímhle médiem. Vítejte v Lovecraftu jsem přečetl asi za týden, po jednotlivých kapitolách, čili tak, jak vycházela původní předloha. Bavilo mě to, ale přiznám, že o dost míň než autorova literární tvorba (pokud jde o ilustrace, těm bych dal plný počet bodů; zaujaly mě, byly přehledné, ale vzhledem k tomu, že nemám s čím srovnávat, tak se omezím na hodnocení - líbilo). Po příběhové stránce jsem měl celou dobu pocit, že Hill fabuluje na půl plynu, že jsem to všechno jako by už někde četl, viděl... šílený vrah, duchové, středostavovská rodina v nesnázích, kouzelné artefakty...hm. A Lovecraft, jako název tajemstvím obestřeném rodinného sídla... eh. Kdyby nebylo několika hyper násilných scén, měl bych dojem, že je tento komiks určený mládeži, ostatně i několik hlavních postav je v tomto věku. Takže celkový dojem: vizuálně podmanivé dílo se zvláštně jednoduchým konceptem, s dost laciným důrazem na akčnost a násilí. Druhý díl předem neodepisuju, už jen proto, že se nejspíš rozvine nadpřirozený prvek a snad dojde i na nějaké neotřelejší a nápaditější věci. Dávám 3,6 hvězdičky.

8 23.09.2013

Antologie zpovědí autorů fantastické literatury o jejich skutečných setkáních s nadpřirozenem. Docela zajímavá už jen tím, že u nás vyšla, navíc hned rok po vydání v Anglii, a to ještě v Knižním klubu v redakci Iva Šmoldase:)
Editor Stephen Jones má na kontě sice zajímavější kousky, hlavně antologie hororových povídek, na které se specializuje, a pak slavnou řadu The Mammoth Book of Best New Horror - letos vyšel už 23. díl -, ale Valčík s temnotou určitě stojí stojí za pozornost.
Příspěvky jsou dvojího rázu, buď byly napsány přímo pro tuhle knihu, nebo byly převzaty z jiných zdrojů, což platí samozřejmě u již nežijících autorů, jako jsou třeba Machen, Poe, M. R. James, ale kupodivu i současných, viz Stephen King, James Herbert, Clive Barker, Richard Matheson a další, které obecně tvoří nejslabší část knihy, protože jsou příliš krátké, často kratší než medailonky uvádějící každý příspěvek, a do knihy dost násilně naroubované, patrně proto, že mají hlavně nalákat na velká jména.
Skutečné poklady se podle mě dají najít v delších textech, napsaných přímo pro Valčík, hlavně proto, že díky délce několika stran mívají hlavu a patu a taky proto, že některé jsou vážně zajímavé a povedené...napadá mě například Terry Lamsley s přízračnými Stěhovavými domy a Graham Masterton s Dědečkovým domem. Vůbec třeba Mastertonův příspěvek je zajímavý tím, jak se v něm snoubí strašidelné historky ze života a jejich vliv na spisovatelovu tvorbu (odraz dědečkova ducha ve výloze a Mastertonův pozdější zájem o paralelní světy za zrcadlem). A člověk se jen tak mimochodem dozví spoustu zajímavostí typu, že Peter James má garáž plnou veteránů značky Jaguar...

Cenná je knížka i kvůli informativním medailonkům o jednotlivých autorech, na kterých si dává Jones hodně záležet, jak je ostatně vidět i v Knize hrůzy. Jsou zajímavé už jen pro seznámení s plejádou angloamerických autorů 80.-90. let, kteří vinou jakéhosi děsu českých nakladatelů z literárního hororu samostatně nikdy nepronikli do českých knihkupectví buď vůbec (Ramsey Campbell, Stephen Laws, Mark Morris, Terry Lamsley...), nebo jen nepatrně (Masterton, Matheson, Gallagher...).

Čili kniha záslužná, zajímavá a stojí za dohledávání v antikvariátech.

3 04.01.2013