Mabie přečtené 783

Šílený les 2000, Vladimír Šlechta

Vladimír Šlechta je opět výborný v popisu prostředí. Druhý díl nijak nenavazuje na ten první, nabízí jen pár postav a žádný velkolepý příběh a přesto se čte opravdu dobře. Postavy jsou reálné, žádná není jen kladná nebo záporná a jejich protivník les je opravdu šílený. Je to příběh o hledání odvahy, zodpovědnosti, hledání sama sebe. Pohraničí není v žádném případě černobílé, akce je tu hodně a souhlasím s kuruteku, že je to “alegorie rozpadající se civilizace, pokroku, o kterém se nedá říci, v čem je opravdu pokrokem…”. Jo, ta bestie pokrok.... celý text

Krvavé pohraničí 2000, Vladimír Šlechta

Je to svého druhu dobrodružný western v hávu high fantasy. Styl autorova psaní se mi líbí a třebaže celý děj není nijak komplikovaný, kniha mě chytila. Vladimír Šlechta je velmi silný v popisu prostředí a vytvořil opravdu přitažlivý svět, obydlený kromě lidí i elfy, gobliny, orky, trpaslíky a různými magickými nestvůrami. V několika předchozích komentářích už zaznělo, že se v příběhu vlastně nic moc neděje. A přesto… autor svými dlouhými pasážemi, které pro hlavní příběh nejsou nijak důležité, a občasnými krátkými encyklopedickými odkazy, otevírá průzory, které ukazují, že zatím vidíte jen malý kousek zajímavého a pestrobarevného světa. Ten svět chci prozkoumat a tak vyrážím do Šíleného lesa.... celý text

Kniha o staré Praze 2008, Jiří Horák

V žádném případě bych knihu nenazvala čtivou - je nabitá kvantem letopočtů a je nutné číst ji pomalu a pozorně, abyste se neztratili. Jde ale o soubor historicky doložených informací a zajímavostí o Praze za posledních devět století a autor dohledal řadu opravdových kuriozit. Ani jako rodilá Pražačka jsem netušila, že: - tvůrcem staroměstského orloje byl mistr Mikuláš z Kadaně, nikoliv legendární mistr Hanuš z Růže, který byl jen prvním “orlojníkem”; - staroměstský orloj ukazuje 4 časy: středoevropský; staročeský (měřený od soumraku); hvězdný (určovaný úhlem poledníku a jarního bodu) a temporální (pro astrology); - orloj měl být dvakrát prodán do starého železa; - více než 30 let jedny z hodin orloje ukazovaly špatný čas, dokud na chybu neupozornil všímavý šestnáctiletý student strojnické průmyslovky; - Klamovka získala své jméno po rodině Clam-Gallasů stejně jako Kampa po italském šlechtici Tengnagelu z Campu; - přes Karlův most jezdily železniční vagóny a most byl kromě mnoha jiných výjimečností oblíbeným místem sebevrahů (neúspěšně se odsud pokusil o skok i Jaroslav Hašek). Švec Josef Rousek, který si zde zřídil půjčovnu loděk, se tady stal pověstným záchranářem a za svůj život zachránil přes 200 osob a vylovil asi 100 utonulých; - ve Spálené ulici žil od roku 1912 ve fontánce 1. České pojišťovny říční úhoř Pepík, (resp. úhořice Pepička), který se dožil 68 let. Fakta a historický kontext, milé, poučné i zábavné. Doporučuji nejen pro milovníky Prahy, ale pro všechny, kdo se alespoň trochu zajímají o historii.... celý text

Mrtvý klíč 2016, D. M. Pulley

Dvě dějové linky, které se protínají ve staré clevelandské bance a dvě mladé ženy, které se dvacet let od sebe pohybují na stejných místech a nevědomky se přimotají k tajemství v hodnotě 50 milionů dolarů. S autorkou jsem se moc nepotkala - téma zajímavé, ale děj tak roztahaný a zbytečně zamotávaný, že se jeho potenciál vytrácel. Líbilo se mi rozdělení na dvě dějové linky a velmi sugestivně popsané prostředí. Dobře popsané byly i hlavní hrdinky, ačkoliv ani jedna z nich mi nebyla sympatická (alkoholička Iris mi přišla odpudivá). A nemohu kladně ocenit ani závěr, který ač docela netypický, vyšuměl tak nějak do ztracena a nezodpověděl řadu legitimních otázek. Opravdu neuspokojivé. Zkrátka jako celek mě kniha zklamala a už bych ji nečetla.... celý text

Světlo a stíny 2017, Leigh Bardugo

Úvodní díl ságy Griša mě mile překvapil. Kniha je klasická YA fantasy, plná předvídatelného děje, ale rozhodně čtivá, s pěkně promyšleným světem i skvělou magií. Vyhovuje mi autorčin styl psaní, a i když je v příběhu poměrně hodně klišé, 4 hvězdičky jsou zasloužené, protože je tu charismatický záporák Temnyj, nezbytná romantická linka s naivní hrdinkou, šmrncovní grišové a najde se i pár vtipných momentů. Jediné co mě trochu iritovalo, byl slovník, inspirovaný carským Ruskem a musela jsem se párkrát ujistit, že autorka není křtěná Volhou.... celý text

Kdysi 2016, Morris Gleitzman

To tedy bylo něco! Oproti právě dočtenému To od Kinga, toto byl skutečný horor. Morris Gleitzman má neuvěřitelný vypravěčský dar. Příběh je zcela sugestivní a snoubí se v něm zdánlivě neslučitelné: válka, smrt, holokaust na straně jedné a dětská čistota, naivita a slušnost na té druhé. Myslím, že třebaže se jedná o dětskou literaturu, dospělí ji dávají hůře než děti. Určitě doporučuji!... celý text

To 2016, Stephen King

Lidé odjakživa rádi svádí své nedokonalosti a viny na někoho jiného, nejsnáze samozřejmě na někoho neexistujícího, případně na nějakou nadpřirozenou sílu a omlouvají tím svá selhání. Asi aby se za sebe nemuseli stydět. King ve své epické hororové alegorii ukázal, že největším zlem pro člověka je člověk sám. Kniha se kromě sedmi kladných hrdinů hemží množstvím hnusných kreatur, přetéká spoustou zdlouhavých popisů a děsí nechutnými scénami. A přesto jsem z té plejády odporností byla asi nejvíc otřesená popisem, kdy psychopatický mladík několik dní ve staré lednici zabíjí štěně. Popisem tak příšerně realistickým, až jsem uvažovala, že knihu odložím. Další perličkou byla banda 11letých děti, souložící v zabahněném podzemí města a to celé prezentované jako boj proti zlu. No, nakonec jsem to dočetla, ale celkově tento kultovní počin Kinga považuji za TOtální hovadinu, která prvoplánově útočí hlavně na nejnižší lidské pudy a strachy. Suma sumárum: je to opravdu hodně košatý brak se spoustou zakomplexovaných postav a rozvláčných popisů, kam naprosto nesedí ten hořkosladký “happyend”. A právě tak jako ve mě klauni odjakživa vzbuzují pocit trapnosti, probouzí ve mě podobné pocity i tato kniha. Dávám max. 1,5* za příběh o přátelství, víc ale dát nemohu.... celý text

Domek v Irsku 2022, Julie Caplin

Potřebovala jsem změnit žánr, vyčistit hlavu a měla jasnou představu o tom, že chci něco jednoduchého, pozitivního, zkrátka paperback na krátkou dovolenou. Rozhodla jsem se pro Domek v Irsku, což měl být příběh z kuchařské školy na tradiční irské farmě. Irsko bych chtěla poznat, vařím ráda, tak se zdálo, že by to měla být ta správná volba. Bylo to ale tak prvoplánově hloupoučké, že to hlavu sice vyčistilo, ale to bylo asi tak všechno. Z této série jsem v minulosti přečetla asi dvě knihy a ty splňovaly mou potřebu romantiky, dobrého popisu místa, rozumné “zápletky”. Domek v Irsku nabídl té romantiky poskrovnu a hlavní hrdinka Hannah byla pragmatická, naprosto neromantická osoba, kterou občas popadla potřeba se začít chovat zcela proti své přirozenosti a nerozuměla pak sama sobě, natož aby ji chápal čtenář. Také o Irsku toho bylo v knize relativně málo a ani žádný zajímavý recept se nekonal. Evidentně je to pro jinou kategorii čtenářů (tedy čtenářek, protože si neumím představit chlapa, který by toto dal) a za mou osobu OPRAVDU NE. Shrnuto a podtrženo - bylo to slabé i na tento druh literatury.... celý text

Válkotvůrci 2020, František Kotleta (p)

Nejsem úplně “povídkový typ” a v této knize byly povídky někdy lepší a někdy trochu horší, ale nikdo Františku Kotletovi neupře nápady, přetékající invencí a břitkým vtipem. Většina povídek byla s neotřelým nápadem i pointou, stejně jako s typickým (leckdy černým) humorem. A třebaže většinou se jednalo o povídky, kdy byl autor ještě nevypsaný, pro fanoušky je kniha asi povinnost …a z některých povídek mrazilo. Smekám, Kotleta je vzácný živočišný druh a svého druhu vizionář.... celý text

Kniha hřbitova 2008, Neil Gaiman

Celkově zajímavá hororová pohádka a neotřelé téma spolu s myšlenkami, které přesahují dětský věk, pro který je kniha určena. Postavy jsou jednoznačně dobře vykreslené a určitě si oblíbíte ať už Nika a nebo Silase, Owensovi, slečnu Lupescu nebo Lízu. A dokonce i ti jednoznačně záporní hrdinové jako Jack, ghúlové nebo hrozba Sleer mají své kouzlo. Kniha má konec s nečekaným rozuzlením, i když bych ho uvítala trochu více rozvedený. Asi jsem čekala více, protože to byl Gaiman, ale prostě jsem nebyla ta správná kategorie čtenáře, kniha je jednoznačně pro jinou věkovou skupinu, než je ta moje.... celý text

Město v oblacích 2020, Kristýna Sněgoňová

Na téma postapo bylo napsáno tolik knih, že je asi těžké napsat něco naprosto převratného, ale knize se nedala upřít čtivost. Bylo to originální, akční, hororové a občas i vtipné. Hlavní hrdina nic moc sympatický, ale závěrem to výrazně vylepšil. Ostatní hrdinové byli překvapivě dobří a věrohodní. Celkově mě autorka překvapila (byla to pro mě první kniha od Kristýny Sněgoňové), její styl je spíše “chlapský” a to se mi líbí. O knize jsem nic moc dopředu nevěděla a zpočátku mi trochu chybělo vysvětlení co město jako takové představuje. Ale máme z minulosti trochu podobnou zkušenost, takže po relativně krátké době mi byl ten svět, který vymývá svým lidem mozky, dost jasný. Dalo by se říci, že je to téměř klasické postapo, kde vládne surovost a u žádné postavy není jisté, jestli za chvíli ještě bude žít. No, jestli si nedáme pozor, tak nějak to s námi dopadne.... celý text

Na ostřích čepelí 2009, Miroslav Žamboch

Autor dokázal namíchat neuvěřitelný koktejl ze spousty dobrodružství a intrik, zajímavých zápletek a výborně vykreslených postav. Pikantní chuť této bezvadné kombinaci “sword and sorcery” ale přidává hlavně netradiční hlavní hrdina. Vlastně ani nevíte, jestli je Koniáš hrdina kladný nebo záporný, protože jeho žebříček hodnot je velmi zvláštní. Je upřímný i zrádný, žoldák bez skrupulí i spolehlivý bojovník, laskavý i krutý, muž se svérázným smyslem pro čest i bezohledný zabiják, zkrátka velmi rozporuplná osoba. Nemyslela jsem, že si mě tento svého druhu vzdělaný Conan tak získá, že si toho nepochopitelného a neuchopitelného člověka zamiluji. Skvělý příběh i celková atmosféra knihy stojí za 5*.... celý text

Oněgin byl Rusák 2006, Irena Dousková

Kvalitní humor bez vulgarit nebo trapností se obecně hledá těžko. Tím spíše v době tak absurdní, jako byla ta socialistická. Paní Dousková ve své knize dokázala propojit nejen inteligentní humor a naivitu mládí, ale i krásnou literaturu (byť z Ruska) tak dokonale, že, ač to není taková bžunda jako Hrdý Budžes, je to silné a pravdivé. V knize tentokrát chybí Helenčina dětská naivita a místo ní přichází lehká drzost mládí ruku v ruce s tesknou touhou dospívání. A to vše se odehrává opět v době bolševika. Zvolila jsem audioknihu a kromě kvalit samotného textu jsem si užila i Báru Hrzánovou, která byla vynikající. Knihu jednoznačně doporučuji, ale nečekejte klasický nenáročný humoristický román, protože celkový dojem je spíše skličující. A třebaže tempo vyprávění je poklidné a celé to plyne krásně lehce, lehko vám z vyprávění nebude. Přesto ale… Kromě řady komických situací potěší způsob, kterým autorka dokázala tu šedivou dobu projasnit úryvky básní a písní. Se studem přiznávám, že jsem si nepamatovala, že úryvek: “Snad jednou díky vzdělanosti, až povolí ji ruský svět (počítám na to ze skromnosti filozoficky pět set let)…” je z Oněgina a musela mi to oživit až hlavní hrdinka. Okouzlily mě naivní a křehké básně dospívajících středoškoláků a s lehkou nostalgií jsem si vychutnala velice povedený překlad Lermontovovy Plachty: “Bělá se plachta osamělá, na moři v mlze šedivé, co v dalekém tom kraji dělá, co opustila v zemi své?” Ano, je to kniha, které s čistým svědomím dávám pět hvězdiček. P.S. Jen mě mrzí, že pro dnešní mládež asi bude popisovaná doba natolik nepochopitelná a absurdní, že ji z textu paní Douskové úplně nepoberou, možná jim to celé dokonce přijde “trapné” a nebo jim to vyzní jako ne úplně povedený humoristický román. Škoda, protože ta kniha má opravdovou hloubku.... celý text

Hrdý Budžes 1998, Irena Dousková

Hluboce smekám před autorkou, která dokázala něžně, poeticky a přitom tak vtipně, popsat tu nemravnou dobu bolševika. Mám ráda jak divadelní představení, tak audioknihu nebo samotnou knihu. A u každé formy tohoto díla zažívám smutné i veselé pocity v jeden okamžik. Helenka mi připomíná dobu ve které jsem vyrůstala, i mne samotnou v té době - přemoudřelá holčička, která rodičům občas připravila krušné chvíle (moji rodiče museli řediteli ZŠ vysvětlovat, že “vycpaný Lenin” nebyl myšlen hanlivě, ale že jsem v první třídě jako jediná věděla, co je to mauzoleum …a samozřejmě jsem měla i jiné hluboké znalosti, které jsem měla potřebu ventilovat a pak se mi obvykle tak jako Helence stávala “taková nemilá věc").
 Je to kniha, ke které se vracím, když je mi smutno - kniha zahřeje na duši a já vím, že není tak zle, že by mohlo být hůř. Navíc Bára Hrzánová je prostě epochální. Knihu i audioknihu všem srdečně DOPORUČUJI!... celý text

Vazači zhouby 2022, Artemian (p)

V úvodu svého komentáře musím poznamenat, že hodnotím jen příběh, hru jsem nikdy nehrála a proto asi některé aspekty nedocením. Příběh se většinou odehrává na bojišti. Čtyři hlavní hrdinové, každý jiný a každý něčím překvapivý, jsou vykreslení velice věrohodně. Opravdu sympatický mi byl Coriel, což byl nejen “slušňák”, ale i talentovaný stratég. Většinou tolik bojů a bojových scén nemusím, ale tady to úplně nevadí a co pravdu oceňuji, to jsou úvahy Coriela jako tvůrce strategie boje. Ty byly podané poutavě i pro naprostého laika. Zpočátku jsem měla trochu problém se samotnou podstatou příběhu - s nemocí. Nakažení byli banda zombíků, ale vlastně se o nich docela dlouho nic moc konkrétního neříkalo. Pak Zhouba zvolna získala jasnější kontury, ale mrzelo mě, že autor trochu více nerozvinul příběhy alespoň několika nakažených a nevytěžil z nich trochu více, aby rozředil množství bojových scén. Kromě všech výše uvedených plusů (dobrý příběh, různorodé postavy, akční děj) se v knize najde opravdu osvěžující humor. Trpaslíci byli se svým osobitým jazykem a vtípky prostě TOP. A kromě spousty bojů, strategií, plánů a kladných i pokřivených lidských charakterů je tu i několik okamžiků k hlubšimu zamyšlení. Na závěr mám výtku k obálce, která příliš neodpovídá tématu a působí trochu dětsky (až teprve později jsem zjistila, že se má jednat o hrací kostky). Ale možná je důvodem to, co jsem zmínila v úvodu - nikdy jsem hru ani neviděla. Třebaže nejsem pro tuto knihu úplně cílová skupina, myslím, že milovnici bitev ji ocení. Já děkuji autorovi za možnost si knihu přečíst a pŕeji mu hodně napadů na další knihy.... celý text

Jizva 2004, China Miéville

China Mieville je geniální stavitel originálních světů a tvůrce přepestré palety bytostí, strašlivých netvorů, přetvorů a potvorů. Jeho svět je drsný, plný nebezpečí a špíny. Přečtu skoro všechno, ale směr New Wierd evidentně není moje parketa, nemusím mít všechno nepřirozené, zmrzačené a plné odpadků, samý hnus, krev a hnis. Originalita se tomu určitě upřít nedá, ale nechutností a podivností je moc, chybí sympatický hrdina a těch dloooouhých popisů je tu tolik! Z pohledu literárního je to určitě kvalitní umělecké dílo, ale pokud se jedná o čtivost, tak to je horší. Za jasné klady považuji autorovu bezbřehou imaginaci a obrazotvornost při vystavění samotného pirátského města Armady, ale jednotlivé postavy, třebaže tak fascinující co do tvaru a struktury svých těl, ty na mě působily většinou ploše a nedokázala jsem mít ráda ani jednu z nich. Oproti Nádraží Perdido se mi kniha četla lépe, ale i tak to byl asi poslední Mieville, kterého jsem dala.... celý text

Svědectví 2020, Margaret Atwood

Způsob vyprávění je ve Svědectví jednodušší než v Příběhu služebnice, ale stále je to velmi silný příběh o prožitcích žen ve světě dystopické teokracie. Tentokrát jsou to výpovědi tří žen, jejichž dějové linky se po určité době protnou. Samotný Gileád je “na vrcholu” a symbolem společenského postavení je množství “mart” a samozřejmě dítě. Ale o děti tu jde hlavně z pohledu společenské prestiže, nikoliv z pohledu vytvoření milující rodiny. Stále platí, že jediný moudrý a spravedlivý je muž a žena má jen velmi málo šancí na opravdový život. Jako manželka (pokud má štěstí) smí pouze dotvářet obraz manžela jako jeho dekorace, pokud je služebnicí, představuje svého druhu plemennou krávu, jako “marta” je otrockou služebnou bez jakýchkoliv práv. Poslední možností, pokud rezignuje na mateřství a je přiměřeně inteligentní, poslušná a současně silná, je stát se “tetou” a realizovat se v prostředí ostatních tet. No, zkrátka a dobře: být v tomto světě ženou není žádná výhra. Celé je to obludné a zvrhlé a bohužel v souvislosti s celou řadou současných trendů v tzv. civilizované společnosti, která si nechá v zájmu demokracie líbit opravdu hodně, je to občas skoro reálné. Líbil se mi zvláště příběh tety Lýdie, od poloviny knihy se však začalo všechno trochu zbytečně zamotávat a závěr byl v duchu YA předvídatelný. Jako celek byla kniha čtivá, ale úrovně první knihy pro mne nedosáhla.... celý text

Bude to bolet, doktore? 2018, Adam Kay

Kniha je klasický deník mladého lékaře, je plná nesourodých historek z porodnicko/lékařského prostředí a není to moc veselá kniha, třebaže je tam spousta vtipů. Oceňuji leckdy až černý humor, což je způsob jak se vyrovnat se stresem, celkovou psychickou zátěží lékařské profese, ovšem humoristickým románem bych to nenazvala. Sondou do tvrdého života lékařů a zdravotnického personálu ale naprosto jistě. Nejdříve jsem si říkala, že je to stěží na 3*, ale s postupem času a s množstvím přečtených stránek jsem změnila názor. Hlavní hrdina má opravdu vtipné glosy a popisuje neradostnou situaci ve státním zdravotnictví v UK. Podle mých zkušeností je ale lékařská profese a šílené množství pracovních hodin stejné i u lékařů v Čechách. Tou nesourodou směsicí vtipných, bizarních a hlavně smutných příhod jsem si zase připomněla, že málokdo tak často nese kůži na trh a málokdo tak ovlivňuje životy druhých, jako lékaři, zvlášť pak ti v nemocnicích. Adam Kay jako “slabý silný lékař” byl schopen opustit profesi, která ho naplňovala a současně i stravovala, což muselo být zničující rozhodování. Patří mu můj obdiv …i lítost.... celý text

Nádraží Perdido 2010, China Miéville

Proč je v knize všechno tak divné? Na jedné straně je to plné pozoruhodných bytostí, bizarní magie a pokrouceného názvosloví (hluboce smekám před překladatelem) a na druhé straně nás autor stále dokola zasypává takovou dávkou naturalistických popisů všech možných nechutností, že jsem z toho unavená. A nenašla jsem ani jednu sympatickou postavu, které bych fandila! Uznávám, má to naprosto jedinečnou a velmi silnou atmosféru, ale celé to nemá ani logiku, ani příběh. Všeho je “trochu moc” - všechny ty podivuhodné rasy, tolik fantasmagorií a rádoby vědeckých zdůvodnění, tolik úžasných nápadů. Jak napsal Eldar80: “Obsahuje to tolik nápadů, že by jiným autorům vystačily na několik románů. Jenže těch zvláštních věcí je tolik, že čtenář časem otupí.” A přesně to se stalo mě - byla jsem zahlcena, přejedena a má velká očekávání se nenaplnila. Méně by bylo více.... celý text

Dlouhá cesta 2016, Hana Marie Körnerová (p)

Když pominu silně za vlasy přitaženou zápletku (mladá matka opustí půlroční dítě a odjede z bezpečí, od rodiny i pohodlného života sama do válkou zmítané země), tak vlastní dějová linka a historie se protnuly velmi realisticky. Příběh se mi líbil, hlavně díky popisům. Sice popisům doby plné udavačství, potoků krve, zvůle úředníků a bídy, ale získala jsem velice dobrý pohled na jakobínskou Francii. Autorka ve svém příběhu velmi barvitě ukazuje jak jde vývoj lidstva po spirále, jak se historie opakuje, jak jsou lidé stále nepoučitelní a ve jménu nejrůznějších “dobrých myšlenek” páchají neuvěřitelná zvěrstva a že dav je nejhorší možná “síla pokroku”. Čím jsem starší, tím častěji se ptám: “Proč se nedokážeme poučit?”. Jen ta hlavní hrdinka byla na pár facek - dříve rozumná a na svůj věk velice dospělá Hermína se tentokrát chová jako hloupá, tvrdohlavá koza. Jednoznačně nejslabší a nejméně věrohodný díl ze série, přesto se mi líbil jako historická reminiscence.... celý text