laurs přečtené 78

Nebe pod Berlínem 2002, Jaroslav Rudiš

V příběhu neočekávejte klasické schéma typu expozice – zápletka – vyvrcholení – katarze. Autor umístil poněkud nezajímavou a všední postavu do prostoru berlínského metra a tam ji nechal odžít nějaké vtipné situace či vyslechnout historky od místních. Obvykle takové knihy nečtu, ale tohle mě zaujalo a bavilo hodně. Jazykově je ta kniha za mě hodně dobře napsaná, protože dodává příběhům na autentičnosti. Určitě doporučuji všem.... celý text

Stařec a moře 2015, Ernest Hemingway

Kniha je ve zkratce o tom, jak stařec loví a zápasí s obrovskou rybou, která by mu mohla po neúspěšných čtyřiaosmdesáti dnech bez úlovku přinést uznání ostatních rybářů a uznání své. Když jsem tuto knihu četla jako mladší, nedokázala jsem se ztotožnit se starcem a jeho motivacemi jet na moře riskovat život kvůli rybě (nebo uznání). Dneska už celý příběh a myšlenku vnímám také trochu jinak. Nicméně mi podle mě stále chybí ta zkušenost člověka, který už nestačí mladším, ale nechce si to přiznat. Knihu nechci vykládat skrze Hemingwaye a jeho život, ale domnívám se, že on sám po několika svých zraněních a vzhledem ke svému věku na sklonku život věděl o tom, že některé věci už dělat nemůže a tenhle příběh se jeví jako vhodný způsob, jak se s tímto faktem vyrovnat. Metoda ledovce je za mě v téhle knize ideální. Rybář přemýšlí nad rybou a baseballem a zdá se mu o lvech. Víc vědět nepotřebujeme, abychom si k rybáři vybudovali vztah. Víc tam totiž za mě není.... celý text

Jan Masaryk - Tajemství života a smrti 2018, Vladimír Liška

Využila jsem tuto knihu jako takový odrazový můstek při psaní seminárky, a nemohu si stěžovat. Kniha obsahuje spoustu zajímavých postřehů a fakt, která velmi rozvíjí zájem si o tomto tématu zjistit více informací. Nejspíše není v našich silách přijít na to, co se v noci z 9. na 10. března roku 1948 stalo. Důležité je ale na Masaryka pamatovat a jeho podivnou smrt si připomínat a mluvit o ní.... celý text

Lady Fuckingham 2011, Oscar Wilde

Já chápu, že jsem si koupila pornografickou knihu z období dekadence a neměla bych být překvapená, o čem se tam píše. Hrozně mě ale mrzí, že na to, jak je kniha skvěle psaná jazykově, nemohl vzniknout lepší příběh s alespoň nějakým smyslem. I knihy čistě o sexu se podle mě dají psát lépe. Takhle napsané mi to bohužel nic moc neříká ani jako čtenářce, ani jako ženě.... celý text

A uzřela oslice anděla 1995, Nick Cave

V životě jsem nepoznala špinavější místo, než je údolí Ukulore. Nemyslím, že je to čtení na třetí hodinu odpolední, když svítí slunce a vy máte zrovna trochu času. Spíš je potřeba se před tím trochu opít, zapřemýšlet nad něčím, co vás právě tíží a co vás dělá nešťastným. Pak se teprve pusťte do čtení. Budete chtít brečet, budete znechucení, možná to s váma sekne :D To asi trochu přeháním, ale skutečně mám dojem, že se dočkáte scén nebo frází, které se vás hodně dotknou (jako třeba ještě nikdy žádná kniha) a v puse vám zůstane taková ta hořká chuť.... celý text

Farma zvířat 2015, George Orwell (p)

Neskutečně zajímavá alegorická povídka či novela. George Orwell nijak napřímo neříká, že režim, který zvířata nastolila, je špatný. Tyto obecné, dá se říct poměrně objektivní popisy farmy a různých propagandistických prostředků dodávají povídce na směšnosti a ironii. Nejvíce děsivé jsou postavy ovcí (v povídce, i v reálném životě).... celý text

Pohyblivý svátek 2016, Ernest Hemingway

Jedná se o sbírku povídek z toho nejkrásnějšího a svým způsobem nejsmutnějšího prostředí na světě. Poválečná dekadentní Paříž, kde pije ztracená generace. Texty jsou vtipné v momentech, kdy největší americký spisovatel ukazuje druhému své přirození. Jsou nechutné, jsou smutné, jsou prostě geniální. Za mě je dobré na tuto knihu stále pohlížet jako na fikci. Hemingway je osoba jako každá jiná a své zážitky hodnotil jen a jen subjektivně. Zcela jistě totiž nebyl každý umělec pouze takový, jakého ho vylíčil on. Vždycky, když jsem dopsal nějakou povídku, cítil jsem prázdnotu, smutek a štěstí zároveň jako po milování. A nebojte, pane Hemingway, mám to stejně, když dočtu nějakou knihu z vaší doby.... celý text

Smrt na Nilu 2019, Agatha Christie

Tuto knihu mám například já konkrétně v povinné četbě a mám za to, že je to tak dobře. Každému, komu taková ta těžká klasika zkrátka nejde, bych mohla tento kousek jedině doporučit. Kdo už trochu Hercula Poirota zná (třeba i ze seriálu nebo z filmů), ví moc dobře, jak vyšetřuje a také si dokáže s poměrně velkou přesností tipnout, kdo za celým zločinem stojí. To se podařilo i mně, ale nevadí mi to. Užívala jsem si celou plavbu společně se všemi postavami. Velkým tématem této knihy je toxická láska a jak moc nebezpečná může být. Je to neuvěřitelně geniálně uchopeno. Agatha Christie nemusí po lopatě vysvětlovat v čem ta toxicita tkví, a přesto… to všichni pochopíme. Možná se pousmějeme, nebo nám bude špatně od žaludku, nebo nám bude některých postav hodně líto.... celý text

Muž, který chtěl být šťastný 2008, Laurent Gounelle

Žert 2016, Milan Kundera

Když jsem četla Kunderův Falešný autostop, zanechalo to ve mně hořkosladkou pachuť v ústech. V tu chvíli jsem autora nesnášela za jeho popisy nechutných pocitů, které muž vůči ženě měl, a zároveň zbožňovala, že se mu povedlo toto znechucení převést tak autenticky a geniálně na papír. A Kunderu jsem si zamilovala. Žert ve mně v jednu chvíli vyvolával pocit, jak komicky může působit zubožený život, v druhou zase pouze prohluboval nenávist ke Kunderovi, jehož mužské postavy jsou s prominutím prostě hovada. Ale utvrdila jsem si, že je génius: popisům motivací jednotlivých postav nechybí ani písmeno, milostné scény jsou přesně takové, jak by člověk od Kundery očekával. (Jenže vhodné vzhledem právě k motivacím a vlastně fantasticky provedené.) Textu samozřejmě dodává jiný rozměr doba, ve které se odehrává. K tomu řeknu jen: „…odpovědnost není myslitelná bez svobody.“ (str. 117)... celý text

Malé pikantní vraždy 2019, Jussi Adler-Olsen

Úplně jsem neporozuměla smyslu první povídky. Nápad dobrý, ale nechápu, proč nemohlo dojít k nějakému lepšímu zpracování. Druhá povídka už byla o něco zajímavější.... celý text

Cizinec přichází 2005, Mika Waltari

Tahle kniha mi poskytla až téměř duchovní zážitek. Jde o to, že všem se nám někdy zamotá hlava a chceme si najít nějakou cestu, jak si vysvětlit věci nebo jak pochopit něco o sobě. Jsou lidé, co proto chodí do kostela nebo na jógu, vytváří přívěsky z kamenů, vykládají karty, čtou Čtyři dohody nebo se upínají na vědu. A všechno tohle je v pořádku, dokud, jak říkám, si prostřednictvím těchto metod nějak poradíme se životem. Pro mě byla tahle kniha velká lekce. Těžko říct, proč. Možná to bylo dokonale popsanými motivacemi a vývoji postav nebo těžkým a smutným koncem, který ale mně dával ohromný smysl. Tato krátká novela, ač téměř bez děje, umí vtáhnout a nepustit. Rozhodně nejlepší kniha, co jsem zatím v tomto roce četla.... celý text

Jak je důležité míti Filipa 2018, Oscar Wilde

Asi se budu do Wilda pouštět častěji, protože tohle mě opravdu bavilo. Nejen ten humor, sarkasmus a paradoxy, ale celkové pojetí klasického cynismu, co v podobných knihách nacházíme. Nemohu samozřejmě opomenout ani povedené aforismy, které jsou pro spisovatele tak typické. Myslím si, že v tomhle textu je velmi zajímavé zamyslet se nad tématem lhaní a nakonec se pousmát nad ironií toho, že i ten největší lhář může vlastně mluvit pravdu.... celý text

Skleněný pokoj 2018, Simon Mawer

Já asi nikdy pořádně neocením to, jak Simon Mawer píše. Nápad skvělý, docela i popisy a dialogy. Ona to vlastně není špatná kniha, ale.. Přemíra sexu, kterému se někdy autor snaží vtisknout nějaký hlubší smysl (ale spíše to bývá komické). Přemíra nevěry – a tady chci něco říct: buďto je každý muž opravdu hovado anebo pan Mawer zkrátka nechtěl zpracovávat nějaké větší motivace k nevěře mužů. Ať tak či tak, moc jsem to nepochopila a nelíbilo se mi to.... celý text

I slunce vychází 2015, Ernest Hemingway

Několik přátel vyrazí do Španělska na fiestu. Hodně pijí, hodně jí. Pořád hledají, kde se napít a kde se najíst. A tak pořád dokola. Samá restaurace, samá kavárna, furt jenom chlast a ano, ta atmosféra, co Hemingway popsal, je okouzlující, ale podle mě to nestačí. A samozřejmě asi rozumíme tomu, že takhle žijí kvůli zážitkům z války a kvůli jakési neschopnosti dále působit v běžně probíhajícím životě. Líbila se mi podobnost Roberta Cohna a jeho partnerky Frances s manžely Fitzgeraldovými a citáty: „Dělat cynika přes den je snadné, ale v noci to je jiná věc.“, „Není žádný důvod, proč by člověk měl na věci ve tmě pohlížet jinak, než když je světlo.“ nebo „Ženské jsou skvělé kamarádky. Prostě skvělé. Člověk musí být do ženské zamilovaný, aby kamarádství mělo základ.“ A achjo. Dialogy jsou naprosto geniální a výše citované fráze jsou přece ukázka toho, jak se má psát, ale pro mě to bylo strašně málo. Bez zajímavějšího děje a především bez nějakého většího přesahu.... celý text

Deset malých černoušků 2017, Agatha Christie

No páni. Tady jsem vážně vděčná za čtenářskou výzvu, která mě přivedla k tomu se do Agathy Christie pustit. Nádherná detektivka, kde vyšetřování probíhá vlastně především na základě rozhovorů několika perfektně vymyšlených postav. Možná jsem doufala v malinko jiný konec, ale rozhodně nejsem zklamaná.... celý text

Příběhy Pata Hobbyho 1985, Francis Scott Fitzgerald

Pozoruhodná to kniha. Když jsem (a už je to dávno) poprvé vzala do ruky Starce a moře, jediné, co jsem z toho byla schopna vytáhnout je to, že je to prostě o starém rybářovi, co už svými metodami nestačí mladým. Tato sbírka povídek má podle mě velmi podobný motiv. Pat Hobby lpí na své slavné minulosti a na dobách němého filmu. Ale situace už je jiná. Ač povídky jednotlivě jsou relativně humorné, sbírka celkově (i se znalostí Fitzgeraldova života a jiných jeho děl) působí neskutečně smutně. Jako Gatsby začínal nově poznaným štěstím Nicka a objevováním krás New Yorku v podobě večírků, bezstarostného mladí a bohatství a končil pohřbem Gatsbyho, na který se nikdo z jeho "přátel" nedostavil, tady F. Scott úplně přeskočil tu část, kdy se má hrdina dobře a rovnou pociťujete zoufalství někoho, kdo už dávno nežije ten velkolepý americký sen.... celý text

Ach jo 1994, Robert Fulghum

Musím třeba uznat, že při čtení první kapitoly o debužírování v noci jsem se hlasitě smála a naprosto souhlasně kývala například u prohlášení: „Nejedná se o kolektivní činnost. Je to soukromý náboženský zážitek.“ Bohužel toto mé nadšení nepokračovalo při čtení kapitol a příběhů dalších. Někdy mi přišlo rozuzlení trochu až přehnaně optimistické (nebo jako obrovské sluníčkářské klišé). Tím myslím třeba „doutník“. Zaujalo mě jeho vysvětlení, proč a jak knihu psal a to jsem obvykle k těmto věcem příšerně skeptická, ale oceňuji, jak k tomu celému přistoupil, i větu: „a protože vy mi neříkáte, jak mám psát, já bych vám neměl říkat, jak ji číst“. Dále se mi líbilo, jak příběhy fungovaly skvěle ve sbírce a vzájemně na sebe někdy odkazovaly.... celý text

Až tady nebudu 2018, Linda Green

Autorka pracovala dle mého se zajímavým nápadem, bohužel to zpracování je strašně slabé a mám pocit, že z toho mohla vytáhnout víc. A poté ještě téma domácího násilí. Myslím, že vysvětlení, že není pravda, že pokud se takto zle chová otec, nemusí se tak chovat i syn, je zbytečné. Příběh to takhle potřeboval, tak to tak je. Hotovo, tečka, ať si to čtenář v textu najde sám. Ať si to sám vysvětlí, ať to sám pochopí.... celý text

Postav hlídku 2016, Harper Lee

Já tu knihu asi prostě nepochopila. Neshledala jsem na konci žádné skutečné vysvětlení, pokud tedy mělo být potřeba nebo pokud mělo být součástí knihy a důležité. A pokud ne, tak jsem fakt zmatená. Dejme tomu, že Jana Luisa byla tedy ochotna pochopit svého otce jako „obyčejného příslušníka lidské rasy“, ale? Pročítala jsem i některé komentáře tady a rozumím tomu, co chtějí říct, ale nejsem si tak úplně jistá, že tohle hlásá i příběh. Že fakt přemýšlí nad rozdílem mezi ideou a realitou. Čipera na konci přece nezměnila postavení k problematice, co se v knize probírala. Nebo ano? A měla by? „V dnešní době musí člověk negrům podstrojovat jako králům, pokud chce, aby byli spokojení – musíš jim nadbíhat a otročit, až se nakonec začneš divit, kdo vlastně slouží komu.“ A já tomu nerozumím. Taková slova jsou přece lidsky špatně. Je k tomu zapotřebí znát historii nebo se méně obracet k současnosti a nepřemýšlet nad tím z dnešního pohledu? Má se člověk nějak zamýšlet během čtení na to, co je správné nebo není? Můžeme se snažit vcítit do obyvatel Macombu, jak chceme, ale segregace byla prostě špatně – tečka. Pokud by byl kdokoliv ochotný mi knihu nějak vyložit, budu mu nesmírně vděčná. A nejspíš byla dobrá, protože ve mně vyvolala všechno tohle + na konci rozplakala.... celý text