józi.odkudkam přečtené 350

Autorita 2017, Jeff VanderMeer

VanderMeer správně usoudil, že podruhé už napoprvé do Oblasti X vstoupit nejde (aspoň ne bez předělu) a udělal jedinou smysluplnou věc; otevřel okno do blázince, co má v popisu práce se tvářit, že celý ten fantasmagorický cirkus Oblasti kočíruje, přičemž z něj tajně víc a víc vyšiluje. Jaké informace z Oblasti pronikají ven a do jakých báboviček se je snaží vměstanat zaměstnanci agentury? Jak tyto deformované informace ovlivňují kroky lidí, co do Zóny posílají jiné lidi? Kdo tomu šéfuje? Ožívají věci, když se na ně nedíváme?.. ..Celá agentura a lidi v ní lapení mi chvílemi přišla ujetější, než samotná Oblast a já se celou dobu nemoh zbavit dojmu, že čtu něco od Davida Lynche. Nějaký v lese ztracený scénář k hodně divnému revivalu Městečka Twin Peaks. Vůbec mi zatím oba díly přišly hodně...podprahové, intuitivní..? Každopádně zajímavé. Čtěte Autoritu; pravda, je krapet slabší, než Anihilace. Ty 4 zaplaťpánbů **** ale pořád rád dám.... celý text

Hustej nářez 2010, František Kotleta (p)

Kulhánkem ani Kopřivou, byť začíná taky na k, Kotleta není..a ať už si v post-rozhovoru otvírá hubu sebevíc, tak ani nebude; ono totiž samoúčelné násilí hnojené hulvátstvím a pornem bez šmrncu řekněme papírem říznuté oční bulvy s kapkou citrónu stylu v ní, zkrátka bez jemnosti, k plnému gurmánské zážitku takňák nestačí. A Hustej nářez se tím sám torpéduje v hrubozrnný brak. Brak mi nevadí, absence finesy jo. Ale abych zas jen nedštil síru, když skousnete první ani ne půlku, jež je nonstop CzechTek style otupujícím stloukáním vzduchu olovem v máslo, tak zbadáte, že tu a tam mračny kulek prosvítá cosi jako črta děje s rodícími se sympatiemi vůči kroužku hlavních postav. No, těma dvěma..dobře třema slabšíma kobližkama *** ještě o zem plácnu, víc ale ani náhodou. Lidi, chápu, že každej občas potřebujem vypnout, ale zas neblbněte.... celý text

Kruh 2004, Kodži Suzuki

Tenhle komorní psycho-horor opravdu mrazit umí a heroicky se tu doznávám, že mě svou specificky plíživou nehmatatelností mrštil při noční návštěvě toalety o dobrých šetadvacet let zpátky, kdy jsme s bratránkem na VHSce pokoutně shlédli Vetřelce. Naštěstí jsem si vzpomněl na Miloše Zemana a věřte mi, ten chlap vytěsní všechno. Ne, ke zdejší znuděné suitě se přidávat nebudu. 4 pečlivě vystavěné, za hrob nenávistné ****... celý text

Aktivní kovy 2014, Štěpán Kopřiva

Vlhkou ploškou srdíčka, k talířku lne, jahody půl šílené. 5 mňam***** PS: Rtuť se mi ze zálohujto legálně stáhnout a náležitě s dýškem zaplatit nepovedlo, takže hodnotím pouze samostatné olovo.... celý text

Božská komedie 2013, Dante Alighieri

Co říci k Božské komedii. Mistrně sporými tahy (ni Vrchlického blábolení sto nebylo je zcela zastřít) vyvedená, kolosální freska a dobově samosebou se rozumějící encyklopedie výkladu světa. Povznášející i děsivá zároveň. Docela jako vážně míněný kostel. 5 múzami políbených ***** PS: Jak už jsem výše uvedl, měl jsem tu čest s páně Vrchlického slepáku šifro-básněním a nakonec byl dohnán jím, si u Academie objednat 2. dotisk Mikešova požehnaného, bohatými poznámkami opatřeného, překladu. Ať ti to, Mikeši, pánbu na stokrát oplatí a jméno toho druhého na věčnost zatra...jak že se jmenoval? Už nevim.... celý text

Basket Flora 2004, Jan Pelc

Pravidlo je jedno a je jednoduché; Kde je Basket Flora, není místo pro nic jiného, než pro Basket Floru. Basket Flora nemá rád kamení, protože kde je Basket Flora, může být jen Basket Flora. A ne nějaké kamení. 3 brutální, pokročile zaostalé Basket Flory z pěti maximálně možných Basketi Flor..ale tak jako sranda byla... celý text

Vraní dívka 2014, Erik Axl Sund

Achjo, jsem vůl, že jsem si Vraní dívku půjčoval a ještě větší, že jsem jí dočet. Vnesla do mne jen zmar, ošklivost a depresi. Nic víc. Ale jako lautr nic. Vřele vám doporučuji se jejím semenem nekrmit.... celý text

Anihilace 2015, Jeff VanderMeer

Anihilace je frontálním útokem na zřejmost, kterou rozpíjí, přetáčí, natahuje a hraje si s ní s tak děsivou samozřejmostí, až si v konci nejste samou opilostí chvíli jistí dokonale ničím. Ani nohama pod váma. Anihilace je dojmy silně pulzujícím scífkem s naprosto jedinečně vychýlenou poezií obrazů a které spíš, než aby odpovídalo, tak otázky množí. Což v konečném důsledku nutí k zastavení víc, než by tomu kdy mohlo bylo obráceně. Myslím, že o to i autorovi šlo. 5 dosti extravagantně uklouznutých *****... celý text

Mráz 2015, Bernard Minier

Mráz se pyšní Mrazivými štíty francouzských Pyrenejí, v nich pak odlehlým sanatoriem pro duševně extra choré, přečerpávací vodní elektrárnou, kabinkovou lanovkou, Mrazem sevřenými ulicemi městečka pod onou lanovkou a v nich po stopách bizarní hrůzy slídícím detektivem, co popíjí kávu a minerálku. Ano vidíte dobře, nikoli vodu, ale MINERÁLKU! Kromě výše uvedených nezbytností ještě musím dodat, že se „jeden z padesáti nejlepších thrillerů z celého světa za posledních pět let“ špatně nečetl, ale za minerálku, celkově tuctové bití na pochlach ohledně současné generace vyfetlé moderními médii a PC hrami v sebranku bezcitných monster (o něze francouzské revoluce pan Minié zjevně neslyšel) a za rychlé VYŠUMĚNÍ po dočtení na něj víc jak 3 vločky spadnout nenechám.... celý text

Kladivo na čarodějnice 1963, Václav Kaplický

Úf, dosud se mi žádná knížka nečetla tak krásně špatně. Krásně ve smyslu hltavě hnusných svinstev (kvůli nim jsem si taky Kladivo půjčoval, že) vůči lidskosti a špatně ve smyslu zoufale svíravé křivdy ubezmocněné nemožností Bobliga ze stránek za vlasy povytáhnout, uříznout mu hlavu, a tu jakožto, dámy sklopí zrak, živý pisoár s mýdlíčkem ve vykloubené sanici přibít do pekla na zeď a věčnost amen. 5 hrozných ***** PS: Ano, je to černobílé, vydírá to city a Kaplický byl, jako každý tklivý spisovatel, úchyl, a šlape neuvěřitelně.... celý text

Egypťan Sinuhet – Patnáct knih ze života lékaře 2004, Mika Waltari

Potíž s Egypťanem Sinuhetem je, že se neodehrává ve starověkém Egyptě; Waltari v něm nepodnikl jedinou opravdovou snahu o vnoření se do odlišné kulturní mentality a místo toho se spokojil, nazvěme to pravými slovy, s myšlenkovým prostorem soudobé „západní“ civilizace, aplikované na dost neživotně působící lešení egyptských rekvizit. Chybí Cizost, chybí Jinde. Tím nechci říct, že by byl Egypťan špatnou knihou, to ne...jen mi představa, že by poselstvím historického(!) románu měla být dojemně banální, a stejně tak i zcestná, doměnka, že člověk je, byl a vždy a všude bude stále tím samým člověkem, přijde na 5 hlučně jásavých hvězd trochu málo.... celý text

Man Plus 1994, Frederik George Pohl Jr.

Jestli vám úvahy o etičnosti nanášení barevného laku na nehty (ve smyslu drastické proměny vzhledu) navozují úzkostné stavy, pak vězte, že Man plus nebude čtivem pro vás; Pohl v něm totiž lidské tělo vrací zpět na řeznický ponk, kde hezky z gruntu přeroubuje vše, co s námi ten vousatý kmet na obláčku zamýšlel, a de facto tak širší veřejnosti předestírá problematiku transhumanismu, jíž se o deset let později ve Schismatrixu tak jiskrně chopí Bruce Sterling. Mno, a když už jsme u Sterlinga, tak nelze přejít ani luxusně zabalený dáreček samotného závěru, který (SPOILER) zcela evidentě předznamenává i Gibsonova Neuromancera. (KONEC SPOILERU) Zkrátka a dobře; jestli hledáte centrální HUB kyberpunku, nehledejte. Je totiž tady!...nebo v lišejníku, když na to přijde. 5 zdrojových *****... celý text

Srdce v Atlantidě 2015, Stephen King

Až doteď jsem u každého Kinga rámcově tušil, do čeho jdu; stokami se brodí masožravý klaun a z ulic mizí děti, správci horského hotelu rupne přes zimu v kouli, mimozemští „sračkotchoři“(terminus technicus) dychtí kolonizovat všechny ty milóny mil sametově hebkých, lidských střev atd... Anotace k Srdci v Atlantidě je ale v tomto směru solidní škraboškou. Což je jenom dobře; takhle nevyzpytatelný, postupně objevovaný King, mě totiž vcelku fajně bavil. A tak vám ho, až na těch pár dalších řečí, nebudu dalšími řečmi kazit ani já. 3 pěkné (a nebýt nevkusně srdceryvného a nadbytečně násilně sešroubovaného závěru, tak i víc) muří nožky v kroužku ***...za přečtení ale určitě stojí!... celý text

Sovětský těžký tank T-10 a jeho varianty 2018, James Kinnear

Vždy jsem toužil po nějakém ušlechtilém koníčku, jenž by zahrnoval stovky vzrušujících a plodných hodin v archivech, pídění se po těch nejsubtilnějších detailech (jako je třeba specifické složení a vůně kolomazi užívané v Čeljabinských výrobních závodech), aby mi je pak v luxusně sešívaném provedení, spolu s množstvím unikátního obrazového materiálu zabahněných tanků na křídovém papíře, vydala Grada a jehož prostřednictvím by se tak i další nadšenci do válečné techniky, ty „krásně střelený blázni“, mohli seznámit s přednostmi, jedinečnými vrtochy, životním příběhem a zkrátka a dobře vůbec propadnout kouzlu staré dobré, jak my, strojním olejem odkojení srdcaři s oblibou říkáme: „Té - desiny“!... celý text

Na východ od ráje 2006, John Steinbeck

Steinbeck narval mezi nebezem svůj psychoanalytický hever a do vzniklé škvíry vměstnal duševní obzory, strachy, puchy, naděje a děje u nichž zcela vážně hrozí, že je nezapomenete...na červeným trojúhelníkem orámovaný vykřičník Cathy Amosové teda určitě ne. Ani na Sama a na Leeho a na Caleba. Ani na Olivii v neexistujím letadélku ne. Éh, nechtěl jsem, ale asi Musím; „Timšel“ 5 právem klasických *****... celý text

Kniha o pravěku 1988, Zdeněk V. Špinar

Úžasně nepřepálené odstíny barev, ještěří kůže zrnitá jak ještěří kůže, peří lehké jako pírko, kůra stromu voňavá jak les a moře zelené jak hlubina; Burian maloval Krajiny a zvířata v nich jako nikdo před ním a nikdo po něm..sakra, já kvůli těm jeho faustovsky podezřele věrohodným ilustracím Knihu o pravěku vlastně ani nečet! 5 nestárnoucích, nesmazatelných (Brachiosauři ve vodě, pod soumračným Měsícem na zadních hrdě vztyčený Iguanodon, trilobit na lovu...atd...atd...atd.) ***** PS: A ty prvohory. Jednoznačně nejlépe vizualizované prvohory.... celý text

Příběh Země 2015, Robert Miller Hazen

Proradnému Hazenovi jakoby nestačilo, že je Geologie už tak dost prominentní Rock-star přírodních věd. Ne, on do toho kolotoče davového šílenství žárem spalovaných teenagerek musel ještě přispět učebnicí, jež vlastně jako učebnice, aniž by co tratila na odbornosti, moc nevypadá a stvořil nový subžánr. Geo-thriller. Ano, natolik podmanivý a současně laicky stravitelný Příběh Země je a já mu spolu s Komenským nadšeně tleskám. Jen nevím, co si teď skomírající dvojka Bídy fyziky s Nouzí matikou počnou...možná by se taky mohly posnažit, což? Mrky, mrk. 5 záživných ***** PS: Zpětně musím své prohlášení o srozumitelnosti krotit; řekněme, že u redoxních reakcí jsem se spokojil s povrchní úvahou, že hlad kyslíku po dosažení desíti magických elektronů, a sdílení/kradení elektronů mezi prvky obecně, uvolňuje energii. Co je to za energii a proč se uvolňuje nechápu, ergo vlastně ani pořádně nechápu dýchání, rez, hoření, nebo nedejbože fúzi atd. Navíc mi přijde, že si Hazen tu a tam protiřečí; ať už jde o kvanti/kvalitativně zřejmý nepoměr pozitivně vs negativně posilujících jevů působících na klima („ospravedlňovaný“ vágním pojmem Bod zlomu), nebo třeba posouvání časového údaje vzniku ozónové vrstvy z cca 2.5 miliardy let (změněný poměr výskytu nefiltrovaným Uv zářením excitovaného, méně stabilního, izotopu síry S13) na cca 500 miliónů let před Kristem apod..blabla. Paradoxně mi taky autorův úhlený kámen díla, totiž minerální evoluce, která je v podstatě vícenásobnou destilací magmatu využívající rozdílných bodů tání a kondenzace + atmosféricko/vodní erozí sycených oceánů, nijak zvlášť revoluční nepřišla. Sakumprásk jdu s hodnocením o hvězdu níž. I přesto jsem ale za přelouskání Příběhu Země rád. Dal mi toho hodně o způsobech jak pomocí geniálně prostých srovnávání poměrů izotopů prvků (ať už třeba v chondritech, na Měsíci, Marsu, Venuši..nebo u nás..), poměru mateřských a dceřinných prvků poločasu rozpadu jednotlivých prvků, nebo třeba v čediči ocánského dna „zmrzlého“ magnetizmu (o fosíliích nemluvě) dokážeme nazírat nepředstavitelně dávnou historii naší domoviny....a snad jí i trochu předvídat. 4 poutavé ****... celý text

Světlověk 2005, Ian R. MacLeod

Achjo, newierd už asi neodvratně metastázuje a tak nám z novotvarů barokních kudrlinek artově bují boubele dalších kudrlinek v kudrlinkách kudrlinek hrajících všemi barvami stříbrného podnosu s hromadou hladových tasemnic. Nevím, možná MacLeodovi křivdím, ale přenést se za hranici prvních desíti neskutečně přešňořených (ano, ještě přešňořenějších, než tohle) stran bylo fakt nad mé síly. PS: Tak nakonec (zpropadená vina) přece jen dočteno...a hádejte, no schválně; měl jsem pravdu! Světlověk je dějová sardiňky kostřička, vorvaní masou pentlí Ianovy posedlosti hledání Krásy ověšená. Jako neříkám, že by tu a tam pár silných obrazů nestřih, to ne, když se ale prakticky celý, drobným písmem hustě zježený, román sestává jen z urputných Popisů krajin, budov, ošacení, ročních období, ledů, her světla, mlh, šírání, o drobných snovůstkách nemluvě, tak už jde, co do čtenářské výdrže (pokud tedy nejste zrovna majitelem farmy jednorožčích poníků - tedy se právě těchto snovůstek nemůžete nabažit), fakt do tuhého. A mimochodem, baští někdo z vás ono velké finální odhalení? I při manévrovacím prostoru, který si autor záměrným mlžením ohledně fungování jím stvořeného světa ponechal, je dle mého skromného soudu zcela neudržitelné. Dík ale za lidské a trochu smutné rozloučení. 3 zuby nehty přetrpěné ***... celý text

Dům na rozhraní 1997, William Hope Hodgson

Duchařiny časů, kdy ještě mezi prostým lidem kolovaly hrůzu nahánějící fotky ektoplazmu smrkajících nebožáků, kdy ženy ještě uměly vařit a dosluhující generace kantorů vštěpovala svým svěřencům nejmodernější poznatky o éteru, zkrátka, z dob, kdy tajemno ještě pořád bylo vcelku reálnou možností, mají své kouzlo. Nejinak je tomu i s Hodgsonovým rádoby „found footage“ Domem na rozhraní. Jako fajn, Meyrink/Lovecraftových kvalit nedosahuje, ale k ukrácení průměrně vleklé číhané (163 ministran) na pana dochtora v motolské nemocnici poslouží nádherně. Nebýt psa, co se jmenuje Raf, šel bych snad i na čtyři...takhle jsem bohužel nucen zůstat u tří starosvětsky milých *** ...Raf, ještě teď mi po zádech běhá mráz!... celý text

Interview s upírem 2012, Anne Rice (p)

Když to tak vezmu, King je oproti Riceové v jistém ohledu docela beránek. Zatímco u něj se krutost a násilí pojí s odsudkem, Anne je dosti znepokojivě, a nutno si přiznat, že i lákavě, mísí krásou, morálkou a smyslností. Toť ale bohužel vše; Luisovo „filozofování“, jež mělo Interview jako celek vyzdvihnout, totiž není ničím víc, než rozpačitým přežvykováním laciného udidla. 3 povrchně elegantní, hystericky nabubřelé ***... celý text