józi.odkudkam přečtené 350

Cesta Sabla Keeche 2009, Neal Asher

Pozor ochutnávky! 1.)Virus přenášející na hostitele chorobu nesmrtelnosti, která vás, pokud v sobě její šíření náležitě neregulujete, vymutuje z podoby do modrého, čtyřmetrového vraždícího monstra bez špetky rozumu 2.) Pradoři a jejich vyvrtaní lidští otroci 3.) Kult nemrtvých, balzamickými roztoky napumpovaných, mrtvol 4.)Živé plachty 5.)Úlové sršní mysli, schopné si, podél vřetena vlastní rodové linie, zavzpomínat na druhohory no a pak hlavně za 6.) sama Spatterjay. Tak a teď, když jsem vám vyslepičil všechny hlavní rekvizity, mi ještě zbývá dodat, jak je Asher náležitě vypravěčsky promísil. Inu, Asherovsky; někdo se furt někam přesouvá a smrt číhá všude. 4 spokojené ****... celý text

Veniss Underground 2006, Jeff VanderMeer

Městát Venissu je skutečně fantasmagorickou slátaninou a o jejím podzemním hřišti doktora „Mengelejebřídil“ to platí dvojnásob. Ne, že bych měl něco proti fantasmagorickým slátaninám, to zaz prrr, potíž ovšem je, že tahle se, aspoň v první půli, neumí rozhodnout pro nějakou polohu; je komedií, hororem, detektivkou..? Fakt nevím. Vzdor vší nepravděpobobnosti jí ale Vandermeer zmáknul funkčně slepit a namísto mnou očekávaného, řekněme..hmm.. Jacksona Pollocka, nakonec předložil vcelku srozumitelný, úchylný podotýkám, ale srozumitelný obrázek, kterýžto dokreslují přifařené povídky. A jelikož se v doslovu Martin Šust ostošest dušuje, že jde o autorovo ne ještě tak stylisticky vytříbené období, tak po tomhle pánovi asi ještě sáhnu (jmenovitě Anihilace vypadá mňamózně) 4 nečekané ****... celý text

Hladové hry 2010, Dan Simmons

Hladové hry jsou mocinky pěkňoučký devítisetstránkový příběh, který Simmons šachovou terminologií rozčlenil v tři celky. Zahájení. V zahájení je čtenář seznámen s hlavními hrdiny a náramně vypečenou cháskou mentálních upírů, kterým celou dobu jasně vévodí ctihodná lady Melanie, jejíž monology jsou nezpochybnitelným tahounem celého díla. Střední hra. Tak, střední hru bych zhusta prorubal; v ní se v podstatě na enormní ploše provádí slohové cvičení jak co nejnesrozumitelnějším, mnohozornoúhelným a nechronologicky řazeným způsobem popsat přípravu k dopadení jedné babičky asi stovkou agentů FBI. Nedělám si legraci. Hrozná pasáž napsaná v úplně jiném stylu, kvůli které jsem Hladové hry odložil, abych se je pak jakože přecijen pokusil dočíst - ovšem už obohaceny o onu čupr minihru, kdy v mezidobí zapomenete všechna jména a musíte pak zdlouhavě přemýšlet, kdo že je v tom šíleně zamotaném propletenci kdo. Střední hra se nese v úplně jiném, nezáživném duchu a jak říkám, sekeru na ní. Koncovka; ovšem pak je tu koncovka ve které se Simmons vrací k našim oblíbeným psychopatům a kde s nimi rozjíždí tóčo natolik apokalyptických rozměrů, že vám prostě po jeho dočtení nezbude, než bezmocně civět, jak je z tématicky béčkové frašky možno vybrousit takový gem. 5 střední hrou silně pošramocených, ale pořád 5 *****... celý text

Král Krysa 2006, China Miéville

China Miéville osobitě kroutí větami, odhaluje nečekané významy... ...asi do čtyřicáté strany, kdy hodí zpátečku, zcela tuctově zprozaičtí a vy jste pak díky tomu nuceni číst jakýsi „hledámsvouidentitu“ (rozuměj ubrečený, ukřičený, navztekaný, hrdý) mix Dykova Krysaře a teenagerské vyvražďovačky praštěné po hlavě junglem, parkourem a graffiti s vitrínově dokoněným závěrem a celou dobu vroucně doufat; bude líp, bude líp.. Po skvělém úvodu 3 hodně zklamané *** PS: Škoda, že žádná z postav neslyšela o sirénách a o tom, kterak se jim Odysseus lstivě uhnul; Jeden kvér, dva špunty do uší, přes uši mohutná sluchátka, v nich na plné pecky nějaké skalní techno a pištec i s flétnou se můžou jít klouzat.... celý text

Kámen a bolest 1983, Karel Schulz

Schulz se nezbadatelně snově přelévá mřížovím duševních cel jednotlivých postav, úsporně básní a čtenář se neztrácí! No, a středem všeho toho vraždění, podrazů a kardinálským purpurem oděných chlíváků je jistý vášnivý mladík se slabostí pro týrání mramoru... Teda, z takové té „vyšší“ české literatůry mám za sebou Babičku, Švejka, Válku s mloky a Kunderovu k uzoufání debilní Nesnesitelnou lehkost bytí. Káman a bolest je válcuje. 5 klasických ***** PS: „Michelangelo stojí zamyšlen před balvanem, který si koupil z peněz, jež dostal ještě od knížete....Neboť kolik dal za ten kámen? Nemohlo to raději být rozdáno chudým neb uloženo v strýcově směnárně? Obojí by bylo dobré, byl by měl doma klid a zásluhy v nebi. Ale on patrně nedbá ani pokladny nebeské, ani o rodinný mír. Tolik dobrých peněz - a co za to koupil? Koupil kámen.“... celý text

Astronautův průvodce životem na Zemi 2014, Chris Hadfield

Když o někom Huffington Post napíše, cituji ze zadku knížky:„Hadfield dokonale využívá své vlohy k takové práci“, je jisté, že půjde o hustého pána. No, pokud je Hadfieldovou vlohou být chodícím billboardem v kombinéze s nápisem NASA No.1, pak svých NASA No.1 vloh užívá opravdu NASA No.1 skvěle; budiž, astronautem se nestane ten, kdo na NASA No.1 remcá. I když je ale Hadfield poslušně nadšeným, patologickým skautem, jedno mu upřít nelze; a sice objemné množství kuloárních NASA No.1 zajímavostí, kterými vás svou knihou častuje (za zmínku také stojí jeho youtube příspěvky z pobytu na ISS)...a hlavně kvůli nim jsem si průvodce půjčoval. Mise splněna, ergo 5 nadýchaných ***** PS: Astronaut na obláce po ní jede na skateboardu!!... celý text

Vládci loutek 1992, Robert A. Heinlein

Takovou nedomyšlenou hloupost jsem ještě nečetl. Takové hloupé, nedomyšlené hlouposti může uvěřit opravdu jen úplný hlupák. Vládce loutek nemá žádnou cenu číst, protože ufoni neexistují (Ezechiel 1:4-28) a už vůbec nás neovládají a nic z toho není v žádném případě pravda. Jestli jste aspoň trochu chytří, tak je číst nebudete. To je každému chytrému člověku obzvlášť jasné. Zvlášť, když existuje tolik mnohem kvalitnějších a hlavně kvalitněji napsaných knich, jako je například „Vše je v nejlepším pořádku“ od reverenda Johna Conowaye, nebo „Velký, rodinný obrazový atlas vojenských řádů a vyznamenání“ od plk. ve výslužbě Boba Buchara; povězte o nich svým přátelům! 5 slabších, protože uspěchaných, *****... celý text

Jizva 2004, China Miéville

Mno, vznik říše Bas-Lagu se mi vidí asi nějak takhle. China Miéville se až po uši napráskal LSD a pak nožem hezky diagonálně přejel po městě; rozšklebené paneláky, obnažené plástve bytů, lidé vyděšení, lidé rozpůlení, tekoucí voda, tekoucí plyn, tekoucí nádrže, oheň, dým. Zející rána odhaluje cizorodou architekturu města pod městem, na povrch se z ní, u Boschovských lelků!, řinou tvorové a s sebou vynášejí i svůj podivuhodný svět.. ..a když se pak probudil ve ztuhlém tratolišti krve, s podlouhlou, zatahující se, teď to přijde, bum: JIZVOU na vnitřní, měkké straně paže, neváhal, odtrhnul se z krusty na podlaze a chvátal datlit vize...Jo a taky si před tím bezpochyby zahrál famózního Planescape Tormenta. O tom žádná. Mimo svou zřídelní imaginci se Jizva může pochlubit i dalším rysem, a sice, že byste na jejích pětistech padesáti stránkách marně hledali byť jedno vlákno vaty; co se má stát se bez větších okolků a přeukrutně rafinovaných odhalení prostě stane a valí se dál. Jak osvěžující! 5 báječně spirálových ***** osolených několika hodnotnými, duševními mikronávody (...paralýza vědomím vlastní neschopnosti…mít meč možností…pohyb města byl jeho vlastní hnací silou...apod.) PS: Nádraží Perdida jsou v celičké Praze úspěšně rozkradena (známka kvality), tak začínám Jizvou, no.... celý text

Intelektuálové 2001, Paul Johnson

Johnson zakop o díru na trhu, kterou je třeba honem rychle něčím ucpat. Nejlépe srolovaným Bleskem pro Intelektuály. Už se mi to rýsuje; šokující skandály zahraničních suprstárs (Hawking PODVÁDÍ...s kalkulačkou!), hodně fotek (Jan Sokol - v klobouku, baloňáku a slunečních brýlích- mizí v taxíku před BORDELEM!) a křiklavé titule (David Navara na KREKU!)..to bude trhák! Stejně jako je trhák (i když, pravda, poněkud monotónní; intektuál lže, podvádí a ničí všechny ty bezva, nevinné lidi kolem sebe) tahle mňami stoka bezcharakterního bahna. Celkově vzato se mi ale ulevilo; jen si představte tu hrůzu, kdyby Johnson v análech omylem natrefil na nějakého skutečného Anděla. TO, by byl průšvih! 5 do křupava orestovaných *****... celý text

Divoké karty I 2015, George R. R. Martin

V životě se řídím jedním pravidlem; jak je na obálce knížky chlápek s utrženou tankovou věží namísto kladiva, tak jí beru. A když se pod ní ještě navíc podepsal ten vypasený hermit, díky kterému se v GoT můžeme obdivovat sošnému nosu Leny Headeyové, bylo rozhodnuto...Že jde o antalogii tématicky provázaných povídek, kterým je Martin pouhým editorem, a že v ní, spíš než o hrdinské kousky, jde o hon na čarodejnice a komunisty, jsem se dozvěděl až doma... Nijak zvlášť mě to ale neurazilo; svět es a žolíků se totiž povedl a jó no, jak už to u sbírek bývá, tak jsou holt některé z jejích povídek vydařenější, některé méně..a jedna musí být vždy nutně nejhorší. (varovný vzorek z „Obřadů ponížení“ Melindy M. Snodgrassové: V náručí nesl třicet růží s dlouhými stonky a jal se ji zasypávat voňavými květy, zatímco ona se smála a protestovala. Jakmile květinovou pokrývku dokončil, natáhl se vedle ní. „Ty ďáble! Jestli se popíchám o trny...“ „Všechny jsem ulámal.“ „Blázne. Jak dlouho ti to trvalo?“ „Hodiny.“....). Ale nebojte, většina jich úroveň má. Na čtyři lehoulince slabší **** určitě.... celý text

Hvězdná pěchota 2011, Robert A. Heinlein

Občanskou povinností každého válečného románu je, se proti válce vymezit. Válka je totiž špatná a my všichni, jak tu sedíme, bychom si jistě rádi přečetli násilíprostý, antiválečný román o hospodyni v domácnosti, kterak lamentuje nad její nesmyslností. Zlý Heinlein ale místo hospodyně s paci-poselstvím na plnou hubu reinkarnoval starověký, imperialistický Řím, navlík ho do power armoru s jetpackama, automatickejma granátometama, opasek osadil hroznama chemo/toxi/bio/nukleo hraček, do pracek mu vrazil nepostradatelnou pulzní karabinu (..ne, fňuk, nevrazil, fňuk; puls rifle zcela chybí!) a bez nějakého omlouvání se, nebo vytáčení, z něj udělal pro věc nadšenej, uvědomělej a rozvážnej buldozer ideologický expanze, co ještě s posledním výdechem šťastně hodí zakrvácenej lístek do volební urny. A vám tu najednou něco nevoní? 5 zarputile přízemních, krajně pragmatických a vojácky drsně železných***** s dubovou ratolestí PS: Má, doufám, poslední bitva se udála ve školce; na pískovišti jsem, už nevím proč, strčil do Jirky Hanuše (dnes je respektovaným geologem), ten upad na zadek a začal bulet, načež jsem začal bulet taky a při tom tvrdil, že mě před tím bouchnul do ramene...načež mě Paní Vychovatelka izolovala v tmavém kumbálu...a tak se omluvám, ale tuhle dětinskost si neodpustím: https://www.youtube.com/watch?v=VSGmPpidDvo... celý text

Dinosauři - Od alosaura k tyranosaurovi 2008, Gerrie McCall

Praktický průvodce k určování nejen dinosurů (prvo-až třetihory), s věrnými, poctivě ručně kreslenými obrázky a doplňujícími texty. Díky svému kapesnímu formátu se snadno vejde do kapsy vašich kapsáčů a vy tak na svých toulkách přírodou získáte neocenitelného pomocníka k identifikaci nejrozšířenějších druhů dinosaurů; Už nikdy neutíkejte před býložravci! 5 hodnotných *****... celý text

Tma 1998, Ondřej Neff

Tak, tak, áčkaři, až zas jednou budete proti globalizaci chrabře reformovat výlohy obchodů, pak vězte, že kdyby ta tenká slupka ošklivácké plutokracie padla, jakože úplně padla, tak se k moci nedostanou ti nejschopnější, tedy vy, ale ti opravdu nejbrutálnější. Protože tak to prostě funguje. A pak bude už jen na vás, jestli to skousnete a přidáte se k některému z potulných, nově vzniklých dvorů násilnických primitivů, nebo se holt ocitnete na druhé straně klacku. Ne, tady už se po uspokojivé demonstraci nebudete moci vrátit do pelíšku a sdílet své zážitky s přáteli na facebooku, tady se bude srát rovnou na chodník. 4 betonově solidní ****... celý text

Tma 2007, Ondřej Neff

Tak, tak, áčkaři, až zas jednou budete proti globalizaci chrabře reformovat výlohy obchodů, pak vězte, že kdyby ta tenká slupka ošklivácké plutokracie padla, jakože úplně padla, tak se k moci nedostanou ti nejschopnější, tedy vy, ale ti opravdu nejbrutálnější. Protože tak to prostě funguje. A pak bude už jen na vás, jestli to skousnete a přidáte se k některému z potulných, nově vzniklých dvorů násilnických primitivů, nebo se holt ocitnete na druhé straně klacku. Ne, tady už se po uspokojivé demonstraci nebudete moci vrátit do pelíšku a sdílet své zážitky s přáteli na facebooku, tady se bude srát rovnou na chodník. 4 betonově solidní ****... celý text

Počítání hlav 2009, David Marusek

Počítat hlavy, to není jen tak. Nicméně David Marusek se téhleTemüdžinské kratochvíle zhostil zdatně. Na první pohled sice možná nic světoborného nepřináší; nanotechnologie, umělé inteligence, klony, genetické inženýrství...zívačka... jenomže jemu se všechny tyhle prvky povedlo do své vize lidské společnosti včlenit natolik zásadně, až jsem měl občas v její vykořeněné, skoro už spíš magické, než technologické podobě, vůbec obtíž nějakou lidskou společnost najít. Což je cool. Co už tak cool není, je děj, respektive jeho absence; Počítání je hlavně o kulisách světa, který ztvárňuje a s nějakým napětím, neřku-li akcí, si hlavu neláme. I tak jde ale pořád o vcelku sympaticky originální úlet, který si, dle mého názoru, šedá čísla nezasluhuje. 4 pěkné **** PS: Nevíte někdo, co mělo znamenat všudypřítomné oslovení Myr?... celý text

Job: Komedie spravedlnosti 2006, Robert A. Heinlein

Skousněte začátek, kde není stránky bez prsu, respektive skousněte představu sedmasedmdesátiletého, vilného Heinleina, jak si při jejich datlení mimoděk chtivě olizuje rty a dostanete moc hezky napsanou, jízlivě doslovnou a perspektivami tak napěchovanou knížku, až jsem měl po jejím dočtení pocit, že se musí každou chvíli sama od sebe v mračnu stránek rozletět jak dveře drogového dealera při zátahu. (Chcete vědět kolik umytých talířů vydá na maják? Jakou hodnotu má holící strojek? Či snad, co se stane, když dáte astronomovi dalekohled a necháte ho být? To vše a ještě mnohem víc, včetně podoby Ježíšova polního trůnu, naleznete zde!) A tak jsem si na ní sednul, opřel loket o koleno, pěst o čelo a po mohutné úvaze usoudil, že jí raději na nočním stolku nechávat nebudu. 5 slušných***** PS: Jo, a hlavní hrdina je fakt echt bigotní křesťan. Se všemi pozitivy a nešvary, které s sebou taková víra nese. Což se taky jen tak nevidí.... celý text

Teranesie 2014, Greg Egan

Greg Egan ve svém díle sděluje tři věci, že je asi gay, že je vědec tělem a duší a že chce v konečném důsledku vyjádřit racionální krutost a chlad světa. (Vztah bratr-sestra je vata.) Celý děj se, bez záruky (on Egan nejspíš bude geniální chlapík, jen nechápe, že tomu tak nemusí být u ostatních a s nějakým vysvětlováním se nepáře), asi točí kolem toho, že (SPOILER) se biologický nosič informace, dvoušroubovice DNA, stejně jako třeba kámen, sestává z hmoty. A hmota se dle moderních představ nachází v kvantovém stavu...a pak si vymyslí nějaký kvantový počítač, co běhá po točitém hřebeni DNA a z banky starých, nepoužívaných genů, které v dvoušroubovici (u vyšších organizmů) zabírají zdaleka nejvíc místa, selektivně, ba vědomě, vystříhává a aktivuje funkční celky genů, čímž rovnou stváří životaschopné mutanty (podotýkám, že nejde o horor, mutantem se tu myslí třeba papoušek se zubama a tak); už tak primárně nejde o přežití sobeckého genu, ten se jen stává tvárným nosičem a ochráncem svého sobeckého, kvantově počítajícího parazita..no a tomu se náš hrdina celou dobu snaží přijít na kloub, asi...věřte mi, tohle je, co do srozumitelnosti, oproti měřítkům sdílnosti Teranesie hotový křišťál. (KONEC SPOILERU) 4 průměrné **** PS: Trudošovu „i tak se však jedná o lehké a srozumitelné čtení“ nevěřte a bez přístupu k internetu snad ani nerozečítejte...... celý text

Genom 2015, Sergej Lukjaněnko

Genom je vlastně ne až tak okatá antiutopie s hezky vymyšlenými světy, pilotáží kosmických lodí i samotným způsobem létání, kterou zabíjí nekonečné hňahňání se v citech, přílišné tlačení na pilu v otázce lidskosti a ůžasný (s kroužkem!) kapitán Alex, který je tu evidentně od toho, aby se mu mohutně podkuřovalo. Bože, jak ten mi lezl po nervu. Velká škoda, Genom potenciál měl. Bohužel jen 4 slabé ****... celý text

Laskavé bohyně 2008, Jonathan Littell

Od teď, když uvidím nějakého kmeta nad hrobem povzdechnout si na tím vším (nejen nad válkou), tak ho chápu; ona totiž systematická likvidace lidí pojmenovala a strhla oponu z jedné přetěžké pravdy; život je tak krátký a má tak malou cenu, až je z toho člověku úzko. S touhle druhou, světovou, otevřenou ránou se svět vlastně vyrovnává doteď. S ničím menším. 5 zdrcujících ***** PS: Laskavé bohyně lze číst dvěma způsoby; podrobně a za neustálého googlování = dva měsíce. Nebo je můžete vzít trochu hákem, k internetu odběhnout jen občas a spíš si tak nějak udržovat obecné povědomí o tom, co se děje a kdo spadá do „politicko-policejní“ sféry a kdo do té „armádně-hospodářské“ = dva týdny. Zvěrstev tu taky není „tolik“, jak by se z komentářů mohlo zdát. Gró obludnosti knihy leží v dialozích (kdy se střídají ty, vedené v duchu Sprachregelungen, jazykových pravidel, s těmi „otevřenějšími“) a v, pro Sprachregelungen dnešních masmédií, nekorektních filozoficko - společenských úvahách...To jenom abyste pak nebyli zklamaný...... celý text

My 2015, Jevgenij Ivanovič Zamjatin

Autor My žil svůj život v onom nešťastném čase, kdy lidstvo, vratce rozkročeno mezi dvěma prámy, hledalo, kudy z té třísla ohrožující situace ven; Jeden prám představoval z tmářství usvědčenou zbožnost, druhý zas jistoty bourající svět vědy; Nejspíš právě tyto úzkostné symptomy doby a pokus o jejich sloučení stály za výslednou podobou Zamjatinovy ideální společnosti, připomínající skleněný model zážehového motoru, v jehož průhledných útrobách lze pohodlně sledovat, jak, a jestli, všechna ta hejblata fungují a který je současně sám sobě nejvýšším úradkem, integrálním obřadem, funkcí i oltářem. Konečně, chtělo by se říct. Jenomže člověk je asi fakt tvor beznadějně nevděčný, neboť když konečně někdo přijde s logickou vizí společnosti, jež vrchol svého bytí nespatřuje v demolici stadionu a s ní spojeným provoláváním nehynoucí slávy Baníku Ostrava, tak se vždycky najde nějaké podebrané básnické střevo, co ublíženě hlásá „návrat k přírodě“ a strhává s sebou ostatní. Já bych takhle náhodou žít chtěl... 5 středových symetriád z pěti ***** PS: Měl jsem možnost srovnávat a spíš, než vydání od Ledy, bych doporučil to od Maťi. Překlad v něm je méně umělecký, doslovnější (aspoň tak působí) a v obtížnějších pasážích srozumitelnější.... celý text