józi.odkudkam přečtené 350

Tommyknockeři 2013, Stephen King

Mistr „product placement“ ( s *oca *olou v každé své orosené, dobře vychlazené knize už je fakt přes čáru) King si ze žánrové svěrací kazajky vymanil levačku a až na nechtěně strašidelně příšerné křeče několika zde obsažených, vlastních, básní mu to náramně sekne. Knockeři totiž disponují tvůrčí vizí, hravou..ehm..mezihrou, nezpackanou koncovkou (opak je často autorovou slabinou) a jako bonus na mě, aspoň teda v první půlce, mile dýchli ponurou, dávno ztracenou, křehkou atmoškou prvního filmového Terminátora. Neptejte se, sám fakt nevim. No a celou tu posedlou káru duchů táhnou vpřed hned !dvě!nečernobílé! postavy Jimyho „Boris Jelcin liga“ Gardenera a Bobbi „nešvihlé, samotářské mámy postaršího bígla a sestry jednoho promrzlého kusu černočernoucího ledu“ Andersonové. Za mě velmi ok. 4 konejšivě depresivní **** PS: Taky jste fandili Havenu?... celý text

Dallas 63 2012, Stephen King

Když jste v šedesátých letech amerických sháněli popelník, stačilo smést ze stolu libovolný krtinec nedopalků a hned byl jeden na světě. Ano, kouřilo se hodně, všude a všem to bylo šumák. Toto, a nikoli ona pikantérie (jak by snad obálka mohla naznačovat) nestoudně veřejně obnažených pamětí JFKeje na čalounění prezidentské limuzíny, je stěžejním motivem Dallasu 63. Jak už možná intuitivnějším z předchozí noticky vysvitlo, Dallas 63 je taky o cestování v čase a King se v něm, stejně jako kterýkoli jiný žonglér s alternativními historiemi, nemohl dle očekávání vyhnout oné kardinální úvaze na téma, zda by nakonec nebylo bývalo lepší nechat věci plynout tak, jak plynout měly...jako ok. Takže. V první půli se vrátíme do Derry, zavzpomínáme na To, pak něco o rasismu apod. V půli druhé už se spolu se spoustou dalších, lehce banánových postav, seznámíme i s nanicovatou, manželku bijící nulou, Lee H. Oswaldem (démonizace neublíží tolik, co ponížení a u Oswalda si Amerika jednoznačně žádá ponížení), přičemž vše zaštiťuje dramatický oblouk osudové lásky jedné trochu nemotorné knihovnice a hlavního hrdiny, za všech situací nadlidsky korektního, soudce z budoucnosti. Upřímně, právě postavy (Mike, Ellen, Deke, George/Jake..výjimku tvoří Al a Harry) a love story mi tak úplně nesedly. Jenomže co naplat, King to všechno prohnal svým talentem tří, čtyř ve sklepení podvědomí držených otroků, následně provedl nějaké ty korektury a na svět skanula další z dlouhé řady jeho čtivých, emocemi sladkobolně napěchovaných slzí. Ještě pod vlivem dojetí (posledních asi šedesát stran fakt pěkně secvaklo) bych šel za pět, ale jak se říká, ráno moudřejší večera; 4 udatné ****... celý text

Jeden den Ivana Děnisoviče 2011, Alexandr Isajevič Solženicyn

Jeden den Ivana Děnisoviče je jak kus zmrzlého drátu, nudného, zmrzlého drátu špinícího výhled na čerstvě napadanou peřinu sněhu za plotem. Čím vším si Saša Solženicynů za těch X tisíců dní zotavného pobytu v sibiřských lázních prošel, se ani nechce myslet. O to obdivuhodnější je, že se jimi, úslužně skloněn, probil nezlomen a mám silný pocit, že by si jeho Děnisovič dal takového Henri Chariéra i s celým úsměvně gerojsky vyfabulovaným Motýlkem bez zápitu k snídani aniž by jeho v dětskou pěstičku sevřený žaludek s podvěskem preclíku zauzlených střev jakkoli polechtal byť sebemenším záchvěvem koliky. 5 zježených ***** PS: Asi nejpodivnější ale je, že přes to všechno Jeden den dýchá nostagií.... celý text

Kukaččí vejce 1995, Carolyn Janice Cherryh

Táhlým „cinnnnk“ nehtu o břit katany zenu vymetenou hlavou napsaný, lehce motivační, scifi Šógun, kde mistr, šedý horský ninja lev, učí způsobům Hatani svého žáka, z kádě vypiplané lidské ufouně, a ono mu mimoděk stejnou mincí oplácí...ó, o kolik lepší než třeba námětem obdobný, a tolik přeceňovaný, střet kultur Cizince v cizí zemi! Nelze než do písku osadit čtyřmi oblázky a jít tiše o dům dál. PS: „Wei-na-ya, zazpíval dítěti, wei-na-mei, pěl hrubým mužským hlasem, který se ke zpěvu ukolébavek vůbec nehodil: ptáčku, rybičko - v tomhle domě ta píseň už kdysi zněla. Hei sa si-lan-nei...Neodcházej. Vitr hučí, voda studí, ale tady je teplo. Wei-na-ya, wei-na-mei.“... celý text

Návnada 2013, Kent Messum

Tady by měla zakročit PETA, a rázně; sytit nebohé žraločky, oběti instinktů svých čelistí, nějakými bezprizorními vaky na žloutenku hraničí s barbarstvím, o elektronicky neevidovaných sázkách a z nich plynoucích daňových úniků ( i když bůh ví, jak se to s tím námořním zákonem má) ani nemluvě. No kde to sme jako, ve 21. století, he?... ...né, jako vážně, to tu nikdo s těma smažkama necítil, ani malounko? Parádně svižná oddechovka za, v rámci „jedním dovnitř, druhým ven“ žánru, 4 příkladné ****... celý text

Mlok 2015 2016, * antologie

Když tuhle brčálově zelenou Piñatu vemete klackem po hřbetě, vypadnou vám z ní dvě tři laskominy; V pohoří Gabreta Lukáše Herma, dále skvělý/á, žel trestuhodně utnutý/á Abeion Vela Kristýny Obrdlíkové a závěrečná novela Barbory Čečákové, Motýloletec a půlnočnice....eh, možná ještě Stěna. 4 neutrální ****... celý text

Mlok 2017 2017, * antologie

Nelze, než souhlasit. Jen vzácně se v jedné místnosti sejde tolik kvalitních kousků, aniž by si po půlhodince navzájem nešly po krku. U mě vede nádherně nesluníčkářsky demytizující, a přesto pozitivní, Poslední šaman z Viljuji, Escherovské pespektivní hrátky v Píscích na nebesích, upírácké Mlčení jehňátek v podobě A 38/4...sakra, ono je tu vážně skvělé všechno! Jedna z nejlepších antalogií, co mi kdy prošla rukama, vůbec. 5 ***** jak bič... celý text

Dinosauři v Čechách 2017, Vladimír Socha

Napsat knížku o tom, co na naší plovoucí podlaze mutovalo v dobách, kdy se ještě za těžkopádného funění vulkánů sunula v místa, kde se nachází dnes, je činem navýsost chválihodným. A nezkalilo mi ho ani zjištění, že po ní, namísto Brontorexů s dunivým krokem rozechvívajícím hladiny kaluží, cupitaly většinou nějaké chcípácky připosražené, ostrovní svačinky. Co mi ten čin ovšem zkalilo je, že je Vláďa Socha suchý jak pod střechou schovaná skulptura a taky to, že se Dinosauři v Čechách, přísně vzato, věnují dinosaurům v Čechách na třiatřiceti stranách z celkových dvouset... Jako na půjčení z knihovny jó. Ps: Kniha je doprovázena černobílými perokresbami...takže přinejhorším máte aspoň omalovánky.... celý text

Orbus 2012, Neal Asher

Chťeui biště ťaki meď..děh..meďuítka mívaua? Ďu? Opuavdu? Pak jděte raději, i za cenu čelní srážky s plným školním autobusem, Orbusovi z cesty hezky ostrým smykem. Série Spatterjay je totiž zpátky! A zas je to ptákovina. Kyberkrutější a biomutagenně hladovější, než kdy dřív!..ehm..a ňo nebuéš, ťo víš, že bich chtěu ťaky mívaua. 4 bruntální ****... celý text

Planeta opic 2000, Pierre Boulle

Planeta opic je jednodušší, než šutrem po hlavě, beze zbytku plní, co v názvu slibuje a čtenářsky je určitě přívětivější, než ty ponuré jazykolamy ze slabikáře, kde masožravá ema mele do nádoby, kterou má. A to se počítá. 3 starosvětsky milé ***... celý text

Eifelheim 2011, Michael Francis Flynn

Tahle tristní obálka obaluje mé zatím jednoznačně největší literární překvápko roku. Místo očekávané oddechové slátaniny s lidožravejma ufonama a jednou zmizlou, morem prolezlou vsí v bahně se rochnících, středověkých lidí se mi dostalo na úrovni napsané slátaniny Jména růže a Saganova Kontaktu a moru...no dobře, no...je ale fakt, že se jí na pozadí chaosem zmítané střední Evropy období dvou simultánně trůnících papežů povedlo moc hezky vykreslit, jak církev lidem členila rok i den, i její schizo-roli vůči šlechtickým pronajímatelům půdy. A to vše na malé ploše vesnice kolem jednoho hradu. Vrazit do téhle scenérie nechutné, hmyzí ufony byl nápad geniální, rozhodně ne samoúčelný a je nad slunce jasné, že si sem pro inspiraci odskočil režizér Districtu 9. Jedinými mínusy jsou občas zmatené dialogy a hrozně, hrozně moc jmen. Vsuvky z blízké budoucnosti, kde se furt něco blekotá o smyšleném Janatpourově prostoru mi sice zpočátku šly jedním dovnitř a druhým ven, ale musím se jich zastat; nakonec daly nečekaně silnou katarzi. 5 ***** PS: jedna slušná botka: „Rychlost světla je frekvence krát vlnová délka. Takže pokud „c“ klesá (teoreticky) a vlnová délka je stejná, musejí se zvyšovat frekvence.“... celý text

Grilbar Galaxie 2014, Maja Lidia Kossakowska

Po nanejvýš zábavné otvíračce, kde člověk pomalu trne, aby mu v ní Kossakowská na červeném víně nenaservírovala něco á la Ježíšův marinovaný biceps jako když utne a pod svou laťkou, co do stylu, se už jen tak prochází. Přičemž poněkud flašinetově systémově tepe do Systému. Naštěstí se příběh někam sune a mě opravdu zajímalo, jak to všechno s Ivenem a jeho druhy dopadne...takže jsem Grilbar úspěšně, a nakonec vlastně i s chutí, spapal. Místo čtyř zamračených půjdu radši do tří příjemně oddechových ***... celý text

Satanské verše 1995, Salman Rushdie

Achjó, a já se tolik těšil na ono slastné, povýšenecké opojení, kdy nebudu muset přemýšlet o své mrzké existenci, zaopovrhuji si taky pro změnu někým jiným, zde konkrétně méněcennými sektáři, co se směrem k jakési černé kostce dennodenně tlučou Zemí do čela, a namísto něj se mi dostalo něčeho, co většinou připomíná výslednici toxických voskovek, sněhobílé á jedničky a hojností drinků ze zkvašeného avokáda motivovaného lemura...eee, což by vlastně k opovržení stačilo. Cha, to bych v rovnici ovšem nesměl zapomenout na dvě zásadní proměnné; a sice, že onomu poloopu nechybí šmrnc a že občas hluboce perlí...a tak jsem zvolna tál, opouštěl mnou předrýsovanou dráhu nenávisti a místo ní se začal Rushdiovou radikálně nestoudnou hrou s avatary pochybných kategorií dobrozla ryze kochat... ..Po dočtení už pak nezbylo, než vytáhnout nohy z medu, žihadla z té průhledné věci v hrudi a jít za plnou palbu. PS: A promiň Tanuki, jestli ti třeba takovýhle pár exeláns pokus o uchopení rtuti příde jako prázdné tlachání pro ukojení vlastního ega, tak nevím; „...život není fraškou a dokonce ani sentimentální komedií; naopak vyrůstá z těch nejtragičtějších hlubin bytostné nouze, které mu dovolují vykvést a přinést plody a v nichž je svými kořeny poután ten, kdo jej žije...“ Sakra, to je do sténání, krve, trávy zrozené bytosti ubohosti tesané drama, kterak minerální nevšímavost nebytí rozbít, byť něčím tak nešikovným, jako je ta nouze po bytí. životem.... celý text

Hologram pro krále 2014, Dave Eggers

Pozor, patos! Zmuchlaná, rukou trhu/doby nevšímavě pohozená, momentka z polaroidu života jednoho neúspěšného, stále ale kolem sebe kopajícího člověka. Docela hustě tíživá a depresivní jízda, je tendle Hologram pro krále. 4 smutné ****... celý text

Kruh 2015, Dave Eggers

Celý problém Kruhu tkví v jeho těžko uvěřitelné, ústřední premise; a sice, že drtivá většina lidstva bude celá bez sebe z kompletního výmazu anonymity a soukromí. Já bych na to šel od lesa. Hezky nedobrovolně, vědecky a z gruntu. Ze zkumavky s mímem rovnou na sál, naříznout ho od koutků očí přes spánky a temeno, pak podél páteře, ramene a pravé paže až po palec (kvůli instalaci senzoriky na dis/lajkování shlédnutých životních situací) a do ran mikrochirurgicky zavést rozhraní nervové síťky spolu se sběrnicí bioeletriky. Tyto je potřeba zavést co nejdříve; ať se v čerstvoučkém, ještě přizpůsobivém tělíčku co nejpřirozeněji zakoření. Pod klíční kostičku pak wifinu, do vydlabaných očních jamek s uřezanými víčky a do hltanu odkloněnými slznými kanálky pak voperovat dvě černočerné polokoule třistašedesátistupňových full HD šmír, na ušní bubínky snímače chvění a se zločinem je veta! Koneckonců, kdo bližnímu svému nečiní svinstva žádného, tak nemá co skrývat, no ne? Ale abych jenom nežral, když na hru dobrovolnosti Kruhu přistoupíte, tak vám pár soust k úvaze rozhodně nabídne. A své ledové momenty, zejména ke konci, má, né, že ne. 4 slušné ****... celý text

Metro 2035 2016, Dmitry Glukhovsky

Z šera tunelů vymeťte obludy, Artiomovy životní nejistoty zpevněte lepidlem stoického znechucení, opar tajemna rozežeňte důrazem na socioekonomickoideologické, uf, hledisko vynuceného soužití cca počtu obyvatel Chomutova v největší krtčí noře na světě a dostanete Metro 2035. Jinou, dospělejší verzi třicet trojky. Myslím, že obě mají své místo. Ještě by se slušelo dodat, že Glukhovski za těch deset let od vydání prvního dílu citelně autorsky vyrostl. A až na otravně nedovyřčené dialogy mu to sedí. 4 metrácky bytelné, nečekaně nostalgické **** PS: „Kdo, když ne my?“... celý text

Flashback 2011, Dan Simmons

Hltači adrenalinů, držte si klobouky; už kolem sté strany Flashbacku se jedna z postav odhodlá osedlat kolo a zajet si nakoupit do samoobsluhy. Jde o důchodce. Takže si toho moc nenakoupí a kdyby po cestě zpátky náhodou píchnul a spad na asfalt, může si docela klidně roztříštit svou na vápník chudou čelist. Se stavem veřejné zdravotní péče v Simmonsem střepy lemovaném okenním rámu nuzné budoucnosti drogou rozpité kaňky spojených roconquista-šoguno-emirátů amerických by to klidně mohlo znamenat pomalé vypouštění duše hlady. Ano, Flashback je ryze civilní scifárna ve které hrají hlavní roli kulisy co vypadají užitě, flashbacky, jeden feťák, tchán toho feťáka, vnuk tchána toho feťáka a jedna brilantně vypointovaná detektivní zápletka. Ano, kdo si potrpí na akci, bude trpět. 4 čupr **** PS: „Koneckonců Val věděl, že děda nechtěl vypadat jako pitomec. Tak byl prostě jako akademik zvyklý uvažovat.“... celý text

Motýlek 2005, Henri Charrière

Následuje jeden velký spoiler. Zaručeně nevinný „Toho pasáka jsem nezabil, celý proces je policejním spiknutím!“Motýlek, jenž je evidentně jako doma ve společnosti dlažebních kostek, schopných mezi řečí přihodit k dobru info typu: „Zkrátka jsem zabil ženu žehličkou. Při přelíčení se mě jeden soudce zeptal, proč jsem jí uhodil žehličkou. Nevím proč, ale odpověděl jsem mu, že jsem jí zabil žehličkou proto, že byla zmačkaná. A kvůli té idiotské větě mě prej, jak říkal můj advokát, tak osolili.“, je hnán touhou si, co pokud možno nejzdlouhavěji, pohovořit se svým žalobcem ve zvukotěsném sklepě a tak se odevšaď snaží zdrhnout. Což obnáší hodně skákání z vysokých zdí, nějaké to obligátní pif paf, amatérskou plavbu napříč Atlantikem v holandském dřeváku, nošení jednoho, příležitostně i dvou na prst dlouhých vodotěsných pouzder s penězi v tlustém střevě (prý je to v pohodě), nebo idilický roční pobyt v domorodé náruči venezuelského lidu, z níž se promptně vymaní v okamžiku, kdy zjistí, že jsou obě jeho nezletilé (13,16) manželky těhotné. A tak se v našem rebelovi vzdouvá znovunalezená touha po pomstě, musí sbalit kufry („já se vrátím“) a uzavřít kruh tím, že se nechá sbalit nejbližším kolumbijským fízlem; nejspíš aby bylo odkud utíkat v druhém díle, který číst nebudu. Asi nejotravnější mi ale přišlo Motýlkovo zaryté dělení světa na krásné a ušlechtilé povahy, které mu nezištně vnucují svou pomoc a na zavrženíhodné zmetky těch, co ne. Tuhle potenciálně solidní, dobrodružnou, a lze li čemu věřit, pak prý i životopisnou, žánrovku zkrátka a dobře zabíjí sám Motýlek...když už teda toho pasáka ne. 3 ***... celý text

Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých 2010, Olga Tokarczuk

Půlnoc. Hluboký hvozd. Mrholí. Smolou doutnající hranici opisuje kruh vážných, zasmušilých postav v legračních hučkách se sojčími pírky, kolem krků ozdoby z kolouščích slechů, do špiček zabroušené zuby; vrchol sabatu polské klaky nimrodů spěje ke svému vyvrcholení! Do popředí vystupuje šatuprostý, zvířecí krví zamazaný, z vlastních řad pro tento účel každoročně losovaný, šťastlivec a spolu s literární blasfemií Vznešenosti Honu „Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých“, uloženou na rmutně karmínovém polštářku, vstupuje do očistných plamenů obětiště; na úplněk vyjí v dáli vlci, sýcové sýčkují a z nebes padne zkoprnělá holubice, dobrá znamení; Satan nás opatruj, tfuj, tfuj,tfuj. Já bych to s těmi myslivci až zas tak černě neviděl, Olga je zkrátka environmentální fanatik s nulovým povědomím o regulaci ekosystémů bez přirozených predátorů ( i když...no, nebudu spoilovat). A tak kolem sebe metá sliny vztekliny a při tom sama nemilosrdně chroupe batolata jabloní. Bába Duszejková je ovšem natolik skvěle střelená postava, že jí to odpustíte. Jo, a rozuzlení, byť tušené, je stejně fakt pecka. čtvero chvojím pokrytých ****... celý text

Tma o polednách 1992, Arthur Koestler

Koestlerova „Půlnoční“, jež je bystrou literární sondou pod povrch v archivech sotva dva roky žloutnoucích stránek novin (nemyslím ironicky; zorientovat se v současnosti je vždy oříšek), nám dá na několik dní nahlédnout v mysl kulkou do ní později zrecyklovaného pekaře režimu a autor jí na krátkém a sympaticky podaném (nehraje na city, černobílost apod.) příkladu ilustruje, kterak víra hory přenáší a jak při tom, s cílem v hledáčku, nekouká do čeho šlape...až se v tom štěstíčku najednou brodí po bradu a spatřit cíl žádá periskopu. Jinak vězte, že na přežitky, jakými jsou děj, nebo dialogy, není v téhle schizofrenní one man show místa. 5 zprvu nenápadných, ale o to silněji doznívajících ***** PS: Ťukací abeceda.... celý text