józi.odkudkam přečtené 350

Planeta mezi dvěma slunci 2016, Robert Fabian

Že je Fabián vykradač filmových hrobů není tajemstvím. Své šakalí řemeslo však provozuje poctivě a s láskou a vždy dobře ví, kde svou čtenářskou cílovku podrbat (v týmu by neměla chybět postava s hispánskými/polskými kořeny, zdvižená pěst signalizující „stůj“ apod.), aby si spokojeně medila. Nejinak je tomu i s plíživě laděným survivalem Planeta mezi dvěma slunci, citlivě vykrádajícím motivy Černočerné tmy, a bonusovou povídkou Expresní zásilka, která si zas pro inspiraci odskočila k Alienovi. U mě dobrý. 4 žánrové **** PS: Jenom nechápu, proč se někdo dělá se čtyřmi stovkami stran, aby je následně korunoval jménem jako Planeta mezi dvěma slunci.... celý text

Faktótum 2002, Charles Bukowski

Dík Faktótu můžeme z pohodlí domova okusit, jaké to je být psem, ochlastou a somrákem. Další nespornou výhodou je, že se, na rozdíl od Kerouakovi Cesty, necítí být manifestem čehokoli. A taky, že jsem si díky němu dohledal, co vlastně faktótum znamená. Potíž mám ale s kapelou, co si z nějakého důvodu (asi že Chinaski hodně chlasce, horizontálně kolaboruje, fajčí jedno za druhým a má to všechno na háku) usmyslela, že bude kdovíjak závratné adoptovat jméno jeho hlavního hrdiny. A ruku na srdce, už jen skutečnost, že si jej za vzor berou takoví exorcisti vkusu, mi v podstatě znemožňuje jít s hodnocením nad 3 *** PS: Docela bych bral lupeny na betonovou díru s Chinaskim a párkečkem strakatých pitbulů ve volném stylu bez rukavic. To by byla taková rváčská smrt a určitě by mu sedla - tohle, nebo infarkt na prochcané matraci se zdrátovanou flundrou po boku.... celý text

Rónin 2006, William Dale Jennings

Nesnadná, kratičká, znepokojivá knížečka, kde se nikdo nijak nejmenuje a padající list je prostě jenom padající list.

Gorily v mlze 1988, Dian Fossey

Diana Fosseyová byla bezesporu ošklivý chlap a každý si tak jistě svede představit její zklamání, když před ústrky společnosti prchla do Rwandy, aby v tamní politicky nestabilní, vysokohorské džungli došla poznání, že si jí při zdejší mizerné viditelnosti s akceptovatelnou partnerkou nespletou ani ty gorily (v šedesátých letech se dík King Kongovi ještě natuty vědělo, že gorily lidské samičky unášejí); Domů už se teď ale se staženou oháňkou vrátit nešlo, tak co teda? Rozhodla se je začít studovat.. ..a tak se milá Diana hrabe v trusu, stopuje, likviduje pytlácké nástrahy a vůbec tam patnáct let řádí jak vietnamský veterán zchvácený těžkým případem posttraumatického syndromu; rozumně uvažující člověk by si řekl, že čím bude Fosseyová posedlejší a na hlavu padlejší, tím budou gorily sympatičtější. Čím vám ale mají být sympatičtí infanticidní, vnitroharémově agresivní, záštiplní koprofágové s hrubě incestními sklony (dědeček s vnučkou, bráška se ségrou, tetička se synovcem...to vše na denním pořádku, stejně jako srostlé prsty, či děděná šilhavost...jestli jste ale fanoušky Habsburků, tak proč ne), mi nějak zůstalo záhadou. Nevím jak vy, ale já si po dočtení ze skoby v obýváku provaz s pneumatikou sundal. Hodnocení? Eh..na jednu stranu obdivuji, kolik trusu autorka rozhrabala, na stranu druhou se celým tím podnikem táhne silný odér klinického šílenství. 3 rozpačité ***... celý text

Limit 2011, Frank Schätzing

Na kosmickou stanici se dostane plus mínus čtrnáct vysportovaných, krutě udržovaných čtyřicátnic se čtrnácti multimiliardáři a po Zemi se zas se svou nesnesitelně frackoidní chráněnkou ve vypasovaném skafandru rozpustilé školačky prohání chrabře blonďatý kyberagent; voila, pižmově tenzní, bytelně nosná kostra je tu. Hlavně jsem ale chtěl říct, a teď se, jestli stejně jako já při slovním spojení "politický thriller" upadáte v narkoleptické stavy, něčeho pevně chyťtě, že tenhle politický (techno)thriller baví a dokonce i napíná. (ať vám do té pusy nevlétne moucha) Je taky hrozně rozsáhlý, (1262g, 1160str, jmenný seznam čítá na sto hlav) ale myslím, že jak překročíte Rubikon strany šedesáté, už se neodlepíte. Limit má totiž fakt vymakaný, propracovaný děj s přehršlí rozličných, mimochodem pohozených úvah (ne že bych nutně souhlasil s každou..proč ale taky číst něco, co vašemu světonázoru jenom uznale přitakává), chemie postav šlape a Schätzing jej napsal, jako by byl inkarnací zesnulého Michaela Crichtona s návdavkem černého humoru. Což je fajn, páč černý humor i zesnulého Crichtona můžu. Škoda, že je konec. 5 germánsky vybroušených *****... celý text

Singularity – Postkyberpunková antologie 2009, * antologie

Jako já chápu, že když chce někdo skládat věty, tak asi nemůže být zrovna hologramama potetovaná smažka se svítícím čírem v křiváku, co se každé druhé odpoledne probouzí s hlavou v míse na dojezdu neokriegtechno afterparty..proč ale autorská dvojice téhle antalogie, Keller/Sterling, zazdívala konec každé povídky výňatky ze svých vzájemných dopisů o posunu subžánru, (které obsahují perly, jako že je něco příliš stapeldeonovské, či zda je nutný posuv fáze transcendentna?) mi hlava nebere...a zas nečíst to taky nemůžete. Nebohé povídky ovšem za nic z to nemůžou, ty sem byly v q-řetězech násilně shozeny gangem lítajících blade surfařů z east side...a musím říct, že mě jejich výběr, hlavně co do pestrosti, příjemně překvapil. Ergo, taky spousta mně úplně neznámých jmen, z nichž bych vypích; Davida Maruska (Svatební album - VR), Waltera Jona Williamse (Tátův svět - VR), Christophera Rowea (Dobrovolný stát - čirá halucinace), Paola Bacigalupiho (Kalorik - agropunk) a legendární, mýty opředenou smillu (Dnéska depresi nemám, páč jsem nebyla v práci, mi ráno bylo blbě, tak jsem zostala doma a koukala na film) 4 pohodové ****... celý text

Dost světů a čas 2007, Dan Simmons

Simmons je opět velkohubý, dobře naložený a má skvělé aranžmá (ostatně už v předmluvě mele cosi o sedmeru základních principů zenové zahrady)..bla, bla..no, a mě něco po dočtení zkrátka furt vadilo a unikalo, až sem nakonec rezignovaně used ke stolu, kde do sebe všechno zapadlo; Dost světů a čas je asi jakoby před vás profesor krasojízdy kladl pinzetou na černý samet jeden diamantek za druhým..a vy celou dobu věděli, že jen hraje a že se o ně vlastně doopravdy ani s nikým dělit nechce...no, a pak kamínky šetrně zabalí a s těžko potlačovaným šklebem je nechá zmizet ve své kapse.. ..nevím, možná je to celé blbost a žádnou takovou jemně skrytou pokřivenost knížka nenese. 4 mrzké **** PS: a nakonec je to jen černý zrcadlo mý pořivený duše! hůů..... celý text

Vyprávění 2016, Ursula K. Le Guin

Le Guinové se zcela nenuceně povedlo obnažit nerv tajemna každodenní všednosti a hrát na něj, jako by se nechumelilo. Ale ono chumelí, pěkně peřinově, až s poslední stránkou jen malý kopeček napoví, že tam kdesi v závěji jedno velké Vyprávění spí. 5 pomalých, vlídných ***** PS: Korunkou téhle miniknížečky je její elegantní, a vůči obsahu i smysluplná, grafická úprava, hmotnost, papír přebalu a nadmíru uspokojivý formát. Fetiš jak bič, Gnóme!... celý text

Společenstvo Prstenu 2006, J. R. R. Tolkien

Ílion 2005, Dan Simmons

Simmons, monumentální v detailu i celku, spáchal Ílionem svůj jednoznačně nejbizarnější kousek. Třetina románu je v podstatě putováním veleobřího kraba s drobným humanoidním kyborgem, kteří spolu hloubají o nejskrytějších nuancích Skakespearových sonetů a Proustova Hledání ztraceného času. Kupodivu občas i v míse. Na obléhání Tróje si ale, stejně jako autor, dozajista smlsne každý. Hlavně na místním, hvězdně obsazeném, panteónu; neskromná, hlučná a mstivá cháska to byla. Jen co je pravda; Simmons přitom ovšem nezapomíná, že byli stále Bohy a kupříkladu epický výjev rozlíceného Dia nad otevřeným jícnem propasti Tartaru je toho víc, než jasným dokladem. Dokrémova ušlehanou noční můru pijáka absintu už pak jen podtrhává ještěří lidojed Kalibán a smutná cesta hrstky pozemšťanů za vlastní, staletími zavátou, minulostí druhu. Šílené? Jistě. 5 myticky rozmáchlých, velkovýpravných ***** PS: Už vím, proč světa je rysem neúprosnost taková. Vládnou mu nesmrtelní, divé býlí, tací jako oni nemuseli, ani kdy neměli, najít jméno slitování. Nebožáci jedni. Sedím ale tiše, pln vděku za dar ostnu bytí. Vždyť moh bych se jim těmi řečmi lehko znelíbiti.... celý text

Drsný spasitel 2007, Miroslav Žamboch

Poctivá knížka splňující vše, co svou obálkou od hlavy k patě avizuje. Totiž domácky útulný výhřez pekel bez postranních ambic s hustě nesmrtelným drsoněm v hlavní roli. Spasitel chce bavit a to taky pomocí granátometu, brokovnice a věrného nože dělá. Možná poněkud stereotypně a chudodějně, ale jsem jednoduchý člověk. 4 prosté ****... celý text

Kniha posledního soudu 2012, Connie Willis

Hleď, škodník! Pozor, spoiler! Kniha Posledního Soudu slibuje svým názvem, hřejivou náručí morových ran staré dobré Evropy a po obálce rozlitým olejem mého suverénně nejoblíbenějšího holandského psychotika řádně rozfofrovaný větrník svatopeterského turniketu, aby vám po nějakých čtyřech stovkách stran z celkových pěti set zdráhavě nabídla pár nebožtíků, co před Bránou s prstem na zvonku šoupou nohama a přemítají, jestli budit Klíčníka už teď, nebo raději vyčkat na posily. Čemuž nasazuje korunu ta nejúděsnější forma laskavého humoru, jaké jsem byl dosud kdy nucen jít za svědka. Posledních cca sto stran je ovšem řezem brutálním. A to řezem takovým, že částečně ospravedlňuje, i dává smyslu předchozímu martýriu vleklé předehry. Nakonec 4 překvapivě slušné**** PS: Mít stroj času, okamžitě letím do Jurského parku.... celý text

Rommel: Liška pouště 1995, David Irving

Že byl Erwin prohnaný fenek se ví. No a já chtěl konkrétně zvědět jak. Inu, nafukováním vlastní pověsti jak v očích nepřátel, tak u šéfa, ctižádostivostí, poťouchlou vynalézavostí, odvahou, pohotovostí a ochotou užít každého špinavého triku, co se mu kdy v pod drsným úhlem ráno nasazené čapce zrodil. Davidu Irwingovi se obdivuhodným množstvím nashromážděných svědectví, korespondence a deníků povedlo náležitě plasticky zachytit nitro jedince v polohách jeho nejhlubší bídy i nejjasnějšího lesku. A spolu s ním, i s dalšími lidmi, taky těžký příkrov doby. Biografie jak má být. Jedinou výtku bych směřoval k žalostně strohé mapce a spolu s ní k nepřehledně popsanému tažení Afrikou. On to teda asi byl docela neslušně hořící bordel, ale skopčák by měl svíst víst válku spořádaněji, no ne? Nebohý historik aby se v tom pak plácal... pět kanystrů benzínu z pěti PS: Kniha má fotografický doprovod z něhož jasně vyčnívá momentka debilně vytlemeného Himmlera ve vlaku.... celý text

Gagarin - Pravda o legendě 1999, Piers Bizony

Já z téhle Pravdy o legendě zkrátka nemám pocit, že by se jí autorům nějak zvlášt povedlo dostat pod kůži. Vše je dosti obecné, povrchní, oficiálně jásavé a když už ne, tak vás to z ponožek určitě nevystřelí. Moc toho v ní opravdu nenajdete. (ostatně nevím co jsem si já vůl od nějakých dvou stovek stran potištěných důchodcovsky rozměrným, od okrajů bohatýrsky odsazeným písmem sliboval) A dost dobře nechápu proč se její tvůrci v předmluvě dušují, že ji vydali právě kvůli nepřebernému množství informací, které se jim do hodinového BBC dokumentu vtěsnat nepovedlo Ať zas ale jenom nežeru, technická část, rozuměj let samotný, jeho příprava, ale třeba i nezodpovědnost politického vedení celého projektu (nevím, jak tomu s Americko-von Braun -fašistickými flirty o obdobný kontakt s Bohy jménem projekt Merkur bylo, nicméně procenta na která se šlo tady, je asi jako vsadit si ve stabilním gravitačním poli na medaili v kouli bez poláka), byla celkem fajn. Právě za ni ještě 4 slabé **** dám. PS: A stejně si myslím, že nakonec Gagarin utonul ve vagíně naplněné alkoholem. Jen to tu na plnou hubu nikdo neřekl...eh, 3***... celý text

Carpe Diem - Reedice 2012, Robert Fabian

Ne ty ukňourané nářky levičáckých chcípáků a pacifistů, ale příležitost udělat karjéru, u toho si zastřílet z rotačáku, ozdobit pár taktických nukleárních hlavic cool hláškami, a vůbec si užít spoustu mužné, družné a kulervoucí akce, co z vás srá*ů nadělá pořádný chlapy, to je Válka! Už aby nám tu nějaká malá, šikovná, co nevidět přistála.. ..slintáte?..to si pak jistě dovedete představit tíhu pěsti mého spravedlivého pobouření, když jsem zjistil (he?!!), že tím vším Carpe diem není.(a to se situace na Měsíci vyvíjela tak nadějně) Fabián holt ukuchtil něco jiného, vážnějšího, střízlivějšího a nefrajerského. Vůčihledně mým očekáváním si teda jako dovolil dost. Ale víte co? Taky to má svoje. 4 pěkné **** Tak kapr bohům!... celý text

Knihy džunglí 1965, Rudyard Kipling

Když jsem při prohrabávání starých krabic narazil na tuhle povinnou četbu s ilustracemi od Buriana (sloni jsou tu sice afričtí a sedmiletý Mauglí vypadá nejmíň na dvacet, ale jinak fajn), okamžitě padl verdikt, že si Knihy džunglí přečtu znovu. Po zdlouhavém odkládání jsem se do nich skutečně pustil a dlužno říct, že si mě tenhle svérázný kraj mluvících zvířátek znovuomotal kolem prstu rychleji, než hladový Ká opičí krk. Křup. A teda, kvůli Disneymu už jsem skoro zapomněl, jak ostré má ta původní Kiplingova verze drápy. Ona ale taková karkulka a císařský řez taky nepatří mezi nejjemnější vyprávěnky, takže věk 9+ asi v pořádku. A i když se občas některé příběhy lehounce táhly, bylo by jít vůči jejich jedinečné básnivosti s hodnocením pod pět ***** nespravedlivé. Pět, o které si čas ještě nějaký ten pátek zub vylamovat bude.... celý text

Loď 1992, Jack Williamson

Williamsova Loď je takový malý, zapomenutý asteroid s nákladem svetry pletoucí babičky, přísedícího děděčka a misky slepených bonbónů pro nás, pro vnoučata. Svým způsobem milá, naivně napsaná, starosvětská sf za 3 *** Ale jako sem rád, že jsem si jí přečet, ne, že ne..... celý text

Newtonovo dělo 2003, Gregory John Keyes

"Báječná konina!", tleskám nadšením jak Ludvík XIV při vzpomínce na onen legendární žert, kdy z rozmaru kopl sluhu do zadku. Newtonovo dělo je kouzelně jiné, nenápadně nápaditě napsané a vtipné dílko (přičemž "dílko" budiž jediným ústupkem v mém chvalozpěvu na něj), jakých po světě zas tolik nechodí a J.Gregory Keyes, antropolog se zájmem o mytologii a historii, si jím evidentně splnil klukovský sen. Což je vidět z každé strany každé stránky. Což je dobře. Nezbývá mi, než o zem bouchnout čtvero flakónů parfému, nonšalantně přivonět ke krajkoví kapesníčku a ještě něž odpadnu, udělit tyhle 4 milé ****... celý text

Brasyl 2010, Ian McDonald

Brasyl je umíchán ze stejných ingrediencí, jako předchozí Řeka bohů; exotická krajina plus tři hlavní dějové linie, zde navíc časově rozhozené (1732, 2006 a 2032), které se v závěru..ano, protnou. Na rozdíl od Řeky je ale Brasyl ještě špinavější, nařvanější, dost extravagantně napsaný a díky tomu občas i srozumitelný asi jako inženýrská síť rozvodů načerno připojené kabelovky v průměrné favele. Na druhou stranu si tak samotnou svou strukturou vynucuje číst důkladně. Nejspíš bude záležet na tom, jakou nohou jste v den, kdy ho rozečtete, vstali a upřímně řečeno, docela chápu i zdejší nízká hodnocení. Mě osobně tahle specifická všehochuť malicie a jeita doprovázené na berimbau (knížka disponuje menším portugalským slovníkem...a, nevím proč, i seznamem skladeb k ní vhodných; poslouchatelné jsou tak dvě - De Falla Popozuda Rock ´n Roll a Tijuana Pula), sledující těžkou cestu Brazílie s výhledem na její budoucnost, stejně jako obdobně těžkou rodoviu od tklacovských stavů ke kvantovým počítačům, sedla. Škoda jen konce; místo oslnivé spršky jisker zkratu oněch tří nedokonale odizolovaných drátů času, se dostavila spíš jejich přidušená ozvěna ztracená ve tmách lehce šarlatánské čapky, kterou svému dílu některými záměrně zamlženými rozpory, v čele s Řádem, autor nasadil. Možná se ale pletu a něco mi prostě uteklo. Buď jak buď, vzhledem k originalitě a celkové hutnosti, a taky že jsem se bavil a fandil, dávám Brasylu pořád za plný počet. 5 trochu zklamaných, ale pořád dobrých ***** PS: Věděli jste, že si v Riu můžete zajít do sauny?... celý text

Válka s Mloky 2007, Karel Čapek

Křižovatkou a svorníkem celého díla je bezesporu apokalyptický čin pana Povondry; totiž pustit van Tocha s nápadem k Bondymu. To už pak byla jen otázka času, kdy To sem začnou lifrovat ve velkém. A ještě To, bože chraň, začnou učit číst a psát...ts, ts, ts, no jak to asi mohlo dopadnout, jak, když svěříte propisku kdejakému mlokovi ?! To si hned začne myslit co chce a nemá to konce. Ba že, pravím, nebýt onoho Povondrova osudového škobrtnutí o práh dějin, mohli se dál čolci vesele cachtat v tropech, dělat žralokům plňku a ne se tu rozvalovat po stránkách Čapkovy novely, nota bene kafrat o nějakých nárocích a topit lidi. 5 bublinek z hastrmaních hrníčků ***** PS: Jak většinou nemám rád literární koláže setávající se z rozličných mini epizodek, dokumentů, novinových výstřižků a podobně, tak tady to fungovalo; totiž, povedlo se jimi navodit dojem skutečné události. A to i navzdory všudypřítomně sžíravému podtextu, který v Mlocích beze zbytku prostupuje vším. Rozsáhlý doslov soudružky Aleny Hájkové píšící v stachanovském duchu "lidí žijících již pod hvězdou komunismu" už pak byl jen třešničkou ve smítku pupku nahého Vojtěch Filipa na kapotě sporťáku limitované edice letošního stranického kalendáře.... celý text