jaryn
přečtené 161
Ďáblův elixír
2001,
E. T. A. Hoffmann (p)
První půle byla čtivá a vcelku svižná, avšak asi v polovině (od kapitoly "obrat") začal autor filozofovat (lépe řečeno blouznit) pořád dokolečka o již prožitých událostech, a taky postavách, které byly spíše jakýmisi mlžnými přízraky bez psychologie. Vždy se jen zjevily, postrašily a zase zmizely. A to se týkalo i hrdinovy lásky Aurélie, i ona byla jen takové strašidlo. Druhá půlka nebyla za mě už ke čtení. V dnešní době se autoři myslím obecně vyhýbají nějakým sáhodlouhým popisům hrdinova bouřícího nitra, a tak bych řekl, že tu jde přímo o mentální bariéru, která stojí mezi textem a dnešním čtenářem. Howgh!... celý text
Konec punku v Helsinkách
2010,
Jaroslav Rudiš
Ahoj Jardo, bavil jsem se skvěle (u "Údolí tupých hlav" jsem učůrával). Závěrečná katarze to celé povznesla ještě výš, až do punkově normalizačního nebíčka, takže gut, takže danke!... celý text
Král Sobol aneb putování Morice Beňovského
2023,
Jean-Christophe Rufin
Je to takové povrchně dobrodružné. Psychologie postav je absolutně černobílá a zároveň jaksi vágní. Kapitoly s Afanásií byly za mě až nesnesitelné. Nudné a ukecané. A líbily se mi tím méně, jak si je sám autor neustále vychvaloval ústy Franklinovými.... celý text
Arturův ostrov
2022,
Elsa Morante
První půlka byla pro mě plná tajemných příslibů, ovšem ve druhém "poločase" se už jenom "betonovalo" před vlastní adolescentní branou. Až tady jsem zjistil, že tohle nebude román s přesahem (ideovým, duchovním), ale zas další kniha o dospívání, resp. vztekání se, nepochopení, krajním sobectví a dalších a dalších příchutích malin nezralých.... celý text
Knihy Jakubovy
2016,
Olga Tokarczuk
Tohle je román podle mého gusta - hluboký, nízký, napínavý, hloubavě didaktický, pestrý i šedivý jak vousiska patriarchů... ale hlavně: tlustý!! Taky mě docela rajcuje, že je to podle skutečnosti, a žasnu, jak lidé osmnáctého věku - téměř osvícení osvícenstvím - sedli na lep takovým konspiracím. Bravo, paní Olgo!... celý text
Deset dětí paní Ming
2016,
Éric-Emmanuel Schmitt
Téměř až do konce to bylo fajn, možná pro očekávání onoho konce, který jsem si tajně přál 1) jednoduchý a 2) překvapující. Ani jedno se nekonalo. Sraz "sourozenců" v závěru už byla dokonalá fraška.... celý text
Zóna zájmu
2016,
Martin Amis
Myslím, že kniha obsahově ani formálně nikterak nevybočuje ze standardu. Máme tu tři vypravěče: hodného a zlého (poněkud zjednodušeně) nacistu, a pak nešťastného velitele sonderkommanda (pochopitelně Žida). Tři vypravěči možná taky kompenzují vcelku chabý děj.... celý text
Něco si vymysli
2017,
Chuck Palahniuk
Palahniuka jsem měl rád i pro tu jeho "úchylku" šokovat za každou cenu, ale je to už nějaký pátek, co jsem ho louskal, a možná že v románech se spíše "ztratí" ono jediné šílené téma než v povídkách... nejsem si úplně jist, ovšem, co se týče mého dnešního pohledu na tyto jeho povídky (ve kterých je autor údajně v té nejlepší kondici), vidím jen sex, násilí a hovna. Vidím jen autora, který "ví, co chce", a snad by přitom i skákal přes exkrementy všech možných velikostí a barev, a nevím, nevím, jestli by to neplatilo i pro nebožtíky...... celý text
Objevy
1995,
William Butler Yeats
Vpravdě magické eseje, kde se pořád ještě píše o Umění s velkým "U", potažmo (eseje) o tom, co by tento zprofanovaný termín (umění) mohlo klidně postrádat podobně jako si např. tvůrci z Altamiry zřejmě neříkali "umělci", nepořádali večírky či výstavy, ale "jen" prostě byli. Ovšem mnohdy autor, na můj vkus, až přehnaně kudrnatí svoje myšlenky... prostě přespříliš používá kulmu.... celý text
Shakespeare
2004,
Nick Groom
Řekl jsem si, co kdyby náhodou bylo i v tomto komiksu cosi hlubšího, resp. informace skutečně zajímavé... no nic, no... První cca čtvrtina knížky popisuje stručně a vcelku suše Willíkův života běh, po kterémžto následují zvěsti o tom, jak se o díle W. S. vedou neustálé spory v kruzích uměleckých, ale i politických či náboženských (o Šaxpérovi samotném vlastně nic)... Komiksy nebrat!!... celý text
Hon na ovci
2016,
Haruki Murakami
odpad!
Ne! Končím v polovině (už zase!). Za těch bezmála 200 stran jsem se nenadál než popisů neskutečně nudného a fádního života hlavního hrdiny + snad ještě nezáživnějšího rozhovoru tohoto hrdiny s jakýmsi velvyslancem či tajemníkem umírajícího Ředitele Zeměkoule, který toho nakdákal opravdu hodně a vlastně neřekl nic, jelikož po jeho historicko-geologicko-antropologickém (či jakém ještě) výkladu z něj vylezlo, že chce najít ovci, ale neví bohužel jakou, a hlavně neví, k čemu by mu vlastně byla (!!). Tohle je skutečně neskutečné pane M!! Pokládám si otázku, jak je možné, že jsou tímto elaborátem všichni tak unešeni? Dost možná se podvědomě vidí v tomto neslaném nemastném hrdinovi, vždyť proč jinak by měly úspěch např. nekonečné seriály, ve kterých taky nevystupují lidi, neřkuli zajímaví lidi, ale jen jakési hybridy naší průměrnosti? Murakami je myslím mistr kýčař párek seláns, protože psát o pití kafe a kafe a kafe, a pak Heinekena s buráky a Heinekena s buráky a Heinekena s buráky a... panebože, už nikdy!!!... celý text
Cvrček mého krbu
2017,
Josef Karel Šlejhar
Probůh, ta kniha není "obtížná", jak tady všichni opakují, ta kniha je, slušně řečeno, mnohomluvná – prostě ukecaná... Z počátku jsem si skutečně liboval: popisy hrdinova dětství mě nanejvýš dojímaly, ovšem autorův styl, dle mého, nejde dlouhodobě vydržet (neřkuli přežít)... Brzy poznáte, že autor každou myšlenku (rozuměj: každý prd) rozebírá do nemožnosti, a to pak přeskakujete pár řádek, potom stránku, nakonec několik stránek, aniž byste přitom ztratili nit... a když si ještě uvědomíte, že obsahově nepůjde o nic jiného než o vršení dalších a dalších prohřešků "zlé" ženy, rozhodnete se ukončit tuto "obtížnou" četbu ani ne v polovině.... celý text
Kvítek karmínový a bílý
2014,
Michel Faber
Ale jó, zaslouží si to "plnou palbu", protože to prostě bylo strhující... i když na konci jsem se neubránil dojmu, že autor neví, jak ten zatraceně rozjetý vlak zabrzdit a že by mohl klidně pokračovat na dalších pěti tisíci stranách – ale to už by z toho asi byla jakási Ordinace v Kensingtonských zahradách, že?... celý text
Strom beze jména
2020,
Drago Jančar
Úvodní kapitoly (které byly vlastně poslední) dávaly příslib vcelku dobré četby, avšak od kapitoly č. 1 pro mě kniha ztratila jakékoli kouzlo, ba smysl. Odložil jsem ji třikrát, možná čtyřikrát, resp. tolik šancí jsem jí věnoval, ale zhruba v polovině jsem to definitivně vzdal. Už mě nezajímá, jak skončí kniha autora, který (totiž jeho hrdina) – čekaje v obchodním domě na svou manželku – v bezpočtu kapitol medituje nad tím, jestli šla jeho žena do obchodu s kosmetikou nebo někde jinde nebo zda se vůbec ještě vrátí... anebo na stejně nekonečném prostoru filozofuje o případné manželčině nevěře či věře, a v prvním případě rozvažuje, jestli byla "veselá a šťastná" (tohle není citace) s tím nebo s oním, to vše proloženo výzkumy hlavního hrdiny, archiváře, které spočívají v docela oplzlých a stejně tak nudných zápiscích jistého chlípníka, přes kterého se chce náš hrdina dostat k hodnotám nesmírného rozsahu a významu... Ne, děkuju pěkně! P.S. Zvědavost mi nedala, a jak jsem tak skončil v polovině, kouknul jsem do druhé půlky (skoro na konec knihy) a, co myslíte?, náš geroj sedí furt (nebo zas) v tom obchoďáku, obložený taškami... ne, ne, ne... ahoj!... celý text
Příběh tisící druhé noci
2016,
Joseph Roth
Dlouho jsem nečetl knihu s tak jímavou psychologií postav. A když k tomu připočtu "pohádkovou" atmosféru našeho milého, starého mocnářství, úspěch je zaručen. Podle prvních kapitol vyhlížela kniha jako hezká, leč povrchní báchorka, a soudě podle útlosti svazku, myslel jsem si, že celé to bude skutečně jen o šáhově rozmarné a letmé "anabázi". Avšak mile mě překvapil autor, který příběh rozvinul nejen do šíře, ale i do hloubky.... celý text