Inka063 přečtené 190

Na kopci 2013, Jiří Březina

Knížka úplně trapná, škoda peněz. Od první strany bylo zřejmé, co se Marii stalo. Což by ještě tak nevadilo – existují detektivky, kde to také hned víme, ale pak následuje zajímavé rozplétání případu, mnohdy i nečekané rozuzlení. To tady ale také chybí – pachatel je jasný po pár stranách. Všechny postavy (Milan, jeho kamarád Petr, Helena, její kamarádka Marcela i Marie) se chovají divně, málo uvěřitelně, dialogy jsou chvílemi až trapné a infantilní. Kniha na mě působí dojmem takové dětské, rozsáhlejší slohové práce studenta střední školy. Zbytečné opakování již napsaného (nejdříve si mnohokrát přečteme, co se na kopci stalo, a pak si to raději ještě jednou zopakujeme spolu s Milanem při psaní jeho diplomky - proč, pane Březino?). A závěr tomu všemu dal korunu - takhle by se choval více jak dvacetiletý mladík? To v tom případě hodně četl Rychlé šípy. Zkrátka vlk se nažral a koza zůstala celá. Je to autorova prvotina, tak tedy budiž. Polednice už byla výrazně lepší, takže odpouštím a nehážu do braku :-).... celý text

O dívce Grace 2017, Anthony Doerr

Je dar vidět, co se stane, nebo je to prokletí? Je slabošství, opustit někoho, koho nade vše milujeme, nebo je to sebeobětování? Zadumaná kniha, niterná, s detailními až rentgenovými popisy nejen přírody, ale hlavně myšlenek a úvah hlavní postavy Davida Winklera, která jde hodně do hloubky. Pro introverty jak dělaná. Kdo ale potřebuje rychlé akce a spád, bude se nejspíš trochu nudit. Je to jedna z těch knih, které mají schopnost něco přinést, něčím obohatit. Kniha o hledání, o vztazích, o síle člověka. S výrazným poselstvím "nevzdávej to, dokážeš to". Přesto, že je to kniha bezesporu hodnotná, David mě občas štval svou nemluvností, zadumaností, neschopností vysvětlit. A to i v tak vypjatých situacích, kdy by snad promluvila (a vysvětlila) i mrtvola. A ještě něco, co mi opravdu vadilo: nepochopila jsem, proč zde autor opět použil dívku, hlásící do rádia jakési šifry. Stejně jako ve Jsou světla, která nevidíme, ale tam to mělo sakra opodstatnění. Tady tápu. Nebylo to pak nijak rozpracováno, vysvětleno. Jestli máte někdo vysvětlení, prosím, napište. Mám Doerra ráda, dávám 4*, ale "Světla" se mi líbila víc.... celý text

Hana 2017, Alena Mornštajnová

Právě jsem dočetla. Mám stažené hrdlo, brečím, vyčítám si, jak jsem si kdy mohla stěžovat na hlouposti a prkotiny, které se mi kdy staly, a nevím, čím začít dřív. Zrůdnost nacismu? Peklo koncentračních táborů? Přeměna lidí ve zvěř, které zbyl jen jeden ze základních pudů? A kde by se to ještě dalo pochopit, ale co v případě, že je k takovému chování pud přežít nenutí? Peklo "viny" horší, než to v lágrech? Síla člověka nebo řízení osudu? Nebo snad konec "prokletí" splacenou karmou? Proč to všechno, proboha? Čisté, upřímné, nevyumělkované vyprávění. Bez patosu, a proto působivější než stovky tanků a proslovů. Neobyčejně silný příběh, který mě rozsekal a zdecimoval.... celý text

Co má pes na jazyku 2007, Stanley Coren

Miluju všechno o psech - od atlasů až po letáčky. Tahle kniha je díky fotkám velice názorná. Hodně mi napověděla. I to, jak to s námi mají psi někdy těžké :-).

Tajemné záblesky 2001, Minette Walters

Nic moc. Občas to drhne, občas krkolomná vysvětlení či výpovědi aktérů, navíc dost často uvedené přímou řečí v podobném duchu jako "vždyť to je přeci jasné ...", abychom nezapochybovali, že jsou to vyjádření zcela normální. Mezi kapitolami jsou několikrát vloženy "zprávy z tisku" (nevím, jakou tam mají mít funkci, asi pro větší autenticitu tohoto kriminálního případu) a navíc protokoly z řízení policie, kde je vlastně shrnuto to, co jsme do té doby přečetli. Buď si tím sama autorka sumírovala, co už napsala, nebo měla potřebu to čtenáři shrnout, protože i jí samotné se zdálo, že se trochu zaplétá. Závěr ráz na ráz, na pár řádcích. Už to asi chtěla mít za sebou, tak jako já. Ale na druhou stranu poměrně překvapivý. I když zas mírně přitažený za vlasy. Poté následuje ještě epilog, kde je vše dovysvětleno, milionář ukázán v lepším světle než po celou knihu a korunu autorka svému dílu dala, když to vše završila romanticky po americku. Přínos pro mě kniha měla v tom, že jsem se dozvěděla, co je "perlík" :-).... celý text

Príbeh Edgara Sawtella 2010, David Wroblewski

Krásná krásná kniha. Emoční masakr. Procítěně napsaná. Po přečtení půlhodiny zírám do prázdna a přesvědčuju se, že to je všechno jenom jako. Doporučuju hlavně nemilovníkům psů, aby se nad sebou zamysleli. Milovníci psů všechno pochopí a slzy uroní...... celý text

Láska je jen slovo 2008, Johannes Mario Simmel

Deset vydání této knihy mluví za vše. Je to - stejně jako Všichni lidé bratry jsou - nestárnoucí dílo, které má pořád co říct, s tématy stále platnými, ať jsme zavaleni technikou nebo žijeme "bio" životy. Láska, city, citové deprivace - pořád se o tom dá psát. Ale jen někteří to umí tak dobře, jako to uměl Simmel.... celý text

Ošklivá vévodkyně 1947, Lion Feuchtwanger

Dobře se to četlo. Zase se přesvědčuji, jak nebylo dobře šmahem odmítat doporučenou školní literaturu. Nebo že by člověk dozrával a stárnul? Asi je pravda, že v sedmnácti letech by mě to moc neoslovilo. Historie podaná čtivě a se spádem, ač s chybami v různých údajích. Ale však nejde o dokument a není to učebnice dějepisu! Odnáším si poznatek, že už ve 14.století přesvědčila spíš krása těla než krása ducha. Bohužel je tomu tak do dnešních dní.... celý text

Všichni lidé bratry jsou 1998, Johannes Mario Simmel

To je nestárnoucí kniha. Moc dobře promyšlená, vše do sebe s přesností zapadá, nic není tak, jak se na povrchu jeví. Je jiná než ostatní "klasické" detektivky tím, že odkazuje na historické události a vůbec celým stylem. Za mne nejlepší Simmelův počin.... celý text

Prvok, Šampón, Tečka a Karel 2012, Patrik Hartl

Poměrně vtipné, zábavné, čtivé. Místy i k zamyšlení. Autor ví, jak na to a co bude lidi bavit. Ale jo, jako oddechovka dobré. Hartl má i mnohem slabší "kusy" (Okamžiky štěstí).... celý text

Malý pražský erotikon 2014, Patrik Hartl

Taková oddychová "sága" po hartlovsku. Sem tam nějaká ta sprosťárnička, něco sexu, malinko k zamyšlení, s rychlým spádem a akcemi. Komerce, která se prodává. Hlubokou stopu určitě nezanechá, ale jednou se to přečíst dá.... celý text

Muži, kteří nenávidí ženy 2008, Stieg Larsson

S podivem se mi víc líbil film. Lisbeth je naprosto dokonalá. Budu jen opakovat zdejší komentáře, když napíšu, že kniha zpočátku dost drhne. Kdybych první neviděla film a nechtěla ho za každou cenu porovnat s knihou, asi bych ji odložila...... celý text

Isabela: Neohrožená královna 2014, Colin Falconer (p)

Vy mu teda dáváte :-)! Toto je má první kniha od Falconera a že by to byla taková hrůza, se mi nezdá. Hitparáda sice taky ne, znám lepší historickou beletrii, ale že bych chudáka Colina posílala "leštit čepicí náhrobek Maurice Druona" :-)??? (musela jsem si půjčit kousek z Pink Martini, to je fakt vtipný :-)!!!)... celý text

Muži, kteří nemají ženy 2015, Haruki Murakami

Od Murakamiho jsem toho přečetla dost a všechno to bylo opravdu dobré, jiné, zvláštní, zasněné, tajemně krásné, zkrátka super. Tohle se mi nelíbilo. Nic mi to nedalo. Dočetla jsem sice ... a byla jsem ráda, že to mám za sebou.... celý text

Strážkyně tajemství – Román o Kateřině Parrové 2016, Sandra Byrd

Zase trochu jiný pohled na život Jindřicha VIII., jež si vybral Kateřinu Parrovou za svou manželku. Musela se podvolit rozkazu krále, ač milovala úplně někoho jiného. Toho, který si to vůbec nezasloužil. Tehdejší doba opravdu dobře vylíčená. Ale styl, místy až mírně infantilní, mi moc nesedl.... celý text

Najděte si svého marťana 2008, Marek Herman

Psychologii jsem nestudovala, takže nevím, co tam studentům říkají a co studenti chtějí vědět. To, co zde říká autor, je takové přístupné, milé, kamarádské, srozumitelné, ale nijak objevné (jestli ani toto se v psychologii studenti neučí, pak nevím, co se tam učí). Na druhou stranu - téměř všichni víme, jak se chovat k dětem a k sobě navzájem, jak "to má být", co je správné a co ne - a přesto se tak nechováme. A teď babo raď. Je stále pořád málo podobných knih? Nebo je jich dost a lidi je nečtou? Nebo je čtou jen ti, kteří na sobě chtějí pracovat a kteří je vlastně ani moc nepotřebují, protože intuitivně vědí, jak na to? Autora oceňuji za to, že v různých článcích v tisku prosazuje zdravý, selský rozum, nestaví dítě vysoko na piedestal a nedělá z něj primadonu. Otevřeně říká, že dítě musí být milováno, ale zároveň musí mít hranice a limity, za něž ho nepustíme (a proto ty 3*). V naší společnosti je to tak trochu ode zdi ke zdi...... celý text

Mindfuck 2012, Petra Bock

Líbí se mi tvrzení, že kromě vlivu rodičů se na našem utváření podepisuje i společnost. Autorka - Němka - má na mysli hlavně vliv nacismu a poté snahu Němců se od něj distancovat. Z pohledu našeho východního bloku vidím u sebe a své generace hodně záporný vliv totality. A to hlavně tehdy, nešli-li rodiče s tehdejším proudem. Děti nedostaly doporučení na další studia, kdy by se jejich život možná vyvíjel úplně jinak, lidi byli pořád někým kontrolováni a před něčím měli strach, s něčím museli nebo nesměli souhlasit atd. A pak nemějte mindfucky. A stejně jako worka se ptám: "Co s tím?" Samotná kniha mi v jejich odbourání nijak nepomohla, spíš mě jen utvrdila v tom, že existují.... celý text

Koncept kontinua 2007, Jean Liedloff

Panebože, proč já to četla! Kolik já udělala chyb! Kvůli svému cíli, studiu, ze sobeckosti. Knížka mě dostala do podobné depky jako čtenářku v ní popisovanou. Nic už se vrátit zpátky, bohužel, nedá, ale poučena jsem - ani dvacet vysokých škol nevynahradí šťastné a spokojené dítě, které má ve svých rodičích oporu, bezpečí a vzor.... celý text

Adam 2013, Kamila Holásková

Na mne tahle kniha hodně zapůsobila. Vždycky se v podobným případech ptám, proč. Proč musí na svět přijít dítě, které je od začátku odsouzené k nezdarům. Jakto, že takhle mohou sobci a nezralci rozhodovat o osudech dalších lidí. Jak k tomu to dítě přijde. Jak by se mohlo vyvíjet, kdyby o tom mohlo rozhodovat. Nebo je ve všem nějaký jiný a hlubší rozměr? Je to smutné.... celý text

Povídky o manželství a o sexu 2001, Michal Viewegh

21 povídek, jimiž se prolíná postava známého, výborného, bystrého, nevšední metafory užívajícího, do cizích jazyků překládaného spisovatele Oskara. Kdo to tak asi může být? A nakonec ani sám autor nepopírá, že něco je autobiografického. Některé povídky jsou, pravda, zajímavé, s neotřelými myšlenkami i těmi zmiňovanými metaforami. V některých Oskar sentimentálně vzpomíná na svou ženu a malinko připouští, že se nechoval vždy tak, aby s ním zůstala (většinou ale ano!), někdy se mu dostane od ženských důrazného ponaučení. Ale to, zdá se mi, hlavně proto, aby na druhé straně vynikla jeho oslnivost, přitažlivost pro ženy bez rozdílu věku, aby mohl několikrát popsat své malé (a určitě krásné) ruce, svá široká ramena z denních návštěv posilovny a svůj ostrovtip a hbitý jazyk (a to nejen ve vztahu k mluvenému projevu, však to jsou povídky o sexu, že). A tak na mě působila celá knížka – ač se to dobře četlo a místy to bylo i poučné, ten vyčnívající Vieweghův narcismus mě odpuzoval. Hodnocení bych v tomhle případě potřebovala rozdělit na „sympatičnost“ a „umělecký projev“. Ale kvůli jednomu Vieweghovi to dělat nebudu, takže to možná „umělecký projev“ trochu odskáče.... celý text