Inka063 přečtené 190

Jsou světla, která nevidíme 2015, Anthony Doerr

Jedna z mých nejlepších knih. Trochu náročné je sledování přeskakování mezi přítomností, minulostí a hlubší minulostí, o to je kniha zajímavější. Ale samozřejmě nejen "technicky". Kniha je o zrání, přerodu, přemýšlení o sobě. O hrdosti a síle osobnosti. O síle osudu, lásce a pomoci za cenu vlastního skonu. I o válce, manipulaci a krystalizování charakterů. Už mám připravenou ke čtení O dívce Grace, doufám, že po tomto skvostu nebude zklamáním.... celý text

Vdova 2016, Fiona Barton

Zajímavý námět. Od začátku jsem tušila, pak několikrát zapochybovala, ale spíš proto, že většina autorů někam navede a pak bum - překvapivé rozuzlení. Tady ne. Vše spěje k předvídatelnému závěru, který také nastane. Myslím, že ale autorce ani tak nešlo o detektivní pátrání, jako spíš o psychologickou sondu, kam až může vést touha. Dobré to bylo.... celý text

Gerron 2015, Charles Lewinsky

Gerron byl vynikající režisér, v 1.světové válce bojoval na straně Němců (kde utrpěl zranění s doživotními následky), jako Němec se cítil. Ale byl to Žid. Jeho rodina tak dlouho odkládala útěk z rodného Německa, tak dlouho podceňovala nebezpečí nacizmu, až byla jako spousta dalších odsunuta do Terezína. I zde Gerron stále "režíroval". Nejen skutečná vystoupení a kabaretky, ale hlavně ve své hlavě. Představoval si okem režiséra scény a průběhy různých událostí, které pak skončily zcela jinak, nutno říci, že hůře. Několikrát se v knize objeví věta: "stop, ale tak to nebylo". Tak by to mohlo, možná mělo být. A pak je Gerron postaven před Sophiinu volbu... Nebudu prozrazovat, oč šlo, přečtěte si. Kniha je hodně emočně náročná. Ještě po dvou letech mám spousty otázek a musím o ní přemýšlet.... celý text

Polednice 2016, Jiří Březina

Mně se Polednice líbila dost. Zápletka sice není nijak světaborná a pachatele lze docela brzy odhalit, ale dobré je to, co je za tím. Co člověka formuje, kdo a co může za jeho projevy? Březinovy popisy postav, žáru mezi paneláky i bytu matky se synem jsou barvité a tak výstižné, že máte dojem, že jste přímo "na place". S pachatelem soucítím a jeví se mi více jako oběť. A bonus navíc: Březina je "Budějčák"!... celý text

Mít s kým běžet 2010, David Grossman

Čtu zdejší komentáře a zjišťuji, že se kniha všem četla s lehkostí, že je přímočará, jednoduchá, milá atd. Já jsem z knihy neměla vůbec dobrý pocit - ne pro její kvality, ale pro skutečnosti zde popisované. Po celou dobu mě neopustil dojem, že město je plné ztroskotanců, feťáků, zlodějů a lidí na okraji společnosti. Měla jsem obavy, co se stane na další straně. Kniha na mě působila depresivně a temně. A to i přesto, že byl zachráněn muzikant s talentem od boha. Bavily mě lehce filozofické úvahy, ale další knihy od Grossmana už asi vyhledávat nebudu.... celý text

Dítě 2017, Fiona Barton

Podle mého názoru výborně vystavěná kniha. Zápletka s hodně překvapivým závěrem až pár stránek před koncem. Naprosto uvěřitelná stejně jako jednání jednotlivých postav. Autorka nezapře novinářku - jednotlivé kapitoly jsou, stejně jako v její prvotině Vdova, uvedeny datem a jménem jednotlivých postav, z nichž každá má svá nikdy nevyřčená tajemství. Tajemství, která doživotně ovlivnila jejich vztahy a celý život.... celý text

Tichá dohoda 1983, Elia Kazan

Souhlasím, že jde o vynikající knihu. Nesouhlasím, že se čte snadno a lehce. Já musela v průběhu čtení hodně přemýšlet a uvažovat. Nesouhlasím, že jde o krizi středních let - čím dál víc se mi zdá, že podobné znechucení nad konzumem a přetvářkou může prožít každý. A možná by i měl. Kniha je úžasně nadčasová a jestli byla platná v Americe v 60.letech minulého století, pak u nás platnosti nabývá možná právě teď. Na každého by měl čekat někdo nebo něco v podobě nekonvenční Gwen. Abychom si uvědomili pravé hodnoty. Bombastický závěr - Eddie je opravdu výjimečně schopný. A tak kdesi ve vsi, když začne od nuly provozovat hospodu, se zase pomalu, ale jistě, dostává na vrchol. Zase má nápady, zase začne vydělávat peníze ... bohudík či bohužel???... celý text

Žena v okně 2017, A.J. Finn (p)

Moc dobré. Po tom, co Anna strašného prožila - a co se dozvíme s plnou parádou až někde v polovině knihy - mě jejích x vypitých lahví červeného vína denně vůbec nepřekvapují. V knize je pár momentů, které mi, s mírnou nadsázkou, vyrazily dech. A když nevyrazily dech, tak aspoň dost překvapily. Je to dobře poskládaná a dobře promyšlená kniha. Závěrečný "souboj" na skleněné střeše je trochu přitažený za vlasy, ale že jeho důsledky mohly přinést zakolejení Anny zpět do běžného života, je asi možné a uvěřitelné.... celý text

Okamžiky štěstí 2016, Patrik Hartl

Musím to napsat - něco tak plytkého, přiblblého a nezajímavého jsem už dlouho nečetla. Nemám ve zvyku odkládat nedočtenou knihu (snad tajně doufám, že se "to zlepší"), takže jsem dočetla i toto a skoro lituji času, který jsem mohla věnovat něčemu jinému. Akce v rychlém až zběsilém tempu střídá akci, vrší se jedna na druhou bez hlubšího vhledu. Limonáda a americký happy end. Je úplně jedno, že se dá číst z obou stran. Ať si vyberete Jáchyma nebo Veroniku, sáhnete vedle.... celý text

Útěk do divočiny 2007, Jon Krakauer

Ano, ochwey, film, protože Eddie Vedder. Nádherný hlas, nádherná slova písně Society. A film i proto, že byl tak nějak více uspořádaný, strukturovaný. I když závěr nepravdivý - "Alex" nesnědl špatnou bramboru (jak píše Montezuma). Podle autora snědl plody jedlé rostliny, které jsou na podzim - a jen na podzim - jedovaté. Chris byl velmi citlivý a vnímavý člověk. Nenáviděl lži a konzumní společnost, čímž si mě získává i po druhém přečtení knihy po deseti letech. Byl určitě i velice schopný, vždyť kdo z nás by vydržel naprosto sám (a sám se sebou) 3 měsíce v divočině? Byl to snílek a hledač něčeho lepšího a sám sebe. Možná byl trochu lehkovážný, možná šel záměrně až na hranu a možná, že i trochu počítal s tím, že se nevrátí (na pohlednicích i v hovorech s blízkými několikrát užil "jestli se vrátím", "jestli svou cestu dokončím"). Přemýšlím, jestli svého rozhodnutí těsně před smrtí hladem litoval. Přemýšlím, co by s ním bylo, kdyby se mu zamýšlený návrat podařil. Byl by pak spokojený, že něčeho dosáhl a zařadil by se do davu "dobře situovaných", jako byl jeho otec? Nebo by byl ještě víc nešťastný ze současné nemorální a agresivní společnosti? Tady snad ještě víc než jindy platí, že se stane to, co se má stát. Přesto "Alexe" ze své židle v dobře vytopené místnosti a s miskou křupek obdivuju...... celý text