Inka063 přečtené 190

Strach 2014, Jozef Karika

Jak psáno na obálce - řemeslně zvládnuto dobře. Autor ví, na jakou strunu uhodit a co pěkně barvitě předestřít, aby to čtenáře ohromilo. Konec mě vůbec neoslovil, byl sice vygradovaný do absurdna, ale za mě měl být zkrátka jiný a trochu to celé shodil. Takže nic moc a jsem zvědavá na tu "lepší" Trhlinu.... celý text

Hypnotizér 2010, Lars Kepler

Celé to na mě působilo spíš depresivně a pochmurně, než napínavě. Šestileté děti členy vyděračské bandy, třináctiletá holka kouří jak tovární komín a ještě před svou matkou s rozedmou plic ... Propletené až moc, jen proto, aby autoři čtenáře svedli z cesty, něco úplně samoúčelného (proč ta nemoc Benjamína? Větší napětí?). Vadil mi i až moc detailní popisný styl (udělal tři kroky, otevřel ledničku ...), jako kdyby autoři chystali scénář k případnému zfilmování. Zbytečné leckteré dialogy (Joonovo vynucování si své neomylnosti). Zkrátka žádné nadšení.... celý text

Neúplná mozaika 1997, Joy Fielding

Kolik hnusu se vejde do jedné knížky :-)! Tím vůbec neříkám, že je to špatně napsané nebo nezajímavé, naopak. Ale na každém kroku depka a problémy. Až příliš. Nechápu, jak někdo jako Kate může být profesionálním rodinným terapeutem. Sama a spolu se Sarou a Jo Lynn by nějakého potřebovala. Místy přehnané a příliš zdramatizované. Jednou přečíst stačilo.... celý text

Paraziti 1996, Daphne du Maurier

Opravdu vydařené psychologické rozbory. Sobečtí rodiče, matka ještě ke všemu totálně citově chladná, oba oddaní pouze své kariéře a toužící po svých úspěších. Co asi tak mohou vychovat? Jejich děti jsou oběťmi jejich výchovy, či spíše nevýchovy, přehlížení, lhostejnosti. Samozřejmě, že si vše z dětství nesou do dospělosti, kde tím trpí nejen ony samy, ale jejich partneři, v případě Marie i děti. Tak to je a bylo. A autorka to vše mistrně podala.... celý text

Ví o tobě 2017, Sarah Pinborough

Teda, to si s námi Sarah pěkně pohrála! Neuvěřitelný konec! Sice trochu sci-fi, ale dobrý! Chtěla jsem dát 3, ale za neočekávanou dardu na konci dávám 4. A doporučuji k přečtení!... celý text

Švédské holínky 2018, Henning Mankell

O něco méně podivné jednání a rozhovory hlavních postav než v Italských botách, takže pro mě víc přijatelné. Zvláštní. Není moc takových knih, kdy autor popisuje každodenní a nezajímavé činnosti a přesto mě něco nutí číst dál. V té stereotypnosti se odráží stárnutí, pocit nepotřebnosti, ztráta atraktivity a fyzické zdatnosti. Přežívání ze dne na den a čekání na smrt. Fredrik si nakonec svůj smysl života - na rozdíl od Janssona - ještě našel ...... celý text

Italské boty 2017, Henning Mankell

Oceňuji, že autor pěkně podal fakt, že nic není tak, jak se zprvu zdá, že nikdo není ani černý, ani bílý - hypochondr Jansson nádherně zpívá, citový deprivant Fredrik pláče nad svým mrtvým psem, zachrání cizího, okamžitě si oblíbí Louisu, nabídne azyl Agnes a spol., Harriet s plnou pusou odsuzování a kritiky Fredrika neváhá opustit svou tehdy malou dceru kvůli náhodné známosti. Ale jinak - divné postavy, divné jednání, chování, rozhovory. Na přebalu knihy se píše "...dojemný příběh muže, který se ocitne na prahu svého obrození". Tak to tedy nevím, jestli tohle je obrození. A dojemné mi to taky nepřipadá. Občas jsem si říkala "proč tys nezůstal pěkně v klidu s těma svejma mravencema ..."... celý text

Noc a naděje 1999, Arnošt Lustig

7 povídek, všechny ze "života" v terezínském ghettu. I tady, strachu, hladu a bití navzdory, klíčily výhonky platonických klukovských lásek, přátelství, neztratila se morálka a svědomí a našli se i nezfanatizovaní a lidští němečtí vojáci, používající svou hlavu. I když na dnešní dobu styl a gramatika poněkud zastaralé, Lustig byl pan spisovatel.... celý text

Mělké sibiřské hroby 2006, Michael Krupa

Tak nevím... Samozřejmě, autor není spisovatel a je to vidět. Nejde o žádný román, jde o popis, zdokumentování jeho útěku (snad). Samozřejmě, krutosti, které se s požehnáním tatíčka Stalina (na něhož mnoho Rusů ještě dodnes s láskou vzpomíná) v tehdejším Sovětském svazu děly, byly určitě nepředstavitelné. Samozřejmě, jsem ráda, že (jestli) se panu Krupovi podařilo - hlavně díky pomoci dobrých lidí - utéct ze sovětského zajetí. Ale celé to na mě působilo dost neuvěřitelně: jak je možné, že se člověk označený za německého špiona dostane k privilegované práci opraváře telefonních linek - v "luxusním" oblečení úřední osoby, s nožem a dokonce vlastním koněm, nijak nehlídaný, s volným pohybem? Jak je možné, že narazí na tolik hodných a odvážných lidí ochotných mu pomoci, léčit ho, ubytovat, dát mu uniformu, peníze, dokonce ho přemlouvat, aby s nimi zůstal bydlet? V době, kdy se udávali i v jedné rodině mezi sebou, aby získali nepatrně výhod, aby přežili? Nejhlídanější most před hranicemi přejde naprosto volně a na závěr narazí u závory na vojáka, který se bojí bouřky a s rukama na uších ho ani neslyší procházet (podlézat)? Je to pro mě nedůvěryhodné a neoslovilo mě to. 2* za to, že každá zpráva o stalinských zvěrstvech je dobrá.... celý text

Co zbylo z mojí sestry 2018, Nuala Ellwood

Zase jsem to udělala. Zase jsem uvěřila jednostranné výpovědi. Omlouvám se ti, Sally. Ještě, že ti autorka dala možnost se ke všemu vyjádřit v druhé půlce knížky. I kdyby bylo v knize jen toto jediné "poselství", stačilo by. Jenže ona je i napínavá, je v ní psychologický pohled na nešťastné lidi a z toho pramenící domácí násilí, je v ní vykreslen obětavý pomocníček, jinak agresivní úchyl. Možná, že nějací podobní chodí kolem nás a ani o tom nevíme. Je i ještě do nedávné doby aktuální a do budoucna velkou připomínkou (Aleppo). Je zkrátka dobrá. Jedinou trochu vadou na kvalitě je za mne její závěr. Ale nakonec možná dobře, že to takhle dopadlo - víc deprese už bych stejně asi neunesla. Plně doporučuji zvláště těm, kterým se líbí Žena v okně a těším se na snad další Nualinu knihu.... celý text

Mým marodům – Jak vyrobit pacienta 2010, Jan Hnízdil

Jan Hnízdil je zastáncem a bojovníkem za celostní psychosomatickou medicínu, za názor, že pacient by se měl uzdravovat a ne léčit, že by si měl lékař udělat dostatek času, aby svého pacienta vyslechl a poradil mu skutečně to, co pacient potřebuje. Zdá se to naprosto normální a pochopitelné. Tak proč se to tak neděje? Protože je nutné cpát peníze do medicínsko - farmaceutického kolosu. A proto je potřeba si pacienty vyrábět, ne je uzdravovat. Kniha je sestavena ze skutečných praktických případů autora - lékaře a jeho článků publikovaných v různém tisku v průběhu let 2005 - 2010. Za 13 let se na lékařské "péči" vůbec nic nezměnilo, možná spíš naopak. Přesto či právě proto je nutné o věci mluvit. Bohužel, lékaře s podobnými názory lze spočítat na prstech jedné ruky.... celý text

Dítě číslo 44 2009, Tom Rob Smith

Měla by to být povinná literatura pro všechny bývalé a současné komunisty. Aby si připomněli podmínky v tehdejším Sovětském svazu, jejich vzoru. Výborná kniha. Naprosto uvěřitelný psychologický posun hlavní postavy. Naprosto věrně popsané otřesnosti, které se děly (a možná ještě dějí). Němci se za své koncentrační lágry dosud stydí. Rusové ne. Před pár dny usedl Putin znovu na vrcholný post a donekonečna se oháněl slovem Respekt. Jak je možno respektovat tuto zem? Knížka, na niž budu dlouho myslet.... celý text

Stopy paměti 2008, Richard Powers

Snad žádnou jinou knížku jsem nečetla takhle dlouho. Spousta odborných neurologických výrazů, psychologických a filozofických úvah - což by bylo ještě fajn. Ale naprosto jsem se ztrácela v mnoha dějových linkách - kdo způsobil Markovu havárii, lidská identita, co vlastně jsme, osobnost doktora Webera, podobnost či nepodobnost s jeřáby a jejich genetickými nesmazatelnými otisky, práce ochranářů, draví developeři, kteří se ženou jen za svým byznysem, politická situace v USA ... Opravdu těžko stravitelná kniha a vlastně ani nevím, jestli mi něco dala. Jako celek na mě působila depresivně, nesrozumitelně, nečitelně a nečtivě. Tohle není můj styl.... celý text

Muž, který chtěl být šťastný 2008, Laurent Gounelle

Před 10 lety, kdy kniha vyšla, to byla možná novinka, průlom a překvapení. Dnes už jsou to všechno poměrně známé věci, takže mě osobně kniha nijak neobohatila.

Hračkář 2017, Liam Pieper

Opravdu zajímavý námět, vylíčení hrůz v Osvětimi tak nějak bez emocí, proto o to působivější, a nešťastný současný život Tess a Adama, přestože se topí v penězích. Opět proto. Naprosto dokonalé vyústění příběhu - kdo jsou lidé, s nimiž žijeme nebo se s nimi setkáváme? A závěr snad už ani jiný být nemohl - bez iluzí. Malinko mi vadily politické vložky a historická vysvětlování, ale je možné, že za pár let budou mnozí v historii už tápat a pak by jim chyběly souvislosti. Pasáž s přesunem výroby a ostatní věci s tím související se mi zdála trochu překombinovaná. Opravdu těžko se v tomto případě píše komentář bez spoilerů - vše je zde propojeno a navazuje na sebe. Doporučuji jediné - přečíst :-)!... celý text

Hotýlek 2015, Alena Mornštajnová

Podobný scénář jako u Slepé mapy a Hany - seznámíme se s několika generacemi rodu Mánesů počínaje zakladatelem rodu hoteliérem Leopoldem. Na ně se nabalují další příbuzní a nepříbuzní, příběh se proplétá, vrství a kombinuje. Je dobře zkonstruovaný a jako vždy velmi dobře čtivý. Připomene zvlášť dobu totality, bezpáteřnosti, bázlivosti a vypočítavosti, kterou mnozí balili do nutnosti zachovat se tak ve jménu rodiny a dětí. Jen se utvrdíme, že se toho od pádu totality až tolik v chování lidí nezměnilo - bezpáteřní a vypočítaví si znovu najdou svoje místo, jen jinak bydlí a něco jiného pijou. A co zůstává naprosto stejné, je msta a žárlivost.... celý text

Mapa Anny 2014, Marek Šindelka

Čeština je krásná řeč a autor ji umí používat. Neotřelá přirovnání, zvláštní slovní obraty, náznaky a skrýše, text mezi řádky, občas hluboké myšlenky, poezie v próze. Přesto na mě skoro všechny jeho povídky působily tak nějak nabubřele, narcisticky. Jakoby autor právě tenhle svůj um dával na odiv a ukájel se svou schopností a o čtenáře či o děj jako by mu nešlo. Obzvlášť povídka Reality byla tak přesycena slovy, tak "ukecaná" a o ničem, až mě začala v půlce nudit. Šindelka mi svým projevem trochu připomíná Viewegha. Jejich další knihy už vyhledávat nebudu.... celý text

Ta druhá 2017, Michelle Adams

Horror na způsob Stephena Kinga, autorky oblíbence. Je to přesvědčivě napsané, mrazivé, děsivé. Několikrát jsem zaváhala, na čí straně mám stát. Ale závěr - snad aby autorka ještě více na poslední chvíli šokovala - mi připadá až moc překombinovaný. Přesto se přečíst dalo, a to docela v pohodě. Dala bych tak 3,5, což nelze. Takže 4 za to, že je to prvotina a že se bude autorka určitě zlepšovat :-). "... Jenže jakmile člověk něco udělá, nedá se to vzít zpět. A nám nezbývá než najít cestu celou tou spouští, kterou jsme za sebou zanechali."... celý text

To prší moře 2015, Radka Třeštíková

Výborná knížka. Moderní styl, zajímavý námět, nevšední slovní obraty, neobvyklá přirovnání, vtipnost. A to i přesto, že je kniha trochu depresivní, je v ní dost smutku a katastrof. Přesto na mě nepadaly splíny, četla se lehce, závěr přijatelný, ač opět poznamený tragédií. Je perfektně poskládaná, všechno do sebe bezchybně zapadá. Poslední dobou je buď hodně knížek (nebo se mi hodně dostávají do rukou), kde vše se vším souvisí, vše je propojeno, vše na sebe navazuje, kruh se uzavírá. Navíc jsem si uvědomila důležitou věc: je snadné někoho odsoudit na první dobrou, když o něm nic nevíme. Dáme-li si ale tu práci a pronikneme trochu pod povrch, zjistíme, že každé jednání má své příčiny. Pochopitelné, mnohdy i ospravedlnitelné. "Věci kolem nás mají význam jen tehdy, pokud jim ho sami dáme nebo jim ho aspoň nebudeme brát.To, co děláme, to jsme my. Ne to, co si někde hluboko v sobě myslíme a v srdci cítíme. Dokud myšlenku nebo cit nepřeneseš do skutku, tak úplně skutečná nikdy není..." "Zora v Boha nevěří. V naší rodině, nebo spíš v tom, co z ní zbylo, už v něj nevěří nikdo. Bůh nám vzal všechno, na čem nám kdy záleželo. Jediné, co nám zbývá, jsou naše vlastní životy a ty jsou zjevně tak zoufale k ničemu, že ani Bůh je nechce. Jinak by mě tenkrát nechal zemřít. Nechal by mě klidně vykrvácet ve vaně, něžně sklouznout po hladkém smaltovaném povrchu a pomalu odtéct kanálkem do odpadu."... celý text

Slepá mapa 2013, Alena Mornštajnová

Věci, které se zprvu jeví jako fatální, se později ukážou banálními a naopak - z drobností se často narodí skutečnosti zásadní pro budoucnost a další život. Vždy však má význam pro něco žít a vždy bychom měli v sobě tuto sílu nalézt. A možná také neodsuzovat na první dobrou, i když se to v případě Anežky plně nabízí. Kdo si pamatuje, ví, jak byla doba totality krutá, zákeřná a psychicky náročná. Pro ledaskoho možná podobně, jako doba válečná. Autorka má úžasný vypravěčský talent. A co víc – má dar „udeřit“ a zasáhnout emoce čtenáře. Na několika stránkách jen tak vypráví a mile krouží a najednou prásk! – ve dvou větách zničehonic vyřkne věc, že se zatají dech. Jako když krouží a uštkne kobra.... celý text