elizabeth_ba
přečtené 354
Vlk a dýka
2017,
Juraj Červenák
Mám pocit, že autor jsa doma na Slovensku, tady v Horních Uhrách (no, zkuste tenhle název říct nějakému Slovákovi, uvidíte, co to způsobí), píše o mnoho lépe. Velká spokojenost, uvítala bych snad jen trochu delší příběh. Dobrodružství, láska, válka, vše v jednom a vše podané čtivě a krásným jazykem. A dík i tomu, kdo to překládal, že nejsme ztraceni v překladu... :-)... celý text
Kníže Václav
2005,
Zuzana Koubková
Bohužel jsem knihu četla po posledním díle Zdislava a byla příliš plná očekávání. Nemyslím si, že by paní Koubková nebyla vypsaná (aspoň v současné době se mi zdá vypsaná až dost), protože občas v řádcích problesklo to kouzlo, které jsem zaznamenala, jak v její knize o Závišovi, tak v některých dílech Zdislava. Možná to bylo tématem, které úplně nesedí (sama s tím mám své zkušenosti) nebo množstvím postav, z nichž některé lze považovat za zbytečné, a tak i když si rozhodně nemyslím, že by znalosti autorky byly na úrovni středoškolského průměru (to pán níže dnešní úroveň vzdělanosti v dějepisu dost přeceňuje), přesto myslím, že to umí i lépe. Její Václav je i tak ale postava sympatická a osudy některých budou snad pokračovat i v knize o Boleslavovi, tak se vrhnu i na ni... Ani tady se mi nelíbí, jak se vyskytuje nevraživost mezi českým a německým národem, když ty vůbec ještě v podstatě neexistovaly. Na druhou stranu, co bych vlastně chtěla, když celá historiografie píše v tomto duchu a historie je historií vlastně teprve od doby národního obrození ( ty bych všechny s chutí kopla do pozadí, i když si vážím a mám ráda Palackého, tak tohle jim mám dost za zlé).... celý text
Zlatá růže
2019,
Zuzana Koubková
Později napíši podrobnější komentář, ale jedno bych chtěla udělat hned. Poděkovat paní Koubkové nejen za tento naprosto perfektní díl ale za celou sérii o Zdislavovi z Rysína. Po dočtení jsem měla úplně stejný pocit jako před mnoha lety při Rytíři zelené růže. Úžasné a pro mě neměl tenhle Zdislavův příběh chybu, dobře vystavený příběh, uvěřitelná zápletka i romantika v podobě smaragdově zelených očí i závoje. A moji úžasní a krásní Vítkovci, k nimž se sice na počátku devadesátých let třináctého věku nebylo radno hlásit, ale nyní už se zase objevovali v popředí a hřáli na výsluní. Taky doslov byl napsán tak, jak si myslím, že by k historickým detektivkám nebo románům měl (a navíc si neobyčejně vážím autorčiných slov a poděkování v něm). Nerada bych u ostatních čtenářů vzbudila přehnaná očekávání, ale za mě bych dala klidně i šest hvězd, byla jsem naprosto spokojená. A ráda si od autorky přečtu cokoliv, ať už pokračování Zdíkova životního příběhu nebo příběhu kohokoliv jiného. Moc děkuji a těším se na další knihy.... celý text
Mnich, který zmizel
2019,
Peter Tremayne (p)
Přečteno v originále i v českém překladu. Začínám chápat Vondruškovy fanoušky a příznivce jeho knih a detektivek. Mají prostě rádi jeho styl psaní, oblíbili si jeho postavy. Já to mám teď naprosto identické s Peterem Beresfordem Ellisem (tedy panem Tremaynem). Co dále ještě dodat po upoutávce (viz https://www.databazeknih.cz/bloger/elizabeth-ba-79524), kterou jsem vytvořila při příležitosti vydání knihy v češtině, abych vás co nejvíce přitáhla k přečtení? Po přečtení originálu mě napadlo několik pro a proti, ale i když jsem jich vypsala poměrně hodně už do upoutávky, něco jsem musela nechat také na vás, abyste i vy mohli napsat nějaké nové „protože“ a „přestože“. A něco mi také muselo zůstat do to do tohoto komentáře. Jsou to zase spíše postřehy, podněty k vyhledání historických postav nebo skutečností a některé časem doplním a nebo přepracuji. Takže, proč zas, jako všechny knihy o Fidelmě (a Eadulfovi) hodnotím pěti hvězdičkami a těším se na každý nový díl o nich a jejich přátelích (momentálně čtu druhou knihu Fidelminých krátkých příběhů)? 1. Jsem si velmi oblíbila bratra Conchobhara. 2. Dozvíme se něco o životě bl. Ailbeho, který jako první přinesl křesťanství do Irska. 3. Líbí se mi stříbrné spony na pláštích irských šlechticů a klanových náčelníků. 4. K výslovnosti (kterou mimochodem pěkně "zazdila" paní překladatelka) a významu Eadulfova jména autor přidává jeho velice potěšující popis… (pro ty, jenž by se nedostali k originálu, tak ta výslovnost je Ách – dolf, nejspíš překladatelku vyděsila podobnost s jistým neblaze proslulým skoro jmenovcem). 5. Pokračuje příběh o nepřátelství mezi Eoghanachty a Uí Neil, a přidává se i boj mezi Imleachem a Armaghem (Ard Macha). Ve druhém případě jde o prvenství mezi církevními komunitami, v tom prvním dokonce o vládu nad celým Irskem, které autor už nastínil v předešlé knize Údolí smrti. 6. Ten, kdo jednou zavraždí, ať je jeho důvod jakýkoliv, může svůj čin zopakovat. Je třeba jej zastavit, dokud je čas, tady to bohužel dvojice našich hrdinů neudělá… 7. Zase se nějaký čestný pitomec domnívá, že za spiknutím proti bratrovi stojí Fidelma, (stejně jako princezna Gélgeis a její básník v Sedmá polnice), a vytvoří tak pěkný chaos, a to celé jen proto, že byla Fidelma dlouho pryč z Mumanu (studia, Northumbie, Řím, Itálie) a ještě se navíc "kamarádí" s Eadulfem. 8. Musím si zjistit vztahy mezi Cathalem (král Mumanu před Colgúem, do událostí v Nechte maličkých) a Aililem, vystupujícím v Sedmá polnice. Tím taky vztah mezi Aililem a Finguinem… Začínám mít v Eoghanachtech stejný (s odpuštěním) chlív jako s potomky vládce Uí Fidgente Eoganana (z ostatních dílů vyplývají dvoje dvojčata a ještě jeden syn, což neodpovídá dokumentům z jistého kláštera v díle Pán duší). 9. Málem nebyla podepsána důležitá smlouva. 10. Chci si zjistit více o opatu Ségdaem, stejně jako jsem to dříve učinila u vládnoucí linie království Mumanu. Zda se jedná o skutečnou postavu apod. Čestný duchovní ve vysoké pozici je totiž i v Irsku sedmého století velká vzácnost. 11. A drobné náznaky nefungují… Nefungují ani větší náznaky. Nefungují totiž jakékoliv náznaky. Eadulfe, musíš jí to říci! Nebo „I ad graecum pí“.... celý text
Druhá smrt
2018,
Peter Tremayne (p)
Začátek a konec byly trochu podivné. Začátek proto, že si Fidelma nevzpomínala na řecký oheň (copak asi teda dělala v Bretani v příběhu Holubice smrti ?). A pak konec, kde si autor či překladatelka (při soudním jednání před králem Colgúem a vrchním brehonem) popletli nejvyššího církevního představitele království Mumanu a opata z Imleachu - Ségdeho s nejvyšším opatem ze severu z opatství Ard Macha - Ségenem. Mezitím zvlášť, když se Fidelma zase nepohodla s Eadulfem a pátrali každý na vlastní pěst, to nemělo chybu. Dokonce se tam objevilo i mnou dlouho očekávané těhotenství, i když vůbec ne tak, jak jsem chtěla a doufala. Ale (jako vždy) to dobře dopadlo a konečně si tentokrát dívku z cest nepřivedl Gormán ale Enda. Vlastně mu ji přivedl Eadulf, který tady zanechává super dojem, dokud se ovšem nepokouší odhadovat lidi. V tomto se liší od Bootha, který naopak v tomto vynikal. Celkové hodnocení podle mě zase moc dobré a snad to těhotenství příště už konečně nastane tam, kde má... A tak rovnou vznáším dotaz na nakladatelství, kdy můžeme očekávat další díl? :-))... celý text
Zabitý před klášterem
2018,
Zuzana Koubková
Určitě to nebylo špatné, leč předchozí Záhada zlatodolu se mi zamlouvala více. Sice mě potěšila opětovná setkání s Hermanem a Ojířem, ale ačkoli se vlastně hrálo o život druhého jmenovaného, příliš jsme si jich neužili. Hermana jen při návštěvě v milevském klášteře a při krátkém setkání se Zdíkem u Přibíka; a uvězněného Ojíře také při krátkých setkáních s kolegou johanitou a při záchraně jeho života. Jednak jsem uhodla pachatele (vodítko bylo příliš nápadné) a jednak jsem postrádala romantiku z louňovského kláštera (a jeho okolí), protože Anna a Kateřina byly velmi atraktivní avšak něhu rovněž dvou sester (pro změnu nikoliv pokrevních ale řádových) z předchozího příběhu jsem u nich hledala marně. Potěšilo mě setkání se Zdíkovým učitelem Přibíkem, ale zklamal mě konec, no aspoň se budu těšit na pokračování, jestli se ještě může všechno v dobré obrátit... Za poslední zklamání už nemůže ani příběh ani autorka, ale nakladatelství, lépe řečeno e-kniha, která se mi hodně špatně četla. Možná jsem jen zvolila špatný formát, ale chyběla zde písmena i oddělení odstavců. Knihu mohu (zejména ženám) rozhodně doporučit, můj dojem z vyprávění je velmi dobrý, asi tak zhruba jako ze začátku série; ale ze záhady kolem zlatodolu dojmu vynikajícího (dosud nejlepšího ze všech čtyř) už kniha nedosáhla (přesně jak jsem napsala v úvodu svého komentáře).... celý text
Údolí stínu
2017,
Peter Tremayne (p)
Jak už píšu v diskusi, během sledování všech řad Sběratelů kostí jsem si uvědomila, že mi Kůstka s Boothem připomínají Fidelmu s Eadulfem. Ona je občas na facku, ale pak to vše napraví činem, jímž všem okolo absolutně vytře zrak. On působí velmi empaticky a člověk (teda pohlaví ženského) by ho chtěl i domů, v řadě situací překvapí rozhodností, kterou by člověk (obou pohlaví) od něj fakt nečekal (u Bootha, když víme, že byl armádní odstřelovač, s tím počítáme o něco více), a má výbornou prostorovou představivost (u Eadulfa o tom víme ze Ztraceného relikviáře). Kůstku mám asi o něco raději než Fidelmu, asi proto, že s ní mám více společného. No a teď konečně už k samotné knize... Jak nám Vyšehrad vydává knihy uprostřed série, tak se musím před začátkem čtení podívat, kde vlastně jsme v časové ose, abych vůbec věděla, jak to právě mají Fidelma a Eadulf mezi sebou, jak to má Fidelma se svým vztahem k církvi a jestli už konečně je jen princezna a ne sestra... No, tady je pořád ještě sestra a navíc obviněná z vraždy... Jelikož je to díl, kdy má většina čtoucích absolvované už knihy, které následují, tak mohu prozradit, že zatím co v Královně temnot vyseká Fidelma s pomocí cashelských elitních bojovníků z průšvihu Eadulfa, tady se totéž podaří s důvtipem (a s drobnou pomocí místního koláře a příležitostného bojovníka a strážce) Eadulfovi. A ačkoli je konec docela překvapivý (malý spoiler: jde spíše o politiku než o náboženství), všechno do sebe krásně zapadá a navíc necítíme houbovou pachuť z dílu předchozího (Pavoučí síť), možná proto, že je kniha tentokrát spíše provoněná bylinkami (např. i na kocovinu). Mně se autorův styl moc líbí (jinak bych včera, vlastně dnes v noci, nečetla až do půl druhé) a těším se na další díly, i když především z konce série (po u nás dosud posledním - Ďáblova pečeť- máme v Británii vydané ještě tři).... celý text
Zloděj duší
2017,
Christian Jacq
Mně se to četlo dobře. Ovšem i já bych raději místo čtyř dílů uvítala dva a člověku neznalému egyptské mytologie a dějin to asi mnoho nedalo (bohužel asi ani člověku jich velmi znalému; já se ale naštěstí nacházím někde uprostřed). Mám však slabost pro prince Setnu, Starocha i jeho moudrá zvířátka (ne nadarmo mají egyptští bohové zvířecí hlavy), takže netrpělivě očekávám (doufejme) poslední díl.... celý text