1. Domů
2. Autoři
3. Christian Jacq
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 57
• Bazar 38
• Životopis
• Citáty 1
• Diskuze 8

Populární knihy

/ všech 57 knih

Nové komentáře u knih Christian Jacq

Ramses - syn světla

„"Princ si nevšímal únavy. Jeho chůva, která ho kojila více než tři roky, nikdy neživila tak statné dítě. Nedotkla se ho žádná nemoc, snášel se stejným potěšením chlad jako vedro, dobře spal a měl obrovskou chuť k jídlu. Jeho atletická postava, modelovaná každodenním cvičením, se začala rozvíjet už v deseti letech." Christian Jacq sepsal ódu na Ramsese (Ramesse) II., který měl být mimořádně statečný, morálně na výši (už jako dítě), s láskou ke knihám a vědě, úspěšný nejen ve vládě, ale i vojenském umění, a dokonce i v řadě řemesel. Není ale sám, kdo jej opěvuje. V Egyptě je pokládán za jednoho z největších egyptských králů, který nebývale pozvedl Egypt, a měl na 120 potomků ;-). Zaujalo mě období jeho dospívání, kdy coby druhorozený syn, který není předurčen pro královský trůn, musel mnohdy hodně nelehkými cestami hájit svou cestu, často i život. Mocenské intriky a souboje se přitom tradičně dotýkaly zejména sourozenců. Zejména když prvorozený syn - alespoň z pera Jacqa - je ryzím opakem Ramesse. A sestry zrovna tak. Nepochopitelný mi ale přišel "přerod" Ramsese mladíka v Ramsese regenta a manžela krásně Nefertari. Ve chvíli, kdy dosáhl svého a otec jej uznal svým nástupcem, se Ramses, do té aktivní doby a průbojný muž, stal zamilovaným, meditujícím a submisivním bláznem bez vlastní iniciativy. Nadto důvěřivý, slepý a hluchý k intrikám a pletichám svých vlastních sourozenců. Přitom bratra – byť z vůle jejich otce, faraona Sethiho - na cestě na trůn předběhl. A tak se jej logicky snažili z jeho cesty srazit. Tento černobílý a rozporuplný pohled na život román z mého pohledu trochu devalvuje a možná i znevěrohodňuje. Dílo končí smrtí faraona Sethiho, takže Ramsese jeho vzestup na trůn faraóna teprve čeká. Nevím ale, jestli se do pokračování této Jacquesovy ságy pustím.“... celý text
— Rihatama

---

Aféra Tutanchamon

„Jacq mě přivedl zpátky k archeologovi a "pyramidologovi" Howardu Carterovi, britskému generálnímu inspektorovi Horního Egypta a Núbie a objeviteli hrobky faraona Tutanchamona, s nímž jsem se seznámila ve Vandenbergově Králi z Luxoru. Jacq mnohem významněji odhlíží od soukromého života Cartera než Vandenberg, který Carterovým soukromím naopak naplnil významnou část životopisného díla "Král z Luxoru", přesněji fiktivním vztahem Cartera s jeho učitelkou na střední škole. Jacq je mi svou střídmostí sympatičtější, byť úvodní část knihy vyznívá až příliš stroze a technicky coby rychlý sled událostí vedoucích k přesunu Cartera do Egypta. Chápu proto, že někteří čtenáři upřednostňují emocionálně rozervanějšího Krále z Luxoru. Osobnost Howarda Cartera, které dominovaly spravedlnost, vytrvalost, vášeň, prchlivost a umanutost hraničící až se zaslepeností, je nepochybně zajímavým úkazem na scéně archeologických vykopávek egyptských památek. Byla to právě jeho povaha, která stála za jeho celoživotním úspěchem a jedinečným nálezem poslední doposud neobjevené, neotevřené, nezničené a nevyloupené hrobky předčasně v 19 letech zesnulého faraona Tutanchamona (syna Achnatona) dne 4. listopadu 1922. Licenci na oblast Údolí králů přitom Carter obdržel "již" v roce 1914. Na svůj sen tak čekal téměř 20 let. Úspěchu by nicméně tento chudý archeolog samouk nikdy nedosáhl bez svého patrona, mecenáše a zaměstnavatele lorda Carnavora, a později jeho dcery lady Evelyn. Na průběhu a podobě archeologických prací se také zásadně odrazila tehdejší ekonomická, sociální a politická situace v Egyptě, který sám neměl prostředky ani znalosti, aby sám spravoval, objevoval, restauroval a chránil své starověké památky. A to i před samotnými Egypťany. P.S.: při své návštěvě Údolí králů jsem nemohla vynechat hrobku slavného Tutanchamona, která se pyšní jak četnými hieroglyfy vyzdobenými zdmi, tak samotnou Tutanchamonovou mumií. Skutečně zvláštní pocit. K vidění je tělo zakryté plachtou tak, aby bylo možné shlédnout hlavu a šlapky nohou, které připomínají zuhelnatělé zbytky ohořelého těla. Jeho zlatá maska tak musela na seschlém, mumifikovaném těle svou velikostí výrazně dominovat.“... celý text
— Rihatama

---

Paní z Abú Simbelu

„Opět moc zajímavě napsané. Přesto mi velmi dlouho trvalo, než jsem se do děje vpravila. Bylo zde na můj vkus moc božstev a magie, místo intrik, diplomacie a lstí. Přesto je celá série velmi poutavá a dobře se čte.“... celý text
— TeraBla

---

---

Zákon pouště

„Teď bohužel už jen poslední dil. Velká škoda, že to tak rychle končí. Pan spisovatel prostě umí.“
— aworel

---

Vyloupená pyramida

„Hodně zvláštní. Souhrn vědomostí starověkého Egypta. Podáno tak čtivou formou, že nemůžete knihu odložit.“
— aworel