Dinosaur přečtené 178

Hannibal 1999, Thomas Harris

(10/10, přidávám do doporučených) Tenhle díl mě asi bavil ještě o trochu víc než ten předchozí, nejspíše proto, že se zaměřuje více na Hannibala samotného. Ta postava je prostě fascinující. Po znovuzhlédnutí filmu, který jsem už celkem dlouho neviděl a myslel si, že se mi všechny filmy líbily zhruba stejně, jsem ale došel k závěru, že druhý film za tím prvním poměrně pokulhává. Možná to bylo dost i díky tomu, že jsem se konečně dostal k předloze, protože se mi moc nelíbily různé změny a třeba vynechání postavy Margot (bavil mě ten jejich vztah s Barneym) a oceňuji, že se danou postavou inspiroval alespoň seriál, i když v poněkud jiné podobě. Knižní konec je sice docela zvláštní, ale i tak se mi líbil, víc než ve filmu.... celý text

Mlčení jehňátek 2001, Thomas Harris

(10/10, přidávám do doporučených) Film znám už hodně dlouho (a vždycky tato filmová série patřila k mým oblíbeným), ale dlouho jsem nevěděl, že to byla původně kniha, která tohle všechno začala. A i když jsem film viděl už kolikrát, stejně mě kniha hrozně bavila a doslova jsem ji zhltl. Dokonce mě navnadila natolik, že jsem znovu zhlédl filmy i seriál a díky začerstva přečteným knihám teď mohu sledovat, kde se seriál inspiroval dialogy a třeba i událostmi, které byly ve filmech vynechány.... celý text

Steve Jobs 2011, Walter Isaacson

(10/10) Ani nevím, jestli se dá nějak pořádně hodnotit životopis, ale vzhledem k tomu, že tento si dal za cíl vykreslit Jobse realisticky, bez toho aniž by na něj autor jen pěl ódy nebo ho hanil, bych řekl, že se to povedlo. Od Applu sice nic nemám a ani nevím, jestli někdy mít budu, ale Steve mi vždy přišel jako zajímavá osobnost a tohle mi přijde jako dobrá volba dovědět se něco víc. Je třeba zajímavé, že za prvním Applem stál inteligentní, ale nesmělý Wozniak, který by ho ale sám díky své povaze nikdy tak dobře neprosadil a tak se poměrně zajímavě doplňoval s podivínským, ale cílevědomým Jobsem. Zajímavá byla třeba Jobsova posedlost různými (pro normálního člověka šílenými) dietami, zájem o budhismus a drogy jako LSD. Oceňuji jeho posedlost designem, přičemž zacházel do takových mezí, že chtěl mít "v lajně" i součástky uvnitř, které zákazník stejně neměl nikdy vidět. Toužil mít pod kontrolou vše, od hardwaru po software, což sice vedlo k tomu, že na trhu převládl Microsoft, ale i tak mi tento přístup přijde zajímavý. O to zajímavější je, že do této knihy zasahovat nechtěl, dokonce ji nechtěl ani číst. Takže se můžeme dočíst o tom, jak se mu povedlo vybudovat velkou firmu, aby z ní byl po čase díky svému chování vyhozen, jak začínal znovu, aby se po letech, kdy bez něj Apple upadal, mohl vrátit zpět, nebo jak svými požadavky a chováním lidi doháněl k šílenství, ale i špičkovým výkonům. Jako všichni měl své kladné i stinné stránky, ale je asi nadmíru jasné, že bez něj by Apple jistě nebyl tím, čím je dnes.... celý text

Hobit (alebo Cesta tam a späť) 2002, J. R. R. Tolkien

(9/10) Je to zkrátka taková milá až pohádková knížka o tom, jak se jeden hobit a několik trpaslíků vydá pro poklad, přičemž je z nesnází musí věčně tahat buď Gandalf nebo právě hobit Bilbo, jinak by nedošli ani do půlky cesty :D Film jsem odkládal na dobu, až budu mít přečtenou knížku a teď mě trochu děsí, nač z toho dělali tři filmy.... celý text

1984 2003, George Orwell (p)

VÁLKA JE MÍR NEVĚDOMOST JE SÍLA SVOBODA JE OTROCTVÍ (10/10, přidávám do doporučených) Kniha z roku 1949 a přesto je velice aktuální i dnes. Až to téměř děsí. "Bylo však také jasné, že všestranný růst bohatství hrozí zničit – a v jistém smyslu opravdu zničil – hierarchickou společnost. Ve světě, v němž by měl každý člověk krátkou pracovní dobu, dosyta se najedl, žil v domě s koupelnou a ledničkou, vlastnil auto nebo dokonce letadlo, by nejzřejmější a snad nepodstatnější forma nerovnosti už dávno vymizela. Kdyby se bohatství stalo všeobecným, neodlišovalo by jednoho člověka od druhého. Bylo bezpochyby možné představit si společnost, v níž by bohatství, ve smyslu osobního vlastnictví a přepychu, bylo rovnoměrně rozděleno, zatímco moc by zůstala v rukou malé privilegované kasty. Ale v praxi by taková společnost nezůstala nadlouho stabilní. Kdyby totiž volného času využívali všichni stejně, pak by se velká masa lidí, normálně otupených bídou, stala gramotnou a naučila by se myslet vlastní hlavou; a jakmile by lidé jednou dospěli až sem, uvědomili by si dříve nebo později, že privilegovaná menšina neplní žádnou funkci, a svrhli by ji. Domyšleno do důsledků, hiearchická společnost může existovat jedině na základě bídy a nevědomosti." Samozřejmě, že žijeme v úplně jiných podmínkách, než jaké jsou v této knize, ale i tak vidím tak trochu paralelu s životem u nás, i když ne v takovém extrému. Věčně se u nás nadává na politiku, na nízké platy a životní úroveň a nikdo s tím nic nedělá. Těžko říct, zda to je leností, zbabělostí nebo právě tou otupělostí z toho, že pro některé neexistuje nic jiného než bída, práce a život a od výplaty k výplatě. "Jak měl člověk rozeznat, co z toho byla lež? Možná že průměrná lidská bytost skutečně žije líp dnes než před Revolucí. Jediným důkazem opaku byl němý nesouhlas, který člověk cítil v kostech, podvědomý pocit, že životní podmínky jsou nesnesitelné a že kdysi musely být jiné. Napadlo ho, že skutečným charakteristickým rysem moderního života není jeho krutost a nejistota, ale prostě nuzota, ošumělost, lhostejnost. Když se člověk rozhlédl kolem sebe, život nejenže se nepodobá lžím, které se řinou z obrazovek, ale ani ideálům, které se Strana snažila uskutečnit. Velká část života, dokonce života člena Strany, byla neutrální a nepolitická, byla to dřina v otravných zaměstnáních, bitva o místo v podzemní dráze, zašívání děravých ponožek, žebrání o tabletku sacharínu, šetření špačka od cigarety." A víceméně tohle je přesně to, o čem mluvím. Ovšem zároveň kniha zachází i tak daleko, že si člověk uvědomí, že je za život u nás vlastně rád. Je děsivé si představit žít ve světě, kde vás kamery sledují na každém kroku, včetně vašeho domu, kde máte nastrčenou obrazovku, kterou nelze nikdy vypnout, jen ztlumit a kde se nedá dopátrat pravdy, protože pravdu má jen Strana. A to i v případě, že ji nemá, protože když minulost neodpovídá tomu, co zrovna potřebuje, jednoduše ji změní. "Jestliže Strana dokázala vnořit ruku do minulosti a prohlásit o té či oné události, že se nikdy nestala – není to mnohem hrozivější než pouhé mučení anebo smrt?" "Nakonec Strana prohlásí, že dvě a dvě je pět a člověk tomu uvěří." Příliš neuznávám něco, jako "povinnou četbu", ale tahle kniha tam zkrátka právem patří. Ač to není zrovna veselé čtení, řekl bych, že tak trochu slouží i jako varování, protože to třeba není tak dávno, co jsem se děsil schválení různých dohod (SOPA, PIPA, ACTA) proti "pirátství" znamenající omezení svobody internetu a povolení všelijakého šmírování pod záminkou porušování autorských práv. Je jen dobře, že to vzbudilo opravdu velkou vlnu nevole, protože jsem zažil i takové lidi, co nad tím mávli rukou a řekli, že "něco takového přeci neprojde". Neprošlo, ale jen díky silnému odporu. Kdyby nad tím takhle mávli rukou všichni, snadno by se mohlo stát (teď to možná trochu přeženu, ale kdo ví), že by nám pomalu mohli ze svobody ukrajovat kousek po kousku tak, až bychom skončili stejně, jako v této knize. "Svoboda znamená svobodně prohlásit, že dvě a dvě jsou čtyři."... celý text

Synové osudu 2009, Darren Shan (p)

(9/10) Musím říct, že takovýhle závěr bych opravdu nečekal. Je docela zvláštní, ale zajímavý a je vidět, že to autor měl opravdu promyšlené.

Pán Stínů 2009, Darren Shan (p)

(9.5/10) Opět se dostáváme k boji s pánem vampýrů. Atmosféra je čím dál tím temnější (jistou událost jsem musel docela rozdýchávat, nečekal jsem, že to jistá osoba opravdu udělá) a kniha končí v nejnapínavějším.... celý text

Jezero duší 2009, Darren Shan (p)

(9/10) Lov na pána vampýrů jde tentokrát stranou a místo něj je načase odhalit totožnost Harkata Muldse, takže na něj i pro Darrena (který jde samozřejmě s ním) čeká obtížná a zdlouhavá cesta za pravdou, která je skutečně šokující :) Nejdřív jsem si myslel, zda se pan Shan náhodou nezbláznil, ale nakonec to bylo vysvětlené tak, že jsem to přijal a líbilo se mi to. Ovšem i tak byl závěr tak trochu smutný.... celý text

Zabijáci úsvitu 2008, Darren Shan (p)

(9/10) Napínavá a poměrně akční kniha pokračující tam, kde skončila ta předchodzí. Jak vidím, nejsem jediný, koho jistá událost opravdu rozesmutnila. Ovšem započatý děj oproti předchozím "trilogiím" není tak úplně dokončen, protože stále zbývá vyřídit pána vampýrů.... celý text

Pokažené rande 1997, Robert Lawrence Stine

(4/10) Pointu jsem vytušil, ale to by mi až tak nevadilo. Vadilo mi hloupé chování hlavní "hrdinky", která nebyla schopná zjistit pravdu dokud měla možnost a ani záporáci moc inteligence nepobrali.... celý text

Nejlepší přítelkyně 1995, Robert Lawrence Stine

(5/10) Docela mě to bavilo, ale myslel jsem, že se dočkám nějaké opravdu zajímavé pointy nebo vysvětlení a ono nic... proto mě konec poněkud zklamal.

Náměsíčná 1993, Robert Lawrence Stine

(6/10) Kratší a celkem napínavý "horor". Jeden z těch lepších.

Nevlastní sestra 1995, Robert Lawrence Stine

(5.5/10) Celkem napínavé, jen mi asi ve dvou třetinách došlo, jaká by mohla být pointa...

Poslední upír 3 1996, Christopher Pike

(6/10) Nepřemožitelnost hlavní hrdinky je čím dál tím neuvěřitelnější a té akce, zabíjení a všeho už na mě bylo asi trochu moc. A konec byl takový nejasný...

Poslední upír 2 1996, Christopher Pike

(6/10) Sice mě to bavilo, ale ten konec byl už na mě nějaký překombinovaný.

Poslední upír 1 1996, Christopher Pike

(7/10) Poměrně zajímavá a originální zápletka dělá z této knížky v sérii Stopy hrůzy výrazný nadprůměr. Jsem celkem zvědavý na další díly.

Hrůzostrašné léto 1997, Robert Lawrence Stine

(6/10) Zkrátka takový ten béčkový, ale celkem napínavý horor, jaký od této série čekám.

Prokletí rodiny Fearů 1997, Robert Lawrence Stine

(5/10) Vlastně mě to i poměrně bavilo, jen ten závěr už mi přišel poněkud překombinovaný.

Tajemství mrtvého muže 1993, Lynn Beach (p)

(6/10) Jak tu bylo řečeno, je to takový duchařský western spíše pro mladší. Jeden z těch lepších dílů.

Neznámá v zrcadle 1993, Lynn Beach (p)

(5.5) Takové průměrné Stopy hrůzy, nijak extra nenadchne, ale ani neurazí. Jako oddechovka fajn.