Danka22
přečtené 470
Stará škola
2022,
Petr K. Procházka
Kniha má dvě dějové linky. První se odehrává začátkem 60. let 20. století, a vypráví o Filipovi, který by raději žil u babičky, než v Praze. Druhá vypráví o životě Karla Jaromíra Erbena a o době jeho sbírání příběhů, které měly pomoci k vydání slavné sbírky Kytice. Myšlenka byla dobrá a zajímavá. Chvílemi mi to dokonce přišlo jako příběh Záhada hlavolamu od Foglara. Přesto je to spíš knížka pro dospělé čtenáře, i když prvky klučičího dobrodružství kniha měla. Myslím si ale, že by ji klidně prospělo méně stránek. Osobně jsem se začetla až v půlce knížky, ale tím si rozhodně nemyslím, že by byla špatná. Taky se mi líbilo to propojení s českými pověstmi, které všichni tak dobře známe. Téma si autor vybral opravdu dobře, jen ten styl občas pokulhával. A co říci na závěr? Určitě si ji přečtěte. Gotický román ani Hoši od Bobří řeky to nejsou, ale strašidelnost či ponurost to rozhodně má. Jen buďte trpěliví, rozuzlení se dozvíte a věřte, že bude o co stát. Ať žije Erben!... celý text
Tisíc let samoty
2022,
Tereza Dobiášová
Je to svérázným způsobem odvyprávěný příběh o nejstarší české pověsti, která povídá o třech výjimečných sestrách. Vládly takovou mocí, že se staly nesmrtelné. Každá panovnická rodina má legendu o svém založení. Jiní měli za předky Meluzíny, draky a udatné bojovníky. Česká kotlina, spíše rod Přemyslovců, měl Oráče, který zabil kance a vzal si nejmoudřejší vůdkyni tehdejšího kmene Čechů. Tahle knížka je ale o něčem trošku jiném. Ano, základem je osud tří sester, které se narodily jiné. Jedna viděla mrtvé, druhá uměla léčit a ta třetí nahlížela do budoucnosti. Společně vládly, pečovaly o své poddané, a hlavně založily město Prahu. Tady jedna část končí. Tu, kterou známe. Ale začíná druhá, která vypráví o třech sestrách, které byly mostem mezi starým a novým světem. A měly za úkol ten nový svět připravit a přivítat. Připravte se na notnou dávku feminismu, ať už v dobrém nebo ve špatném slova smyslu. Budete číst příběh plný esoteriky, nadpřirozena, falše i zrady. Pravdou je, že v posledních letech je velmi populární předělávat – trochu modernizovat – pověsti. Je to fenomén na celém světě. Vždyť vzpomeňme na Stephena Frye a jeho tři knihy ze starověkého Řecka– Mýty, Hrdinství a Troju. Nemohu vzít autorce ani svérázný přístup, který zvolila. Má krásný jazyk, který se jen tak nevidí. Ten jemný a hluboký styl psaní vás odnese přímo do doby, ve které se příběh odehrává. Velmi jsem cítila určitý vliv severské mytologie – obři, víly, a další nadpřirozené bytosti, které se knížkou jen hemží. Navíc tu lehce byla inspirace i anglickou legendou o králi Artušovi. Kouzelník Merlin má jistou podobu v postavě Darmoděje. Moudrý, starý muž, který předvídá narození třetí dcery, je bude ze všech sester nejmocnější je tichým průvodcem a rádcem. V závěrečné scéně je to právě Darmoděj, který spojí manželký svazek. Jen se nemohu zbavit pocitu, že je té mystiky trochu moc. Jestli by nebylo lepší trošku ubrat na fantastičnosti. Ale zase chápu, že autorka pustila svým myšlenkám uzdu a mimoto, o této etapě dějin moc nevíme, takže se to ve finále dá unést. Jak sama autorka na začátku napsala: „Archeologové pomalu svými štětci očišťují zbytky nádob z oněch časů. Sami ale musejí uznat, že vědí málo – velmi málo.“ Doba, ve které sestry žily je opravdu zahalena tajemstvím. Koneckonců jsem si při čtení této knížky vzpomněla na knihu Příběhy z dávného času od Petra Chorváta. Ten přímo popisuje určité podobnosti našich pověstí s bájemi z celého světa. Opomenout nesmím ani příběh o Jonovi a Enele. Dva zamilovaní, kterým nebylo přáno jsou dalším velmi zajímavým bodem, který se obzvlášť týká obřadů, jež kněžky prováděly. Ta nemilosrdnost, krutost se prolíná se zbytkem děje. Až je těžké si představit, že naše česká země vznikla na něčem tak krvavém. A co říct na závěr? Tisíc let samoty vámi budou rezonovat. Trochu se divím, proč nad druhou knížkou Terezy Dobiášové není větší mediální zájem, ale asi je to kvůli éterickému a mystickému příběhu, který popisuje hledání i nacházení ženské síly a souznění s přírodou. Čte se plynule, přesto se nemohu zbavit pocitu, že se to mohlo napsat lépe. A víte, která část se mi líbila nejvíc? Jak Liban s Přemyslem vytvářejí pomocí pluhu kruh, který má oddělit starý svět od nového. Bylo to bez hádek, jen spolu spolupracovali a chránili jeden druhého. Vnímala jsem to jako osvětlenou naději, která je v každé době vítána. Zajímavé a originální zpracování. Tereza Dobiášová je dobrá spisovatelka, a myslím, že se z její tvorby máme ještě na co těšit.... celý text
Bella Donna: Kráska z Florencie
2022,
Catherine Aurel
Historický román, který nezklame hlavně milovníky umění. Nesmrtelná Simonetta je mezi dvěma větrnými mlýny - svojí láskou a intrikami. Navíc její krása je pro ni spíše prokletím. Zbytek si přečtěte v mé recenzi :-D... celý text
Ztracená sestra
2021,
Lucinda Riley
Celá sága byla skvělá. Jen mi trochu u této knížky trvalo, než jsem se začetla. Pravdou, a to smutnou, je že autorka byla vážně nemocná, proto ten začátek byl možná takový těžkopádný. Trošku jsem se i ztrácela v postavách, přesto jejich psychologie i problematika byla vyřešena bravurně. Na druhou stranu se mi nelíbilo, jak se sestry při hledání své další sestry do toho obuly. Sledování a různé běhání za možnou sestrou mi přišlo trošku moc přetažené za vlasy. Ale zase jsem se dozvěděla něco o Irské občanské válce za svobodu. Trošku mě mrzí, že si na vysvětlení, proč to ten jejich adoptivní otec dělal musíme počkat do jara. I tak moc děkuji za tuto sérii. Byla nejhezčí a nejpoutavější, jakou jsem v posledních letech četla. Bože, takový dar, jaký měla autorka se už dneska moc nevyskytuje. Pro mě je občas problém totiž sehnat ženský (nejlépe historický) román, který by byl čtivý, moudrý, romantický a nepředvídatelný. A to romány Lucindy prostě jsou. Tak ať je Lucindě Riley irská země lehká a těším se na poslední díl.... celý text
Můj zahradní svět: Rok v přírodě
2022,
Monty Don
Monty Don je výrazná osobnost v zahradním světě. Proto není divu, že napsal řadu knih, a to hlavně o pěstování či péči zahradního světa. Dvanáct kapitol. Dvanáct měsíců. Čtyři roční období. Každý měsíc vás provede po Montyho zahradě. Dozvíte se jací ptáci si na ni lebedí. Jak je důležité mít v zemi žížaly, nebo proč nezabíjet krtky. Osobně mám také zkušenosti se zahradou, proto jsem od Montyho přijala radu, že na slimáky a hlemýždě je nejlepší přírodní predátor. Ano, pokusím se dát na zahradu návnady, které přilákají ježky, ptáky a krtky. Bože, ať to pomůže! Také budu přemýšlet nad sadbou rostlinných druhů, které jsou typické pro Českou republiku. Vyhnu se javoru japonskému, i když se mi líbí, jaké má listí na podzim červenou barvu. Ale zkusím jiný typický strom, který je více spjat s naší krajinou. Sama jsem byla na autora zvědavá a musím říct, že kniha mě mile překvapila. Čekejte dalšího Petera Wohllbena, akorát se nebudete toulat po lesích ale v zahradě Montyho Dona. Libí se mi i grafická podoba knížky. Myslím, že by každá kniha měla mít ilustrace nebo fotky. A Monty měl štěstí, že jeho pes Nigel byl tak fotogenický. Ale který pes není, viďte:-D Navíc je mi Montyho zahrada sympatická, že ji má také v zátopové oblasti a potýká se stejnými problémy jako my. Na druhou stranu jsem truchlila společně s Montym u poslední kapitoly, když umřel Nigel. Je to nejsmutnější část z celé knížky. A jak bych celkově hodnotila Můj zahradní svět? Moudrá kniha, kterou si přečtěte postupně a pomalu, přesto nudit se určitě nebudete. Naopak, naberete hromadu inspirace i příběhů, které Montyho provází. Některá zvířata nebo rostliny se prolínají i v ostatních kapitolách, vlivem toho se o jejich životě i příbězích dozvíte daleko víc.... celý text
Belgravia
2021,
Julian Fellowes
Děj se odehrává v období napoleonských válek, krátce před bitvou u Waterloo. Na jednom plese se seznámí dva do sebe zamilovaní lidé, kteří dokonce uzavřou utajený sňatek. Jenže bitva vše změní, Edward umírá a Sophie odjíždí se svojí rodinou. Řeknu vám Panství Downton hadr. Tohle mělo grády. Chtěla jsem si přečíst něco, co by bylo z dob Jane Austenové a musím říct, že toho vůbec nelituji. Našla jsem. Děj má spád a plynulost, což se vysoce cení. Určitě nejde o hloupý příběh, jen trochu déle trvá, než se provalí rodinné tajemství. Ale překvapuje mě, jakou práci si s tím dal. Tím, jak jsou jeho příběhy nejen lákavé svou autentičností, ale i obrovským smyslem pro romantiku, jsou nezapomenutelné. Líbí se mi, jak stejně jako u Panství Downton tak i tady se zaměřuje na spodní vrstvu. Obyčejní sloužící, němé tváře, dokážou udělat pěkné vrásky svým zaměstnavatelům. Věřte, že o intriky a závist není nouze. Určitě by měl Julian Fellowes napsat ještě nějaký román. Kromě toho už se na něj i těším.... celý text
Zahrada
2022,
Petra Dvořáková
Tohle byla moje první knížka od Petry Dvořákové a na úvod musím říct, že se mi líbila. Ani já neprozradím, o jaké téma jde, ale věřte mi, že vás zanechá s myšlenkou, s jak velkým utrpením se někteří lidé musí každý den prát. A je to boj opravdu hrozný. Je to PROKLETÍ. Líbilo se mi, jak se knížka plynule čte, než se nadějete máte 189 stran přečtené a ve vás rezonují už jen dojmy. Téma je sice tvrdé, a ano, i se o něm nemluví, přesto se čtenář ponoří do pocitů nešťastného člověka, který zůstal sám na svůj úděl. I když nejsem věřící, tak i Bůh na něj zapomněl. Některé popisy vás nenechají v klidu, budete cítit možná nechuť, opovržení, ale na druhou stranu si položíte otázku: Máme všichni právo někoho takového soudit? Smutné především bylo, že si tu špatnost hlavní postava plně uvědomuje. O to je snad ta knížka i šokující, protože jde o inteligentního, chytrého a moudrého člověka. Ví, že když se nebude hlídat tak bude mít vážné problémy. Nicméně, aniž by se něco VÁŽNÉHO stalo, tak ho stejně okolí odsoudí a chová se k němu příšerně. Zajímavá sonda. A ten kontrast - krásná zahrada versus „ten problém“ je nezapomenutelná. Nad Zahradou budu dlouho vzpomínat.... celý text
