Julian Fellowes

britská, 1949

Nové komentáře u autorových knih

Belgravia Belgravia

Když jsem začala Belgravii číst, neměla jsem žádná očekávání. Autora jsem neznala a ani známý seriál Panství Downton, jehož předlohu Julian Fellowes napsal, jsem neviděla. Jakmile jsem dočetla první dvě kapitoly, v níž autor „zabil“ dvě hlavní postavy, myslela jsem, že si ze čtenáře tropí žerty. Koneckonců, jak by měl příběh pokračovat či snad jakou by měl mít zápletku, když jsou oba hrdinové mrtví? V četbě jsem pokračovala dál jen z donucení. Dobře jsem udělala. Po další kapitole jsem pochopila, jakým směrem chce autor příběh vést a čím dále jsem četla, tím více mě to bavilo. A nakonec to dospělo do fáze, že jsem se musela nutit knihu odložit. Ano, tak napínavé a poutavé to bylo! Pokud si přečtete anotaci, zjistíte, že se příběh odehrává v Anglii v 19. století. Julian Fellowes nás uvádí do světa britské aristokracie a seznamuje nás s jejich způsobem života, který na rozdíl od třpytivých šatů, šperků a lustrů zdaleka nebyl tak okouzlující a vábivý. Na všudypřítomnou přetvářku, povrchnost, lži, intriky a potlačování svědomí jste narazili prakticky v každé domácnosti. A to jak v řadách společenské smetánky tak i mezi sloužícími. Člověku chvílemi připadalo, že se neocitl v civilizované společnosti ale spíše v divočině, kde budete při sebemenším porušení pravidel či při projevu slabosti rozsápáni mocnými nelítostnými predátory lačnícími po pomluvách a skandálech. Stejně jako v jiných historických románech opírajících se o skutečnost, i zde mi bylo upřímně líto žen. Jejich postavení bylo až na výjimky žalostné a jejich pověst byla na rozdíl od té mužské křehká jako sněhová vločka. Dále bych ráda vyzdvihla propracovanost díla. Už po prvních pár stránkách lze snadno poznat, že Julian Fellowes je mistrem svého oboru. A to nejen ze spisovatelského hlediska nýbrž i ze znalosti dějin, architektonických prvků, řemesel, oděvů a zkrátka celé tehdejší doby. Velmi se mi také líbil jeho smysl pro detail, popisování emocionálních stránek jednotlivých postav i celkové vykreslení jejich charakteru. Za zmínku určitě stojí i rozuzlení příběhu. Během četby jsem mnohokrát přemýšlela, jak ono „tajemství“ vypluje na povrch, vymyslela jsem si několik verzí a beztak byla nakonec překvapená (a jistým způsobem i nadšená), že to „prasklo“ tímto způsobem. Spisovatel totiž bravurně potvrdil rčení: „Čím kdo zachází...“ Shrnuto a podtrženo – vypsat všechny klady této knihy i důvody, proč si ji přečíst, by bylo ještě na dlouho. Jako poslední bych však zmínila její nadčasovost. Julian Fellowes je člověk, který si uvědomuje, jak snadné je pro lidskou společnost zabřednout do pošetilostí a malicherností doby a zůstávat v nich po zbytek života. Bylo až alarmující, co všechno byli a stále jsou lidé schopni udělat pro to, aby se zalíbili těm „výše postaveným“, a aby nevyčnívali z rámečku, který pro ně společnost vytvořila. Pokud máte rádi napínavé historické romány, chcete se dozvědět něco z minulosti a nebojíte se nelítostných zásad a pravidel, pak je Belgravia to pravé čtení pro vás. P.S. Na motivy této knihy byl natočen 6dílný seriál z roku 2020, který je dle mého názoru velice povedený a vřele ho doporučuji ke zhlédnutí.... celý text
Cara.17


Belgravia Belgravia

Nějak jsem nečekala, že ta kniha bude až tak špatná. Černobílé ploché postavy v nudném příběhu, kterému by slušelo osekání na polovinu stran.
hko


Belgravia Belgravia

Výjimečně u mne seriál předcházel knihu, takže četba byla rychlá... a vlastně docela příjemná, na čtyři hvězdy jen tak tak... Nečekala jsem nic než již shlédnutou spleť intrik v kostýmovém prostředí; ale stejně jsem byla ráda, že to celé dobře dopadlo. :-) Postavy prototypové, nejzajímavější asi paní James Trenchardová, nic hlubokého, nic příliš zapamatovatelného... prostě si uvařte čaj, zabalte se do deky a užijte si nenáročný večer!... celý text
Vojslava



Belgravia Belgravia

Viděla jsem seriál a líbila se mi i kniha. Mám ráda historické příběhy.
LenkaKa


Belgravia Belgravia

Děj se odehrává v období napoleonských válek, krátce před bitvou u Waterloo. Na jednom plese se seznámí dva do sebe zamilovaní lidé, kteří dokonce uzavřou utajený sňatek. Jenže bitva vše změní, Edward umírá a Sophie odjíždí se svojí rodinou. Řeknu vám Panství Downton hadr. Tohle mělo grády. Chtěla jsem si přečíst něco, co by bylo z dob Jane Austenové a musím říct, že toho vůbec nelituji. Našla jsem. Děj má spád a plynulost, což se vysoce cení. Určitě nejde o hloupý příběh, jen trochu déle trvá, než se provalí rodinné tajemství. Ale překvapuje mě, jakou práci si s tím dal. Tím, jak jsou jeho příběhy nejen lákavé svou autentičností, ale i obrovským smyslem pro romantiku, jsou nezapomenutelné. Líbí se mi, jak stejně jako u Panství Downton tak i tady se zaměřuje na spodní vrstvu. Obyčejní sloužící, němé tváře, dokážou udělat pěkné vrásky svým zaměstnavatelům. Věřte, že o intriky a závist není nouze. Určitě by měl Julian Fellowes napsat ještě nějaký román. Kromě toho už se na něj i těším.... celý text
Danka22