chodícírohožka
přečtené 397
Skleněný trůn
2015,
Sarah J. Maas
Mno, tohle se moc nepovedlo. Děj sice neurazí, ale ani nenadchne, nepřekvapí, prostředí, ve kterém se odehrává, je poněkud fádní, a obojí je plné nesmyslů. I když člověk omluví nelogický hrad ze skla a bez oken nebo třeba kluka, který má už v devatenácti tolik zkušeností, aby mohl být kapitánem stráží, tím, že je to prostě puberťácký fantasy svět, pořád tam zůstává spousta nonsensů. Tak třeba samotná ústřední myšlenka turnaje, kdy si král z lidí, kteří mají ten největší důvod ho nenávidět, rozhodne vybrat svého budoucího oddaného služebníka... To rozhodně nezní moc moudře samo o sobě... A pak... Který idiot si pozve přes dvacet nejnebezpečnějších lidí světadílu a nechá je poměrně volně se toulat po zámku mezi lidmi (a ani se neobtěžuje pořádně prohlédnout jejich pokoje)?! K tomu neuvěřitelně namyšlená a protivná hlavní hrdinka, která bůhvíproč má být nejlepším zabijákem světa... A dva neodolatelně krásní nápadníci, ze kterých si nemůže vybrat... Ech! Aspoň že se to celkem dobře četlo (když se člověk obrnil proti všemu výše zmíněnému - a pár dalším věcem)...... celý text
Meč a ptáček
2019,
Amy Harmon
Nádherná pohádka. Nápaditá, romantická, dechberoucí. Jednoduchost a nedostatečnou promyšlenost záporných postav převážily jejich kladné protějšky, které byly velmi sympatické, s propracovanými osobními příběhy a názory. Děj nebyl zrovna složitý, a přesto poutavý a místy překvapivý. Vždy, když se něco vyřešilo a já měla pocit, že už přece není o čem psát, začalo se něco dít - a já se opět nemohla odtrhnout.... celý text
Odsouzené město
2018,
Arkadij Strugackij
Jedinečná a zajímavá kniha. I přesto, že hlavní postava mi byla poměrně dost nesympatická (a vedlejší postavy většinou taky), tak se mi četla dobře. Prostředí bylo skvěle popsané, stejně tak psychologie postav a prostředí. Co mi vadilo, bylo, že autoři naznačili spoustu úžasných nápadů, ale naprostou většinu z nich nijak nevysvětlili. Většinou mi nevadí si domýšlet, ale tady bych potřebovala trochu více nápověd, aby mi připadalo, že jednotlivé prvky opravdu mají v příběhu nějaký hlubší smysl. Občas se totiž zdá, že tam jsou jen proto, aby mohly postavy víc tajnůstkařit.... celý text
Angelologie
2010,
Danielle Trussoni
Možná jsem divná, ale tahle knížka mi nepřipadala tak strašná, jako asi většině lidí, co se k ní zde vyjádřili. První dvě třetiny mě dokonce hodně bavily a připadaly mi velmi čtivé, zajímavé. Od poloviny však děj začínal ztrácet na dynamičnosti a poslední třetina už byla opravdu trochu přitažená za vlasy, málo záživná a předvídatelná. Celkově to však podle mě nebyla úplně špatná kniha, jen asi nemá potenciál oslovit každého.... celý text
Američtí bohové
2001,
Neil Gaiman
Nebylo to špatné, ale něco mi tu chybělo - jen nemůžu přijít na to, co to bylo. Postavy byly skvělé, stejně tak zápletka a děj. Možná že konec mě trochu zklamal - i když byl vlastně geniální.... celý text
Koláčky a spiklenci
2019,
Theo Addair (p)
Pokračování hrozně milého příběhu o dvou neuvěřitelně sympatických hlavních hrdinech. Přestože mi tento díl přišel trochu slabší než ten první, četl se moc dobře. Doufám, že se (ideálně brzy) dozvíme, jak to všechno bylo dál.... celý text
Pátá hora
1998,
Paulo Coelho
Coelha mám ráda, ale tahle kniha ve mně nezanechala hlubší dojem. Dala se přečíst, ale žádný zázrak to nebyl. Příjemná, zapomenutelná.
V jedné osobě
2013,
John Irving
Opět klasický Irving. Špatné matky a zapovězení otcové, zápasníci a speciální kamarádky, penisy a sex, medvědi a New Hampshire... Žasnu, jak dokáže psát pořád dokola s téměř stejnými postavami a v totožných kulisách, a přesto vytvářet svérázné a originální příběhy. Nicméně V jedné osobě považuji za Irvingovo slabší dílo. Připadá mi, že téma autorovi nesedlo, neuměl se s ním poprat, a tak příběh působí poněkud uměle a je příliš předvídatelný.... celý text
Pohádky na dobrou noc
2016,
neznámý - neuveden
Nádherné ilustrace, ovšem pohádky jsou příliš zjednodušené a místy až nelogické. Dávám přednost českým verzím, v nichž bývá i nějaké ponaučení - zde se poněkud vytratilo.... celý text
Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru
2015,
Benjamin Alire Sáenz
Krásný poetický příběh o hledání a přijímaní sebe sama. Moc pěkně napsané, plné příjemných postav, sympatických myšlenek a vtipných rozhovorů. Jen mě trochu (maličko, nepatrně) rušilo, že se všechny postavy vyjadřovaly úplně stejně (jediný rozdíl byl v tom, že dospělí mluvili spisovně).... celý text
Všichni jsme utkáni z hvězd
2017,
Rowan Coleman
Ježkovy zraky, to byla tak krásná knížka! Emotivní, něžná, trochu smutná, ale především plná naděje a vzbuzující jakýsi zvláštní klid. Jen těžko jsem se od ní odtrhávala a zároveň se bála číst dál, aby se ani jedné z těch úžasných postav náhodou nepřihodilo něco špatného. Ale vše nakonec dopadlo, jak mělo.... celý text
Vzbouřená země
1950,
* antologie
Nebyly to zdaleka první příběhy o druhé válce sepsané v průběhu minulého režimu, které jsem četla, ale bavily mě ze všech nejméně. Dějové linky jsou slabé, prokomunistická agitace naopak obrovská - a tyto dvě skutečnosti dohromady dávají dnešnímu čtenáři jen velmi neuspokojivý zážitek. Vyzdvihnout bych však chtěla povídku Sedm tanků, v níž je pouze minimum dokonalých a objímajících bojovníků s rudou hvězdou, zato silnější a uvěřitelný příběh o obyčejných lidech.... celý text
Tanec s vlky
1991,
Michael Blake
Byla to pěkná knížka, ale musím se přiznat, že mě nijak zvlášť nenadchla. Příjemně se četla, příběh pozvolna plynul, krásné momenty se střídaly s chvílemi rozhořčení nad bezohledností člověka, ale nedokázalo to ve mě vyvolat nějaké silnější dojmy. Pravděpodobně za to může zvláštní styl psaní, který na mě působil poněkud odtažitě - jako kdyby ani sám autor tomu příběhu nepropadl.... celý text
Dominika na cestě Jižní Amerikou
2018,
Dominika Gawliczková
Skvělé, vtipné, zajímavé. Nejsem zrovna fanynkou cestopisů ani mě příliš nezajímá Jižní Amerika, ale tohle dílo mě upoutalo na první pohled. Je to úžasně řešená kniha s parádním obsahem a velmi sympatickou autorkou.... celý text
Vážka v jantaru
2011,
Diana Gabaldon
Pro mě asi zatím nejnudnější díl ze série. Po nějaké době jsem knihu četla podruhé a stále mi některé pasáže připadají zbytečné, jiné zdlouhavé, další přehnané nebo hloupé. Objevuje se zde mnohem méně sympatických postav než v předešlém díle a ne všechny situace se mi zdají dořešené. Ještě že další díly už jsou lepší.... celý text
Boxer, brouk
2011,
Ned Beauman
Zvláštní, dekadentní, úžasné. Zprvu jsem od knihy neměla velké očekávání a váhala jsem, jestli se do četby vůbec pustit, ale pustila jsem se a ona mě už nepustila. Byl to jeden z těch příběhů, který jsem potřebovala číst, kdykoli se naskytla volná chvilka (a vlastně i když se nenaskytla)...... celý text