chodícírohožka

Přečtené 338



Zvíře zrozené z noci
18. duben 2021
Zvíře zrozené z noci 2018, Tochi Onyebuchi

odpad!

Tak tohle byla jedna z nejhorších knih, ke kterým jsem se dostala. Sice je založená na zajímavém nápadu (požírači hříchů, které se jim jako tetování zobrazí na těle - dokud jim nedojde kůže), ale zpracování je tak špatné, že mě až bolely oči, jak jsem je neustále protáčela. Až do posledních stránek se v knize nic neděje - hlavní hrdina řeší akorát svoje vlasy a neschopnost najít si holku - veškerý děj je natěsnaný do posledních několika stránek - akorát zas nedává příliš smysl a vlastně nekončí, je utnut v půlce kapitoly. Strašné je celkem všechno - ploché postavy, těžko uvěřitelné pozadí, protiřečící si mýty, "zamilovanost" Taje do princezny (která je založená na tom, že mu sáhla na biceps...), naprostá většina hlášek... Krom toho autor s oblibou, ale naprosto zbytečně používá vymyšlená slova, která akorát tak zhoršují čtivost a srozumitelnost celého toho blábolu. Upřímně se divím, že se něčeho takové nějaké nakladatelství vůbec ujalo - slohové práce i méně nadaných žáků základní školy bývají lepším čtenářským zážitkem...


Rudé svitky magie
18. duben 2021
Rudé svitky magie 2020, C. Clare (pseudonym)

Docela fajn kniha s příjemným příběhem a sympatickými hrdiny. Děj ani zápletka nejsou bůhvíjak složité, ale vtipné rozhovory a scény i roztomilá romantika to celkem kompenzují. Prostředí na mě bylo trochu moc pohádkové (příliš mnoho kouzelných druhů), některá klišé poněkud zbytečná a extravagance Magnusových gest až příliš přehnaná, ale snést se to dalo. Příběh byl příjemný a odsýpal (nebo mi to tak jenom připadalo kvůli gigantickým písmenům?), líbil se mi nápad recese, která se zvrhla, a bavily mě charaktery hlavních postav i jejich překažené žhavé chvilky. Prostě příjemné čtení.


Šest vran
duben 2021 (12.-18.)
Šest vran 2017, Leigh Bardugo

Úžasné! Už když mi kniha přišla, byla jsem z ní nadšená. Vypadá opravdu nádherně. Od obsahu jsem si nic extra neslibovala... nicméně jsem mu naprosto podlehla. Úchvatný temný svět, jedineční sympatičtí hrdinové, příběh, který dává smysl a docela odsýpá, příjemný styl vyprávění... Myslím, že je to jedna z nejlepších knížek, které jsem (přinejmenším v poslední době) četla. Jediné, co mi vadilo, byl věk hlavních hrdinů (a jeho připomínání), který neodpovídal tomu, co všechno už měli za sebou a jakou pověst si vybudovali. Žádný strašný nedostatek to ale není.


Dvůr křídel a zmaru
? - duben 2021
Dvůr křídel a zmaru 2018, Sarah J. Maas

Další skvělý díl této série. Připadal mi malinko slabší než ten předchozí, některé situace už byly trošku klišé, nicméně pořád to byla skvělá četba, od které jsem se jen nerada odtrhávala. Jak mi díly Skleněného trůnu pily krev a četla jsem je téměř z donucení, tak jsem Dvoru trnů a růží naopak propadla a opravdu potřebuju, aby byly další a další díly.


Ostrov na konci všeho
? - duben 2021
Ostrov na konci všeho 2018, Kiran Millwood Hargrave

Příjemné, odpočinkové čtení, které podle mě ale není pro každého. Autorka čtenáři spíše než děj zprostředkovává pocity, nutí přemýšlet, přehodnocovat, představovat si. Bylo to pěkné - ale upřímně si myslím, že se ke knize už nevrátím.


Sherlock Holmes a myslící stroj
březen - duben 2021
Sherlock Holmes a myslící stroj 2018, James Lovegrove

Jedna z těch nejšpatnějších knih, které jsem četla. Má sice krásnou obálku, takže bude vypadat hezky v knihovně, ale tím pro mě její pozitiva končí. Vše mezi těmi pěknými deskami je poněkud plané. Příběh je poskládaný z několika případů, které se dají uhodnout tak rychle, že pak člověku drásá nervy tupost postav a zbytečné vysvětlování, jak Holmes na to jednoduché řešení přišel. Kromě neuvěřitelně nízké inteligence se pak postavy vyznačují také do očí bijící schematičností a nesympatičností (včetně Holmese, který se místy chová jako příšerný blbec). Celkově je tohle dílko nepovedené - příliš jednoduché (ve všech směrech), napsané pro čtenáře předminulého století (zřejmě snaha autora o napodobení Doylova stylu), bez sympatických postav i jakéhokoli napětí (několikrát jsem se dívala, jestli kniha nepatří mezi dětskou literaturu - to by mnohé vysvětlovalo - ale prý ne...). Není mnoho knih, které bych vyloženě nedoporučovala - ale u této nemůžu jinak...


Led nebo oheň
březen 2021 (22.-24.)
Led nebo oheň 2018, Sara Raasch

Za mě poněkud slabší díl, kde se hodně cestuje a poměrně málo děje. Kdyby měla autorka propracovanější svět a zajímavější země, mohla by to být okouzlující četba, ale takto to působilo spíš nedotáhle a zbytečně. Prostě takový ten prostřední díl série víceméně o ničem...


Cesta stínů
březen 2021 (17.-22.)
Cesta stínů 2010, Brent Weeks

Tak teda nevím. Kniha by asi nebyla úplně špatná, ale připadala mi hrozně zmatená, přehuštěná nepotřebnými informacemi a naopak skoupá na některá podle mě základní vysvětlení (např. k čemu mám vědět, jaká budova odpovídá stylu kterého národa, když ony národy až na výjimky autor nijak necharakterizuje - s tím pak taky souvisí absence mapy, která zrovna do této knihy rozhodně patří). Kvůli nadbytku postav, které mají vlastní dějovou linku, jsem se místy ztrácela a netušila, o kom je zrovna řeč, Azothovo/Kylarovo dětství a výcvik mi připadaly zbytečně utahané (a samotná postava hlavního hrdiny mě nijak neoslovila), rozčilovala mě některá pojmenování (a skutečnost, že jsem nepřišla na to, proč je každé extrahované z jiného skutečného jazyka)... Navíc se tam toho dělo tolik, že mi nějak uniklo, o co vlastně Bohokráli opravdu jde a teda proč se to všechno děje (a určitě i další informace)... Nicméně musím uznat, že poslední třetina/čtvrtina knihy byla čtivá a napínavá. Jen těch "nečekaných" zvratů tam bylo trochu moc. Do druhého dílu nejdu - aspoň zatím určitě ne (snad kdyby mi byl autor z rozhovoru sympatický, možná bych o tom přemýšlela - ale nebyl...)


Stručná historie času
leden - březen 2021
Stručná historie času 2007, S. W. Hawking (pseudonym)

Docela zajímavá kniha o tematice, která mi nikdy nebyla příliš blízká (natož abych jí nějak zvlášť rozuměla). Látka je zde podána i pro laika poměrně pochopitelně (i když mi samozřejmě některé souvislosti apod. unikaly), za nejlepší části ale považuju historické vsuvky o tom, jak se názor na danou problematiku vyvíjel v průběhu lidských dějin.


Dvůr mlhy a hněvu
? - březen 2021
Dvůr mlhy a hněvu 2017, Sarah J. Maas

Podobně jako předchozí i tento díl jsem si ohromně užila - možná ještě víc než ten první. Hlavní postava mi je stále moc sympatická (na rozdíl od protivné hlavní hrdinky Skleněného trůnu) a ty ostatní mají taky své nezpochybnitelné kouzlo, díky němuž mi po dobu četby přirostly k srdci. Text se čte sám, děj ubíhá a vztahy se znepokojivě pomalu vyvíjejí (což rozhodně není výtka) - jen některé narážky na sex už mě trochu unavovaly a erotických pasáží bylo ke konci knihy přece jenom zbytečně moc. Svým způsobem mě pobavilo, že stejně jako u série Skleněný trůn i tady autorka protlačila svou myšlenku, že první partner nemá být osudovou láskou - že by autorčino poselství mladým dospělým? Nicméně v této knize aspoň konec vztahu s Tamlinem dává smysl (což o stejné situaci ve Skleněném trůnu říct nemůžu). Co se mi zrovna dvakrát nelíbí, je další z autorčiných tendencí - párování vedlejších postav... Zatím jenom naznačuje, ale obávám se, že v dalším díle se dočkáme až příliš mnoha "nečekaných" svazků... I tak se na Dvůr křídel a zmaru neskutečně těším.


Třpytící se město
? - březen 2021
Třpytící se město 2020, Lenka Bandurová

Zajímavá kniha s pěknou obálkou, ale prozatím poměrně nijakým příběhem. Líbilo se mi, jak autorka poměrně netradičně pojala neuvěřitelně ohrané téma dohodnutého sňatku a neopětované lásky, obdivovala jsem některé její nápady (padající lilie, fontány...) a nakonec jsem si knihu docela užila. Ovšem spousta věcí mi trochu lezla na nervy. To, že hlavní hrdinové měli nějaké chyby, mi bylo spíš sympatické (dokonalé postavy bývají neuvěřitelně otravné) - ale opravdu si myslím, že Lea i přes svůj nízký věk nemusela být až tak naivní a hloupá, přesvědčená o své neomylnosti. Vadila mi autorčina posedlost krásou, kterou její postavy podědily, nebavily mě některé rádoby vtipné slovní přestřelky a opakované házení jídlem a iritovaly mě nedomyšlené/nedořešené věci (jak najednou autorka přestala psát o Leině tajemném nápadníkovi, aby mohla vylepšit její vztah s manželem, hrdinčino zázračné přežívání smrtelných situací a neschopnost podle všeho profesionálních zabijáků...). Pevně však věřím, že další díl se podobným drobným chybkám více vyvaruje - a opravdu se těším, jak bude vše pokračovat.


Soumrak římské říše
únor - březen 2021
Soumrak římské říše 1975, Ammianus Marcellinus

Překvapivě zajímavá a poměrně slušně čtivá kniha o nepříliš známém úseku římské historie. Je pravda, že jsem nebyla schopná celou dobu pozorně vnímat text, nicméně u pasáží, kdy autor popisoval (občas vtipně zaujatě) charakteristiky různých národů, zvyky, krajinu apod. jsem se vždy probudila - přestože zrovna tyto informace nebyly hlavním tématem knihy. Holt každý si v ní může najít to své...


Totem a tabu
leden - únor 2021
Totem a tabu 2017, Sigmund Freud

Kniha plná zajímavých myšlenek (ne že bych se všemi souhlasila a věřím, že některé jsou dnes již překonané) a odkazů, příjemně a srozumitelně napsaná... Na to, že Freud není z mých oblíbených psychologů, se mi tohle jeho dílo velmi líbilo.


Zrada vítězů
únor 2021 (18.-20.)
Zrada vítězů 2019, Marie Rutkoski

Pro mě o něco slabší než první díl, nicméně přesto pěkně napsaný a poutavý (poslední stránky jsem doslova hltala). Autorka krásně ztvárnila císařovu podlost i Arinovu lásku - a přestože některé části knihy nebyly zrovna nejzajímavější a sem tam mi něco připadalo nesmyslné, příběh se mi docela vryl pod kůži. Jen nevím, jestli autorku trochu nenávidím za to, že oba díly této její série končí tak, jak končí (pro mě pocitem frustrace, nervozity a potřebou číst dál, abych mohla být spokojená z toho, jak to všechno dopadne)...


Vepsáno krví vlastního srdce
? - únor 2021
Vepsáno krví vlastního srdce 2020, Diana Gabaldon

Opět příjemné čtení, žádné napínání nervů, příběh prostě plyne, ale nenudí. Oceňuju, že autorka ubrala erotických pasáží, které v předešlých dílech začínaly být svou četností až otravné. Myslím, že tímto dílem by série klidně mohla skončit - ale jestli ne, další díl si nejspíš přečtu.


Píseň zimy
? - leden 2021
Píseň zimy 2017, S. Jae-Jones

Bohužel se musím přidat k negativním komentářům. Čekala jsem kouzelný, romantický příběh - a místo něj objevila slátaninu, ve které možná bylo pár nápadů, ale děj byl neskutečně mrtvý. Téměř netuším, o co tam šlo a proč postavy jednaly, jak jednaly (pro mě dost nepochopitelně) - zato jsem se velmi obsáhle a opakovaně dozvídala o potřebě hlavní hrdinky být uznávaná a milovaná - a o její hluboké sexuální frustraci. Až na pár momentů se mi v knize asi nějak zvlášť nelíbilo nic - postavy, prostředí, (ne)děj, způsob vyprávění... Mohla bych říct, že mě autorka alespoň obohatila vydatným množstvím názvosloví z oblasti hudby - nicméně to bych si musela pamatovat o něco víc než jen pojem "sonáta", který jsem už dávno znala...


Pochopíš, až budeš velká
leden 2021 (27.-31.)
Pochopíš, až budeš velká 2017, Virginie Grimaldi

Ohromně milý příběh se vším, co jsem si od něj přála. Jistě, sem tam bylo něco trochu přehnané, vtípky byly místy úžasné, místy zbytečné, celé se to neobešlo bez klišé a hlavní hrdinka - psycholožka - trpěla tolika neurózami, že by se jí samotné nějaký psycholog hodil... Ale nakonec mi to vše připadalo spíše sympatické než iritující, a tak jsem si četbu užila - a určitě se k ní ještě někdy vrátím.


Pláč ve tmě
leden 2021 (17.-27.)
Pláč ve tmě 2002, Peter Watt

Podle mě klasická rodinná sága z velice zajímavé doby a prostředí, nicméně s neuvěřitelně šablonovitými postavami (všichni klaďasi byli statní nebo překrásné, všichni záporáci zase pedofilové s různou mírou násilnické zvrácenosti). Příběh nebyl špatně napsaný, ale jednoduše mě nedokázal nadchnout. Obsahoval přemíru klišé a scén, které jako kdyby autor vyčetl z nějakého jiného románu. Duševní rozpoložení ženských hrdinek i síla všech lásek na první pohled mi připadaly poněkud přehnané. Zkrátka - až na popis neznámého kraje a pár historických informací mě kniha ničím nepotěšila.


To prší moře
leden 2021 (15.-17.)
To prší moře 2017, Radka Třeštíková

Zvláštní kniha s poněkud znepokojivým příběhem a koncem, o kterém se stále ještě nedokážu rozhodnout, jak na mě zapůsobil. Trvalo mi, než jsem si zvykla na autorčin styl psaní - zpočátku mě rozčiloval, časem mi přišel zajímavý a vlastně docela fajn. Líbilo se mi, jak si autorka hrála s jazykem a propojovala jednotlivé části příběhu. Celkově mi však tohle dílo připadá moc málo výrazné, abych ho hodnotila jinak než průměrem.


Dvůr trnů a růží
leden 2021 (12.-14.)
Dvůr trnů a růží 2016, Sarah J. Maas

Přestože mě kniha nějakou dobu lákala, dlouho jsem váhala, protože jsem se bála, že bude stejná jako knihy ze série Skleněný trůn, co se mi moc nelíbily (a především jsem většinu času nemohla vystát hlavní hrdinku). Dvůr trnů a růží je však něco docela jiného. Až na víly a hlavního vílího nadsamce (zřejmě autorčina úchylka) se všechno lišilo. Hrdinové této pohádky pro dospělé byli skvělí, prostředí kouzelné a celý příběh, přestože využíval prvků z jiných příběhů, naprosto jedinečný. Netušila jsem, že by se mi jakákoli kniha od S. J. Maas mohla tak moc líbit (nicméně teď opravdu nutně potřebuju další díl - i když je ten první docela ukončený)! Žádná romantická fantasy duše by tohle dílo podle mě neměla minout.


Rok ve Svatojánu
prosinec 2020 - leden 2021
Rok ve Svatojánu 2017, Eva Francová

Krásně zpracovaná kniha se spoustou zajímavých informací. Líbilo se mi představení různých pohanských i křesťanských tradic a zvyků, stejně jako některé autorčiny nápady a recepty. Jen škoda, že text ne vždy navazoval a nepůsobil moc sjednoceně.


Smilujse
prosinec 2020 - leden 2021
Smilujse 2011, Jaida Jones

Tohle nebyla zas tak špatná kniha - navzdory hodnocení, které tady má. Akce v ní sice bylo spíš míň, stejně jako draků (což mi zase tak moc nevadí), ale rozhodně jsem se nenudila. Líbil se mi zajímavý svět, který autorky představily, pojetí draků - mechanických stojů žijících díky magii a s vlastní osobností... Potěšilo mě, že navzdory kouzelným drakům a lidem obdařeným magií se kniha neutápěla v nadpřirozenu. Bylo ho tam tak akorát. V neposlední řadě musím ocenit postavy, které byly pokud ne přímo sympatické, tak alespoň zajímavé a jedinečné, skvěle vykreslené. Přestože některé kapitoly s Roystonem až moc připomínaly klasická romantická díla minulých staletí (akorát v gay verzi), celou knihu jsem si docela užila. Jenom celkové zakončení se mi zdálo poněkud ošizené.


Temný květ
? - prosinec 2020
Temný květ 2020, P. M. Freestone

Úžasná kniha s nádhernou obálkou a neuvěřitelně čtivým, zajímavým dějem. Hlavní zápletka sice možná nepůsobí až tak originálně, ale její řešení je podle mě jedinečné, hlavní postavy jsou přesvědčivé a sympatické a svět, v němž žijí, je kouzelný, přesto ne přehnaný. Opravdu moc povedené dílo.


Pět neděl v balónu
? - prosinec 2020
Pět neděl v balónu 1963, Jules Verne

Poměrně příjemná dobrodružná kniha, ze které bych jako asi dvanáctiletá pravděpodobně docela unešená. I teď, když se mi podařilo se začíst, jsem některé příhody skoro hltala.


Království popela
? - prosinec 2020
Království popela 2019, Sarah J. Maas

V sérii Skleněný trůn se (z mého pohledu) střídají naprosto otřesné díly s ohromně skvělými. Tento bohužel patří do té první kategorie. Celý příběh tvoří bojování a vykecávání, snad každý pár postav řeší nějaké své nesmyslné vztahové drama, kapitoly jsou utahané... Autorka se doslova vyžívala v nicneříkajících popisných pasážích, které se neustále opakují (ať už popisy bojů, krajiny nebo vztahové krize - bylo to pořád to samé), a také ve vymýšlení co nejhrůznějších způsobů mučení, které působily zbytečně přehnaně. Také Aelinin psychický vývoj nebyl zrovna věrohodný. A celý konec knihy se pak doslova utápí v slzách totálně všech postav - až se mi chtělo brečet taky, ale spíš z toho důvodu, že už mě opravdu nebavilo číst další zbytečné odstavce. Kdyby se proškrtaly všechny opakující se a zbytečné kecy, kniha by byla snad třetinová - ale mnohem čtivější a třeba i celkem fajn...


Nezdárný syn
? - prosinec 2020
Nezdárný syn 2020, Rainbow Rowell

S pokračováním tohoto příběhu jsem docela spokojená, líbil se mi rozhodně víc než předchozí díl. Byl méně naivní a dětinský, promyšlenější a jednoduše lepší (dokonce i Agáta přestala být otravnou fňuknou, začala trochu myslet a stala se z ní celkem sympatická postava). Netvrdím, že kniha neměla své mouchy, ale většinu kapitol jsem si užila a už teď se těším na to, jak to bude dál.


Omamná chuť anýzu
prosinec 2020 (01.-06.)
Omamná chuť anýzu 2016, Klaus Eckhardt

odpad!

Asi jedna z nejhorších knih, jaké jsem v poslední době četla. Jedná se o zvláštní případ detektivky, která není ani trochu napínavá, čtivá, zajímavá... Nic. Hlavní postava mi byla krajně nesympatická, rádoby ranař, napůl bezdomovec, soukromý detektiv, který sice zatím nevyřešil snad jediný případ, ale už má svou vlastní detektivní kancelář, od rána po celý zbytek dne (a občas i noci) chlastá, je úžasně nezničitelný a má velmi podivné myšlenkové pochody. S ostatními postavami to pak nebylo o moc lepší. Rádoby vtipné rozhovory a slovní přestřelky působily dost nepřesvědčivě a vlastně by bylo lepší, kdyby v knize vůbec nebyly. A konečně - celý příběh byl poměrně o ničem. Nedokázal zaujmout, natož tak napnout - což je podle mě něco, co by detektivka rozhodně měla umět.


Housle pro Bennyho
listopad - prosinec 2020
Housle pro Bennyho 2000, Enid Blyton

Příběhy Tajné sedmy jsem jako dítě zbožňovala. Jsou pěkně napsané, čtivé a správně dobrodružné.


Noční autobus
? - listopad 2020
Noční autobus 1978, Per Wahlöö

Přečteno podruhé a se stále stejným nadšením. Příběh je poutavý, napínavý tak, že se těžko odkládá z rukou, dobře promyšlený, s pěknými hláškami nebo obraty, uvěřitelnými a jedinečnými postavami... Jednoduše skvělý. Určitě se k němu zase někdy vrátím.


Vítr z hor
listopad 2020 (09.-28.)
Vítr z hor 2019, Andy Wildwood

Na knihu jsem se docela těšila a její začátek mi uchvátil. Byl zajímavý, napínavý, otevíral nový svět a jeho zákonitosti a především nádherně popisoval prostředí, ve kterém se hlavní postava pohybovala. Části, v nichž autor vykresluje okolí považuju celkově za nejlepší z celé knihy - jsou úžasně lyrické a ztvárňují se čtenáři před očima. Moc se mi také líbila mytologie severských bohů, která mi připadala známá a přesto originální. Samotný příběh nebyl špatný, i když mě nedokázal ničím překvapit. Příliš se nezadrhával ani neodbočoval. Sem tam se objevila menší nesmyslná chybička, která mi však zpravidla nijak nevadila. Co mi dělalo problém, byla přímá řeč, která na některých místech působila až nepatřičně knižně, zatímco na jiných sklouzávala k obecné či přímo čecháčkovské češtině (což by zase tak nevadilo, kdyby různá mluva charakterizovala různé postavy - to, že jedna postava mluvila chvíli spisovně a hned zase "s přízvukem", na mě působilo poněkud rušivě - i když nejrušivější na promluvách postav bylo neskutečně iritující "chá" apod., které ne vždy dávaly smysl). Na můj vkus bylo v knize příliš mnoho romantiky (a to se považuju za romanticky založeného člověka). Trochu mi vadilo neustálé opakování frází o tom, jak moc se všichni milují a co všechno pro sebe dělají a ještě udělají. Myslím, že hloubka citů hlavních hrdinů byla poměrně jasně patrná a tedy nebylo třeba o ní neustále tokat. Celkově kniha nebyla špatná, některé pasáže by se daly trošku osekat, černobílé pojetí dobra a zla lehce zešedit... Ale vyprávěcí jazyk bych určitě neměnila, nádech eposu, který příběhu dával, se mi moc líbil.


Případ opuštěného poníka
? - listopad 2020
Případ opuštěného poníka 2005, Karin Müller

Příjemné dobrodružné čtení pro malé detektivy a milovníky koní. Jako dítě jsem si knihu docela užila - a netrpěla jsem při její četbě ani nyní v dospělosti.


Hobit (aneb Cesta tam a zase zpátky)
listopad 2020 (02.-09.)
Hobit (aneb Cesta tam a zase zpátky) 2012, J. R. R. Tolkien

Pěkný pohádkový příběh s jedním dobrodružstvím v každé kapitole. Docela příjemně se čte, i když mi některé obraty připadají malinko zvláštní. Umím si představit, jak Hobita čtu dětem před spaním.


Těžko uvěřitelný příběh
říjen - listopad 2020
Těžko uvěřitelný příběh 2018, Chris Colfer

Poměrně průměrný puberťácký příběh o přátelství, tajemstvích, několika ne zrovna dobrých nápadech, které paradoxně zajistí nudnému výletu nezapomenutelné zážitky... A taky o tom, jaké to může být, když cestujete se svou oblíbenou seriálovou hvězdou. Přestože jsem Cashovo tajemství tušila už od první kapitoly, konec, který je odhaluje, se mi docela líbil (tu část považuju za asi nejlepší z celé knihy - třebaže to zas taková pecka nebyla). Jinak byl celý příběh (včetně jednání postav) dost naivní, docela nevyzrálý a (jak napovídá název) těžko uvěřitelný.


Sněhová královna
říjen - listopad 2020
Sněhová královna 1987, Hans Christian Andersen

Sbírka krásných a méně krásných, známých i neznámých pohádek. Vyprávěny jsou zpravidla velmi příjemně, jen mi u spousty z nich chybělo nějaké ponaučení, které znám z většiny českých pohádek.


Mama milovala Gabčíka
říjen 2020 (26.-29.)
Mama milovala Gabčíka 2018, Veronika Homolová Tóthová

Docela dobře napsaný příběh, v němž se mísí fakta s autorčinou představivostí, výkladové pasáže s napínavými scénami i vnitřními pochody postav. Trochu mi dělal problém vypravovací čas a některé opakující se myšlenky, ale jinak jsem si knihu užila (jestli se to dá říct o čtení, které ve mně vzbuzovalo poměrně silné negativní emoce, nevoli i odpor, když autorka líčila bezpráví a zrůdnosti charakteristické pro popisovanou dobu).


Sníh nebo popel
říjen 2020 (21.-24.)
Sníh nebo popel 2017, Sara Raasch

Poměrně čtivá kniha, jednoduchá, příjemná, ovšem nic světoborného (připomínala mi několik knih, které jsem už četla). Určitě se nebudu bránit dalšímu dílu - ovšem že bych ho nutně potřebovala číst teď hned, to zase ne.


Mrtvý lotr
září 2020 (01.-13.)
Mrtvý lotr 2020, Pavel Korněv

Tak nevím, možná tohle jen není žánr pro mě, ale připadalo mi, že je to na Korněva trochu slabé. Žádná pořádná zápletka, nic moc vtipných scén, které jsem si užívala u Leda, poměrně nijaké postavy. Doufala jsem, že se dozvím trochu víc o případu, kvůli kterému hlavní hrdina trčí ve hře, a že se celý příběh nějak zásadněji posune. Místo toho jsem se dostala k naprosto otevřenému konci, kvůli němuž se budu časem muset podívat do dalšího (a asi pak ještě dalšího) dílu...


První kníže aneb Předtucha moci
? - září 2020
První kníže aneb Předtucha moci 2009, Jiří Bílek

Tak teda nevím. Jestli bylo cílem autora napsat knihu bez pořádného děje, bez jediné sympatické (nebo aspoň relativně normální) postavy, zato však plnou dost špatných bojových scén a ještě horších erotických pasáží, povedlo se mu to dokonale. Jinak se jedná o dost nepodařené dílko, které se sice dá číst (i když většinou jen s přemlouváním), ale žádný velký zážitek nepřináší. Jak jsem už řekla, děj za moc nestojí, hlavní hrdina - slavný český hrdina Bořivoj - je nesympatický ožrala, násilník, vychcánek a zbabělec, jehož jednání (stejně jako jednání ostatních postav) často nedává žádný smysl, kapitoly odehrávající se v hlavách postav jsou totálně šílené (jakože příšerné, nezajímavé a otravné)... Vědět to předem, takovouto četbu bych si odpustila. Jediné, co jsem schopná ocenit, je výběr tématu z málo zmapovaného období naší země.


Co když jsme to my
? - srpen 2020
Co když jsme to my 2019, Becky Albertalli

Zřejmě nepřidám nic, co by tady už někdo nenapsal. Podle mě to byla poměrně příjemná kniha s docela fajn postavami, ale vlastně víceméně bez příběhu. Měla pár hezkých momentů a vtípků, ale místy působila dost kýčovitě. Hrozně mi vadily některé trapné pasáže (většinou se jednalo o nepovedená rande nebo děj Benova infantilního příběhu), hlavní zájmy hrdinů (jako fajn, ať si zbožňujou muzikály a ujíždějí na the sims - ale proč o tom mám číst celé odstavce?!) a především konec. Celá kniha byla pěkně naivně optimistická a podle mě tak měla i skončit. Jestli si autoři mysleli, že nečekaným koncem udělají celou knihu "realističtější", tak byli pěkně mimo. Udělali naivní knihu s nesedícím koncem, který mě naprosto zklamal.


Na kraj světa
srpen 2020 (24.-25.)
Na kraj světa 2019, T. Addair (pseudonym)

Příjemný, i když místy dost rozvláčný příběh, plný zajímavých myšlenek a skvělých nápadů. Nepodařilo se mi vytvořit si nějaký hlubší vztah s postavami - byly v pohodě, ale měly své mouchy (asi jako každý z nás) - akorát mě občas dost iritovala Kirova zabedněnost, kvůli níž byly vysvětlovány věci, které byly už dávno celkem jasné. A taky mi vadil neuzavřený (a pro mou naivní, nadějeplnou duši zneklidňující) konec, kvůli němuž si potřebuju pořídit další díl.


1 ...