Candid
přečtené 149
Nápady svaté Kláry
1991,
Pavel Kohout
Místy velice vtipná knížka s jednoduchým příběhem (a složitými souvětími) o jednom maloměstě a jeho „malých“ lidech, zažívajících nevšední události a malé otřesy v už zevšednělém životě, které předcházejí velkému zemětřesení zvanému normalizace. Zajímavý styl, kterým je psáno.... celý text
Idioti 21. století
2012,
Vesna Evans - Tvrtković
Nalákal mě popisek knihy, který vypadal hodně zajímavě. Bohužel knížka mé očekávání nesplnila, ne že by byla špatná, jen je průměrná. Také mi vadila velikost písma a nejedna hrubka.... celý text
Motýlek
2005,
Henri Charrière
Po přečtení jsem chtěla vědět víc, tak jsem projela internet a ani trochu mě nepřekvapuje, že byla autenticita knihy zpochybněna. Příběh je strhující a čtivý, ale… Motýlek je ten nejcharakternější, vždy nejchytřejší, který na vše přijde a vše vymyslí… ať je kde je, je vždy vůdcem skupiny, každý za ním stojí a uznává ho od bachařů (pouze těch kladných samozřejmě), indiánů, domorodců až po další trestance (opět ty kladné samozřejmě) a to je trochu otravné, protože je to neuvěřitelné a působí to na mě celé trochu moc sebestředně. Na jednoho člověka je těch historek až neuvěřitelně moc.... celý text
Hvězdná hodina vrahů
2009,
Pavel Kohout
Po přečtení Hvězdné hodiny vrahů bych nejradši překopala spoustu svého dosavadního hodnocení tady. Nevím jak to přesně popsat, ale Pavel Kohout má neuvěřitelný dar psaní. Neměla jsem pocit, jako bych četla knížku, ale sledovala příběh, který se teď skutečně děje. V jiných případech bych třeba byla rozmrzelá, že něco dopadlo tak a ne jinak, ale tady jsem si říkala, je to prostě tak, stalo se… přesně jako si člověk řekne v normálním životě. Sice zklamaná, ale ne vypravěčem nebo příběhem, ale chováním lidí a tím, co život přináší. Tím, že po světě chodí spousta Ryplovi podobných, z kterých sociopaty a asociály dělají už v dětství jejich zakomplexovaní nebo neméně labilní rodiče. Že se lidi a společnost, stávající se ve svém fanatismu a touze po odplatě tím, čím byli jejich vlastní tyrani, nemění. Tím, že tuhle knížku a jí podobné, si nepřečtou ti, co by to potřebovali ze všeho nejvíc. A nakonec jen zbožné přání, abych se po tom, až se opravdu někdy něco semele, mohla na sebe podívat do zrcadla a říct sama sobě, že jsem se chovala správně.... celý text
Hrrr na ně!
1999,
Terry Pratchett
Asi nejvtipnější Pratchettovka, co jsem dodnes četla. Bohužel u mě buď zafungovala jarní únava, nebo příběh už na rozdíl od vtipu nebyl tak silný a měla jsem jakýsi problém se na knížku pořádně soustředit a louskala ji pěkně dlouho. Ale Noby a jeho ženské pocity nebo drobnosti typu Blamuže mě bavily opravdu dobře :)... celý text
Vyhnání Gerty Schnirch
2009,
Kateřina Tučková
Souhlas s minirockem a pár dalšími- kniha působí rozpolceně a druhá polovina je o poznání slabší. Na začátku skoro každé kapitoly v poslední části jsem si říkala: "Už zase začíná takhle, ach jo." Naprosto chápu, co některým na téhle knize vadí. Já za sebe ale nemůžu jinak, než dát nakonec plný počet bodů. Dočetla jsem ji před pár dny a stále ji ještě vstřebávám. Zanechala ve mně silný dojem a jsem ráda, že mi autorka otevřela cestu k tomuhle tématu. Na druhou stranu si ale budu teď muset odpočinout a sáhnout po něčem lehčím, protože z téhle knihy deprese jenom kape.... celý text
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
2012,
Jonas Jonasson
Ze začátku mě knížka moc nebavila a musela jsem se do jejího čtení nutit s tím, že čím dřív ji přečtu, tím dřív můžu začít číst něco jiného. Se současnou linií jsem docela bojovala, nejhůř na mě asi zapůsobila rádoby vtipná sprostá mluva - minulost byla rozhodně lepší a zábavnější. Ale tak v poslední třetině se to zlomilo a chytlo mě to celé. Ve finále jsem zjistila, že mě to vlastně baví dost a jsem spokojená. A tenhle pocit ve mně zůstal i po přečtení knihy - je to prostě taková pohodová záležitost.... celý text
1Q84: Kniha 3
2013,
Haruki Murakami
Narozdíl od ostatních, kteří zde píší, mě Ushikawova linie bavila a postava si našla i moje sympatie. Naopak linie Aomame pro mě byla místy hodně nezáživná. Po prvních dvou dílech mírné zklamání- především konec. Chápu příběhy, které mají v člověku zanechat ten hlodavý pocit, že něco nebylo vyřčeno. Tady to ale na mě působilo spíš nedotaženě. Zavřela jsem knihu a říkám si: Hmm, tak to je celé...... celý text
Farma zvířat
1991,
George Orwell (p)
Psáno jednoduchou a velmi čtivou formou, která neubírá nic na síle a hloubce sdělení.
