C.lementine
přečtené 167
Nesnesitelná lehkost bytí
2006,
Milan Kundera
Obsah štěstí ve formě smutku. Stejně nesnesitelnou lehkostí se četly všechny milostné příběhy, filosofické úvahy, historická fakta. Honba za něčím abstraktním, téměř neexistujícím, protože einmall ist keinmall a touha po nekonečném opakování sice je, ale právě ta by z toho vytvořila kýč. Překrásně vykreslené charaktery vystavěné na jedné metafoře morální otázky nechtěného ubližování. Zbavit se imperativů! Přesun z tíhy do lehkosti zdá se mi teď jako to nejjednodušší na celém světě.... celý text
Knulp / Knulp (dvojjazyčná kniha)
2009,
Hermann Hesse
Kniha, která může být naší generaci velmi blízká především proto, že přesto, že je 101 let stará a časoprostorově-sociální kontext je opravdu jiný, s Knulpem nás něco spojuje. Snad to může být ten pohled na romantického rozervaného hrdinu, snad to může být začátek individualismu, se kterým jsme dnes hluboce spojeni. Rovněž mě baví i ta hra s Nomádstvím - je všude a nikde. Všichni jej milují, všichni se jej snaží mít, ale on tak nějak proklouzává, je jako vítr, jako Godot. Tak nějak dokonalý, ale pomíjivý jako květina.... celý text
1984
2003,
George Orwell (p)
Silná kniha asi v jakémkoliv režimu. Stejně si člověk pokládá otázku, jestli i teď to funguje podobně. Co všechno tě systém nutí dělat o čem ani nevíš, v jaké naivní představě žiješ a přežvykuješ všechno, co ti přinesou na podnose. Četlo se to velmi dobře, kapitoly jsou dobře rozestavěné, kvalitní, přitom populární, opravdu je možné si to představit jako divadelní představení. Antiutopistická představa jak je všechno řízené strachem a nenávistí vlastně funguje pravděpodobněji než možnost dosáhnutí celkového štěstí.... celý text
Most přes navždy
1998,
Richard David Bach
Kniha se mi ze začátku a stejně tak i na konci zdála... No, zkrátka moc perfektní. Peníze nepeníze, všechno funguje, krásně si tu spolu filosofujeme, přecházíme do jiných těl, bojujeme za náš les, svou myslí dosáhneme úplně všecho, co chceme, opouštíme Hollywood, abychom šli do pouště... Všechno je to tak nějak perfektní, umělé. Nebo třeba ještě nejsem dostatečně vyspělá, abych tomu porozuměla. I to je možné. Na druhou stranu mě velmi zasáhla Richardova bitva se sebou samým. Chvíle, kdy měl pocit, že jeho svoboda je důležitější než cokoliv jiného a že je potřeba se v některých situacích vzdát něčeho, aby mohlo přijít něco podobného. Líbil se mi popis fází, kterými si jejich vztah s Leslií, možnosti, ve kterých je možné rozvíjet vztah stále dál a dál. Minimálně mi to dalo naději do budoucna. :-) Asociace: Hrad v Pyrenejích... celý text