C.lementine
přečtené 167
Tyrkysový orel
1997,
Michal Ajvaz
Kniha mě vtáhla magickou silou ještě dříve, než jsem vůbec otevřela první stránku. Slyšela jsem o ní a už jsem věděla, že to bude jeden z těch magických klenotů. Nemýlila jsem se. Ajvaz nás provádí z první roviny vyprávění oslím můstkem či červí dírou - jak kdo chce - do roviny další. (Např. hlavní hrdina čte knihu a najednou se octneme uprostřed dění samotné knihy.) A tak to pokračuje stále hlouběji a hlouběji. Roviny se proplétají, na chvíli navracejí zpět do příběhových linií. Přes různý časoprostor příběhů je základním motivem postup a hledání nějaké věci. Na konci, když onu věc najdeme, uzavřeme tím najednou všechny příběhy a dostaneme se opět na počátek. Formou mi proto kniha připomíná princip labyrintu - kdo zná film "Inception", může si udělat představu. Obsahově pak díky snovému přeskakování ze světa do světa a rozumově nepobratelné zvraty postavené na racionálním základu připomínají magický realismus.... celý text
