Bystroushaak
přečtené 246
Zmatení
2017,
Neal Stephenson
Po (druhém) přečtení geniální Rtuti jsem si dal chvíli pauzu, než jsem se pustil do Zmatení. Zpočátku mě příběh moc nebavil. Cestování všude možně po světě a neustále se měnící kontext působil po prvním filosoficky hutném dílě místy až přehnaně dobrodružně. Pak přišlo po mém zmatení Uvědomění. Okamžik, kdy se zaseknete v poznání toho co autor dělá. Bod v čase, kdy se tahy malíře na plátně změní z nesmyslné změti barev a tvarů v pochopitelný obraz. Od té doby jsem se vezl, kochal a dojímal. Nejde jen o příběh a záběr, který je monumentální. Co mě dostalo je kompozice. Uhly pohledu, místa v čase a prostoru, skrz které se autor rozhodl vyprávět příběh. Posledních asi 30% knihy jsem byl v duchu neustále skloněn v pokloně mistrovství toho co Stephenson napsal. Poslední dílo, které ve mě vyvolalo srovnatelné pocity je asi Pán prstenů, a to už je 20 let co jsem ho četl. Teď přemýšlím, jestli se pustit do čtení třetího dílu. Mám ho tu fyzicky, v limitované edici balené v japonském hedvábí. Na jednu stranu mám chuť se do toho pustit, na druhou stranu děs co budu číst potom. Bravo bravissimo, maestro. PS: Jako soundtrack ke čtení doporučuji https://www.youtube.com/watch?v=EjvO2y6Evhw... celý text
Válečník
2022,
Miroslav Žamboch
Ugh. Tuhle sérii jsem si docela užíval, a bavilo mě to i přes určitou repetitivnost, kterou tu zmiňují ostatní. Ale ten konec .. to si snad dělá srandu ne? Co se sakra stalo? Celá knížka je detailní popis toho jak Kapitánova jednotka někam putuje a co všechno cestou potká a musí překonat. Detaily kdy člověk skoro vidí každý šutr co museli objet a co měl kdo k snídani a večeři. A když tam dorazí, tak se nic nestane a kniha končí stylem "a deset let potom všichni umřeli". To je jak kdyby pán prstenů končil třetí díl před Horou osudu, s tím že následuje kapitola kde Sam na třech stránkách matně vzpomíná, že Frodo vlastně hodil prsten někam do lávy a pak všichni někam jeli. Konec šmytec, dál si to domyslete. Může mi někdo vysvětlit proč? Nakladatel trval na tom že už je to moc dlouhé? Nebo to autora už nebavilo, tak to prostě zařízl?... celý text
101 minut
2022,
Štěpán Kopřiva
Nejsem si jistý, jestli to bylo tak krátké, nebo dobré, ale přečetl jsem to jedním dechem za asi dvě hodiny.
Budujme stát - pro 40,000.000 lidí
1937,
Jan Antonín Baťa
Doporučuji. Ačkoliv je to do jisté míry neaktuální a některé části jsem přeskočil, stejně je to fascinující vize člověka, který to měl v hlavě jasně srovnané. Velmi zajímavé je srovnat tehdejší vizi s dnešním stavem. Říkám si, že bychom takového vizionáře potřebovali jako sůl.... celý text
