Belatris přečtené 470

Na cestě 2005, Jack Kerouac

Tento fenomén mě minul. Jak zbožňuju expresivitu Ginsberga, tak nesnáším unylost Kerouaca. Nepročetla jsem se touto knihou až ke konci a přesto mě dokázala otrávit na maximum. S beatnickým hnutím hluboce sympatizuji, ale forma Kerouacova projevu mě uspává. Sorry, Jacku.... celý text

Jiřina Jirásková osobně 2008, Alex Koenigsmark

Kniha vyhověla mým očekáváním. Člověk, který má Jiřinu Jiráskovou rád jako herečku, rozhodně nemůže litovat, pokud se mu tato kniha dostane do ruky. Hodně pomáhá, že se autor s JJ osobně zná (jsou navíc přátelé) a kniha tak nevznikala odtržená od svého objektu. Zpětně však srovnávám s knihou Vlasta Chramostová, která překonala zatím všechny životopisné a vzpomínkové knihy tohoto typu, takže hodnocení klesá do úrovně "Milé, ale zapomenutelné". Nezapomenutelné vzpomínky jsou jen VCH a Ladislav Špaček (Deset let s Václavem Havlem).... celý text

Deset let s Václavem Havlem 2012, Ladislav Špaček

Kniha vzpomínek na osobnost Václava Havla mi dala přesně to, co slibovala. Bez nějaké vnucené životopisné struktury prostě za sebou následují vesměs krátké epizody ze společné cesty Ladislava Špačka a prezidenta. Většinou se vzpomínky nesou v lehkém duchu, ale často prosvítá i kritický nádech, jehož terčem nejsou jen naši politici, ale i sám Václav Havel (slepé kultění v knize nečekejte). Kniha potěší všechny, kteří chtějí nakouknout do zákulisí "prezidentování", žasnout nad některými zvyky ve světě nebo se obyčejně pobavit nad čtivým textem. Na závěr musím pochválit titulní fotografii, na níž VH a LŠ cosi spiklenecky probírají. Pokaždé jsem tu fotku koutkem oka zahlédla na svém nočním stolku, dostala jsem chuť strčit mezi ně hlavu a poslouchat.... celý text

Poslední list 2003, J. H. Krchovský (p)

"Svítá... A mně se tmí blednoucí obloha ptáci už zpívají... Pro koho? Pro – boha! Jitřenka-Denice chladem se mihotá na prahu úsvitu, na sklonku života Teď, když už nemám co, teprve teď bych pil teprve teď bych žil! Navždy a ještě dýl! Dobrou noc, Luno má, sbohem buď Denico... teprve teď bych žil! Teď, když už není co" Dekadence má vždycky své kouzlo...... celý text

Básně sebrané 2010, J. H. Krchovský (p)

Je skvělé mít Krchovského "vcelku"! Člověk nemusí prohrabávat hromadu knih, aby našel oblíbenou báseň. Parádní vydání, zamilovala jsem se i do dvou záložkových šňůr!... celý text

Hostina pro vrány 2012, George R. R. Martin

Naprosté zklamání. Autor neukočíroval své psaní a rozvláčně se opíjí světem, který už před čtenářem vykreslil v minulých dílech. Kdyby lépe spojil méně obsažné části s dějovými a přidával rovnoměrněji nové informace, které jeho svět rozvíjejí. Hostinou jsem se nepročetla do druhé poloviny a nevidím důvod, proč pokračovat. Možná se k ní někdy vrátím, ale jak znám svou neochotu tolerovat autorům sebezahleděnost stylu (King např.), nejspíš to bude dlouho trvat, než se k návratu přemluvím.... celý text

Vášeň, co do rána zchladne 2007, František Gellner

Gellner výborně zní a ještě líp chutná. Nejdříve jsem si chtěla oblíbené básně opisovat, ale nakonec jsem zjistila, že si ušetřím hromadu času, když si ji prostě pořídím. A nelituji.... celý text

Hry o život 2009, Suzanne Collins

Co mě bavilo na filmu, to mi autorka vzala svým stylem psaní. Ich forma, sedmnáctiletá hlavní hrdinka = oprávněné obavy. Tyto obavy kniha bohužel nerozptýlila. Naivní a neumětelské psaní mě nebavilo u Stmívání a nebaví mě ani zde. V HG je alespoň lépe vystavěný svět (logičtější a méně trapný než v upírské tetralogii), ale jako milovník literatury, která čtenáři nepřináší bezduché pohodlí, ale naopak výzvy jak ve formě zpracování, tak i v obsahu, jsem co pár řádků skřípala zuby nad obraty, nad úhlem pohledu (banální, naivní, nudný) nebo nad teen - lovestory minizápletkami... Forma tedy silně podprůměrná, příběh jednoduchý, nápad převzatý (což by nevadilo, kdyby tohle "dílko" přineslo alespoň něco přínosného v jiné oblasti). Filmová adaptace mi přijde mnohem lepší, protože změna média odpárala v psané formě nešikovně zvládnutou ichformu a strhující snímání podtrhlo obludnost tamějšího světa, což jsem z knihy nebyla schopná naplno vnímat (kvůli neustálému protáčení očí nad tím, jak banálně je to napsané). Ještě tomu dám jednu šanci, ale vyhlídky jsou nedobré. Těším se na další film, ten mě na rozdíl od knihy mile překvapil. Druhý díl už nebudu zkoušet číst, vidím to jako ztrátu času.... celý text

Mapa a území 2011, Michel Houellebecq

Na této knize mi vadí hned několik věcí. V první řadě neutříděnost formy. Místy mechanické průlety běžnými činnostmi bez jediného detailu, na kterém by se čtenářův zájem mohl zachytit, jinde zas pokus o proložení děje encyklopedickými pasážemi o mouše domácí nebo technickými specifikacemi. Kdyby byly tyto vložky lépe ukotveny v celé knize, fungovaly by mnohem lépe než jako tiky. Taky mě zklamala celková unylost stylu. Možná je to naivní a zastaralé, ale mám ráda silný vztah mezi formou a obsahem. Forma, kterou autor zvolil pro zprostředkování příběhu kolem umělce, by se dala použít pro kohokoliv - automechanika, servírku, astronauta atd. Nějaký umělecký se do formy prodral jen v několika málo větách rozesetých na moc velkém prostoru, což je nepřijatelně zředilo. Také mě nepotěšilo, že ze sebe autor udělal jednu z postav, což jsem nesnášela na superarogantním Stephenu Kingovi a stejně tak mi to přijde směšné a ubohé tady. Ale ze všech mých výtek je tahle ta nejmenší a nejsnáze překousnutelná. V několika místech mi připomněl McEwana (možná ho vidím všude, protože ho mám načteného a opakovaně se k němu vracím), ale mnohem hůř vyšperkovaného; slabší odvar, méně zručné začleňování drobných fragmentů do celku. Většinu knihy jsem četla s výčitkou vůči autorovi: já se tolik nadřela a měla jsem pocit, že za to nic nedostávám. A tenhle pocit byl ten nejvýraznější i po dočtení. Ten a pak nekonečná úleva, že je to za mnou. Zkusím sáhnout hlouběji do Houellebecqovy tvorby a budu doufat, že dostojí své pověsti.... celý text

Dvanáct povídek o poutnících 2005, Gabriel García Márquez

Nejvtipnější na celém čtení bylo, že jsem si sbírku o poutnících putujících po zemích evropských (pro ně cizích) četla na dovolené v jedné ze zemích evropských. Z dvanácti povídek na mne nejvíce zapůsobily tři: Světice (nádherně pochmurná povídka o různých druzích svatosti a o tom, jak nemožní jsou byrokrati, byť ve službách víry) Přišla jsem si zatelefonovat (jak snadné je dostat se do blázince) a Světlo je jako voda (nádherně magická povídka o plavcích v Madridu). Na mnohých dalších povídkách je znát, že jsou několikrát předělávané a mnohokrát vyhozené "do koše", a ani v té podobě, v níž jsou čtenáři předkládány, nejsou zralé. Někdy je to námětem, jindy formou, ale nikdy absencí atmosféry, protože ta sálala ze všech, i z těch méně povedených.... celý text

Orlando 1994, Virginia Woolf

Obrovský zážitek! Na dovolenou jsem si vzala různorodé knihy a nečekala jsem, že bych dokázala přečíst na jeden nádech zrovna tuhle. Přesto je Orlando zákuskem, který jsem si vychutnala od začátku do konce. Původně jsem měla dojem, že čtu humoristickou knihu, pak soubor úvah nad společností a hlavně literaturou, nakonec se obojí slilo do jednoho překvapivě sourodého celku. Tahle kniha putuje do mého top výběru. Má neobyčejný záběr témat, nepostrádá vtip ani hloubku a zajímavost myšlenek...... celý text

Šťastný Jim 1992, Kingsley Amis

Legendární univerzitní román, po němž jsem sáhla na doporučení a hned jsem ho vzala za svůj. Bavila jsem se a atmosféra Dixonovy univerzity mě pohltila.

Čtení z ruky 1997, Werner Koch

V rámci všech možných pseudovědeckých ptákovin je tahle kniha jako zjevení. Člověk nemá pocit, že ho nějaký šarlatán opíjí rohlíkem, ale probírá se různými zkušenostmi autora příručky, často doplněnými skeny dlaní a náčrtků tvarů dlaní a prstů, nehtů atd. Zajímavé a v mnohém obohacující, rozhodně vhodné i pro skeptiky.... celý text

Malé dějiny filosofie 2007, Hans Joachim Störig

Pro základní orientaci je tohle nejlepší kniha z množství příruček, co se mi mihly rukama v rámci série pokusů vzdělat mě v oblastech filosofických.

Chudí lidé 1954, Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Po prvním přečtení mě tahle kniha moc neoslnila, ale když jsem ji četla podruhé v rámci semináře, a při diskusi jsme narazili na to, jestli je Děvuškin úchyl nebo není, musím říct, že jsem ji asi nedocenila. Je otázka, jak "svého" Makara Děvuškina viděl sám autor...... celý text

Návrat Sherlocka Holmese 1998, Arthur Conan Doyle

Naprosto nechronologicky jsem se s Sherlockem Holmesem seznámila prostřednictvím této knihy. Nic to ale nezměnilo na tom, že jsem si holmesovky zamilovala. Přestože obecně nesouhlasím s tím, aby autoři ustupovali tlaku fanoušků a oživovali své postavy.... celý text

Písně beze slov 1958, Paul Verlaine

Sbírka, která mě od Verlaina nejvíc oslovuje. Možná je to vlivem mého milovaného Rimbauda, ale v této sbírce pro mne není jediná nudná stránka nebo verš, pro který bych neměla využití.... celý text

Záludná luna 1978, Paul Verlaine

U Verlaina mám vždycky hrozně smíšené dojmy. Polovina básní mě nadchne, zbytek buď nezaujme nebo vyloženě otráví - nebezpečí výborů. Nejradši mám sbírku Písně beze slov a nemůžu vystát Moudrost.... celý text

Proměny (výbor) 2001, Publius Ovidius Naso

Na dlouhé zimní večery je to vhodná četba na pokračování, ačkoliv ve větších dávkách nedoporučuji - člověk se začne ztrácet a přesycovat.

Staré řecké báje a pověsti 2006, Eduard Petiška

Převyprávění bájí různých mytologií jsou velmi důležitá, protože často tvoří mosty, po nichž se čtenář propracuje až k původním verzím mýtů. Báje a pověsti od Petišky jsem průběžně pročítala od puberty a vlastně jsem nikdy neskončila.... celý text