barboraHCI2
přečtené 21
Herbář vzpomínek
2023,
Erin Litteken
Právě doposloucháno v audioverzi. Vidím dle komentářů, že v ní asi chybí doslov a předmluva. Začnou kritikou, skončím tím pěkným. Kniha má dvě dějové linky. Myslím, že kámen úrazu je, že autoři, kteří ocení tu druhou spíše neocení tu první, a naopak. Já jsem si knihu pujčila kvůli tomu, že mám ráda příběhy silných osob za těžkých časů, které opravdu proběhly. Toho se mi dostalo víc než dostatečně (Několikrát jsem si kladla s hlavní hrdinkou otázku, jak je možné, že toto na rozdíl od mnohých sousedů přežili? Byl to tuhý kořínek? Občasná vynalézavost ve shánění potravy, když bylo nejhůř? Touha žít kvůli dítěti? Asi od všeho kousek). Vzhledem k brutalitě tehdejší doby působí příběh ze současnosti sice kontrastně, ale tedy poměrně plidce. Do současné linky by dalo rozhodně nacpat více sofistikovanosti, citové provázanosti s minulostí a vážnosti, současná linka pro mne nebyla uvěřitelná, vadila mi tam určitá "spiritualita" co se týkalo Birdie, stejně jako příběh z červené knihovny (přiznám se, že jsem do půlky knihy čekala, jestli se tedy vyklube z Nicka podvodník, když jsme pochopila, že ne, tak to bylo ještě plidčejší). Přitom když to vezmeme z nadhledu, náhlá smrt manžela není malé téma. Autorce se však nepodařilo namíchat ten správný koktejl, aby linka z přítomnosti více zaujala. Ale vlastně jsem za to střídání banality a brutality byla ráda, protože jsem si mohla vždy "oddechnout" od té "řady nešťastných příhod (odkaz na kultovní sérii mého dětství :-). Teď vážně. Druhá linka totiž žádný extra koktejl literárních dovedností nepotřebuje, samotné události jsou natolik drastické, že dokonale vykreslují samy sebe. Jak se říká, co život vymyslí, to sám nevymyslíš. Proto spolu s hlavní hrdinkou trnete napětím, jestli rozdělání ohně a uvaření posledního ukradeného jídla nepřiláká aktivisty, jestli vás za rohem neznásilní jen tak, protože se jim chce, jestli vaše dítě přežije další hodinu. Jestli vy přežijete další hodinu. Co dělá s lidmi hlad je vykresleno přesně, přiznám se, že jsem včera večer pod nátlakem knihy snědla i to maso, co hážu běžně kočce. Vykreslování utrpení už se pohybovalo na hranici, co já osobně snesu a chvíli jsem váhala že knihu odložím, ale nakonec ji to nepřekročilo. po trošce googlení člověk zjistí, že autorka nás dokonce ještě šetřila a klade si otázky, proč sakra o Holokaustu ví každý, ale o tomto se člověk dozví víceméně náhodou -> Za mne zvěrstvo úplně stejného kalibru. Takže za knihu jsem ráda dávám jí pěkné 4 hvězdičky, které výrazně táhne linka z Ukrajiny, a doporučím ji v současné době hlavně *voličům komunistů *Chcimírům Vystupznatům *Rusofilům... celý text
