Aqua-bella
přečtené 149
Atlasova vzpoura
2014,
Ayn Rand (p)
Velmi zajímavá a kvalitní kniha, která donutí člověka k zamyšlení. Autorka vykresluje svět, ve kterém jsou lidé (přišlo mi že dost striktně) rozděleni na dobré a špatné. V podstatě tam nelze najít nic mezi tím. Ačkoliv jsou myšlenky v knize zajímavé, přesto s autorkou v mnohém nesouhlasím. Její myšlenka, že každý se může vypracovat, pokud bude dostatečně tvrdě dřít a bude věrný svým morálním zásadám (resp. zásadám, které ona předkládá jako ty jediné správné) mi přijde nesmyslná. Nemyslím, že by to reálném světě a ve společnosti, která má dlouhodobě dobře fungovat, bylo možné. Nejtvrdší formu kapitalismu autorka ukazuje jako jedinou správnou - rovněž nesouhlasím. Myslím, že určitá forma redistribuce a sociální soudržnosti je ve společnosti nutná. Ale to by bylo na delší debatu a zamyšlení. Kniha se četla obtížně, obzvláště v některých částech. Rozhodně to není četba pro každého. Cca první polovinu bych hodnotila jako skvělou a poměrně čtivou. Ovšem pouze do doby, než se ukáže, co se vlastně stalo se všemi úspěšnými osobnostmi. !SPOILER! Když se Dagny dostane do údolí, kam se všichni přesídlili, přišel mi příběh někdy až naivně směšný. Ano, všichni tam tvrdě pracovali, spravedlivě obchodovali, žili podle svých morálních zásad... ale nevěřím, že by to tam dlouhodobě fungovalo. Časem by se i v tomto báječném údolí vytvořila obdoba "běžné" společnosti s lidmi ziskuchtivými, nemorálními, bažícími po moci. Navíc v údolí se nevyskytovaly skoro žádné ženy - a skutečně si neumím představit společnost, která by dlouhodobě prosperovala a byla z většiny tvořena pouze muži. Část hlavních postav mi byla dost nesympatická, např. Hank Rearden. U něj jsem měla velký problém s nevěrou a vztahem k jeho ženě. Chápu, že ji neměl rád, ale považovat za morální, že je nevěrný? Inu, každý máme jiné morální zásady. Pochopila jsem, jak to u něj autorka myslela, ale přesto s tím vnitřně nesouhlasím. Rovněž i postava Johna Galta mi přišla dost nesympatická, ze všech postav asi nejvíc. Kniha mi přišla místy nevyvážená. Nekonečně dlouhé proslovy by si často zasloužily zkrátit, přiznávám, že projev Galta jsem přeskočila. Neměla jsem sílu ho přečíst. Kniha v druhé části poměrně dost ztrácí na čtivosti. Navíc se v celé knize stále dokola opakují ty samé výrazy - morální zásady byly zmíněny skoro v každém třetím odstavci, Dagny přibližně "milionkrát" nakloní hlavu na stranu ve znamení souhlasu apod. Ale i přes drobné výtky a nesouhlas s autorkou v některých věcech hodnotím knihu 4/5. Rozhodně stojí za přečtení a nabídne spoustu témat k zamyšlení.... celý text
Tady byla Britt-Marie
2016,
Fredrik Backman
Po úžasné, vtipné a dojemné knize Muž jménem Ove jsem plna očekávání koupila i Tady byla Britt-Marie. Nicméně přišlo velké zklamání a knihu jsem po chvíli odložila. Přijde mi napsaná dost těžkopádně a "na sílu". Z knihy čiší snaha být za každou cenu vtipný, což je dost na škodu. 1/5... celý text
Soumrak dne
1997,
Kazuo Ishiguro
Velmi pěkná kniha o životě oddaného komorníka, který obětoval svůj život službě svému pánu a vlastně si toho ani nevšiml. V touze po tom být nejlepším a hlavně důstojným komorníkem a dělat všechno nejlépe mu život v podstatě protekl mezi prsty. Propásl svoji osudovou lásku, nebyl u smrti svého otce, neuměl projevit obyčejnou lidskost a pochopení... zároveň si však snažil namlouvat, že jeho role je významná, že měl vliv na události světových dějin, ale je to spíš sebeklam. Příběh plyne pomalu, má krásný jazyk, ovšem dělalo mi zpočátku trochu problém se do knihy pořádně začíst. Kniha má čtenáři určitě co dát, ať už poučení, že každý je strůjcem svého štěstí a nebo zjištění, že obětovat svůj život práci nemusí být vždy to nejlepší a nejšťastnější řešení.... celý text
Totální rauš – Drogy ve třetí říši
2016,
Norman Ohler
Zajímavá kniha, která nabízí zcela jiný a neotřelý pohled na třetí říši, německou armádu a Hitlera samotného. Knihu beru s rezervou, přišlo mi, že autor si trošku ohýbal fakta, něco logicky nesedělo (např. v závěru, kdy měl Hitler ve svém berlínském bunkru absťák a doktor Morell nebyl schopen mu sehnat drogu, byly současně s tím do boje vysílány drogami nadopované děti...). Nicméně autor sám v knize tvrdí, že to není práce profesního historika a jde o jeho neotřelou interpretaci historických událostí, takže to tak být mohlo, ale i nemuselo. Rovněž si myslím, že by knize prospělo, kdyby byla trochu kratší. Rozhodně je to ale zajímavé čtení, které donutí čtenáře zamyslet se nad událostmi druhé světové války i z jiného úhlu.... celý text
Vypravěčka
2014,
Jodi Picoult
Velmi pěkné čtení nabízející silný příběh o životě ve válečné Evropě, holokaustu, snech a ideálech mladé židovské dívky a jejích následných osudech včetně osudů její vnučky. Příběh se rozjíždí pomalu, ale postupně nabírá větší a větší spád, za nejlepší část bych hodnotila vyprávění Minky. Bohužel však knize ubírá jednu hvězdičku vyprávění Sage, především její milostná dobrodružství, která jsou na úrovni laciné červené knihovny. Pasáže, ve kterých se řeší její milostný život jako by do knihy nepatřily nebo je dokonce psal někdo jiný, jazykově jsou nepovedené a jaksi násilné. Jako nejzajímavější hodnotím vyprávění Minky o životě ve válečné Evropě a Osvětimi. Rovněž by se mi líbilo, kdyby byla víc rozvedena část o Josefovi a jeho myšlení. Nahlédnutí do mysli nacisty by bylo určitě zajímavé. Knize také trošku ubírá na kvalitě resp. přehlednosti časté střídání vypravěčů, rovněž jsem zpočátku vůbec nechápala vyprávění o upírech, které mi přišlo naprosto mimo. Proč v knize je se vlastně dozvídáme až někde uprostřed příběhu. Vypravěčka stojí za přečtení, rozhodně ji doporučuji. Pokud se čtenář prokouše částí s "úvodem do pekařské problematiky" a přivře oči nad milostnými dobrodružstvími Sage, bude určitě spokojen a příběh v něm zanechá hlubokou stopu a donutí ho se zamyslet nad tím, jak se nám dnes žije dobře a jak měli někteří lidé těžký život.... celý text
Příběh služebnice
2008,
Margaret Atwood
Velmi zajímavá a dobře napsaná kniha. Příběh plyne pomalu, relativně poklidně, bez nějakých výrazných dramat. Přesto je čtenář v podstatě nucen číst dál a dál a zjistit, jak to nakonec celé dopadne. Líbilo se mi, že za hlavní hrdinku byla zvolena "průměrná" žena, která se smířila se svým osudem, přizpůsobila se okolnostem, nesnaží se celý systém nějakým způsobem porazit, nebo proti němu nějak zásadně bojovat, jako např. její kamarádka Moira (u knihy s podobným námětem bývají hlavní hrdinky/hrdinové povětšinou typu Moira). Představa žití v tamějším světě je dost děsivá. Postavení žen, které nemají téměř žádná práva a byly degradovány na pouhé služebnice, jejichž jediným úkolem je rodit děti, případně sloužit jiným, ale zároveň i postavení některých mužů je otřesné. Pro hlavní hrdiny románu muselo být asi nejhorší to, že si pamatovali dobu předtím a museli se srovnat s totální změnou, s nově nastoleným světovým řádem, diktaturou. Jejich děti a děti jejich dětí již s těmito vzpomínkami bojovat nebudou a jejich život bude svým způsobem snazší. Trochu mě zklamalo, že konec knihy zůstal relativně otevřený, nevíme, jak to dopadne s hlavní hrdinkou. Ostatně celý příběh by mohl být trochu podrobnější, s detailnějšími popisy fungování celého systému apod. Ačkoliv to už by pak nemohl být vyprávěn z pohledu služebnice. Konec je alespoň trochu dokreslen závěrečným doslovem, do jehož přečtení jsem se však musela nutit. Proto 4/5... celý text
Jako zabít ptáčka
2009,
Harper Lee
Jedna z nejlepších věcí, co jsem za poslední dobu četla. Kniha má svým obsahem přesah i do dnešní doby. Dotýká se problémů, které jsou stále aktuální - mezilidské vztahy, rasismus, manipulace, lži, ale i touha po spravedlnosti. Ukazuje společnost plnou předsudků, strachu a nenávisti, lidské malosti a zášti. Rozdíl ve vnímání světa dětmi a dospělými zde byl až propastný. Děti, dosud v podstatě nezkažené předsudky, nemohly pochopit nespravedlnost soudního procesu, chování dospělých (což krásně ilustruje, jak člověka časem změní tlak společnosti, ve které se pohybuje a "musí" se jí přizpůsobit). Díky chování dospělých tak děti přichází o iluze o spravedlivém světě. Myslím, že mnohým dospělým by občas prospělo podívat se na svět dětskýma očima. Možná by to vyřešilo spoustu problémů (a to jak v knize, tak ve skutečném životě). Příběh dokonale ilustruje, jak je možné manipulovat s veřejným míněním, jak je těžké změnit myšlení lidí. Ukazuje malost některých lidí ve své ryzí podobě, jejich neochotu se nad problémy objektivně zamyslet a přijmout pravdu, která není zcela v souladu s jejich vnímáním světa. Zároveň ale představuje hrdiny, kteří se díky sečtělosti a vzdělanosti nebojí postavit systému a bojovat za to, co je podle nich správné. Ačkoliv je to boj s větrnými mlýny. Každá doba ale takové hrdiny potřebuje. Hrdiny, kteří jsou schopni obětovat své pohodlí a klid pro dobro ostatních, kteří jsou schopni a ochotni postavit se zlu a nespravedlnosti. Takových lidí by si společnost měla vážit. Knihu rozhodně doporučuji. Ačkoliv je to četba především zpočátku náročnější (cca první třetina knihy není moc záživná). Jakmile se ale rozjede soudní proces, kniha nabere spád. Myslím, že příběh zachycený v knize je nadčasový a bude mít čtenářovi co nabídnout i za dalších 50 let.... celý text
Osm hor
2017,
Paolo Cognetti
Kniha mě nalákala slibným příběhem lidí žijících v horách, lidí, kteří milují jejich krásu, strohost, čistotu a osamělost. První polovina knihy mě bavila víc, v půlce mě příběh trochu nudil, ale závěr příběh opět vylepšil. Knihu pochopí ti, co milují hory, kteří se do nich rádi vrací, kteří přemýšlí o tom, že by se v nich usadili, kteří jimi žijí. Autor krásně vykresluje ryzí přátelství, které nepotřebuje zbytečná slova a okázalá gesta, trvá navždy, je čisté a opravdové jako hory. A vůbec nezáleží na tom, že se dva přátelé roky nevidí. Je to příběh o hledání sebe sama, o smyslu života, o přátelství, životě v samotě. Vyprávění je stručné, bez zbytečných frází a zdlouhavých popisů čehokoliv. Knihu doporučuji především milovníkům hor.... celý text
Podivuhodný život osamělého pošťáka
2017,
Denis Thériault
Skvělá kniha, jak obsahem, tak grafickým zpracováním. To dodává knize v hodnocení hvězdičku navíc, protože ačkoliv se grafická forma knihy může zdát nepodstatná, zde celý příběh pozdvihuje a dotváří a dodává mu něžné vyznění. Příběh krásně plyne, je takový milý, poklidný, určený ale převážně ženám (dle mého názoru). Nechává nás detailně nakouknout do podivínské mysli mladého samotářského pošťáka, který se baví četbou cizích dopisů, což se mu stane osudným, neboť se skrz tyto dopisy zamiluje do jedné dívky. Velmi se mi líbilo použití haiku v příběhu, až mě překvapilo, kolik se toho dá říct a vyjádřit pár verši. Závěr knihy mi přišel překvapivý, očekávala jsem spíš jiné zakončení, ale proč ne. Rozhodně knihu doporučuji jako příjemnou oddechovku.... celý text
Poslední přání
2011,
Andrzej Sapkowski
Na Zaklínače jsem četla samá skvělá hodnocení a recenze. S chutí jsem se tedy pustila do prvního dílu a bohužel přišlo poměrně velké zklamání (částečně asi způsobené velkými očekáváními). První díl jsou v podstatě samostatné povídky v nichž se seznamujeme se Zaklínačem, jsou spojeny relativně volně. Což by nevadilo, pokud by byly napsány trochu lepším jazykem. Způsob vyprávění mi absolutně nesedl, přišel mi velmi jednoduchý, místy až hloupý, a nebyla jsem schopná se do knihy pořádně začíst. Knihu jsem přečetla celou (ač jsem se občas musela do čtení nutit) a přišlo mi, že ke konci se způsob vyprávění zlepšoval a příběh se dostával na trochu vyšší úroveň. Další díl snad bude lepší.... celý text
Jonathan Strange & pan Norrell
2007,
Susanna Clarke
Na knihu jsem se hodně těšila, viktoriánská Anglie, magie... všechno nasvědčovalo tomu, že příběh bude super. Bohužel přišlo obrovské zklamání. Příběh byl nudný, nezáživný, přišlo mi, že se v knize v podstatě nic neděje. Absence děje je v knize poměrně zásadní nedostatek (tedy alespoň pro mě). Zkrácení knihy o třetinu (nekonečné popisy a vykreslování atmosféry jsou skutečně ubíjející) a nějaké oživení by ji možná zachránilo. Seriál, který byl podle knihy natočen, mi připadal mnohem lepší a zajímavější.... celý text
Jiskra v popelu
2016,
Sabaa Tahir
Vydařená kniha, která mě velmi mile překvapila, neboť jsem čekala, že bude horší. Příběh nemá téměř žádná "hluchá" místa, má spád a nutí člověka číst dál a dál. Velmi vydařené se mi zdálo vyprávění z pohledu dvou hlavních postav, kde se krásně ukázalo, jak každý vnímá obdobné věci a události jinak. Eliase jsem si oblíbila už od prvních stránek, s Laiou jsem ze začátku trochu bojovala a ani později mi k srdci úplně nepřirostla. Nejvíc mi vadily postavy z odboje, které mi byly velmi nesympatické. Prostředí akademie se mi zdálo velmi zajímavé a dobře vymyšlené. Přes všechna dosud napsaná pozitiva se mi ale autorčin styl psaní zdál trochu nevyvážený - na jedné straně krásně zvolené obraty a zajímavě vyprávěné pasáže, na druhé straně občas příběh sklouzával ke kýčovitosti a jednoduchosti červené knihovny (je ale nutné zohlednit, že je kniha určena spíše mládeži), což knize dle mého trochu škodí. Nicméně ji hodnotím kladně a jsem zvědavá na pokračování.... celý text