zp87 komentáře u knih

Moc příjemné čtení, zaujalo, chystám se na celou sérii (pokud teda autorka nezklame). Seriál jsem neviděla a když jsem nahlédla na představitele jednotlivých postav, ani vidět nechci. Sookie mi je velmi sympatická, Bill taky - Erik naopak ne. už dopředu ale tuším, že věci se mají asi změnit :D, že Erik asi nakonec bude hrát podstatnou roli...
Sama ještě pořád nemůžu uvěřit, že jsem se po několika letech opět vrátila k upírské literatuře, ale rozhodně nelituju. Upíři prostě mají něco do sebe. :)

14.11.2015

Velmi jsem se bavila - nejvíc ovšem zpočátku knihy. Námět mi trochu připomenul pohádkové příběhy, ve kterých sedmihlavá saň požaduje výměnou za bezpečí království nevinnou dívku - případně princeznu... tady je ovšem cítit příslib temnějších kulis. Žádná pohádka, ale tajemný příběh z dávných let (a kdesi v pozadí očekávání drsných testosteronem překypujících 'vlčích mužů'). Hvězdičku stráhám za to, že celý příběh poněkud vyměkl. Nechci spoilerovat... tak snad jen 'kéž by zůstal duch příběhu zachován a věci byly tak, jak se zdají'...
Vlčí muži, kterých se všichni z okolí bojí a nic si na ně (ani jejich chráněnce) nedovolí, vlčí vládce - neoblomný, majestátný, všemi respektovaný a mocný muž a v neposlední řadě neproniknutelně střežený Wolfensburg - nedobytná pevnost , která měla dost slibně našlápnuto k tomu, aby se stala kulisami originálního příběhu. Byla bych ovšem radši, kdyby autorka trochu přitvrdila.

06.11.2015

Drsné hochy z Vysočiny a další skotské příběhy paní Howell mám ráda, ale tentokrát jsem nebyla až tak úplně spokojená. Mám radši, když on dobývá ji, tady to bylo opačně.
Ilsa si šla za svým a snažila se získat Diarmotovu lásku - a on jí neustále nevěřil, podezíral ji, snažil se ji držet od těla (no spíš od srdce, jelikož byly postelové radovánky jedna z mála možností, jak se zabavit, doslova od těla si ji nedržel ani náhodou)... až se prakticky vlastně nechal sbalit.
Mám ráda činorodější muže... takže jsem se moc těšila spíš na Sigimorův příběh, toho jsem si oblíbila.
Možná bych dala i 4 hvězdičky, ale strašně mě iritovala ta zaslepenost vůči hlavnímu padouchovi - a pomocníkovi. Obojí bylo poměrně brzy jasné, obzvlášť totožnost toho pomocníka, hradního zrádce... a jim to trvalo a trvalo a trvalo...

22.07.2015

Hmm... knížka má pěknou obálku, takže kdybych si ji koupila, aspoň by mi "zdobila" knihovničku, ale to je asi vše. Znovu už po ní nesáhnu. Měla jsem v plánu ji dočíst, než ji budu muset vrátit do knihovny - jelikož je kratičká - ale nakonec jsem poslední třetinu knížky jen přeskákala (protože čas se nachýlil) a dala k dispozici dalším čtenářům (či spíš čtenářkám)... Ačkoli bych si ji klidně mohla prodloužit - a to asi vypovídá i o kvalitě příběhu, že.
Řekněme si to upřímně - on tam ten děj ani moc není. A to málo, co tam je, je tak nezáživné, že jsem si to po týdnu pauzy stejně nepamatovala...
Erotické scény byly vskutku výživné, ale časem na jedno brdo - popis i neustálé vychvalování jednotlivých částí těla, které byly každou vteřinou ještě úchvatnější, ještě mocnější, ještě větší... Ovšem jednorázově pro naladění se do jistého stavu mysli i těla se toto čtení použít dá.
Samotný příběh je ale skutečně průser - jak již zmínila Bluelvy... Hvězdičku dávám za obálku a trochu za erotiku (nesmí se ale číst v kuse, vždy jen kousek! - jinak je to průser taky)

22.07.2015

Zábavné. Zajímavé pojetí upírství... ale klasiku mám radši. Klasiku anebo pojetí Ward a jejího Bratrstva černé dýky. Tady to byla ale hlavně historická romance s upírskými prvky. Čtení mě bavilo, nebylo to sice top ten, ale zábavné ano.
Od Medeiros znám ale lepší příběhy a tento už asi znovu číst nebudu.
Kdybych měla upřesnit hodnocení, řekla bych tak 3,7 hvězdičky...

05.07.2015

Zpočátku mě knížka hodně bavila, za půlkou začala trochu ztrácet - ale pořád ještě to bylo zábavné a čtivé. Šlo o jinou lásku, než jakou většinou nacházíme v historických romancích - on není šlechtic - je zaměstnaný muž bez šlechtického titulu, ona není mladá nezkušená dívka čekající na/hledající toho pravého, prvního muže.
Plusové body pro mě tedy zpočátku získala originalita příběhu, mínusové naopak jemnost hlavního hrdiny, přece jen mám radši hrdiny drsnější, dominantnější a vášnivější... Vidím to tak na 3,5 hvězdičky.

19.06.2015

Enoch mám ráda, ale toto mi přišlo jako její slabší dílo. Na hlavním hrdinovi se mi nejvíc líbilo asi jeho jméno - Grey... :)
Emma byla taky taková nijaká - na jednu stranu přísně upnutá a mravně na výši, na druhou stranu se nechala Greyem svést při první ráznějším pokusu. Zápletka mi taky nepřipadala nějak moc zajímavá.
Nejzajímavější části byly rozhodně ty s dívkami - žačkami a pak ty s Tristanem - a Greyovo žárlení. Čekala jsem od knížky silnější zážitek...

14.06.2015

Moje první knížka od Sandry Brown - takže jsem nevěděla, co mám čekat - a byla jsem moc příjemně překvapená. Ideální knížka na jedno odpoledne (a to ještě stihnete i další věci). Romantika přesně toho typu, který se mi líbí a objevuje se i erotika - ve vkusné míře i podání. Humor jsem nějak nezaregistrovala - ale nemůže být všude, že?
Hlavní hrdinka Laura mě občas trochu štvala - ale tak to mám s většinou hrdinek... byla až příliš úzkoprsá a staropanenská. Naopak James byl hrdina jak se patří. Zmoudřelý kdysi "zlý hoch" - nyní chlap, který ví, co chce a jak toho dosáhnout. Velmi příjemné čtení!
Jsem zvědavá na další Sandřiny knížky...

10.06.2015

Já si nemůžu pomoct, ale pro mě je Nečekaná láska ze série Bridgertonů nejméně lákavá pro další čtení. Špatně se mi hledají slova, protože jde o čistě subjektivní důvod, ale tento příběh je pro mě zkrátka příliš smutný. A Francesca příliš... upjatá/vyděšená/zvláštní až chladná...

Tento díl bych přirovnala k samotné hlavní hrdince - Francesce - která samu sebe přirovnala k jakoby podvrženému dítěti, jakoby nepatřila do rodiny, protože je jiná než její sourozenci. Tento příběh je skutečně jiný než ty ostatní (tedy alespoň předchozích pět). A moc doufám, že poslední dva se vrátí do původních kolejí.

SPOILER - Nejde jen o fakt, že Francesca dva roky po svatbě ovdověla a přihodily se jí ještě další zlé věci a Michael k ní celou tu dobu cítil, co cítil. Ale způsob, jakým si oba stavěli překážky tam, kde je jiní neviděli se mi nelíbil a zdál se mi zdlouhavý. Jediný rozumný zde byl Colin. A když už konečně Michael zmoudřil (i když zase tady mi vadilo jak na jedné stránce vztah s Francescou, kterou už šest let miluje, popíral a nedával mu šanci a po krátké rozmluvě se Colinem, na následující straně knihy se najednou o 180 stupňů otočil a úplně změnil názor... ale ještěže tak) v každém případě, když už konečně zmoudřil on, tak Francesca se chovala jak s prominutím husa. Nechápala jsem ji. Chtěla se vdát, ale odmítala jediného muže, kterého skutečně znala, měla ho ráda a byl jí přítelem...

Michael byl moc sympatický hrdina, měl hodně plusových bodů, ale Francesca byla tak trochu zabedněná trdla.

V každém případě chápu, že pokud někdo preferuje smutnější příběhy, hlubší a pohnuté osudy a rozervaná nitra, může se mu tento příběh hodně líbit.
A oceňuju, že nejsou všechny příběhy Bridgertonů stejné/podobné. Je určitě dobře, že Julie napsala i vážnější příběh, kde je místo humoru a vtipu smutek a slzy... Ale já takové příběhy nepreferuju, proto při dalším čtení série Bridgertonů tento Francescin už asi přeskočím.
Jsem ale ráda, že jsem ho četla a pustila jsem se do něj i když jsem předem tušila, že bude smutný, protože pro celkovou znalost rodiny Bridgertonů je potřeba znát příběhy všech.

4 hvězdičky proto, že kvalita příběhu je určitě na 5 hvězd, ale moje pocity při čtení a také po dočtení jsou pouhé 3 hvězdičky.

30.03.2015

Kniha, která mě bavila číst, je podle mě (a pro mě) dobrá kniha.
"Urgentní péče" není asi tím nejkvalitnějším čtením na poli literatury - a je fakt, že číst více amerických románů z lékařského prostředí po sobě, musí být zákonitě po pár kouscích docela opakující se nuda, ale jednotlivě, při rozumném dávkování je to zábavné čtení.
Za mě určitě jeden z těch mírně nadprůměrných lékařských románů, ve kterém najdeme práci s pacienty, medicinální zákroky, kriminální zápletku a trochu lásky.

03.03.2015

V konkurenci jiných příběhů stejného žánru to byl průměr. A to ještě spíš slabší. Dost utahané vyprávění - navíc bych řekla, že záležitosti ohledně korunovace a vládních povinností jsou popsány dost "pohádkovsky" - nikdo neměl žádný problém s tím, že si korunní princezna dělá co chce, jen tak nečekaně... udělá "něco"- nebudu to rozvádět, nechci spoilerovat.
Celková pointa příběhu - to velké tajemství - byla vyřešena jako mávnutím kouzelného proutku a i zosnovatel plánu vraždy byl velmi snadno odhalen... To, že byl samotný příběh napsán tak "light" formou a vlastně se ani nedal brát vážně mi vůbec nevadilo, nebavilo by mě číst o složitých vládních konspiracích, podmínkách korunovace, historii Boretánie... ale čekala jsem, že se více rozjede vztah hlavních hrdinů a jejich škádlení, dovádění a zamilovanost bude hrát prim... ale to se prakticky ani moc nedělo. Vlastně až k samotnému konci - a ještě to byl trochu slabší čaj. Uvažovala jsem i o dvou hvězdičkách - ale přece jen jsem se občas zasmála a Drew mi byl velmi sympatický - takže se zavřenýma očima (a myšlenkami upnutými k Drewovi) dávám 3*. Znovu ale už po knize nesáhnu.

23.02.2015

Naprosto souhlasím s FATA. MORGANOU, Almou-Nacidou a jistě i dalšími... Jsem ráda, že mi kniha prošla rukama, jsem ráda, že jsem ji přečetla, ale stačilo. Je mi teprve 27, je tudíž možné, že někdy v padesáti po ní třeba sáhnu znovu, ale rozhodně to nebude dřív než za 20 let.
Ukecaná rozevlátá kniha s (pro mě) nepochopitelnou hrdinkou. Nesouhlasila jsem s ní, nedokázala jsem se s ní ztotožnit... je fakt, že jsem ji četla asi ve dvaceti - jako prakticky nezkušená holka - mateřství ani složitost partnerských vztahů mi nic neříkalo... ale stejně... myslím, že na tomto se nikdy nic nezmění a Aniny počiny nepochopím.

20.02.2015

Nic moc. Hodně aspektů mi zde vadilo, ale přesto jsem knihu dočetla, protože mě zajímal konec - a byla jsem zklamaná, kniha má otevřený konec. Snad jsem tím nic neprozradila... já sama kdybych to věděla, asi bych se do čtení ani nepouštěla, nebo se nenutila do dočtení - když mě přestávala bavit. Hlavní hrdina je popisován (nebo spíš svým okolím vnímán) jako "zrůda" - dost drsné... Ale ono to tak dřív bývalo - ten, kdo je jiný, má nějaký problém, je společností zavrhnutý. Smutné. Nemám moc ráda takové knížky, raději se při čtení pobavím, přivedu se na pozitivnějsí myšlenky...
Jak jsem později zjistila, jde o druhý díl série. Nečetla jsem ani první ani ten poslední, ale pochybuju, že bych měla jiný názor.
Kdo má rád ponurejší příběhy, smutné osudy, silně nepřejícné aristokratické příbuzné... možná by si mohl pošmáknout. Já se k tomuto čtení vracet nebudu.

20.02.2015

Nespoutaná dáma patří z mého pohledu k těm lepším historickým romancím. Poslední čtvrtinu jsem četla na jeden zátah, ale první polovina se na můj vkus trošku táhla... a přitom autorka se snažila vršit jednu akci na druhou (až by bylo asi lepší trochu celý příběh prostříhat). Mám zkrátka pocit, že to místy ztrácelo švih... ale pořád patří tato kniha k tomu lepšímu, co jsem z tohoto žánru četla. Znovu si ji asi už nepřečtu - ale to jen proto, že knih s touto tématikou je tolik, že to normální čtenář ani za běžný život nestihne, tudíž vracet se budu jen k těm skutečně výjimečným. Co mi v knihách Jo Beverley chybí, je bezprostřední humor, jaký se objevuje například v knihách Julie Quinn. I u Jo Beverley se člověk sem tam zasměje/pousměje... ale chloupek tomu do dokonalosti chybí.

18.02.2015

Hlavní hrdina mě velmi bavil, byl to sice "parchant" - samozřejmě ne v tehdejším slova smyslu - arogantní, svéhlavý, drsný šlechtic se sklonem podmanit si koho se mu zachce (pokud daná dáma nestihne předtím padnout do mdlob) - ano, v tomto smyslu mu ženy padaly ke kotníkům :)
Ale tento druh hlavních hrdinů je přesně podle mého gusta... Baví mě.
Naproti tomu - hlavní hdrinka byla až moc tvrdohlavá a neústupná... až jsem se divila, že s ní má Lucien tolik trpělivosti. Já bych se na ni - být jím - už dávno vykašlala. Alexandra mě tedy nebavila ani trochu. Ale naštěstí její stranu trochu napravoval Shakespeare :)
A i přes urputnou snahu autorky - mladá dáma Rose, Alexandřina svěřenkyně, sedmnáctiletá husička (jakože sladce naivní), mi přišla dost nesympatická. Vůbec mi nesedla.
SPOILER - Jsem ráda, že svého partnera už našla a nebude jí věnován další díl.

Příběh mě moc bavil - ale konec to téměř pokazil. Zvažovala jsem i stáhnutí jedné hvězdičky, naštěstí to ale autorka zachránila.
SPOILER!!! - Lucienův nápad sebrat svým budoucím potomkům dědičný titul, jen aby získal Alexandru (aby si nemyslela, že ji chce jen kvůli plození dědice) - co to sakra?! To jako fakt? To by mu jistě jeho syn velmi poděkoval, kdyby zjistil, že tatínek prostě aby sbalil maminku, předal jen tak titul hraběte jeho bratránkovi - ach jo... (a navíc budoucímu vnukovi madam Fiony)...
Tak (s prominutím) blbý nápad jsem v historické romanci snad ještě nečetla - vzít svým budoucím potomkům titul hraběte a předat ho na stříbrném podnose svému synovci z druhého kolene... Nepřišlo mi to ani jako romantické gesto - spíš jako gesto naprostého šílenství.

07.01.2015

Tak toto bylo docela slabé čtení. Na jednu stranu to bylo docela dobře - teď přes svátky. Aspoň mě to přes Vánoce tak netáhlo ke knížce a čtení. :)
Nebyla to úplná hrůza, dost jsem váhala mezi 2 - 3 hvězdičkami... ale nakonec spíš ty dvě. Číst to už znovu nebudu. Ale další díly v sérii si asi přečtu (jen proto, že si je půjčím v knihovně, kdybych je musela kupovat, tak bych se na to vykašlala) - protože mě zajímá, jak se bude vyvíjet vztah hlavních hrdinů. Ten tu byl hooodně ošizený.
Vlastně to byla spíš historická detektivka se špetkou romantiky - ale tak nějak nebylo to podle mého gusta. Bylo to takové uspěchané a prakticky nás autorka ani nenechala moc nahlédnout za oponu "partnerství" těch dvou.
Takový slabý čajíček...

26.12.2014

Lindu Howard mám moc ráda, její detektivky s nádechem červené knihovny ještě více... ale četla jsem od ní lepší knížky.
V náruči snů si možná ještě někdy přečtu, pokud nebude zrovna v knihovně po ruce nějaká její lepší kniha.

Opět jde o oddechovou knihu, velmi příjemné počtení - s nádechem tajemna.
V knihách Lindy Howard si vždy vychutnávám hlavně mužské hrdiny. Tady tomu nebylo jinak. Souhlasím s názorem, že Sweeney a její parapsychické schopnosti byly poněkud děsivé a rozumný chlap by určitě zvažoval i riziko jistého psychického vyšinutí své partnerky - pokud by se chovala jako Sweeney...

19.12.2014

Já si nemůžu pomoct. Pro mě velké zklamání. Moje třetí kniha od Pattersona. První (A pavouk přichází) mi přišla nejlepší, výborná. Druhá (Chuť krve) už trochu slabší, ale taky dobrá.
Ale do Druhé šance se mi nepodařilo začíst.
Nutila jsem se do ní tak dlouho, až jsem do knihovny musela vrátit nedočtenou. Protože se mi ale ty dvě předešlé knihy líbily, půjčila jsem si ji asi po půl roce znovu - dala jsem jí DRUHOU ŠANCI :) - a nic. Scénář se opakoval. Musela jsem se vracet k předešlým kapitolám, odstavce číst třikrát... Nebavily mě ty rasově (či jen na oko rasově?) motivované vraždy...
Knihu jsem nakonec zase musela vrátit - a dočíst jsem ji nestihla. Ale upřímně - kdybych chtěla, stihla bych to. Prostě mě nebavila.
Třetí šanci jí už asi dávat nebudu. Na to existuje příliš mnoho zábavných knih, co mě chytnou na první dobrou. To snad jedině, kdyby název byl "Třetí šance".

19.12.2014

Tak nějak jsem od knihy čekala víc. Před Chutí krve jsem četla A pavouk přichází, to mi přišlo lepší.
Tady mi chyběl hlubší popis hlavních postav, znát víc z jejich nitra.

Ovšem představa dvou mladíků s tygrem byla perfektní...

Bála jsem se, že se budu při čtení hodně bát... ale nakonec jsem byla skoro zklamaná, že nebyl viník (viníci) ještě vyšinutější :)

19.12.2014

Ale jo - ujde to - myšleno tak, že je to TO, jak se to tváří, nesmíme za tím hledat hlubší příběh.

3 hvězdičky - nic moc, žádná bomba, ale ani zklamání (teda pro toho, kdo ví, co si půjčil/koupil).

V knížce téměř není děj - respektive JE, ale velmi jednoduchý, hlavní roli zde má sex a BDSM techniky. Ale to je snad jasné už z anotace. Kdo čekal příběh, musí být pochopitelně zklamaný.

S Fifty shades to srovnávat nelze - to má společné snad jen to BDSM.
50 shades je taky mnohem, mnohem obsáhlejší...

Toto je podle mě typickým příkladem "porna pro ženy". Kdo hledal červenou knihovnu a je překvapen, že červený je spíš on sám - z toho čtení, měl sáhnout po něčem jiném.

Možná si knihu ještě někdy přečtu, rozhodně bych ji ale doporučila jen někomu :) určitě ne mamince. Přestože vím, že druhý díl existuje, zatím jsem neměla chuť si jej přečíst... možná časem.
Jednoduše řečeno - i na poli erotických literatur jsou lepší knihy.

15.12.2014