zp87

Profil

Poslat zprávu

(1987, žena) · Zlínský kraj · statistiky

Aktivní: 05. října v 16:49·poprvé 25.09.2014
Body:150
Palce:80 za komentáře·21 ostatním

Právě čtené knihy 0

Uživatel momentálně nečte žádnou knihu.


Kdo jsem

Jsem obyčejná holka, která čte pro zábavu a pobavení. Nehraju si na něco, co nejsem. Čtu, co mě baví - přestože dnes už jde především o oddechové čtení - "červenou knihovnu", urban fantasy, detektivky, thillery či romány z lékařského prostředí. Nehodlám číst tzv. "hodnotnou" literaturu jen proto, že je to intelektuální zábava. To ale neznamená, že bych ji nečetla vůbec - jen si dost vybírám. Konec konců Pravidla moštárny, Kladivo na čarodějnice, některá Shakespearova, antická či ještě lépe Moliérova dramata jsou svazky, ke kterým se jednou moc ráda vrátím. Na druhou stranu si ale myslím, že některé "klasiky" jsou velmi přeceňovány. A jejich čtení není (pro běžného čtenáře) ani tak zážitkem, jako spíš statusem. Kdysi jsem přečetla Annu Kareninovou, Zločin a trest a další "klasiky" - dnes si z těchto děl pamatuju hlavně to, jak jsem se vracela znovu a znovu k již čteným odstavcům. Ne proto, že mě tak zaujaly, ale protože mi při jejich čtení utíkaly myšlenky úplně jinam. Mám ráda příběhy okořeněné humorem a láskou. Asi největší slabost mám pro historické romance (kdy ráda střídám příběhy mužných, čestných, dechberoucích aristokratů - především z Anglie - a zemitých, charismatických, statečných válečníků ze Skotska). :) Abych se ale pořád neplácala v růžovém bahnu romatiky, erotiky a dávného svádění odskočím si sem tam k detektivce nebo románu z lékařského prostředí. Ovšem preferuju, když se i tady objeví nějaký ten milostný románek. Ideálně je-li hrdinou charismatický detektiv/agent FBI/policista/špion/vyjednavač atd...Nevyhýbám se ani příběhům s upíry a podobnou havětí - je-li na programu romantika/erotika a dobrodružství.Nesnáším špatné konce - a pokud to o knize vím předem, vůbec ji nečtu. Zastávám názor, že život je dost krutý a smutný a chci-li strávit příjemné odpoledne, nebudu si číst o depresi, smrti, smutku a pohnutých osudech. Pracuji v nemocnici a se smutnými osudy, nespravedlivostí života a smutkem se stýkám v realitě - a to mi stačí. Skutečně si o smrti, nešťastné lásce, depresivních životech atd. nechci číst i ve volných chvílích a nechápu, pokud někdo naopak takovou literaturu vyhledává (ovšem pochopitelně to respektuji).V práci nikdy neodolám obhlédnout knihu, kterou mají pacienti položenou na nočním stolku - a jen tiše jim závidím, že si mohou v klidu číst, zatímco já pracuju.Knihy si půjčuju v knihovně i kupuju. Kupuju buď "ověřené" autory nebo to, co jsem měla již půjčené v knihovně a líbilo se mi to tak, že chci i svůj soukromý výtisk. Ovšem každoměsíční návštěva knihovny a procházení se mezi plnými regály a plnění náruče dalšími a dalšími knihami (které pak nestíhám číst a doma propadám týden před termínem vrácení panice, že jsem přečetla jen dvě z osmi půjčených knih) je mou závislostí. Většinou nedokážu knihu, která mě nebaví, s klidným srdcem odložit a vrátit do knihovny. Bojím se, že se kniha nakonec rozjede a já o to přijdu. Ale většinou to tak není a já si nakonec vyčítám, že za tu dobu, co jsem se nutila číst něco, co mě nebavilo, jsem mohla přečíst pět knih, které by mě bavily. Jsem schopná číst knihu i dva měsíce, na druhou stranu nemám problém přečíst jinou za dva dny (a to se mezi čtením "stavit" i v práci). Asi budu muset přitvrdit, protože knih jsou miliony a volného času tak málo...