zp87 komentáře u knih

Velmi příjemné počtení. Moc mě to bavilo. Tak, že jsem včera byla dokonce "donucena" číst až do brzkého rána (ještěže jsem dnes nemusela brzy vstávat).
Jednu hvězdičku strhávám za trochu pomalejší rozjezd, prvních 50 - 70 stran byl spíš průměr, tak na 3 hvězdičky.
Ale jakmile se dali hlavní hrdinové dohromady, nemohla jsem knížku odložit.
Možná jsem trochu přísná, protože jde o začátek série a autorka musela vše popsat, připravit čtenáře na příběh rodiny Huxtableových (ale jsou i romány, od kterých se čtenář nemůže odtrhnout od samého začátku...)
Elliott je hrdina k pomilování, dokonalý gentleman. A Vanessa je velmi sympatická hrdinka, moc příjemná. Jen mi vadilo, jak se v knize neustále opakuje, že není hezká, není atraktivní ... bla bla bla. Stačilo by to párkrát, ne co tři stránky.
Škoda, že poslední dvě strany byly tak rychlé. Myslím, že odhalení Vanessina "tajemství" které už Elliott stejně znal, mohly být víc natáhlé. Působilo to, jakoby se to už autorce nechtělo víc rozebírat, škoda.
Těším se na postavu Cona - nevěřím, že je vše, jak se zdá. Prolog ho nastiňuje jako jiného člověka. Jsem moc zvědavá na další díly.

2 22.12.2014

Lindu Howard mám moc ráda, její detektivky s nádechem červené knihovny ještě více... ale četla jsem od ní lepší knížky.
V náruči snů si možná ještě někdy přečtu, pokud nebude zrovna v knihovně po ruce nějaká její lepší kniha.

Opět jde o oddechovou knihu, velmi příjemné počtení - s nádechem tajemna.
V knihách Lindy Howard si vždy vychutnávám hlavně mužské hrdiny. Tady tomu nebylo jinak. Souhlasím s názorem, že Sweeney a její parapsychické schopnosti byly poněkud děsivé a rozumný chlap by určitě zvažoval i riziko jistého psychického vyšinutí své partnerky - pokud by se chovala jako Sweeney...

19.12.2014

Dokonalá kniha. "Klasika", která rozhodně není přeceněná. Což není samozřejmost.

Kdyby učitelé literatury seškrtali seznamy "povinné literatury" na kousky, které skutečně stojí za to - jako třeba Pravidla moštárny, možná by četlo více lidí. Možná by někteří ze zarytých odpůrců literatury nezískali ke čtení takovou nechuť.
Porovnávat Pravidla moštárny knihu s filmem nemá cenu - to je jedna a sto (přestože film není nikterak špatný).

Ta atmosféra, která je v knize, vykreslení postav... duch tehdejší doby - dokonalé. Moc, moc se mi to líbilo.

Ovšem musím dodat, že naslazená "moštárnou" jsem sáhla ještě po jiných knihách Irwinga a tam jsem byla docela zklamaná. Pravidla moštárny jsou z mého pohledu zkrátka nejpovedenější.

3 19.12.2014

Já si nemůžu pomoct. Pro mě velké zklamání. Moje třetí kniha od Pattersona. První (A pavouk přichází) mi přišla nejlepší, výborná. Druhá (Chuť krve) už trochu slabší, ale taky dobrá.
Ale do Druhé šance se mi nepodařilo začíst.
Nutila jsem se do ní tak dlouho, až jsem do knihovny musela vrátit nedočtenou. Protože se mi ale ty dvě předešlé knihy líbily, půjčila jsem si ji asi po půl roce znovu - dala jsem jí DRUHOU ŠANCI :) - a nic. Scénář se opakoval. Musela jsem se vracet k předešlým kapitolám, odstavce číst třikrát... Nebavily mě ty rasově (či jen na oko rasově?) motivované vraždy...
Knihu jsem nakonec zase musela vrátit - a dočíst jsem ji nestihla. Ale upřímně - kdybych chtěla, stihla bych to. Prostě mě nebavila.
Třetí šanci jí už asi dávat nebudu. Na to existuje příliš mnoho zábavných knih, co mě chytnou na první dobrou. To snad jedině, kdyby název byl "Třetí šance".

19.12.2014

Tak nějak jsem od knihy čekala víc. Před Chutí krve jsem četla A pavouk přichází, to mi přišlo lepší.
Tady mi chyběl hlubší popis hlavních postav, znát víc z jejich nitra.

Ovšem představa dvou mladíků s tygrem byla perfektní...

Bála jsem se, že se budu při čtení hodně bát... ale nakonec jsem byla skoro zklamaná, že nebyl viník (viníci) ještě vyšinutější :)

19.12.2014

Moje první knížka od Pattersona - a zatím (podle mě) nejlepší.
Vygradované napětí, zvraty a psycho, opravdu psycho zločinec... navíc skvěle vykreslený.

Ale musím dodat, že nejdříve jsem knížku po první kapitole odložila (ten únos dítěte a jeho pohřbení zaživa bylo na mě moc)... po přečtení jiné knihy jsem se k Pavoukovi vrátila a jsem za to ráda.

2 19.12.2014

Výborná knížka! Moc mě pobavila. A okamžitě po dočtení jsem ji předala dalším členům rodiny, aby se před Vánoci taky naladili na tu správnou strunu. Když už jsme u těch Vánoc - i děj se zpočátku odehrává v tomto období.
Poslední aristokratka je vlatně deník Mary Kostkové z Kostky - respektive Marie III. - budoucího strašidla. Marie svérázně a trefně komentuje den za dnem situaci kolem navrácení Kostky její rodině, první dny a z finančního hlediska boj o přežití její rodiny, zvířectva a "poddaných".
Opravdu není nejlepší nápad číst knihu na veřejnosti (pokud nepatříte k těm, co jim je jedno, že trpí výbuchy smíchu při čtení).
Abych byla objektivní, musím přiznat, že asi v polovině knihy se nachází "oblast", která mi přišla zábavná méně, zkrátka ne všechny dny na Kostce byly stejně vtipné a zajímavé. Pár stránek mi přišlo sepsaných trochu tzv."na silu" - ale v tom množství bezkonkurenčních hlodů to skoro ani nestojí za zmínku.
Velmi jsem si oblíbila paní Tichou. A ač byl Josef na kopnutí do holeně, moc mě bavil. :)

Rozhodně nemůžu vůbec souhlasit s Mermaid. Kniha vyšla roku 2012, ale DĚJ JE Z 90. LET! Celé je to přeci o tom, jak Kostkové dostali v restituci Kostku zpět! A restituovalo se především v 90. letech.
Proto je víc než správné, že autor popsal např. právě scénu na letišti tak, jak to probíhalo ve sladkých devadesátkách (omlouvám se za ten výraz, ale je to doba mého dětství a myslím, že celkově méně strastiplného období), tedy bez zpřísněného protiterotistického režimu na letištích atd.
Myslím, že jednou byl v textu zmíněn rok příběhu - 1996. Tak to jen k vaší připomínce mimo mísu :)

No a co se týče toho, jestli tomu něco chybí - myslím, že vaše přirovnání ke štrůdlu je docela trefné, protože někdo v němu "musí" mít i ořechy a rozinky, aby mu chutnal. A někdo zase rozinky nesnáší. S příběhy je to podobné...
Myslím ale, že tento příběh je napsán tak, jak má být. Kdyby byl překombinovanější, už by to nebyl deník - z pohledu Marie - ale mohl by to být přímo román (s několika dějovými liniemi) - a spíše z pohledu nezaujatého vypravěče.
A troufám si tvrdit, že kdyby se v příběhu vyskytlo více linií, více rovin, autor by sklidil kritiku za překombinovanost.
V každém případě - forma, v jaké je Poslední aristokratka sepsaná (tzn. Mariin pohled, její popis situací), mi přijde ideálně vyrovnaná.
Jediné, co bych uvítala by bylo více zážitků, více stran.
A klidně ne jen z pohledu Marie. Mohl by být zajímavý i pohled dalších postav. I když myslím, že Mariin pohled/nadhled je nejzajímavější. :)

Snad jen malé mínus - konec přišel zčistajasna... dopis Maxovi a buch, konec. Plusem je, že má kniha pokračování, už se na něj těším. A pan spisovatel mi je o to sympatičtější, když jsem se dočetla, že vychodil základku, na které momentálně učí moje teta a vystudoval gympl, který navštěvoval i můj taťka... no jo, Kyjov :)

9 19.12.2014

Vtipná a (ač to slovo nemám moc ráda) poučná knížka.
Je plnáááááá obrázků. Vrátila jsem se do dětských let a hlavně prohlížela a prohlížela.
Prošla u nás celou rodinou.

Ale aby to nevyznělo tak, je to knížka o ho***... eh - o ničem, to né. Člověk si při prohlížení uvědomí, že je rád, že žije, kde žije.
Samozřejmě, mohlo by být i líp (existují totiž i záchodky ze zlata, kde vás zezdola ovane vlažný vzdoušek ovoněný kapkou něžného parfému...) ale nestojí to za ten risk, že byste skončili hůř - a bohužel, lidí, kteří žijí hůř je více, než těch, co žijí lépe.
Protože bych skutečně nerada vykonávala potřebu v podřepu do díry v zemi, zatímco by vedle mě dělala úplně to samé jiná ženská - a přitom bysme se mohly klidně držet za ruce a dívat z očí do očí - aniž by nás dělila jakákoli zástěna...

2 16.12.2014

Ale jo - ujde to - myšleno tak, že je to TO, jak se to tváří, nesmíme za tím hledat hlubší příběh.

3 hvězdičky - nic moc, žádná bomba, ale ani zklamání (teda pro toho, kdo ví, co si půjčil/koupil).

V knížce téměř není děj - respektive JE, ale velmi jednoduchý, hlavní roli zde má sex a BDSM techniky. Ale to je snad jasné už z anotace. Kdo čekal příběh, musí být pochopitelně zklamaný.

S Fifty shades to srovnávat nelze - to má společné snad jen to BDSM.
50 shades je taky mnohem, mnohem obsáhlejší...

Toto je podle mě typickým příkladem "porna pro ženy". Kdo hledal červenou knihovnu a je překvapen, že červený je spíš on sám - z toho čtení, měl sáhnout po něčem jiném.

Možná si knihu ještě někdy přečtu, rozhodně bych ji ale doporučila jen někomu :) určitě ne mamince. Přestože vím, že druhý díl existuje, zatím jsem neměla chuť si jej přečíst... možná časem.
Jednoduše řečeno - i na poli erotických literatur jsou lepší knihy.

15.12.2014

U této knihy platí vše, co jsem napsala u knihy "Trezor s kódem S.E.X". Jediný rozdíl je pochopitelně obsah.
Takže - jedna z knih, při jejímž čtení přemýšlím nad plýtvání stromy.

Budu se opakovat, ale nedá se jinak:
Tuto knihu jsem si vzala na dovolenou. Na dovolenou jsme jeli autobusem. Cesta trvala nekonečných 14 hodin. V autobuse spát nedokážu. Přímo u sebe jsem měla 2 knížky. Ta druhá byla stejně zlá. Tato byla o něco tenší a jaksi na mě působila "sympatičtěji". Omyl. Po přečtení mi nepřišla sympatická ani jedna.

Jak už jsem napsala u té druhé knihy- úplný odpad dát nemůžu, čistě kvůli svým nastaveným pravidlům. Kvůli uzavřeném prostoru a omezeném množství knih jsem tuto knihu v autobuse DOČETLA. Kdybych ji ale četla doma, odložial bych ji na hromádku "vrátit do knihovny" a ten "odpad" bych dala.

Děj si už moc nepamatuju... jen, že byla celá o sexu, nesnesitelném, dominantním chlapovi (přiznávám, někdy mi dominantní chlap přijde sexy, TADY ALE ROZHODNĚ NE!) a nakonec něco na způsob psycho-thilleru (i když to je moc honosné pojemnování toho, co to bylo)... každopádně znovu už ne.

1 15.12.2014

Já nevím... není na nějaké příběhy škoda papíru? To nemůžou vycházet jen on-lině někde na blogu?
Vzala jsem si tuto knihu na dovolenou. Na dovolenou jsme jeli autobusem. Cesta trvala 14 hodin.
V autobuse nedokážu spát. V příručním zavazadle jsem s sebou měla 2 knížky. Ta druhá byla stejně zlá. Tu druhou jsem už přečetla.

Tak jo, číst se to dá. Ale v nouzi. Kdybych s sebou měla jinou knihu, četla bych raději tu jinou. Úplný odpad to ale není... i když....no, spíš ano, ale DOČETLA jsem to, takže to mi bere právo dát "odpad".
Odpad náleží knihám, které zhnuseně odložíte se slovy "už nikdy více".

Příběh to byl o ničem - chlap zjistí, že když si o trezor opře ženskou, pořádně se na něm (eh - a na ní) rozpohybuje, trezor se mu otevře a on tak snadno přijde k penězům. Háček je v tom, že to funguje jen s jednou ženskou. A ta ženská není jeho ženská.
A tak "musí" udržovat sexuální vztah se ženskou, se kterou by ho už nejraději neudržoval... A víc si nepamatuju. Sama se divím, že si pamatuju toto.

Nevím, co vedlo vydavatele k tomu, aby knihu pana Adamce vydali... V době, kdy nakladatelství přestávají vydávat některé edice (např. Domino Historickou romanci), v době, kdy noví (čeští) autoři mají problém se prosadit a přesvědčit nakladatele, že jejich tvorba stojí za to... se vydávají knížky o *** na trezoru, což je celou pointou. Hluboký to příběh...

15.12.2014

Výborná knížka, nemůžu si odpustit srovnání s knihou "Dokonalý muž" od Lindy Howard.

Co se týče děje, je každá kniha jiná, každá o něčem jiném, ale spojuje je to podstatné - detektivní příběh protkaný humorem, romantikou a erotikou. Není to jen detektivka, je to zároveň tzv. "román pro ženy".
A ten hlavní hrdina - neohrožený agent FBI, kterého by si přála potkat na chodbě nemocnice každá doktorka nebo zdravotní sestra. A nejen ta...

1 15.12.2014

Kniha se mi tak líbila, že jsem si ji musela koupit. To je pro mě všeříkající.

Detektivka a román pro ženy - dva v jednom. Tak to mám já ráda. V detektivce nebo thilleru, kde nejsou prvky románu, mi "něco" chybí.

Proto mám moc ráda Lindu Howard - detektivka okořeněná humorem, láskou, erotikou.

A hlavní hrdinové v knihách Lindy Howard - většinou agenti FBI nebo policisté - jsou vždy praví chlapi na svých místech... Muži o kterých není těžké si nechat zdát :)

2 15.12.2014

Není to vůbec špatné čtení, ale na mě až moc velká oddechovka. Chyběl mi tam nějaký větší děj - i když musím dodat, nestihla jsem knihu přečíst celou... U nás v knihovně jsou Taylorovy knihy "Doktore, ..." velmi oblíbené, tudíž v neustálém oběhu, takže než jsem zvládla oněch téměř 500 stran přečíst, musela jsem knihu vrátit.
A nestihla jsem ji přečíst, protože tam pro mě není takový ten hnací motor, kdy "si prostě musím jít číst, protože mi ten nedočtený příběh nedá spát".
Občas jsem se do čtení i nutila. Přitom příběhy jsou to mnohdy zajímavé, ale někdy i míň.

Ale rozhodně to je kniha, co si zaslouží být dočtená, takže si budu muset zase stoupnout "do fronty" rezervací.

Ovšem přátelům bych ji doporučila se slovy: "Zkus tuto knihu, není to nic akčního, ani žádný trhák. Je to poklidné čtení o poklidné vesničce a tamním doktůrkovi, který zažívá zajímavější a míň zajímavé, úspěšné a míň úspěšné dny."

Je to ideální čtení před spaním - nic napínavého, co byste nemohli odložit a museli číst do dvou do rána, nebo co by vás budilo ze spaní. Kdyby nebyla kniha tak objemná a těžká, bylo by to i ideální čtení do MHD.

Po přečtených asi 150 stranách to jsou pro mě tak 3*, bodovat ale budu, až knihu dočtu.

Série Bridgertonů je skvělá celá. A celou si ji budu chtít zas někdy přečíst. Těžko říct, který díl je nejlepší - každý má něco.

Za mě ale pořád vede 1. díl. - a ty další, ač pořád skvělé, jsou chloupeček za ním.
Příběh jako takový byl v Čekance možná pro mě nejzajímavější, nejlepší... ale postavy jsou pro mě stále top Daphne a Simon.
Colin je super - jako všichni bratrové Bridgertonové, ale Penelope mi moc nesedí. Vůbec mě nepřekvapilo, že je to Whistledownová, to se dalo čekat (takže mě překvapilo, když to tak lehce popřela... a taky mě překvapilo, jak psala sama o sobě...). Ale moc mi nesedělo, že poté, co se s Colinem znali více než 12 let, on se do ní zamiloval až po takové době. Neříkám, že láska na první pohled je reálnější, ale tento druh lásky mi připadá takový trochu "přechozený".

V každém případě - i čtvrtý díl je dokonalý, hledat chyby (nebo spíš drobnosti, co mi nesedí) je hnidopišství...
Knížku bych k přečtení rozhodně doporučila!

Osobně bych dala 5 a čtvrt HVĚZDIČKY.

Pořadí oblíbenosti je pro mě zatím: 1 díl, 3. díl, 4. díl, 2. díl ...

2 15.12.2014

Ano ano - Popelka v podání Julie Quinn. Ta klasická je pro malé holčičky, tato už pro větší holky. Ale kouzelná je stejně.

Benedict se mi líbil o dost víc než Anthony. Ale pořád o fous míň, jak Simon z 1. dílu.
Nebo spíš celá kniha se mi líbila jen o fous míň jak 1. díl.
Možná za to mohla celá situace, kdy to vypadalo, že z hlediska společenké hierarchie je vztaj Benedicta a Sophie odsouzen k zániku. A v reálu by k takovému sňatku dojít určitě nemohlo - i přes shovívavost a moudrost a dobrotu Violet - matky Bridgertonové. Violet je skutečně velmi, velmi, velmi sympatická a dobrotivá a vtipná postava. Mám ji na scéně moc ráda. Vždycky příběh příjemně okoření.

Ovšem nemůžu se zbavit dojmu, že kdyby byl Benedict prvorozený - nebo kdyby se do Sophie zamiloval Anthony, tak snadno by těm dvěma jejich láska neprošla.

Líbilo se mi, jak byly v knize popsané Benedictovy pocity v souvislosti s tím, že je jen jeden z bratrů Bridgertonů. Jen číslo DVĚ. Nebyl smutný z toho, že je druhorozený, ale že v něm málokdo vidí jedinečnou osobnost.
Poté, co v něm Sophie objevila malířský talent, byl sám sebou... to mě jen přivádí k myšlenkám... jak jen tito muži trávili celé dny - zatímco čerpali majetek nashromážděný svými předky :)

Každopádně - další skvělá knížka Julie Quinn.

V mém upraveném žebříčku 5,5 HVĚZDY.

4 15.12.2014

Celá série Bridgertonů je skvělá. S klidným svědomím dávám 5 hvězdiček, protože prvnímu dílu Vévoda a já jsem dala sama za sebe (a pro sebe) hvězd ŠEST.
Druhý díl mi tedy přijde o chlub slabší než první, ale pořád je to na pět hvězd.

Anthony je moc příjemný muž a moc hezky se mi o něm četlo - a snilo. Ale oproti Simonovi mu něco málo chybělo... Možná to bylo právě to, jak moc byl smířený s tím, že mu zbývá jen pár let života a dozajista po dovršení svých (myslím, že) 32let zaklepe bačkorama - poté, co ho bodne včela nebo se stane něco jiného, ale stejně fatálního.
Autorka se sice na konci knihy snažila vysvětlit, že prvorození synové, kterým nečekaně zemřel v mladém věku jejich otec takoví prostě jsou... ale nevím. Ten jeho problém mi přišel už spíš obsese.

No a Kate - ta mi k srdci nepřirostla. Ale tak to s hrdinkama romantických knížek mívám většinou, narozdíl od hrdinů - moji pozornost upoutávají spíš ONI než ONY...
Ale ta Kate - ani už nevím, co byla zač, jen, že byla docela otravná, jak se snažila pořád Anthonyho držet dál od své sestry...

Každopádně - i tuto knihu si moc ráda zase jednou přečtu. A nejspíš víckrát jak jednou.

1 15.12.2014

Nádhera!
Momentálně jedu v sérii Bridgertonů. Prozatím všechny jsou skvělé! Mám přečtené první čtyři knihy a tato - první - mi z nich přijde nejlepší.
Nedá mi to a musím ocenit vtip autorky - pojmenovat sourozence Bridgertonovy podle abecedy :) - i když chudina Hyacinth to trochu odnesla... a jméno Francesca je taky takové... tvrdší... ale nemůžou se všechny hrdinky jmenovat Sophie, že :)

Takže - k prvnímu dílu - Simon je vévoda k nakousnutí. Dokonalý muž. Daphne je milá, vtipná, svérázná, odvážná... taky hrdinka podle mého gusta... toto se zkrátka autorce povedlo.

U této knihy - a celé série - bych neváhala a nezůstala jen u knih půjčených z knihovny, ale kdybych se k nim dostala dříve, když byly ještě vydávány, pořídila bych si je bez váhání i do vlastní knihovničky.

Velmi svěží čtení, kniha, kvůli které hledáte každou volnou chvilku, abyste mohli (i když spíš bych měla napsat "mohly") číst.

Tady je to bez váhání imaginárních ŠEST HVĚZD.

3 15.12.2014

Bavilo mě to. Knihu bych určitě doporučila k přečtení. Přitom jde o autora, kterému u nás vyšly dvě knihy.
Jde o poměrně jednoduchý thiller - jednoduchý ve smyslu nepřekombinovaný, ne hloupý.
Autor jasně vylíčil zápletku a šel po jejím vyřešení. Nijak neodbíhal ke vztahovým záležitostem (což ale třeba já u thillerů ráda mám) ani k jiným liniím.

K příběhu se velmi těsně váže text na obálce: "Především je třeba si nehrát na Boha - Hippokratova přísaha" ... ach jo... ta zvěrstva, co jsou schopní někteří doktoři provádět a omlouvat je ohraným "je to pro dobro lidstva" nebo "všechny velké věci potřebují nějakou oběť" jsou... No prostě je mi z toho zle a i když by to byl kýč - přála bych si, aby v epilogu zaznělo něco ve smyslu, že se ty pokusy a zvěrstva obrátily proti těm vyhlášeným chirurgům a někdo si tak pohrál s nimi :/
A bohužel si nemyslím si, že by se takovéto záležitosti odehrávaly jen v knihách...

15.12.2014

Moje první knížka od Amandy Quick - a velmi příjemný zážitek. Četla jsem ji tedy už před pár měsíci, takže si hlavně pamatuju to, že mě bavila a rozhodla jsem se od Quick přečíst knížek víc. Děj jsem si ale před přečtením obsahu vybavit nemohla. Takže vlastně ani nevím, proč dávám 4*... :) ale ne, vím, že jsem ji přečetla během snad dvou dnů a že jsem se od ní nemohla odtrhnout - možná to bylo i tím, že to byla pro mě nová autorka... Lord Graystone byl trochu "škrobený" a tvrdý - jak píše mikika "chladnokrevný"... a právě to se mi líbilo - bylo to jiné, než hrdinové, kteří si z hrdinek sedají na zadek a pod jejich vlivem mění své priority a zvyky... Amandu Quick si tedy připisuju ke svým oblíbeným autorkám. Snad mě příště nezklame.

15.12.2014