ZÓNA komentáře u knih

Příběh poskládaný skutečným spisovatelem.
Jeho hloubka se nachází v šedém svetru, síla v myšlenkách bohatého muže a láska v holčičce, která si malovala židličku na červeno.
Útlá knížka by mohla být podrazem na čtenáře, ale po jejím přečtení každý zjistí, že má přesně tolik stran, aby mu poskytla službu, sdělila nesdělitelné a zaujala svou něhou a upřímností.
Vhodně zvolená grafika knihy zjemňuje magický realismus, který má velmi ostré rysy.
Velmi chytré vyprávění.
Láska v každém slově.
Svým zpsobem geniální...

162 23.07.2022

Román zkoumající lidskou zodpovědnost prostřednictvím mnoha osob, názorů a politických událostí.
Programově složité a mnohdy unavující čtení, které vždy koriguje láska a částečné rozkrývání smysluplnosti celého příběhu.
Podstata všech sdílených událostí je děsivá a slouží k dobrému pochopení poválečných let, ať už ve Francii, či Sovětském svazu. Některá vyprávění jsou zajímavá a podnětná, jiná zbytečně knihu znásilňují. Autor chtěl zřejmě prodat co nejvíce znalostí a informací, které získal. Začlenění jich do příběhu, je ovšem mnohdy nadbytečné a svévolné.
Vadu na kráse má i podoba vypravěče. Dvanáctiletý a později o něco málo starší Michel na mě působí příliš dospěle a jeho postava tudíž vyznívá mírně ploše.
Odmyslím-li tato drobná negativa a vyzdvihnu-li korektnost celého subjektu, vychází mi ze všeho čtení nadprůměrný společenský román pro badatele a milovníky ne zcela jednoduchých příběhů.
Ocenění, která román získal, běžnému čtenáři při konzumaci příběhu nikterak nepomohou. Ale když napíši, že při některých scénách budete tajit dech, nepopiratelně vás ke čtení téměř šesti set stránkové "bichle" přiměji snáz...

162 20.01.2022

Příběh, který uvězní jako pavučina.
Smutný a přitom logický a tak moc věrohodný.
Vykreslený do emocionálních detailů zákoutí člověka. Vyprávění, které je psané lehkým perem, nenudí a zaujme, i když v něm absentuje napětí a tlak na překvapivý závěr.
Troufnu si napsat, že děj je odhadnutelný, ale stylem jakým je podán, poráží spoustu thrillerů na lopatky.
Miluji de Vigan a vnímám ji jako jednu z nejpřednějších evropských autorek současnosti.
Silné téma, osobitý styl a inteligentní pojetí prózy.
Jen si dovolím drobnou kritiku, která s titulem nesouvisí.
Kateřina Vávrová (?) po dočtení posledních slov přichází s doslovem. Nečetl jsem jej. Nenalézám pro takový počin odpovídající odvahu. Subjektivně vzato, nepotřebuji být poučován, i když vím, že spoustu věcí neznám. Jen si chci vychutnat příběh. A sebelepší doslov může takovou chvíli jen pokazit...

162 31.12.2020

Rytmus Seifertových milostných veršů někdy může až utrhnout hlavu...
Možná kruté přirovnání vzhledem k tématu, jež vytváří jen jemné a libé představy.
Jenže Seifert tvořil v revoluční době a jeho verše, byť milostné, takový kolorit mají.
A rozhodně není na škodu, i když nejkrásnější básně se dokonale oprošťují od jakýchkoliv příkras revolučnosti.
Je jich zde hned několik a jsou známé a dá se směle tvrdit, že jde o české klenoty milostné poezie.
Seifert nebyl jen milostný. Jeho společenské básně rovněž ohromují, ale zde takové nenajdete.
Začíst se do milostné poezie je snadné. Stačí si představit lásku ve své nejčistší podobě.
A takovou uměl pan Seifert vykreslit dokonale...

161 23.09.2022

Poslední plnohodnotný román pana Houellebecqa vydaný u nás.
A nechci napsat nejslabší.
Najdete v něm totiž spoustu chytrých úvah, filozofická zamyšlení a také neotřelé nahlížení na lidskou sexualitu. I když zde jde pravděpodobně spíše o mírně zvrácený, ale lidský umělcův pohled.
Neatraktivní a těžce stravitelná zábava autora. Myslím si, že Houellebecq si ve své současné pozici může vydat cokoliv, důvěra čtenáře bude bezmezná.
Doporučil bych autorovo extempore komplikovaným lidem, povahám s tendencemi hloubat nad textem a sexuálně založeným lidem, i když tentokrát je Houellebecq ne až tak explicitní (avšak vkus každého má jiný rozměr).
I když je moje hodnocení nízké, pokaždé když otevřu jakýkoliv román tohoto francouzského prozaika, žasnu nad jeho sečtělostí a stylem, který dokáže člověka jak uspat, tak i vyprovokovat.
Kvalita a fundovanost je jedna věc, čtivost a obsažnost textu věc druhá.
Příště, prosím, více děje a smyslu pro realizmus...

161 27.08.2022

Prvotina autora, která se zabývá, podobně jako jeho další knihy, určitou variantou smrti.
Mohu se pouze domnívat, zda Shusterman sám má strach ze smrti. A proto o ní píše (Smrtka, Sucho).
Každý má strach ze smrti a nikdo nezná její ortel. Shusterman smrt obchází, dává jí bezbolestnou auru.
Alespoň v tomto příběhu.Přestože jej vede zcela opačným směrem.
Ale sleduji pouze svoje domněnky a raději bych se měl vyjádřit ke knize samotné.
Nejistota autora je v prvních stránkách knihy znát.
I přes dobrý námět nevyužívá jeho potenciál.
Až v závěru se dočkáme bohatého vyvrcholení děje a odneseme si z knihy skvělý zážitek.
Shusterman ve svých knihách cílí na temné zákoutí lidstva.
Přesto mu dává naději.
A díky ní čteme jeho knihy...

161 14.02.2021

Neexistuje silnější kniha o smrti.
O naději a bolesti, o víře a pohrdání.
Dětský příběh, fantastická kulisa zobrazující nokturno nutného, nezbytného.
Přečetl jsem za jeden podvečer a kdyby kniha měla další stránky, čtu ještě teď.
Vnímavý text odrážející lidskou malost a urputnost bytí.
Narážející na spoustu aspektů lidského konání, které není hodno obdivu.
Abstraktnost vyprávění je přímo úměrná lidskému skonu a lidským chybám...
Možná bych román nazval pohádkou... Pohádkou pro všechny, kteří tíhnou k pravdě, poznání sebe sama a nevnímají věk jako omezení...
Obrazy lásky a smrti se v této knize prolínají jako den a noc...
Jako nekonečno...

160 26.08.2020

Je důležité rozlišit téma knihy a způsob, jakým byla napsána.
Zvolená koncepce je do jisté míry málo výmluvná. Dle mého názoru postrádá dusivější podtext, který by příběh dostal na úroveň, jenž mu rozsahem sděleného náleží.
Každý spisovatel má svoje omezené hranice, svoje hřiště, na kterém svoje příběhy rozehrává a nakonec předvádí čtenářské obci. Tím chci jen naznačit, že každý má své hřiště jinak zbarvené a veliké.
Závažné téma obalené v thrillerovém hávu. Pár konkrétních postav, některé schválně potlačené a tudíž více nápadné.
Několik skutečně povedených literárních zákoutí, kterými paní Mornštajnová knihu obohatila, aniž by na ně kladla důraz. Pozorný čtenář je objeví a obohatí si tak, jinak vcelku poklidně tvořený text.
Kniha je samozřejmě čtivá a psaná lehkým jazykem. Neskýtá odbočky a uličky, v kterých by se mohl čtenář ztratit.
Příběh rozruší každého člověka. Upozorňuje opět na život za zavřenými dveřmi a strach, jenž za nimi mnohdy panuje, o němž nikdo jiný nemá ponětí.
I přes výtky, které jsem napsal, je kniha potřebná a vlastně i chytře napsaná.
Je taková, jakým je život sám...

159 06.11.2023

Zřejmě nejčtenější díl z trilogie.
Velmi jemný závěr a smutný konec nezachránil ani Old Shatterhand se svojí nekompromisní pěstí.
Jako malý chlapec jsem závěr knihy četl nesčetněkrát. Fascinovala mě smrt mého téměř blízkého přítele, s kterým jsem toho tolik prožil. Ale na druhou stranu jsem byl šťastný, že přežil Old Shatterhand...
Upřímně a od srdce - Vinnetou, nebýt postavy Old Shatterhanda, by nebyl tím, kým je...

159 17.11.2017

Pro mě uhrančivý román.
Neuvěřitelné propojení vědy, života, sexuality a fikce.
Dekadence lidské rasy vyjádřená nespornou hloubkou citu a odvahy.
Vysoce smekám před francouzským autorem, jeho vzděláním, moudrostí a životní filozofií.
A oceňuji i čtenářskou obec, která Houllebecqa přijala, i když se jedná o poměrně obtížnou četbu, rozhodně neslučitelnou s obecně přijímanou beletrií.
V příběhu Michela a Bruna najdete tolik z podstaty bytí. Mnohdy se budete až červenat, s jakou otevřeností přijímáte modely života obou hlavních protagonistů.
Ve výsledku jde o pozitivní román s nádechem velkého zármutku, který je v osudech lidí všudypřítomný.
Houllebecq je génius, autor skutečné literatury, která je nadžánrová a neodolatelně přitažlivá svým charismatem.
Naprosto neodolatelně popsané románové postavy. I ony vedlejší...
Děj je záměrně rozfázován do sekvencí, které ve výsledku splynou v ohromující zážitek.
Četba pro pokročilé, ale i začínající.
Ale především skutečná četba. Nic podbízivého a manipulativního.
Nepropásněte...

156 28.09.2021

Základ básnické interpretace slov.
Lhostejna rýmům běží Hrubínova slova vpřed.
Opakující se a zesilující motivy příběhu. Bolest, naděje a smutek.
V básni vyvrhl Hrubín ze svého srdce nepřeberné množství citu. Jeho žalmy nad ztrátou milované dívky jdou až za obzor zapadajícího slunce a končí v hlubinách nepoznaného světa.
Skloubením motivů dospívání a dospělosti, lásky a smrti, vytvořil František Hrubín dojemnou směs lidského bytí, ve kterém musíme, chtíc nechtíc, existovat.
Několik rýmovaných pasáží je naprosto dokonalých, obživnou uprostřed oceánu přímých veršů a vět.
Básnickému skvostu z pera pana Hrubína nelze nic vytknout. Nadčasová sbírka se dá číst stále dokola a já věřím, že i po sté zjistíte, že být očarován láskou je největší dar, který nám byl Bohem (ať již šlo o kohokoliv) svěřen. Navazuje na ni úcta a smrt.
V Romanci pro křídlovku je vše zastoupeno s citlivostí, jakou nám bylo svěřeno.
"Už dnes je mne víc..."

155 11.01.2023

Pro spoustu čtenářů bude tato sbírka příkrovem smutku a odcházení.
Nejenom.
Skácelova již vyzrálá tvorba musí zaujmout především technikou a vytříbenou slovní inteligencí, není úporná, dokáže být složitá, někdy dechberoucí, ale i jemná a poetická.
V mnoha básních Skácel balancuje na hranici inferna, ale nesklouzává do abstraktních poloh, vždy se vykřeše k pointě, která je lidská a toulavá svým výkladem.
Sbírku považuji za vyjádření se ke stavu věcí. Nadhledem, metaforou, přímou účastí básníka.
Pan Skácel byl skvělým pozorovatelem přírody a života a uměl se vyjadřovat svým osobním slovním krasohledem. Nahlédněte. Vynoříte se pozměnění...

155 01.01.2023

Láska je zázrak.
Krásný zázrak.
V tomto krátkém příběhu naleznete nejen lásku partnerskou. Cit lásky se zde prolíná všemi kapitolami, ovládne vás a míří k cíli, který již znáte od první věty.
Bolestivé, přitom vtipné.
Nelze obejít život a s ním spojené šťastné i smutné chvíle. Autor dokonale promyšleným dějem míří na nás na všechny, abychom vnímali lásku bezpodmínečně a neautoritářsky, protože jedině tak můžeme být skutečně milujícími lidmi.
Šlechetná postava Jennifer (pro muže sen), oproti tomu vzpupný, ale charakterní Oliver (jak působí na ženy, chtěl bych znát).
A hlavně; až deklarující věta, kterou by každé manželství (a nejen to) mělo mít vytesané v srdci a řídit se jím, protože je v ní ukryta nejhlubší pravda lásky: MILOVAT ZNAMENÁ NEMUSET NIKDY PROSIT ZA ODPUŠTĚNÍ...

155 05.03.2022

Postihlo snad Kariku dočasné šílenství?
Popsal strhující afekt iluze přetvořený v něco nadpozemsky nepochopitelného, ale nádherného.
Možná pro někoho přílišná, až houstnoucí nesmyslnost, pro mě syrové, hororově syté vyprávění, neomylně gradující, s několika drsnými a naprosto logickými scénami.
Popisnost pocitů na maximální úrovni, nejednotná, strhující.
Výborné postavy, až románové, lidsky přijatelné, přestože se jedná o fantastický žánr.
Stupňující se děs vystřídá rozhřešení a mír, který možná nečekáte.
Karika předvedl další vrchol své tvorby.
Pokud znáte jeho romány, můžete vypozorovat, že linie příběhu vychází z jednotné konstrukce. Ne vždy může dojít k zázraku.
Přesto jsem při čtení jeho románu SMRŠŤ, zázrak opět spatřil...

153 07.03.2022

Raději bych volil literární svět bez NIMBUSU.
SMRTKA byla totiž epochální... Báječný nápad, i když s příměsí krutosti a teatrálnosti civilizace.
Nimbus jen rozvíjí a není v ničem nový. Více dobrodružný, více politický, méně osobitý a srdceryvný.
Přesto jej jako knihu nejde opomenout a smést ze stolu.
Napětí, známí hrdinové a jisté vyústění příběhu, které bude zřejmě gradovat v POSLOVI, slouží k zábavě, která je více než dobrá.
Kniha zachovala svoje tajemství, které bude žádoucí odkrýt v díle posledním.
Přesto si myslím, že napsat jen jeden román, by bylo přínosnější a čtenář by rozsáhlostí získal větší kvalitu, semknutost a bohatost děje...
Nimbus a Posel jsou kalkulem, jako mnoho jiných pokračování k jiným příběhům...

153 12.04.2020

Nejde mít výhrady k lásce...
O to čistší nám připadá, když ji vytváří na stránkách knihy nevinný chlapec a zvířata, jež jsou svým způsobem pohádková.
Poetická rozmluva cestou k naplnění srdcí je milá. Rušivě působí vyspělost chlapce, některé jeho otázky a vnímání odpovědí. Naopak moudrý kůň a chytrá liška krásně vystihují obraz těchto tvorů. Pomyslně slepý krtek je naopak velice věrohodný ve své výřečnosti a přátelském duchu.
Ne každému může forma příběhu vyhovovat. Je jednoduchá, heslovitá a nepříliš něčím objevná. Ale podání je žensky jemné, až něžné...
Autor nabádá k určité přepjatosti okolo užívání knihy. Může se stát i vhodnou omalovánkou pro děti, moderní s texty, které u běžných omalovánek nenajdete.
A vybarvovat s dospělým? Výborná, mimořádná zábava.
Kniha je o míru mezi lidmi. Potlačuje nelidskost a takovou ji je potřeba vnímat.
Potřeba probudit lidstvo je nutná. Ovšem vím, že takováto kniha nemá až tak vysoké ambice.
Ale drobnými krůčky třeba jednou lidé pochopí, že mají přestat zrazovat své milé, naopak je objímat a myslet nejen na druhé, ale i na sebe, a to především...

152 13.06.2022

Jde lásku zpolitizovat?
Být sevřeni ve spárech očekávání a milovat, protože se taková možnost nabízí?
Nenašel jsem v textu Jana Němce příliš možností. Zaklesnutý v blocích jsem nevěřícně sledoval lásku, které chyběl směr, scházela něha a překypoval nadhled, možná i povýšenost a krása Niny.
Román má příliš odboček. Pro autora zřejmě nezbytných a nutných. Pro čtenáře nepříliš potřebných. Přesto se kniha vine jako had v mysli čtenáře a prorůstá do podoby tapisérie, v které se občas ztrácíte, ale nakonec barvy jednotlivých vláken ochromí Vaši duši.
Kdo by nemiloval Ninu? Autor ji snad záměrně zvelebil, aby čtenář měl vedle sebe neustálou přítomnost překrásné ženy.
Ale co Janek a jeho mírně egoistický potenciál? Nabízí ženám nějaké možnosti?
Jan Němec umí skvěle psát. Ke knize takového formátu lze jen obdivně vzhlédnout.
Přesto se zřejmě nestane tématem debat, i když potenciál slov přetavených v téměř filozofická tenata, v sobě rozhodně má.
Co znamená milovat, proč se lidé opouštějí, kam směřují jejich plány a láska, nakolik je důležitá osobní svoboda v kontextu s vývojem vztahu a proč muž a žena jsou tolik rozdílní?
Můžete projít katarzí spolu s Janem Němcem a přitom pochopit i sami sebe.
Nabídka byla učiněna, je na vás, jakým způsobem zvednete nabízenou rukavici...

152 19.10.2021

Dalo by se napsat - neobyčejná gangsterka.
Neobyčejná pro svůj osobitý styl, kdy vás celým příběhem provází morální vypravěč a odhaluje před vámi celý svůj život, pocity, svědomí i karmu.
Děj je drastický. Je plný zbraní, vražd, zabíjení. A vše dopadne tak, jak nechcete. Tedy doufám... :-)
McCarthy je mistr ponuré literatury. Moc optimismu v jeho románech nalézt nelze.
Tato kniha se čte snadno. Vtáhne vás a nepustí. Nezapomenete na ni, ani když se právě probouzíte.
A přitom by první myšlenka měla být optimistická.
S McCarthym v podvědomí nebude. To si pište...

151 17.03.2019

Obálkou vplujeme do příběhu a již nevyjdeme z úžasu.
Popisovaná chmurná období jedné irské rodiny skrze několik generací, vystihují zcela osobitě a pravdivě krutý život na přelomu 19. a 20. století, přičemž dovedou plně korespondovat s utrpením a nástrahami života, oproštěné od jakékoli doby.
Síla tohoto románu je ve slovech dobře poskládaných do vět, zaplňují mysl a umí vytvořit silný obraz chudoby, nelásky, bolesti a zároveň rodinné soudržnosti, která současnému světu tolik chybí.
Čtete dlouhé odstavce protkané dokonalými dialogy, nechcete se s žádnou z postav románu loučit, ale již z názvu románu předem víte, že není jiné cesty.
Závěr knihy musí dolehnout na každého, je velice sugestivní a emoční a i když jsem nepřečetl všechny knihy světa, dovolím si tvrdit, že právě tohle je pravá literatura, umění, které neumí každý...
Můžete plakat pro tak těžký život všech hrdinů románu, ale zároveň pochopíte, že oni žili život skutečný, neměnný ve své podstatě a možná by nikdy neměnili.
Jak těžké je takový fakt přijmout a zůstat šťastný...

150 19.08.2022

Myslím si.
Ale opravdu jen sám za sebe.
Velmi přeceněný román...
V padesátých letech byl napsán i román Město od C.D. Simaka. Žánrově nepopiratelně lepší a výrazově dokonalý.
451°Fahrenheita dává důraz na myšlenku a odkaz, ale napsané je necitlivě, schématicky a přestože jsou v příběhu vskutku zajímavé předpovědi a náhledy do budoucnosti, podány jsou povrchně a bez zájmu autora podat je ostentativně.
Jiný pohled bych možná měl, kdybych knihu četl v minulém století. Ale i tak si uvědomuji její nevyváženost a jistou odměřenost v žánru.
Je mnoho lepších knih žánru science-fiction...

150 10.11.2020