žlučníkář komentáře u knih

Solidní knížka o tom, jaký problémy může způsobit zřízení obecního veřejnýho hajzlíku pro nacamraný chlapy kdesi ve francouzskym zapadákově, kde všichni lejou víno do cirhózy. Většinou jsem se dost bavil a představoval si, jaký to asi je pendlovat mezi zrzavou Čuprovou a Blonďatou Macarátovou, což je jenom přes ulici.

Fakt sranda, všem doporučuju...

9 21.07.2019

Vědí, já si to vodšoustnu ve chvilce, dyž mám ten auťásek... Tahle věc je fakt super, skoro jako svatba v absint baru. Je plná žižkovskýho žargonu a podivnejch žižkaperskejch figurek, který jsou tu vykreslený líp, než ve filmu Fešák Hubert.
Celým dílem provází chmaták Stavinoha, kterýmu učaruje kládynet a já do poslední chvíle netušil, jak to dopadne s Ferdou i kládynetem. Celej příběh je groteskní a já bych ho nechal zfilmovat ve stylu Slaměnýmu klobouku, ale to už dneska nikdo nedokáže.

Pan Emil mě zase pobavil a teď už kuš pišišvore, copa nevidíš, že du na večeři k ministrovi? Fakt bych chtěl vidět, jak vypadal kládynet a utahaná Lojzis, protože moje představivost je na to za střízliva krátká a po pivišti nebezpečná a neuložitelná...

Přečti si to a pobavíš se. Možná nepobavíš, ale z toho se nestřílí. Já se bavil skvěle.

8 19.01.2023

Musím uznat, že Waltari dokáže vystřihnout dílo od detektivky přes šílený příběhy po historický mega story. Tohle je zrovna ten poslední případ. Po tom, co jsem kdysi přelouskal Sinuheta, myslel jsem si, že je to asi nejdelší a helemese. Tohle je mnohem rozsáhlejší a krve tam teče jako vody ve vavřineckým potoku v říjnu. Nevím, v jaký části Evropy tý krve bylo víc. Jistý je ovšem to, že ta krev byla tam, kde byl zrovna Mika Karvajanka a jeho Goliáš Otesánek Anti, kterej má i jinou dovednost. Když pije pivo a víno, tak byste si přáli, aby vám takhle odtejkala vana.

Mika má docela pestrej život. Bavilo mě sledovat jeho dospívání, studia i začátky a konce jeho lobbistický kariéry. Když ho polomrtvýho v lese oslní svým zrzavým drnem oslní jeho budoucí žena, tak to taky jde. Vlastně to sype i při inkvizici a Mika pak začne trošku neznabožit a klidně by se z něj mohl stát i zaklínač. To se bohužel nestane, protože někdo nabulíkuje sedláckejm buranům do hlavy, že dvanáct artikulů je vlastně príma a že maj přestat kydat hnůj a použít vidle na svoje pány, nebo je třeba vrazit biskupovi do biskupa.

Tahle selská válka byla sice taky krvavá, ale v týhle bichli mi to přišlo kurevsky nudný a ubíjející. Naštěstí to skončilo a šlo se do Španělska a pak do Říma. To si člověk docela ošoupe láptě. V Římě se děly takový zvěrsta, až z toho přecházel zrak a pak najednou šlus. Pak jsem teprve zjistil, že tahle bichle má pokračování v další bichli. A já se na něj stejně těším, protože mě dost zajímá, k čemu se Mika s Antim ještě nachomejtnou.

Taková zajímavost ještě. Mika s Antim se několikrát rozejdou každej do jiný části Evropy. Tak jak je sakra možný, že třeba po roce v úplně jiný části kontinentu, bez internetu, telefonu, sledovacích zařízení na sebe náhodou narazej a stane se jim to hned několikrát? Je všechno jenom náhoda? Doufám, že se to dozvíme v pokračování. Důležitý je, že se vždycky našli a šli to hned oslavit do hospody. Taky mám pocit, že každá hospoda měla v názvu v vždycky u tří čehokoli. Další náhoda!

Až na tu selskou válku mi to přišlo skvělý!

8 05.03.2022

Z mého pohledu je to pecka Vážení! Sice je tam pár lidí, co je vlastně někdo unes na střechu světa, ale když nikoho nemáte a nevíte co s vlastním životem, tak to řeší spoustu problémů.
Hele, fyzicky jsi sice unesenej, ale nejsi svázanej, můžeš se pohybovat po celým baráku a okolí a navíc ti řeknou, že celej klášter je taková začarovaná díra. Vede jí nejspíš Vlastík Plamínek. Když se necháš zasvětit, tak se můžeš dožít třeba dvěstěpadesátky. Není to skvělý? Žít takhle dlouho vysoko v horách, debužírovat a mít stálej přísun tisku, literatury a hudby. Navíc, když je ti stopadesát, tak vypadáš třeba na padesát. Na jednu stranu to může bejt dobrý, na druhou stranu ti z toho může hrábnout.

Mezi postavama se tam tenhle pocit míchá a hledaj smysl života. Každej sleduje něco jinýho. Hlavní postava měla v hlavě asi největší sklad duševního klidu a hromadu šuplíků, kde jsou vytříděný všechny všední starosti a věci, kterejma vlastně nemá smysl se stresovat a trápit. Docela solidní pohodář, kterýho ostatní kvůli jeho pohledu na svět ovšem označujou za pošuka, nebo podivína. Klidně by se mohlo stát, že to nakonec dotáhne na ředitele toho nesmrtelnýho baráku.

Celý to bylo klídek, pohoda, tády dády dá.
Doporučuju!

8 10.09.2021

Jako povidám, od prvních stránek jsem si říkal, co se tak může přihodit bábě na penzi v městečku. A nejen jí, ale i jejímu synkovi, kterej se jejim přičiněním stal ještě větším chcípáčkem a kreténem. Jenže nenápadná svatba se sestřenicí, stěhování do bordelu paříže (myšlen ruch velkoměsta, ne hampejs) odstartuje pořádnej kolotoč událostí.

Mám pocit, že chcípáček se oženit jenom nechal a o úřadování během svatební noci mu nikdo nic neřek, takže šel normálně chrápat. Terezka si v baráku připadá jako vězeň a z manžela jí je nejspíš pořádně na blití. Místo blití to Terezka ovšem pořeší kapku jinak a mně se z toho zatočí hlava a řeknu si no ty vole, to teda čumim jako.
S Lojzou, kterej na beton ví co se v posteli sluší a patří si mysleli jak bude líp a ona zatim bramboračka.

On to tu už někdo psal a já souhlasim, že je to takovej zločin a trest po pařížsku. Je tam teda velká absence pařížskejch dortů, pařížský šlehačky a pařížskejch koláčů. Místo nich ale Emilek servíruje meníčko z výčitek, strachu, svědomí, emocí a bruntality. Co se asi do posledních stránek honí hlavou bábě na penzi, to musí bejt námět na horor. No neni to skvělý? Já bych řek, že je. Bravo Emilku!

8 11.04.2020

Divoký Džek Kreb neměl život zrovna nejlehčí, ale dlouhej byl až hanba. Když dojde zhruba do věku mumie, začne vyprávět, jak to bylo od dětství, kdy to fotr opět parádně zdupal a dal rudejm lidem (myslím indiány, ne komouše) cucnout kořalky. Když rudoch čuchne ke špuntu, rozjede to tak, že z toho někdo vypustí duši. Tentokrát jsou to všichni chlapi z výpravy. Džek začne žít u Čejenů, ale je to jenom další omyl. Je to díky jeho sestře, kterou nechce nikdo klátit, a to ani po několika kořalkách. Ta čubka si totiž myslela, že jí indiáni chtěj za ženu, ale když se hulí dýmka, zjistí se, že nikdo netušil co nosí v kalhotách. Stará stanová kůže si myslel, že vocasa, vzhledem k velikosti a podobě ségry. Po tomhle prozření Džekova ségra veme roha a nechá bratra žít u Čejenů, což se mu za ty roky nakonec zalíbí. Snažil jsem se představit, jak jeho ségra vypadá, ale byl jsem na to krátkej. Nejblíž jsem byl asi v trojúhelníku mezi jetym, medvědem a fiatem multiplou (starší verzí).

Džek je dost samorost a nikdo ho nezkrotí. Jak měl život dlouhej, tak mi jeho vyprávění připomínalo Foresta, nebo stoletýho staříka, protože se taky pokaždý nachomejt k nějakejm důležitejm událostem a lidem.
Pár let žije s Čejenama, pár let loví, pak těží zlato, pak je i špeditér, ale nechá se obrat kámošema, pak přepadnout rudejma a dřív než bys řek borůvkovej koláč, žije zase u Čejenů s indiánkou a jejíma písklatama. Možná na tom i trochu vydělal, protože žije i s jejíma ségrama, musí je sice živit, ale i něco jinýho. U tý, co vypadá jako uzená velryba spíš trošku prodělal. Je to takovej klikař, že když něco vydělá, obratem, nebo omylem o to hned přijde.

Bylo to trošku delší, ale celkem to svištělo. Taky bych rád zjistil, co stará stanová kůže cpal do dýmky mimo vrbový kůry, že ho to hodilo do klidu a viděl i bez očí. S klidem bych starou stanovou kůži zvolil vládcem galaxie a bydlel s nim ve stanu (pokud by teda používal nějakej sprej a nehostil mě rozsekanejma štěňatama).

8 25.11.2019

Nejradši bych si někam zalez a abych nemusel bejt u krumpáčů a lopat, tak bych se stal tajnym dodavatelem sumkliše. Moc dlouho by to asi nevydrželo, protože ty svině automatický by mě hned vyhmátly.

Ukázka toho, jak by se asi žilo v době, kdy je všechno automatizovaný a o všem rozhoduje počítač, dokonce spočítá i to, kolik je potřeba udělat hajzlpapíru, což je z mýho pohledu dost důležitá komodita. Možná se tim míň plejtvá, ale člověk je v tu chvíli k ničemu a za čas se začne bouřit. Ta sebranka vyvolenejch inženýrů a doktorů se svojí stmelovací akcí na táboře v lučinách je docela šílená a nelíbí se jí, že se někomu nelíbí bejt krumpáč a lopata.
Když začne něco jako občanská válka, projeví se, že lidi jsou vlastně svoloč, která neví co chce. Jak tohle může asi dopadnout?
Jak je to psaný v padesátejch letech, tak je super, pohled do budoucnosti je ten, že všechno řídí počítač přes několik místností se jménem EPICAC a elektronky jsou všude.

Podle mě je ta knížka super a vždycky si jí rád přečtu, což už jsem udělal několikrát...

8 15.06.2019

Hůůůůů, hůůůůůů, ty vole, já si to pořídil, protože se mi líbil ten obrázek na obálce a napovídal mojemu mozečku, že se tam budou roztahovat nohy a nebude se mezi nima nic bimbat, jako se to stavá v jistý asijský zemi, nebo na encyklopedyji Pornhub. Začátek jsem docela zhltnul jako kebab ve dvě ráno a představoval si, že chodim do třídy a učí mě takováhle Samice, která je nadržená na mladý poďobance pod zákonem. Doufal bych, že si mě vybere a já bych ani necek. Ale jak jsem listoval dál, tak mě ta pani začla srát čím dál víc, a byla jenom otázka času, kdy tam něco vybouchne. Ale vzhledem k událostem to nebude normální dělobuch, ale pořádná atomovka. Kdyby tu nánu nadrženou vyrazili, určitě by vzhledem ke svojí praxi večerních a nočních vedlejšáků, která je dlouhá jako hajzlpapír na záchodech v tescu, mohla nastoupit okamžitě jako lékárnice, nebo anestezioložka.

Jako ze začátku dobrý, popsaný sání, cucání, vypouštění všech sekretů, ale co z toho. Opakuje se to pořád dokola a pořád docela stejně a já se nemůžu dobrat konce. Ze začátku úča se stále nažhaveným vejfukem, pak už jenom zrůdička, který bych nechtěl přijít do cesty.
Kdybych si chtěl přečíst něco, co bude obsahovat všechno možný podivný klácení všeho, vybral bych si něco zábavnějšího a propracovanějšího. Přečtu si znova Nordickou blondýnu jsem ještě nelízala. Tam je aspoň ta transka Tobík a v hospodě u Vogeltanzů se dějou večír pěkný kejkle. Doufám, že to neříká nic bližšího o mojí jemný a citlivý osobnosti.

7 29.05.2023

Bez prskavek tvrdil Slávek, na štědrý den nelze být a pak pan Skruž s minimaxem zavlažoval byt.
Je to asi nejstravitelnější a nejvíc Adidas oddychovka z brka Karla Dikense. Vsadil bych se, že skrblík skruž, kterej nevyhodí ani pětník zbytečně, musel se v předvečer vánoc sjet nějakým levným pančovaným likérem a možná i černým svědomím. Jak jinak si vysvětlit, že by se čistý hlavě zdály podobný hrůzy jako výhružky peklem a duchama? Ať to bylo jakkoli, já se přikláním k tomu, že to něco vyvolalo a svědomí v tom samo nebylo.

Tak jako tak je to pohádka a není od Grimmů, takže tam nikoho nerozsekaj, neokradou, ba ani tam nikdo neumře na úplavici, nebo s ropuchou na ksichtě. Jediný co je tam ke škodě je, že se Skruž začne chovat normálně a přátelsky, což může způsobit, že všichni budou mít za starýho blázna.

Chceš relaxovat, moc nepřemejšlet? Číst oddychovku? A rychlovku? Tak na co čekáš?

7 30.10.2022

Po posledních ne tak dobrejch zkušenostech, kdy jsem měl pocity jako kdybych četl nějakou horší verneovku, jsem se k Trosce přece jen vrátil. A to jenom proto, že že mi někdo nakukal něco o pokračování příběhů těch magorů z Nemovy říše. Tak jsem byl trochu zvědavej.

Byla to pravda. Dědek plesnivá je tam zase, jenom mnohem starší a s ním i potomci těch předchozích koumáků. Ty si tam myslej, že něco objevili, ale dědek jim vždycky řekne chachááá, to už dávno znám cucáci. Ten dědek je mi celkem nesympatickej. Oni si od něj chtěj asi taky odpočinout, tak se nechají dědkem vystřelit v něčem jako je špunt z prossecca do vesmíru a pak už to jede. Příští zastávka: Velká fantasmagorie!

Zatímco na měsíci žijou akorát nějaký příbuzný mloků, co bydlej na Zemi v potopený Atlantýdě, tak na Marsu je to jako ve Star Wars. Na půlce planety jak tam co otročil Anakin a na druhý to je spíš jako na planetě, kde se z Anakina stal Darth Vejda. Kluci to tam docela vykosej od někoho kdo o sobě tvrdí, že je nesmrtelnej jako Palpatýn. Docela k posrání je, že i když jsou na Marsu, tak se dozvědí, že vládce Marsu se zná s Nemem. Zase se jim tam plete. Hele, ten vesmír je prej nadupanej úplně vším a na každým asteroidu to žije jak sviňa. Někde jsou umpalumpové a na Venuši, kde by měla teda podle mě pršet kyselina sýrová, což není zrovna případ, kdy by pršel eidam třicítka a většina z nás by měla radost a snažila se někde sehnat dost tatarky. To jsem se zase nechal unést. No tak dál, tady žijou neandrtálci, dinousauři a bůh ví co na to celý dohlíží. nejspíš to bude nějakej bůh, kterej se nudí. A na Merkuru je prej jenom 51 ve stínu, jinak pohoda. A ty co tam žijou, tak jsou skoro lidi, akorát mají netopýří křídla. To už by asi bylo dost i na Verna. A když se tihle kokoti dostanou dostanou na zem, tak se zase objeví Nemo a celej můj dojem zase posere.

Pokud si mě na Fejsbuku nepřidá Alesandro Scotta a nepozve mě na elixír mládí, tak další šanci Trosce asi nedám. To na tom Marsu mě bavilo, dokud z Nema nevypadlo, že si s králem Marsu normálně volá. A hádej co, s těma prckama taky a Merkurskýho netopejra zná taky. To mi zase zkazilo náladu. Ale ty si to klidně přečti, třeba se ti to bude líbit.

7 14.09.2022

Brožurka je to skvělá, složená ze tří kousků. Hned ten první je takovej bizár, že by se hodil spíš někam na Sibiř. Mrzne až praští, všude smrt, která má zvláštní choutky a zajímavá rodinná tradice napříč generacemi v rodině místního majitele skoro všeho v okolí. Skoro je to námět na porno o tom, jak se splácej dluhy, když v chalupě není ani pětník.

Po týhle sodomě jsou tam ještě dva kousky. Ty jsou o dost kratší, nedějou se tam takový prasárničky, ale syrovost, hlad, mráz, bída, a smrt všechno přikrejvaj pod svůj ošoupanej rubáš.

Dávám tomu plnou palbu Vážení!

7 17.07.2021

Hej kámo, úplně se mi to v hlavě nepovedlo propojit, ale tak to chodí.
Řekl bych, že při bombardování Drážďan bylo v ulicích větší horko a hnůj, než ve skleníku u rajčat a paprik. Chápu, že ten kdo to vidí a vyvázne, zmagoří definitivně. Pak mu jede v hlavě film, ve kterým ho unesou mimozemšťani a já se v tom začínám kompletně plácat.

Na to že jsem to nepochopil mi vůbec nevadilo to číst a klidně si to přečtu znovu.
Už se těším.
Tak to chodí.

7 10.06.2021

Jako říkám, zní to dost divně, když se řekne: my hoši, co spolu chodíme. To je začátek příběhu z trošku jinýho ranečku. Naštěstí se ukázalo, že je to že je to jinak a nemusím ten sešit zahazovat. Kluci vyváděj hovadiny, pečou brambory, kradou lakomýmu strejcovi krabice na spálený město. Taky žebraj a dávaj si bacha na starýho Fajsta, kterej je stejně kvalitní jako gestapo, nebo zimnice.

Celý je to takový oddechový, pro mě teda tak do půlky, než Bajza onemocní. Nevěřil jsem, že když někdo dostane horečku, tak se o jeho haluškách zacpe půl knížky. To se pak strašně vleče, furt se tam plácá něco o slonovi, slonech, Indii a zase slonech a tak dále. To je úplně k ničemu.
To mi přišla mnohem zábavnější televizní verze. Takže první půlka celkem za jedna. Druhá půlka, slon s haluškama, to je ovšem čistá koule. Takže je to trojka, dává to smysl?
A teď mi okamžitě sežeň borůvkovej koláč.

7 10.04.2021

Tohle vypadá na starou dobrou pohádku o lásce. A je to fakt pohádka. Kdy jindy by se tihle dva do sebe mohli zamilovat, než za světový války? Peťan si žil docela v klidu, jenom měl v kapse povolávací rozkaz, zatímco Lucina už něco najela a život se s ní nepáral.

Od tý doby, co se potkaj, tak se kolem nich přešlapuje a na to, jak je to krátký, se to dost vleče. Možná je to tim, že myšlenka takový romantiky mi přišla nesmyslná i na dobu před sto lety.

Kdyby nedošlo k tomu incidentu s pilířem, tak by to určitě končilo o dvacet stránek dál u toho, jak se zbouchnutá Lucina věší v parádnim pokoji na lustr a na stole leží psaní z války. Na mě to byl asi trošku větší slaďák člověče.

7 28.01.2021

509 je asi jenom číslo. Z člověka toho už moc nezbejvá. Přežívá si v pracovnim koncentráku na konci války, v oddělení, kde se už nemaká, ale jenom čeká na smrt. Je už ostřílenej a s jemu podobnejma kámošema dokáže pani s kosou zahnat o další den. Jde to až do osvobození tábora, což ještě nemusí znamenat, že všichni přežijou a budou se mít dobře.
U knížky se člověk moc nezasměje. Spíš jde z toho, čeho lidi byli, jsou a budou schopní hrůza. Všichni jsou kostlivci a když má někdo možná kůrku chleba v kapse, vrhnou se na něj a vlastně mu neublížej, protože jsou tak slabí, že jejich rány jsou spíš jako poplácaní i když bušej třeba v šesti kostlivcích.

Od remarkovic erika to u mě neni zas tak oblíbená věc. Je sice dobrá, ale u ostatních se dá najít alespoň něco, čemu se jde zasmát na to jaká to byla děsná doba. Tohle je spíš jako přehlídka nepřetržitýho utrpení. Na tohle smrtka potřebovala nějakou kosu z receptáře asi.

7 05.04.2019

Tak co se týče postav, mám mnohem radši revizora elektrických drah města Prahy, Gustava Anděla, než tadyhle toho Honzu Anděla. Je mi úplně fuk, jestli se narodil s purpurovejma škrpálama. Já se na rodil bos, a dodnes mám holej zadek.
Waltariho mám moc rád a při recyklaci knihovny kouknu i do toho, co rád tolik nemám. A paměť mi taky slouží asi jako tužkový baterky od nás z večerky. Opráším si tedy pár věcí, který se braly v dějepisu na základce. Nechtěl bych úplně bejt v Cařihradu tou dobou. Teda vlastně tou dobou bych nechtěl bejt vůbec nikde.

Anděl tam bydlí od tý doby, co zdrhnul od sultána a tuší, že bude průser. Akorát se úplně nechce zachránit. Je totiž skoro stejnej, jako hodně hlavních postav z Mikiho knížek. Skoro všechny jsou vzdělaný, fungujou jako kapesní překladač, získají si dobrý postavení, padaj na držku z velký vejšky a jako Forrest Gump, se nachomejtnou ke spoustě událostem. Jsou trošku otravní, více naivní a taky si vždycky nabrnknou dost podezřelou ženskou, která z nich vycucne kromě prachů a postavení i sebeúctu. Ale když to ty pani rozjedou, tak si Mikiho postavy řeknou žjóva, to je přesně to co hledám ty vole! Radši by si měly říct hrome!
Já ty lidi mám většinou rád, ale tadyhle Anděl je takovej divnej brouk, kterýho bych nejradši zaklapl zpět do knížky. Otravnej a nesympatickej parchant. Možná to bylo i tím městem, který to úplně dojebalo tím, co v něm hnilo za národy. Turek klepe na dveře Tlustou Bertou, ve volným čase si dává hašiš a co se děje na hradbách? Já chci prachy a chci o všem rozhodovat, protože jsem Řek. Smrdíš Řeku! Drž hubu Janovane! Pomozte nám. Sereme na vás z vysoka, protože my jsme Benátčani a tohle je váš rajón. Pochopitelně se podráží, uplácí a bonzuje. Fakt jsem věřil tomu, že sultán nebude muset hnout prstem, protože na hradbách se všichni pohádaj a nějakej podrazák jim nakonec otevře bránu. Akorát ten co chodil a hledal místa, kde se podkopávaj Turci, byl frajer. Ale to byl i sután, jak to skoulel s honorací z Cařihradu. A abych tolik nekřivdil Andělovi, musel si to slušně srovnat v makovici, aby to se vztyčenou hlavou dotáhl na poslední stránky.

Je to z důležitý doby, kdy něco končí a něco začíná. Řekové a Římani balej s ostatníma troubama svačiny, kufry a zavíraj krám, kterej se jmenuje Byzantská říše. V Istanbulu tou dobou otevírá svojí první pobočku první Istanbul kebab a přeživší, kterým je umožněno zůstat a žvýkat, si tak mezi prvními můžou objednat čerstvou štangli, velkou jako roura od kamen, s česnekovou omáčkou, sýrem a papričkama. Proč se tohle nikde nepíše? Je to samej sultán, císař, obléhání a výstřely z děla. Omlouvám se za sprostý slova, ale nahrnula se mi krev do hlavy a pak to všechno lítá. Aby se mi nalila jinam, takový štěstí nemám.

6 17.03.2024

Šel jsem takhle do knihkupectví, protože mi vánoce zatahaly za rukáv a řekly: Hele ty vagabunde, odlož to pivo a koukej mazat, poněvadž za tejden jsme tady jak na koni , a s celou parádou! Tak jsem se zvednul, a než jsem si nazul baganče, vylohnil jsem zbytek piva a vyrazil. Posbíral jsem pár věcí z regálů a mazal ke kase s hromadou peněz.
Slečna za kasou na mě vyhrkla cosi o nějakým klubu, velikejch výhodách a šibalsky na mě mrkala, což mohlo znamenat cokoli. Já se začal červenat, bejt roztržitej, ona toho využila a řekla, že jestli mám zájem krz ten klub, tak si mám jít vybrat ještě něco z regálu, kde jsou lepší ceny. Tak jsem šel a vzal tam něco o Bhútánu a u kasy mi zase slečna řekla šmarjá, jsem to ale popleta, musíš si ty frájo jeden vybrat ještě jednu, jinak to neplatí. A já na to himl, tak jdu tam. Měl jsem u toho orosený čelo, protože už se mi po tom pivu chtělo strašně s pískem a v DBK jsou záchody za prachy a já panikařil, že mi žádný nezbydou, tak jsem rychle po něčem šáhnul, zaplatil to u tý slečny a vystřelil z krámu, jak kdybych tam něco ukradl. Tahle věc mě přišla na nějakejch osm pětek.

Tak asi takhle se mi dostala do ruky tahle knížka. Úplná souhra náhod. Cestou jsem byl zvědavej, jestli to nebyl zajíc v pytli, jenže jsem tu publikaci založil někam, kam nechodí ani slunce, napětí opadlo jako voda v Botiči po letní bouřce a nakonec se mi to celý vykouřilo z hlavy. A to moje hlava není zdaleka tak vyhulená, jako otvor v Tee - Pee. Narazil jsem na ní teprve nedávno při nějakým úklidu a teď se teprve dostávám k tomu, co na mě po otevření dejchlo.

Název zní docela jako příběh elitního průseráře. První jméno jako podvraťák a vyvrženec, s přídomkem, kterej mu pověst moc nevylepšuje. Co jsem si tak stihl zapamatovat, že Maxík je fakt místní neotesanec a hrubián. Věřím, že ve svých myšlenkách je vskutku slušný člověk, kterej toho zažil docela dost zlýho. Já nezpochybňuju jeho příkoří a smůlu už od tý doby, co ho Franc Josef povolal na vojnu, a tam to chodilo a trvalo stejně dlouho, jako v pohádce s čerty nejsou žerty. Ale co se týče jeho návratu, tak camrá víc než já. O jeho slečnu si nikdo nechtěl opřít ani kolo, který ještě ani nebylo v prodejnách a on jí to rozhodně nijak nevylepšil. Ale všechno jí prolejt? To se přece nedělá ani v sobotu.

Tak mám pocit, že už tady plkám fakt dlouho, a to jsem teprv na kraji, takže to přeskočím a zamaskuju tím trhliny v mojí paměti. Vím jistě, že mě to bavilo až do konce a celý to bylo o utrpení. Poslední část mě ale překvapila a troufnu si říct, že i trochu nasrala, protože jsem si při tom hltání vytvořil v hlavě úplně jinou závěrečnou linku. Slyšíš, že mluvím o hltání? Ano, je to tak! Mě osobně to vcuclo a vyplivlo až na konci. Klidně si to přečtu víckrát, ale ubírám hvězdičku za ten konec, kterej tolik nezapadl mezi moje hrníčky.

6 30.03.2023

Chceš si dáchnout, zarelaxovat a občas se nad něčím zamyslet? A třeba se i poučit? Otevři si bajky! Ale bacha, nenech se jejich množstvím smést jako lavinou. Jednou za čas si hoď pohodu a přečti si, jak osel, kůň s blechou, nebo liška s vránou... Ty vole, slyšíš jak ujetě to zní? Ale určitě to tak jenom zní. Přitom je to pohoda a já jsem si to užil. Sakra, už mluvím zase ujetě. Jdu se projít do mlhy a zamyslet se nad sebou a nad světem ve kterým musím žít. Ale bajky jsou fajn...

6 12.11.2022

Pozor, všechno vykecám!
Klubko zmijí existuje snad jenom ve dvou případech. V prvním je to na hlavě medúzy, pokud ta háďátka jsou teda zmije a ve druhém případě je to v hlavě a žaludku plesnivýho, bohatýho a nemocnýho dědka, kterej vypráví svůj životní příběh.

Jeho genová nálož je taková, že Harpagon je jeho mladší brácha, kterej je trošku slabší a filantropie by byla v jeho knihovně v regálu mezi vědecko-fantastickejma věcma a báchorkama, společně s bleskem, čtyřlístkem a časopisem hrom. Z toho dědka celou dobu vyrážej erupce žluči a nenávisti k vlastní rodině. Nechápu, jak si mohl opatřit nějaký děti. Bylo to asi tak, že tam dole mu to fungovalo a svoje švestky vymačkal tu a tam i někde jinde. Divím se jeho starý, že celej zbytek života čekala v ložnici a doufala, že za ní přijde. Bejt ona, spustil bych se třeba se zahradníkem. Možná se ale bála, že by její úlet posral celou rodinu. Vůbec si nedokázala představit, jaká nenávist se v dědkovi kupí a kolik let vymejšlí brilantní plát, jak s nima vyjebat. To jim pak dochází, ale nemůžou s tím udělat už nic.

To ten dědek tolik nesnášel svojí rodinu? Blbec to nebyl, ale proč se chtěl tolik mstít? Možná se bál, že po jeho smrti dostane jeho rodina prachy a bude je utrácet? Jak říkám, z celý tý brožurky stříká na všechny strany žluč a ze hřbetu vytékají slzy. Někdo to tu myslím psal, že největším nepřítelem dědka byl on sám a já myslím, že na tom něco je. Sice jsem ho nesnášel celou dobu, ale nepustil jsem tu knížečku z ruky a nechal se úplně pohltit.

Howgh, domluvil jsem.

6 22.09.2022

Tak si to trošku shrneme, jo? Zapadákov jak někde v Rusku, vřesoviště, močály, mlhy a tu a tam nějakej barák s vidlákem. Z toho by jednomu jeblo. Docela dlouho se tam čeká, kdy se zjeví ten rodák, ale nakonec se dočkáme.
Pak se roztočej hvězdná kola a v Hardyho stylu se tam začne rozlejvat smutek a smůla. Dokonce když se zjeví přízrak Diggory, kterej je snad v každym křoví, každym vřesu, nebo má vždycky někde blízko zaparkovanou v dešti svojí maringotku, tak to vypádá, že svítá na lepší časy. Spasitel je na světě. Ale o stránku dál si řekneš, ty vole, to je celej Hardy. Zase to dojebal!

Překvapilo mě, jak to proti neblahýmu Judovi bylo čtivý a nepustilo mě to z vřesoviště až do konce. Eustacii jsem si horečně představoval, jaký asi měla fluidum, když tam dokázala zmagořet kde koho. V neposlední řadě i rodáka, kterej mi byl docela sympatickej. Jeho postoj hodit za hlavu úplně všechno pohodlný a najít klid a smysl v něčem prospěšnym a snažit se to dotáhnout do konce. Tohle moc lidí nevydrží. Jenže dřív nebyl fejsbuk, takže to nemohlo končit jenom napsáním statusu a pár lajkama za odvahu. Lidi ho maj trošku za kreténa, ale mně se to líbí.

Teď si nejsem jistej, jestli jsem toho nevykecal víc, než je zdrávo, ale tak to doporučím a pak vytáhnu paty z baráku. Doufám že máme za barákem vřesoviště, kde bych mohl pálit ohně.

6 08.11.2021