Zlatinka.Emilly komentáře u knih
Dlouho jsem se nemohla do knihy zabrat, ale protože jen tak nějakou knihu neodložím, prokousala jsem se nezáživným začátkem a pak … pak to nezačalo být zajímavější. Naopak, nápad, který vytvořil hlavní téma, se mi vůbec nelíbil a ani jsem ho nepochopila. Vždyť přece když chce někdo spáchat trestný čin, nepotřebuje k tomu takovéto vodítko. Byl tam moment adrenalinu, ale nedodal knize žádnou šťávu. Takže za mě, už bych tuto knihu nečetla. Za nelehké zpracování příběhu dávám dvě hvězdičky a jednu přidávám za slova z knihy: "Kolik z vás někdo pozoruje? Všimli byste si toho? "
Pro ty, kteří nedočítají do konce - Epilog je v této knize důležitý! (Moje otázky k zamyšlení: Známe dobře svou rodinu, své přátele? Můžeme jim bezmezně důvěřovat?)
Proč čtu knihy od Cartera? Líbí se mi jeho styl psaní. Nejde o samotný příběh jako takový, protože jeho popisky vražd jsou víc než drsné. Jeho díla mají hodně co říct; z této knihy např. jací jsou lidé? Přijímají se navzájem? Jde jim o člověka nebo o zábavu? Jak se může někdo účastnit hlasování v neprospěch, utrpení a strach druhého? Dokáží si takoví lidé představit na místě oběti sami sebe? Carter prostřednictvím vraha ukazuje na lidskou zkaženost, kdy je člověk ochoten udělat cokoliv, když se neštěstí týká jeho blízkého, ale pokud jde o cizího člověka, pak v sobě lidé nosí ledové srdce.
Chvílemi se kniha líbila, chvílemi ne. Psycholožka a nechá sebou takhle manipulovat? Hlavně mě štvaly Věřiny myšlenky o tom, jestli se dají potvrdit její sklony..... A vlastně jsem se stejně nedozvěděla, jak to s tou pravdou bylo. Tůma vykazoval všechny znaky despoty, nakonec byl ten, kdo se měl bát … nevím, asi bych od této pisatelky další knihu nečetla.
Nejdřív jsem myslela, že tuto knihu nedočtu. Bylo to tak strašně sladký a rozčilovalo mě, jak každý vzhlížel k dvojčatům. Když šly na nákupy, všechny prodavačky v čele s panem vedoucím se mohly laskavostí přetrhnout; na plese všichni zírali jen na ně atd.. atd.. Nakonec jsem se začetla a dočetla. Jak jen Olivie zvládne život bez své sestry? No, je to jen kniha :)
Rozporuplné myšlenky mě provázely celým příběhem a to, proč kniha začíná poslední kapitolou a stránkou 385 a končí první kapitolou na str. 2, jsem nepochopila. Líbilo se mi, že pisatel nepopisoval drastické obrazy příběhu a že zápletky a napětí prolínají celou knihu. Odhalení vraha mě překvapilo, protože do posledních stránek jsem neměla nejmenší tušení o koho se jedná. Toto byla má první kniha od Sebastiana Fitzeka a vím, že si ráda od něj přečtu i další díla.
Moje první kniha od této spisovatelky. Začátek pro mně těžkopádný, ale pak se děj rozjel a kniha se mi líbila. Akorát jsem nepochopila to s tou šedesátiletou paní. A pak jsem nepochopila, jak může vrah dostat mrtvé tělo na střechu, zvláště, když je po něm v celém městě vyhlášeno pátrání. Celostátní pátrání. Škoda Marion, a dopadlo to přesně tak, jak jsem očekávala a to je důležité. Rozhodně si od Lisy Gardner zase něco přečtu.
Kniha byla zdlouhavá a nečetla se mi zrovna nejlíp. Zarazilo mě, jak Catherine poznala, že kniha popisuje její prázdninové čtyři dny. Zpočátku to vypadalo, že všechno, co je tam zaneseno, je pravda i když protknutá spisovatelčinou fantazií. Jenže ve skutečnosti šlo o úplně scestný příběh. Proč tedy Catherine neuvedla na pravou míru to, co se doopravdy stalo? Proč to nechala dojít až tak daleko? Konec se vůbec nepovedl ….
Specifický styl psaní, kdy od prvních stránek je příběh napínavý. Bolest, která se nedokáže vstřebat, ani žádným jiným způsobem ji nelze vypustit z hlavy, dokáže vyvolat pomstu na zcela nevinných lidech. I když v tomto případě zas tak o nevinné lidi nešlo, podle pachatele byla každá oběť potenciálním zabijákem.
Knihy od Tami Hoag se mi líbí, proto jsem chtěla od ní všechny knížky do své knihovničky. Tuhle jsem nikde nemohla sehnat a nakonec jsem se dozvěděla, že se jedná pouze o 40 stránek, které nevyšly knižně, nýbrž pouze elektronicky. Jde spíš jen o náčrt cca první třetiny knihy Devátá dívka a jen to, co se týká Rose. Podle mne je "kniha" První oběť zcela zbytečná. Je to takový rychlý přejezd od objevení Novoroční Doe k její identifikaci. Nicméně podrobný popis nálezu, průběhu vyšetřování, dojití identifikace a následné odkrytí vraha se uskuteční v knize Devátá dívka. Kdyby si přesto někdo chtěl tyto řádky přečíst, najdete je zde: https://docplayer.cz/3431473-Tami-hoag-prvni-obet.html?fbclid=IwAR02XurDr3FgvQ2su-9GLHeIdpzYPMTDNwHx93RWxk8lni_ZmEbSa5ebxPA#show_full_text
Zezačátku mi kniha připadala bláznivá, zvláště úvodní komunikace tří kamarádek, které se jevily jako puberťačky. Nakonec se z toho vyvinul docela zajímavý příběh. I když se příběhem měla táhnout temná dějová linka, já v tom žádný "masakr" nespatřila. Prostě obyčejný život obyčejných lidí s obyčejnými životními úskalími a jeden blázen navrch. Nic, co by mě mělo zastavit k přemýšlení, jestli se pro mne po přečtení této knihy, stane Facebook něčím nebezpečným.
Příběh z této úsměvné knihy jsem viděla jako divadelní hru. viděla jsem obě nastudované verze. První byla hrána jedenácti herci. Druhá třemi, kde hlavní roli měla Bára Hrzánová a to nemělo chybu. Kniha je proti tomu jen slabým odvarem. Helenka Součková jako osmiletá holčička odkrývá ze svého srdíčka svůj život. Je velmi upovídaná a celá kniha jakoby byla psána jedním dechem. Při čtení knihy jsem poznávala známá místa městečka "Ničín" kde Helenka s rodinou žila a kde žiji i já :)
Ze začátku jsem nechytala souvislosti, ale později se začal příběh slévat dohromady. Takže za celkové hodnocení musím říct, že to bylo pěkné. Zase se mě připomnělo, že nevíme, co se v kom skrývá. V tomto případě skončilo odkrytí hrůzné pravdy happy endem. Bylo mi líto Connora a za Tess mě mrzelo, že dokázala zapomenout na to, co jí manžel udělal. Maličká Polly zaplatila za hříchy svého otce (Johna-Paula) a tím se uskutečnila spravedlnost pro Rachel. Moc se mi líbil závěr Epilogu: "Nikdo z nás nemá tušení, jakými všemožnými směry se naše životy mohly ubírat a možná i ubírat měly. Některá tajemství by měla zůstat tajemstvím navěky".
Kniha se mi četla velice dobře, ani toho násilí tam tolik nebylo (no dobře, bylo, ale podle mně jen okrajově). Detektiv Hunter přijde na všechno :) Dávám pět hvězdiček
Toto je první kniha, kterou jsem od Kerstin Gier četla. Neříkám, že to bylo úchvatné, ale líbilo se mi to. Protože mě v poslední době začal zajímat minimalismus, líbilo se mi, jak Gerri řešila svůj plánovaný odchod z tohoto světa. Uklidila po sobě. Radost by z ní měla Margareta Magnussonová, která se touto problematikou zabývá. Co se týká samotného příběhu, tak jsem si myslela, že to takhle dopadne. Ten zubař byl přeci jenom pošuk.
Od prvních stránek jsem věděla, kdo za tím vším stojí. A jaké to bylo překvapení v samém závěru knihy, když jsem zjistila, že jsem se mýlila :) Zase mě zarazil docela velký překlep. Malá Mia si ze zoufalství ostříhala vlásky. A to až u hlavy. No a za dva měsíce na to: "vlásky se rozprostírají na hladině jako vlasy mořské víly". Pokud vím, mořské víly mají vlasy dlouhé. Tak tohle se nepovedlo. Asi bych nad takovýmito překlepy neměla moc přemýšlet. Jinak příběh se mi moc líbil, nebyl zas až tak drastický, ale co mě naučil, abych bez kabelky nevycházela z domu (úsměv). Ještě jsem si říkala, no proč tohle píše, ale ono to mělo své opodstatnění. Takže dávám plný počet hvězdiček, protože vím, že psaní je moc těžká věc a udržet všechny myšlenky v hlavě, pro pisatele, přece nejdou.
Tak nevím :) já přečetla asi 40 stránek a vůbec se mi to nelíbí. Nevím jestli mám číst dál nebo knihu odložit.
Kniha se mi moc líbila, zvláště pak konec příběhu. Jak se může cokoliv v jedné minutě změnit. Tady ve prospěch Olivie, které jsem fandila. Zajímavé bylo číst prolínání života hrdinů v rozmezí devadesáti let. Takže za mě - doporučuji. V této knize mě, co se týká osobní roviny, zaujalo nahlédnutí do Liviiny lednice. Tak to chci i já, ale zatím se mi to nedaří :)
Napínavý děj, žádná zbytečná jména, která by se pletla, prostě dobré čtení. Ale byly momenty, které bych z knihy vymazala. Pořád si nemohu zvyknout na ty násilnosti, které se v knihách popisují. Moc mě bylo líto Roba a nechápala jsem, jak mohl zapadnout do plánu experimentů. Jedna kniha mě přivedla k zamyšlení. Kolika lidem jsem v životě už podala ruku? A možná některý z nich byl vrah. Raději o tom nepřemýšlet. I v této knize se najde ponaučení do života: od nikoho si neber pohoštění, nikdy nevíš, co ti mohl namíchal do pití. A může to být velice věrohodný člověk. Asi bych už měla přestat číst takovéto knihy. Jednu hvězdičku odnímám za brutalitu.
Takové dívčí čtení. Líbilo se mi to, ale ten konec byl trochu /dost ujetý. Sám pan doktor vyhledal Denisina kluka, aby ji vyléčil. Tak tohle bych chtěla vidět v reálu :) Za to snižuji jednu hvězdičku.
V příběhu mě mátly vložené kapitoly z knihy, kterou hlavní hrdinka napsala k usvědčení pachatele. To se jí nakonec povedlo a dokonce to probíhalo cca podle scénáře knihy, o čemž vlastně nemohla vědět, když knihu psala. Byly momenty, kdy jsem se o Lindu bála, byly momenty, kdy jsem kroutila hlavou nad její naivitou. Ale ať už její role byla jakákoliv, nakonec došla svého cíle a to nejen při pátrání po vrahu své sestry. Myslím si, že tou třešinkou na dortu bylo v jejím případě obnovení vztahu s Juliánem. Doporučuji :)