ZiPur komentáře u knih
Krátké příběhy, které se zdají nesmyslné, ale přinutí přemýšlet a nahlédnout věci jinak. A také bolestivé svědectví, že pronásledování Židů provází evropskou civilizaci od jejího zrodu.
Snažila jsem se, ale nejsilnější pocit, který jsem při čtení této knihy cítila smutek ... z autorky, která zneužívá citlivá témata. Beze smyslu poskládané zraňující témata, která v konečném důsledku znevažují a urážejí ty, kteří podobné věci zažili ve skutečném životě.
Nečekané propojení životních obzorů Viktora Frankla a Terezy Martinové, zvané sv. Terezičky z Lisieux.
Knihu jsem si náhodně vybrala v knihovně, nic jsem o ni ani autorce nevěděla. A byla jsem nadšená. Líbí se mi prostor pro vlastní pochopení, pro domýšlení příběhů z jen načrtnutých charakterů. Některé pasáže jsou jednodušší, črtovité, ale celkově se mi líbí. Alegorie o moci a bezmoci slov.
Beru to tak, že je to kniha pro lidi, kteří chtějí začít a takto mi přijde fajn. Jasně, že řada věcí přemýšlejícího člověka napadne, ale na druhou stranu je zde seznam různých stránek, odkazů, kde lze najít více. Prostě dobrý úvod. Nevyděsí a nabídne, kde hledat více.
Když se člověk ohlédne za svým životem ve stáří, vzpomíná opravdu na ty nejsilnější zážitky. Vznikne mozaika, kde většina barev je křiklavých a vzájemně snad až nesourodých. Člověk by meditací nad jednotlivými střípky a jejich barvami, odlesky mohl a chtěl strávit hodiny.
Prostě jsem se nezačetla, takže jsem to po třiceti stranách vzdala.
Osvěžující povídky, které se na smrt dívají jinýma očima než většinová společnost.
Není to jednoduché kniha ke čtení, protože nastavuje nemilosrdné zrcadlo naší společnosti a také proto, že otevírá řadu myšlenek, které dlouho doznívají v mysli nebo zvou k zastavení. Rozhodně ale stojí za přečtení, i opakované.
Kniha je zajímavá pro velmi dobře vystiženou atmosféru života po obrovské ztrátě a momenty truchlení.
Proč pět hvězdiček? Protože první část knihy, kde je popsán stav člověka na hranici bolesti a smutku beroucího schopnost žít, je neobyčejný.
Někdy zdlouhavé, ale zajímavé postřehy ze života a vztahů.
Stand-up je prostě jiný žánr než knižní vyprávění ... vodopád slov nelze vměstnat na stránky, schází energie očního kontaktu, pohyb těla a grimasy. Pro mne bohužel vodopád slov, který přináší obrazy, které nejde zcela pojmout, takže nakonec unaví. Gradace se ztrácí v přívalu hmoty slov. Asi ve třetině jsem vzdala. Ale pokud bude v divadle, ráda se zajdu podívat na živou verzi.
Kniha je jemným a subtilním nahlédnutím do vztahu dvou lidí, kteří nemají nikoho jiného než sebe. Do jemného světa, ve kterém je hlavní schopnost naslouchat a respektovat druhého takový, jaký je. Nesouhlasím s oficiálním popisem vydavatele - kniha je oslavou života a odvahy nacházet a žít jemnost a lásku i tam, kde je pro druhé nemožná. Vynikající náhled do světa duševně nemocných.
Je to kniha reálná, je to kniha pravdivá a je to kniha, která stojí za přečtení.
Život se děje, život přináší věci, lidi a události, které byste si sami nevybrali, na něž Vás nikdo nepřipravil a které se musí žít. Jeden z nejhorších aspektů, pokud se rozhodnete z těchto situací a setkání neutéci? Okolí, které Vás soudí ať již vyřčeně nebo nevyřčeně, třeba jen svými představami, jak vnímat, prožívat a chovat se.
Alegorie o lidském společenství a předurčené úloze v něm síle a odvaze, která je nutná k změně předem daného osudu. Chvílemi má román pomalejší spád, ale jako celek je kompaktní. K pochopení románu je dobré znát něco o hierarchii a způsobu života včelstev.
Jemný a subtilní příběh, který nenásilně vede k zamyšlení. Četla jsem v dospělosti a potěšil a pohladil.
Čím je tato kniha jiná od jiných knih z období před a během druhé světové války? Tím, že vychází z maďarsko-československého prostředí, optikou mladé dospívající dívky a také tím, že vypovídá o pracovních koncentračních (a ne likvidačních) táborech. Velmi jemný příběh, který zároveň dokazuje, sílu a temperament a vnitřní ukázněnost hlavní hrdinky. Je vyprávěn celý příběh života a zkušenost z koncentračního tábora je v něm zařazena jaksi "mimoděk", v rámci celého životního příběhu. Atmosféra koncentračního tábora je popsána velmi civilně, bez příkras a uměleckých kliček, příkras či podtržení.