yvett239 komentáře u knih

Víc takových knih! Když si to tak vezmete, výuka (vlastně nejen) dějepisu je jedna velká dědkologie. Takže jsem se velmi ráda konečně dozvěděla také něco o významných a přitom málo známých ženách z Habsburského domu. Tuto charakteristiku narušuje vlastně jen Marie Antoinetta, místo které bych možná klidně zařadila nějakou méně známou princeznu (ačkoli mám Toničku ráda). Nebudu ale lhát, i o ní jsem se dozvěděla něco, co jsem nevěděla. Vlastně nedokážu říct, kterou z žen jsem si oblíbila nejvíc. Co si ale autor mohl odpustit, byly dokola se opakující fráze, kterým jsem se při každém dalším setkání s nimi musela pousmát. Nicméně neubraly knize na čtivosti a faktičnosti, takže jsem velmi spokojená a podobné knihy budu vyhledávat častěji.

1 16.01.2024

Na tuhle knížku jsem narazila náhodou v práci a hned jsem si řekla, jestli není o mně (přítel ve mně vidí draka plus mám ráda čokoládu). Četla se sama a děj krásně ubíhal. Moc příjemný a pohodový příběh o věkové kategorii (a pro ni), která ještě neřeší zaláskování, takže v něm má hlavní místo rodina a přátelství, což jsem strašně uvítala. Hlavní postavy byly správňácké a hned jsem si je oblíbila. A moc se mi líbily výrazy, které používala Aventurína ve chvíli, kdy ještě nechápala lidský svět (chlupaté čárky nad očima neboli obočí atd.). Zkrátka velmi roztomilé fantasy, které je tak příjemné, že vám nebude vadit, že je dětské. A měla jsem u něj permanentní chuť na čokoládu!

16.01.2024

Tahle knížka je podle mě dost podhodnocená, což je škoda.
Na první pohled mě v knihovně zaujala podle obálky a posléze podle anotace, kteráž je část poslední povídky. Povídky mám ráda, dobové zasazení do normalizačního Československa mě velmi bavilo. Četba mi vyšla na adventní čas, což bylo ideální už vzhledem k poslední povídce s názvem Vánoce.
Asi u každé povídky jsem se pousmála, u některých smála a u pár z nich místy vyloženě chechtala. Některé povídky byly takové povzdechnutí, v čemž souhlasím s uživatelem DriftBooks, ale za mě to není špatně. Hodně mě bavila absurdita doby (a její zpracování), která hraje hlavní roli snad ve všech povídkách. Nejvíc se mi líbily povídky Pražský dixieland, Slušný člověk a Vánoce.
Tuhle knížku se asi nebojím doporučit - pokud máte rádi historky ze života z předrevolučního Československa a povídka je váš žánr. Nicméně vytkla bych celkem dost chyb a překlepů.

02.01.2024

Knížka je hezký úvod pro trávení společného času s kočkou. Obsahuje zajímavosti o kočkách a zmiňuje pár slavných koček - v internetové době je ale podle mě poněkud nešťastné uvádět i informace jako počet sledujících na sociálních sítích, to se mění velmi překotně a knížka tak zbytečně ztrácí aktuálnost. To se dalo pojmout lépe.
Návody na kočičí trénink jsou vcelku polopatické, i když některé jsou podle mě popsány zbytečně složitě a zdlouhavě. Nicméně většinu z nich mám v plánu se svojí čůzí smečkou vyzkoušet. Jako úvod fajn.

1 12.12.2023

Příběh je velmi čtivý, kolikrát jsem se od něj ani nemohla odtrhnout. Často jsem ale byla zděšená, zhnusená a naštvaná - a ještě více proto, že je to pravdivý příběh. Hrozné, co se děje ještě ve 20., potažmo 21. století. Na pozadí příběhu Barbary jsem se navíc dozvěděla leccos o íránské moderní historii, o které jsem neměla ani páru.
Doporučuji přečíst tomu, kdo se zajímá o arabskou tematiku nebo kdo má rád pravdivé příběhy.

2 27.11.2023

Podepisuji komentář uživatelky Majdule a jen ho rozšířím.
Dá se říct, že jsem na Jiřím Padevětovi vyrostla (na jeho pořadu Krvavá léta jsem strávila celé gymnázium a i díky němu se tolik zajímám o historii). Tato kniha mi byla studijním materiálem a přípravou k rozhovoru, který jsem s ním vedla jakožto praktickou část absolutorijní zkoušky. Inspirovala mě k několika dobrým otázkám a o Jiřím Padevětovi jsem se z ní dozvěděla hodně nového. To, že se zrovna u rozhovoru s tak kultivovaným člověkem šetřilo na korektuře, mě ale dost mrzelo.

3 27.11.2023

Z knihy mám trochu rozporuplný pocit, protože podle mě docela hraje na city a dává pocit, že ÚPLNĚ všichni Arabové jsou stejní a že úplně všechny vztahy Evropanek s Araby musí nutně skončit stejně, takto. A to je určité zkreslení, které se mi jako absolventce publicistiky moc nelíbí. Tím určitě neříkám, že není důležité o tom psát a šířit povědomí o tomto nebezpečí - to bezpochyby je. Ale nedá mi to a kvůli tomu musím jednu hvězdičku strhnout.

3 21.11.2023

Tahle knížka se ke mně dostala na hromádce knih s arabskou tematikou, která mě zajímá. Lehkou románovou formou poskytuje vhled do arabské společnosti, při kterém zůstává rozum stát - a to jde o tu nejprivilegovanější společenskou vrstvu! Je zajímavé vidět, že tamější ženy řeší podobné problémy jako my, ale k tomu mají ještě svoje mnohem nerovnější postavení ve společnosti, skoro žádná práva a tak dále.
Překlad místy pokulhává, děj není tolik čtivý a strhující jako v jiných knihách, ale pokud se zajímáte o arabskou společnost, za přečtení stojí.

1 21.11.2023

Od knížky jsem neměla přehnaná očekávání, chtěla jsem se pobavit. To se mi splnilo. Oceňuji otevřenost autorky v popisování trapnosituací, nicméně, jak už název i anotace napovídají, klenot s hlubokým přesahem od Panny nečekejte. Já si ale myslím, že mnohdy úplně stačí vědět, že v tom nejste samy. :)
PS: Na hitlerka si od té doby s úsměvem vzpomínám takřka pravidelně.

1 21.11.2023

Touto knihou jsem se s autorkou seznámila. Jednak mě zaujala obálka, jednak jsem chtěla vědět, jak píše držitelka Nobelovy ceny (neboť jsem asi ještě žádného držitele Nobelovky nečetla). A kromě toho mám ráda povídky (hlavně tedy od Maupassanta), tak jsem si chtěla rozšířit obzory. Povídky byly bizarní, podivné, znepokojivé... a takto napoprvé jsem vlastně nevěděla, co si o nich mám myslet. Vždycky jsem po dočtení měla svůj šokovaný WTF výraz, až se mě nezřídka kdy okolí zeptalo, co se mi stalo. :D Nejvíc mě bavily Zavařeniny. Souhlasím s ostatními komentáři, že třeba Transfugium by bylo zajímavé rozpracovat do většího celku. Sci-fi mám ráda, takže bych si ho i ráda přečetla.

Jak to tak vnímám po roce od přečtení, asi si to v budoucnu přečtu ještě jednou, protože za jedno přečtení jsem si komplexní názor zkrátka utvořit nedokázala.

3 21.11.2023

(SPOILER) Tahle kniha neobsahuje objevné a nové informace. Jde spíš o pěkné shrnutí věcí, kterých by si ženy mohly až měly být vědomy, třeba aby si více vážily samy sebe a znaly svou hodnotu. Přečetla jsem si ji na základě doporučení od kamarádky a v porozchodové době mi dost sedla. Nejednu věc jsem si na jejím základě uvědomila.

Níže vypisuji rady, které ve mně nejvíce zarezonovaly:
Pokud se žena hned zítra vzdá všeho, jen aby mohla být s mužem, kterého miluje, pak nemyslí na pozítří.
Pokud si sama necení toho, kým je a co může nabídnout, nelze čekat, že si toho bude cenit někdo jiný.
(Pokud je vážně připravená vzdát se všeho kvůli muži, kterého miluje, pak žije ve špatném století.)

Nedávám plný počet hvězd, snad proto, že to zase takový poklad není a asi bych se bez ní obešla. Nicméně třeba po tom rozchodu je fajn do sebe cpát věci, které vám pomůžou v přemýšlení a uvědomování si. Takže třeba pro takovýhle případ opravdu mohu doporučit.

1 07.05.2023

Jak bych knihu popsala jedním slovem? Divnokniha. To ale nutně nemusí být špatně.
Chtěla jsem vyzkoušet něco zvláštního, už název to sliboval. Kniha obsahuje velmi naturalistické popisy, dost jadrná slova, místy mi připomínala pomalu porno, ale obsahuje i některé zajímavé myšlenky, třeba:
"Ta paní byla dědečkova paní. Paní nikdy nemůže být ženou a naopak. Babička byla ženou."
Musím říct, že jazyk autorky mě opravdu zaujal. Dokáže vymyslet neotřelá a zajímavá přirovnání jako třeba:
"Vidím se se všemi orgány nezbytnými pro život, hebkým fialovým mozkem, krkem jako píšťalou, hladkým na omak, břichem plným generálů a každoměsíčních bitev, srdcem, brzlíkem a játry, pohlavními orgány, čistými jako sklo. Vidím se s čelem tvrdým jako kamenný dům, s prsty, které dokážou vnímat. Vidím své rty a usmívám se."
Styl celé knihy mi hodně připomínal Nemilovaná - z deníku sedmnáctileté Perly Sch. od Lustiga. Tato knížka se mi ale líbila víc než Nemilovaná. Obě knihy jsem ale pochopila podobně málo.

Na závěr: Nemůžu říct, že se mi kniha líbila, ale nemůžu ani říct, že se mi nelíbila. Byla zajímavá. Někdy se k ní možná i vrátím a zkusím pochopit nepochopené. Uvidíme. Určitě ale zkusím i jiné knížky autorky.

4 16.10.2022

Zvažovala jsem, jestli dát 3 nebo 4 hvězdičky. Dávám 4, i když přiznávám, že moje hodnocení je citově zabarvené.
Byla to první knížka, kterou jsem četla po rozchodu. Sáhla jsem po ní jako po oddychovce, u které se zasměju. Trefa do černého, výborně jsem se bavila.
Mel a její kamarádky mají velký smysl pro humor a moc se mi líbilo, jak drží spolu. Přesně takhle mě držely moje kamarádky, takže jsem se v Mel i trochu viděla. Všechny Meliny eskapády včetně #PeroVeTme byly popsány tak vtipně, že hrozí reálné nebezpečí hlasitého smíchu v MHD. Vyzkoušeno za vás.
Pravda, není to žádný literární klenot, na 5 hvěždiček to nemá. Čtivé, děj odsejpal, výborné hlášky, správně ztřeštěná skupina kamarádek v popředí. Kniha pomůže i v období po rozchodu. Doporučuji.

5 16.10.2022

Nebudu přehánět, když napíšu, že mě kniha dost ovlivnila. Hodnocení píšu s odstupem pár měsíců.
Knihu jsem četla letos v březnu-dubnu. Byla jedním dílem skládačky, proč jsem ukončila dlouholetý vztah, ve kterém jsem nebyla spokojená. Popisy toho, jak Barack svou ženu ve všem podporoval a byl jí oporou, i když toho měl sám dost, mi nejednou vehnaly do očí slzy. Uvědomila jsem si, že i já si takovou podporu od partnera zasloužím. Jestli mají aspoň z půlky tak krásný vztah, jaký je v knize popisován, vyhráli oba životní loterii.
Ke knize: je napsaná velmi příjemně a čtivě. Ačkoliv jsem se toho o Michelle dočetla hodně, nic z toho mi nepřišlo zbytečné a byly to relevantní dílky skládačky.
Kniha se mi opravdu moc líbila a mohu ji doporučit. Inspirativní.

12 16.10.2022

Bylo krásné ještě jednou se začíst do světa Měsíčních kronik a dozvědět se pár dalších střípků o mých oblíbených postavách. Ale snad každá povídka by klidně mohla být delší. :)
A teď po dočtení jsem smutná, protože už žádné další pokračování Měsíčních kronik není. A já si je zamilovala.
K ukončení příběhu Scarlet + Vlk bych řekla: Konečně! To prostě potřebujete vědět a na konci Winter to nebylo. Bylo to očekávatelné, samozřejmě.
K povídkám nemám výhrad, určitě stojí za přečtení. Ale až po Winter! Samostatně asi nezaujmou, fungují vcelku se sérií.

3 16.08.2022

(SPOILER) A je to tady, hodnocení závěru úžasné série. Měsíční kroniky jsem si velmi, ale opravdu velmi zamilovala, ačkoliv už nepatřím do cílovky a YA jsem nikdy nehltala po tunách, nýbrž jsem si vybírala. Takže asi nikoho nepřekvapí, že asi od půlky jsem chodila po světě a skoro na potkání říkala, že nechci, aby to skončilo, že to miluju. Miluju ty postavy. A miluju ten svět. A autorka se tím zařadila mezi mé oblíbené.

Rozhodla jsem se dát 4 hvězdičky, protože Scarlet a Cress byly nejlepší díly série (zaslouženě 5 hvězd a dala bych klidně šestou, minimálně u Cress) a tady mám několik výhrad.
Jak píše Lenka.Vílka, Winter jako její osobní příběh měla málo prostoru, nebo míň než kolik mít mohla a kolik si zasloužila (ale jo, je pravda, že dost o ní bylo i v Nejkrásnější). Žádnou postavu nešlo na dlouho odstavit, jako to bylo u Scarlet ve 3. díle, bylo to vyřešené tím, že byl každou chvíli někdo v zajetí a zázrakem to přežil. Kapánek překombinované, ale jo, napětí to udržovalo. Nejlepší řešení by bylo Winter 1 o Winter a Winter 2 o revoluci.
Některé události byly celkem očekávatelné (Maha - už vzhledem k tomu, že vlastně v každém díle někomu zemřel blízký rodinný příslušník, ale Winter už neměl umřít kdo), ale některé mě zase hodně překvapily. To bylo hezky vyvážené, takže nemám výhrad.
Za další - chudák Vlk. Hrozné, co mu udělali, ale přišlo mi, že se z toho "dostal" nějak moc jednoduše, trochu neuvěřitelné.
Konec byl už takový moc poklidný na to, co se dělo prakticky celou knihu. Byla jsem hrozně překvapená, když revoluce skončila někdy v 91 % (čtu na čtečce, tak nevím strany) a potom se řešilo, co bude po ní. Jo, bylo to potřeba, ale už se to trochu vleklo.
A můj největší problém - Levaninu smrt (to snad ani není spoiler, to snad čeká každý, že tahle ježibaba zkape) jsem teda čekala velkolepější, nebo spíš velkolepěji popsanou. Ano, hodně napínavý mentální boj, ale (dobře, radši zaškrtávám políčko spoiler) pak se vystřelí a až po nějaké době se dozvíte, že je teda vážně mrtvá? To mě až naštvalo, zklamalo. Dalších několik stran jsem s hrůzou očekávala, jestli na nás odněkud nevykoukne.

Jsem ráda, že existuje ještě povídková kniha Hvězdy nad hlavou, protože některé postavy (třeba Scarlet s Vlkem) tady mají ten konec až moc otevřený. Zároveň jsem strašně ráda, že jsem sérii četla už v době, kdy už byly na světě všechny díly a nemusela jsem čekat na další, protože bych dost možná onemocněla měsíční nemocí. :)

Suma sumarum, celou sérii hodnotím 5 hvězdičkami s přehledem. Miluju ji. Miluju. Vůbec nevylučuju, že se k ní někdy moc ráda vrátím, když se budu chtít vrátit za svými zamilovanými postavami. A nebyly to jen ty hlavní jako Cinder, Scarlet, Cress, Winter, Iko, Kai, Vlk, Thorne, (Jacina zas tolik nežeru, #teamThorne), ale moc jsem si oblíbila třeba i Torina. Levana byla dokonalá padouška, ale nesnáším ji. :)
(Když už jsem u toho, 2. místo v nejodpornějším charakteru obsadil s přehledem Aimery Park, 3. místo Sybil Mira a bramborovou medaili bych dala Adri. Channary je mimo, ale byla by asi na 2.-3. místě.)

Prostě čtěte. Doporučuju.

5 22.01.2022

(Dlouho jsem přemýšlela, co napsat do hodnocení. Teď už jsem v půlce Winter.)

Z mého pohledu je rozhodně důležité si tuto knihu přečíst před Winter.

Abych byla fér k ostatním dílům série, které byly lepší (Scarlet a Cress), dávám 4 hvězdičky. Je pravda, že toho patnáctiletého platonického toužení (jak píše Chytuš) tam bylo asi kapánek zbytečně moc. Jinak to ale bylo výborné. Na výlet do Levanina vnitřního světa jsem se těšila celou sérii a vůbec mě nezklamal. Už od seznámení s Levanou jsem v její postavě viděla obrovský potenciál.
Od začátku bylo pro mě lehké představit si Levanu jako nepopsaný list, jako patnáctiletou princeznu, která zná jen ústrky. Bylo mi jí hrozně líto a její mladší já jsem si oblíbila. Pak to začala rozjíždět a já ji postupně začala nenávidět ještě víc než při četbě předchozích dílů (před četbou této knihy stejně nikdo nemůže čekat nic jiného). Některým jejím činům a motivacím se dalo porozumět, později jsem už jen nevěřícně a s odporem kroutila hlavou. Z postav jsem si nejvíc oblíbila Evreta a Solstice. A Channary, tu jsem nenáviděla snad na první "pohled". Ta je ještě neuvěřitelnější než Levana.
Zamrzelo mě, že knížka nebyla delší. Myslím, že by ještě bylo co o Levaně napsat a stále by to nenudilo. Zkrátka každý díl Měsíčních kronik by mohl být delší, jak je to dobré a strhující.

2 10.12.2021

Já věděla, že bude problém s nedostatkem hvězdiček. :D Cinder jsem ohodnotila 4/5, Scarlet 5/5, ale co teď, když Cress je ještě o chlup lepší?

Říkala jsem si, jak si autorka poradí s přibýváním hlavních postav a tedy i linek, a poradila si fikaně. Od Scarlet jsme si pomyslně odpočinuli (ale bojím se o ni), abychom mohli poznat Cress. Tu jsem si zamilovala, roztomilou mimoňku. Přestávám řešit, koho mám ráda víc a koho míň, všichni hlavní hrdinové jsou osobití, skvělí a strašně mě baví. Koho jsem si ale extra oblíbila, protože jsme ho mohli poznat takřka dokonale, je Carswell Thorne. Jedna ukázka za všechny:

„Vítejte na palubě Zvonečníku, Vaše Vznešenosti. Kapitán Carswell Thorne, k vašim službám.“ Uklonil se.
Kai se zamračil. „Jo, vás poznávám.“
„Skutečně?“ Jeho úsměv se ještě víc rozšířil a muž šťouchl loktem do dívky. „Poznává mě.“

Tady jsem se rozchechtala, živě jsem si Carswellův samolibý úsměv a celou tu scénu představila. Elegance asi jako Jack Sparrow. :D
Co jsem ale doteď nepochopila - proč mu Cress pořád vyká. Vzhledem k tomu, že jsou asi o tři roky od sebe mi to přijde úsměvné, ale asi chápu, jaký pocit to má navozovat. Nicméně víc by mi to sedělo do situace, kdy je Thorne o dost starší než Cress, ale to by asi nebylo moc YA.

Seznámení s Winter mě navnadilo, jsem na ni zvědavá. A vůbec jsem zvědavá, jaké další zvraty se na nás chystají v dalším díle. Naštěstí jsem na poslední chvíli zjistila, že Nejkrásnější - Příběh Levany je lepší číst před Winter. Takže pozor na to. :)

4 06.11.2021

Myslím, že málokdy se stane, že by byl druhý díl lepší než ten první. V případě Měsíčních kronik tomu (alespoň u mě) tak je.
Jako čtenáři Hry o trůny a Osmého života pro Brilku, kde je vícero linek, mi vyhovovalo, že se k Cindeřině lince přidala ta Scarletina a že se střídaly.
Ještě pořád se nemůžu rozhodnout, jestli mám raději Cinder nebo Scarlet, ale asi u mě (zatím) vede druhá jmenovaná. V pomyslném souboji mezi Kaiem a Vlkem to je jednoznačně Vlk, i když Kaiova postava se v druhém díle taky poněkud víc prokreslila a nabyla plastičnosti. Carswell Thorne je super bonus, ten mě taky hrozně baví. :D Na konci byl i malý vhled k Levaně, který mě navnadil na jistě zajímavou knihu právě o ní (na ten se extra těším už od půlky Cinder).
Co musím přiznat, romantických scén bylo v druhém díle více než v prvním, čímž se Scarlet více blížila young adult, ale dle mě to pořád bylo v normě a nepřišlo mi to nějak extra těžkopádně naivní, nýbrž docela milé.
Hodnotím o hvězdičku víc než Cinder, jsem zvědavá na Cress, kde už mám rozečtený začátek. Protože jak konec Cinder, tak konec Scarlet je tak otevřený, že mi to nedalo a hned ten den jsem začala číst díl třetí. :)

6 11.10.2021

K téhle knize, vlastně k celé sérii, jsem se dostala vcelku náhodou. Z žánru YA už si vybírám pečlivěji, protože z cílovky jsem už odrostla. Ale tohle se mi tak líbilo!

Spojení sci-fi a pohádek, což mám obojí ráda, je perfektní nápad. Taky se řadím do skupiny lidí, co disneyovskou Popelku jako postavu tolik nemusejí, ale Cinder si mě získala. Princ mi bohužel přišel docela plochý. Ale bez mučení přiznám, že i jeho jsem si oblíbila. Dále bych vypíchla samozřejmě Iko, tu miluju. :D V mnohém mi připomněla mého nejoblíbenějšího robota Marvina ze Stopařova průvodce galaxií.
Jsem moc ráda, že jeden díl série je i o Levaně, to je postava s velkým potenciálem mít za sebou zajímavý příběh. Bude jako Maleficent?

Co bych ale knížce vytkla - na začátku mi velmi chybělo nějaké uvedení do toho světa. Proč jsou kyborgové bráni jako něco horšího než lidi, když by přitom měli díky svým vylepšením potenciál být naopak na výši. I proto mi úplný začátek nepřišel tak čtivý a chvíli jsem dokonce zvažovala, že bych knihu odložila.
Autorce odpouštím i to, že konec je strašně prvoplánově nutící ihned otevřít další díl. Kdyby to nebyla série, kde se Cindeřin příběh bude rozvíjet i nadále, s takto uspěchaným koncem-nekoncem bych měla velký problém.

No tak jdu začít číst Scarlet. Jsem zvědavá, kterou princeznu bude mít za předlohu ona. :)

5 18.09.2021