yvett239
přečtené 86
Drak s čokoládovým srdcem
2019,
Stephanie Burgis
Na tuhle knížku jsem narazila náhodou v práci a hned jsem si řekla, jestli není o mně (přítel ve mně vidí draka plus mám ráda čokoládu). Četla se sama a děj krásně ubíhal. Moc příjemný a pohodový příběh o věkové kategorii (a pro ni), která ještě neřeší zaláskování, takže v něm má hlavní místo rodina a přátelství, což jsem strašně uvítala. Hlavní postavy byly správňácké a hned jsem si je oblíbila. A moc se mi líbily výrazy, které používala Aventurína ve chvíli, kdy ještě nechápala lidský svět (chlupaté čárky nad očima neboli obočí atd.). Zkrátka velmi roztomilé fantasy, které je tak příjemné, že vám nebude vadit, že je dětské. A měla jsem u něj permanentní chuť na čokoládu!... celý text
Pražský dixieland
2016,
Jan Stavinoha
Tahle knížka je podle mě dost podhodnocená, což je škoda. Na první pohled mě v knihovně zaujala podle obálky a posléze podle anotace, kteráž je část poslední povídky. Povídky mám ráda, dobové zasazení do normalizačního Československa mě velmi bavilo. Četba mi vyšla na adventní čas, což bylo ideální už vzhledem k poslední povídce s názvem Vánoce. Asi u každé povídky jsem se pousmála, u některých smála a u pár z nich místy vyloženě chechtala. Některé povídky byly takové povzdechnutí, v čemž souhlasím s uživatelem DriftBooks, ale za mě to není špatně. Hodně mě bavila absurdita doby (a její zpracování), která hraje hlavní roli snad ve všech povídkách. Nejvíc se mi líbily povídky Pražský dixieland, Slušný člověk a Vánoce. Tuhle knížku se asi nebojím doporučit - pokud máte rádi historky ze života z předrevolučního Československa a povídka je váš žánr. Nicméně vytkla bych celkem dost chyb a překlepů.... celý text
Dcery Habsburků na cizích trůnech
2001,
Friedrich Weissensteiner
Víc takových knih! Když si to tak vezmete, výuka (vlastně nejen) dějepisu je jedna velká dědkologie. Takže jsem se velmi ráda konečně dozvěděla také něco o významných a přitom málo známých ženách z Habsburského domu. Tuto charakteristiku narušuje vlastně jen Marie Antoinetta, místo které bych možná klidně zařadila nějakou méně známou princeznu (ačkoli mám Toničku ráda). Nebudu ale lhát, i o ní jsem se dozvěděla něco, co jsem nevěděla. Vlastně nedokážu říct, kterou z žen jsem si oblíbila nejvíc. Co si ale autor mohl odpustit, byly dokola se opakující fráze, kterým jsem se při každém dalším setkání s nimi musela pousmát. Nicméně neubraly knize na čtivosti a faktičnosti, takže jsem velmi spokojená a podobné knihy budu vyhledávat častěji.... celý text
Inteligentní hry pro vaši kočku
2020,
Helen Redding
Knížka je hezký úvod pro trávení společného času s kočkou. Obsahuje zajímavosti o kočkách a zmiňuje pár slavných koček - v internetové době je ale podle mě poněkud nešťastné uvádět i informace jako počet sledujících na sociálních sítích, to se mění velmi překotně a knížka tak zbytečně ztrácí aktuálnost. To se dalo pojmout lépe. Návody na kočičí trénink jsou vcelku polopatické, i když některé jsou podle mě popsány zbytečně složitě a zdlouhavě. Nicméně většinu z nich mám v plánu se svojí čůzí smečkou vyzkoušet. Jako úvod fajn.... celý text
Byla jsem íránskou princeznou
1998,
Sara Harris
Příběh je velmi čtivý, kolikrát jsem se od něj ani nemohla odtrhnout. Často jsem ale byla zděšená, zhnusená a naštvaná - a ještě více proto, že je to pravdivý příběh. Hrozné, co se děje ještě ve 20., potažmo 21. století. Na pozadí příběhu Barbary jsem se navíc dozvěděla leccos o íránské moderní historii, o které jsem neměla ani páru. Doporučuji přečíst tomu, kdo se zajímá o arabskou tematiku nebo kdo má rád pravdivé příběhy.... celý text
Pod tíhou historie
2016,
Jiří Padevět
Podepisuji komentář uživatelky Majdule a jen ho rozšířím. Dá se říct, že jsem na Jiřím Padevětovi vyrostla (na jeho pořadu Krvavá léta jsem strávila celé gymnázium a i díky němu se tolik zajímám o historii). Tato kniha mi byla studijním materiálem a přípravou k rozhovoru, který jsem s ním vedla jakožto praktickou část absolutorijní zkoušky. Inspirovala mě k několika dobrým otázkám a o Jiřím Padevětovi jsem se z ní dozvěděla hodně nového. To, že se zrovna u rozhovoru s tak kultivovaným člověkem šetřilo na korektuře, mě ale dost mrzelo.... celý text
Ztracené
2015,
Eva Urbaníková
Z knihy mám trochu rozporuplný pocit, protože podle mě docela hraje na city a dává pocit, že ÚPLNĚ všichni Arabové jsou stejní a že úplně všechny vztahy Evropanek s Araby musí nutně skončit stejně, takto. A to je určité zkreslení, které se mi jako absolventce publicistiky moc nelíbí. Tím určitě neříkám, že není důležité o tom psát a šířit povědomí o tomto nebezpečí - to bezpochyby je. Ale nedá mi to a kvůli tomu musím jednu hvězdičku strhnout.... celý text
Děvčata z Rijádu
2008,
Rajaa Alsanea
Tahle knížka se ke mně dostala na hromádce knih s arabskou tematikou, která mě zajímá. Lehkou románovou formou poskytuje vhled do arabské společnosti, při kterém zůstává rozum stát - a to jde o tu nejprivilegovanější společenskou vrstvu! Je zajímavé vidět, že tamější ženy řeší podobné problémy jako my, ale k tomu mají ještě svoje mnohem nerovnější postavení ve společnosti, skoro žádná práva a tak dále. Překlad místy pokulhává, děj není tolik čtivý a strhující jako v jiných knihách, ale pokud se zajímáte o arabskou společnost, za přečtení stojí.... celý text
Bizarní povídky
2020,
Olga Tokarczuk
Touto knihou jsem se s autorkou seznámila. Jednak mě zaujala obálka, jednak jsem chtěla vědět, jak píše držitelka Nobelovy ceny (neboť jsem asi ještě žádného držitele Nobelovky nečetla). A kromě toho mám ráda povídky (hlavně tedy od Maupassanta), tak jsem si chtěla rozšířit obzory. Povídky byly bizarní, podivné, znepokojivé... a takto napoprvé jsem vlastně nevěděla, co si o nich mám myslet. Vždycky jsem po dočtení měla svůj šokovaný WTF výraz, až se mě nezřídka kdy okolí zeptalo, co se mi stalo. :D Nejvíc mě bavily Zavařeniny. Souhlasím s ostatními komentáři, že třeba Transfugium by bylo zajímavé rozpracovat do většího celku. Sci-fi mám ráda, takže bych si ho i ráda přečetla. Jak to tak vnímám po roce od přečtení, asi si to v budoucnu přečtu ještě jednou, protože za jedno přečtení jsem si komplexní názor zkrátka utvořit nedokázala.... celý text
Panna
2015,
Radhika Sanghani
Od knížky jsem neměla přehnaná očekávání, chtěla jsem se pobavit. To se mi splnilo. Oceňuji otevřenost autorky v popisování trapnosituací, nicméně, jak už název i anotace napovídají, klenot s hlubokým přesahem od Panny nečekejte. Já si ale myslím, že mnohdy úplně stačí vědět, že v tom nejste samy. :) PS: Na hitlerka si od té doby s úsměvem vzpomínám takřka pravidelně.... celý text
Jak hacknout zlomené srdce
2020,
Kristin Rockaway
Zvažovala jsem, jestli dát 3 nebo 4 hvězdičky. Dávám 4, i když přiznávám, že moje hodnocení je citově zabarvené. Byla to první knížka, kterou jsem četla po rozchodu. Sáhla jsem po ní jako po oddychovce, u které se zasměju. Trefa do černého, výborně jsem se bavila. Mel a její kamarádky mají velký smysl pro humor a moc se mi líbilo, jak drží spolu. Přesně takhle mě držely moje kamarádky, takže jsem se v Mel i trochu viděla. Všechny Meliny eskapády včetně #PeroVeTme byly popsány tak vtipně, že hrozí reálné nebezpečí hlasitého smíchu v MHD. Vyzkoušeno za vás. Pravda, není to žádný literární klenot, na 5 hvěždiček to nemá. Čtivé, děj odsejpal, výborné hlášky, správně ztřeštěná skupina kamarádek v popředí. Kniha pomůže i v období po rozchodu. Doporučuji.... celý text
Je hlína k snědku?
2006,
Jakuba Katalpa (p)
Jak bych knihu popsala jedním slovem? Divnokniha. To ale nutně nemusí být špatně. Chtěla jsem vyzkoušet něco zvláštního, už název to sliboval. Kniha obsahuje velmi naturalistické popisy, dost jadrná slova, místy mi připomínala pomalu porno, ale obsahuje i některé zajímavé myšlenky, třeba: "Ta paní byla dědečkova paní. Paní nikdy nemůže být ženou a naopak. Babička byla ženou." Musím říct, že jazyk autorky mě opravdu zaujal. Dokáže vymyslet neotřelá a zajímavá přirovnání jako třeba: "Vidím se se všemi orgány nezbytnými pro život, hebkým fialovým mozkem, krkem jako píšťalou, hladkým na omak, břichem plným generálů a každoměsíčních bitev, srdcem, brzlíkem a játry, pohlavními orgány, čistými jako sklo. Vidím se s čelem tvrdým jako kamenný dům, s prsty, které dokážou vnímat. Vidím své rty a usmívám se." Styl celé knihy mi hodně připomínal Nemilovaná - z deníku sedmnáctileté Perly Sch. od Lustiga. Tato knížka se mi ale líbila víc než Nemilovaná. Obě knihy jsem ale pochopila podobně málo. Na závěr: Nemůžu říct, že se mi kniha líbila, ale nemůžu ani říct, že se mi nelíbila. Byla zajímavá. Někdy se k ní možná i vrátím a zkusím pochopit nepochopené. Uvidíme. Určitě ale zkusím i jiné knížky autorky.... celý text