Yokolobuna komentáře u knih

No né!!! Další Supermanův origin... to se nám to editoři DCKK panečku vytáhli. Muž z oceli není hrozná komiksová kniha, ale ani kdovíjak objevná. Start Supermana tak jak je zpracovaný v předešlé knize série – Utajený počátek – se mi líbil nesrovnatelně více a to ve všech ohledech. Muž z oceli tak působí prostě zbytečně.

Teď na chvíli pominu fakt, že DCKK trestuhodně opomíjí některé DC charaktery a seká jednu knihu s Batmanem a Supermanem za druhou. V tomhle případě navíc v podobném příběhu, Na svůj věk není Muž z oceli úplně hloupý a v některých momentech funguje vcelku obstojně, některé postavy dostávají trochu jiný charakter, což však není automaticky pozitivum.

John Byrne tak například z Lois udělal prakticky nesnesitelnou semetriku, která více než sympatickou reportérku připomíná vychrtrlou Cruelu pištící na všechno a na všechny. Komornější atmosféra jednotlivých sešitů Supermanovi vcelku sedí, fajn momenty se točí zejména kolem Supermanova dvorního padoucha Lexe Luthora a začínajícího parťáka Batmana (ten však zjevně neumí moc počítat mrtvoly). Závěrečný šestý je však vyloženě nepovedený a místo zajímavého finále nám Byrne naservíroval rádoby emotivní vysvětlovačku, která je ale v případě tak provařené postavy absolutně o ničem.

Osobně mi příliš nesedí ani kresba s tlumenou barevnou paletou. Vlastně nevím, jestli je záměrně "retro", nebo se podobným stylem komiksové knihy koncem 90. let kreslily. Nic to však nemění a tom, že mi tento styl prostě nevoní.

Musím uznat, že mne překvapil první příběh se Supermanem, jehož původ sahá až k počátku 2. světové války. Ten byl totiž i přes značnou naivitu vlastně celkem povedený a na rozdíl od většiny těchhle letitých bonusů jsem si u něj nechtěl vydloubat oči. Všechna čest!

Koupeno v roce 2017 v rámci předplatného celého DC komiksového kompletu za 229,-.

Zkráceně? Další origin Supermana s nic moc kresbou i nápady. Není ani tak špatný, jako spíše zbytečný. První krůčky nejmocnějšího hrdiny světa jsou daleko lépe zmáknuté v Utajeném počátku (5. díl DCKK).

Hodnocení na DK v době přečtení: 77 %; Moje hodnocení: 60 % jako 42. hodnotící.

7 30.12.2019

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2019 – "13. Kniha autora jehož jméno i příjmení začíná na stejné písmeno" (Touto knihou jsem 2. 12. 2019 splnil svojí první Čtenářskou výzvu jako 1129. čtenář. Příští rok jedeme znovu!)

Rudá mez má jeden zásadní problém. Dorazila k nám s tím nejhorším překladem, jaký jsem zatím v literatuře viděl. Práci překladatele Jana Pavlíka lze při zapojení veškeré slušnosti a i přes velký respekt, který k překladatelům chovám, označit přinejlepším za "jen" špatnou.

Překlad je těžkopádný. Ve větách občas úplně chybí slova, jindy jsou zase slovní obraty používány zcela nevhodně a nepřirozeně. Jako by překladatel absolutně postrádal cit pro jazyk a větnou skladbu. Slova se opakují i v rámci jedné věty a někdy je z toho takový chaos, že ani pozorný čtenář nebude vědět, která bije.

Před Rudou mezí jsem četl knihu Hawksmoore, psanou z velké části ve staročeštině, a té jsem rozuměl mnohdy lépe než některým zvlášť vypečeným částem Drakova militantního sci-fi. Zejména první nejrozsáhlejší kapitola z operace "Aktivní kryt" je přeložená/napsaná tak blbě, že jsem měl problém alespoň rámcově pochopit, co kerá postava zrovna dělá a kde se vůbec nachází.

Anotace je trochu zavádějící. Jev Rudé meze, tedy stavu, kdy vojákům z utrpení války prostě švihne v kebuli a oni pak mají tendenci postřílet půlku galaxie, není ani zdaleka hlavním tématem. Drake s touto myšlenkou vlastně skoro vůbec nepracuje, místo toho servíruje military scífko s vesmírnými mariňáky střežícími civilisty a to, že se někdo blíží Rudé mezi jen tak mimoděk prohodí. Akční scény přitom absolutně nezvládá a to i když si odmyslím již tolikrát přetřásaný překlad.

Jenže Rudá mez nakonec není úplně odpadní kniha. Nepřítel v podobě vražedné přírody je neskutečně atraktivní a za Drakovým neohrabaným vyprávěcím stylem se skrývají skutečně zábavné momenty. Někteří z počátku absolutně zaměnitelných výsadkářů nakonec jakýs takýs charakter získají. Jejich osud vám tak nebude úplně ukradený i když slzičku uroní asi jen skutečně velký cíťa. Obstojný je i samotný závěr. Výsledek tak působí jako sice nadějné, ale špatně napsané, a ještě hůře přeložené sci-fi, které se i podle zdejšího hodnocení v Česku příliš nechytlo.

Zakoupeno v roce 2019 v kompletu 27 knih za celkovou cenu 2200,- od prodejce na internetu.

Zkráceně? Rudá mez je při nejlepší vůli trochu nadprůměrné sci-fi s atraktivním zasazením a tématem člověk vs. vražedná příroda. Místy skutečně úděsný překlad knihu bohužel sráží do podprůměru. Trochu mě děsí, že Jan Pavlík je podepsán i pod překladem Hyperionu, který si chci rozhodně přečíst.

Hodnocení na DK v době přečtení: 67 %; Moje hodnocení: 40 % jako 7. hodnotící.

7 02.12.2019

Z počátku mě civilnější nahlédnutí do životu superhrdinů nevadilo a měl jsem pocit, že by tenhle kousek mohl v mých očích překročit stín zdejšího hodnocení.

Pocit však postupně nenávratně vymizel a 72 % je ještě velkorysá známka. Waidovi to bohužel ustřelilo. A ne jednou. Možná to myslel s postavou Black Canary dobře, ale místo vydobytí lepší pozice pro superhdrinky celý komiks jen prudérně fňuká a neustále omílá jací byli v JSA borci. Když tak Canary přijde o hlas, budete slavit (bohužel jen pár stránek).

Nemohu mu odpustit ani návrat snad nejhorší postavy z DC (ano Luskači, na tebe koukám), se kterou je každý panel takové malé martyrium. Tenhle trapný cápek, kterému z pusy padá jedno lejno za druhým za doprovodu neustálého luskání prsty, by měl navždy zmizet v propadlišti komiksových dějin. No a "Flash na kolečkách" sklouzává k rozhodně nechtěné a nevkusné parodii.

Všiml jsem si i velkého množství chyb a nelogičností z nichž některé má na svědomí překladatel, jiné rovnou autoři. Třeba Atom si v jednom místě zoufá, že nemá nástupce, přitom se již o pár desítek stránek nazpět objevil. Na jiných místech události vůbec nesedí časově.

Ze slova "jejda" jsem nedávno rostl u Dvojitého kříže. Z nějakého důvodu si i překladatel JLA usmyslel, že "jejda" je přesně tím slovem, čím by měli postavy komentovat vše od překvapení po zděšení. No a Jackie Robinson je chlap... takže zjevně nejen Aquaman, ale i překladatel netuší, o koho jde.

Naneštěstí JLA drhne i v základních aspektech dobrého komiksu. Příběh je sám o sobě relativně plochý. Velkou parádu nepředvádí ani padouši. Někteří se tu na pár stránek mihnou, jen aby byly záhy uloženi na neurčito k ledu. Rádoby hlavní záporák první části příběhu a jeho motivace (pokud tedy nepočítáme samotný Locus) působí jako sešitý horkou jehlou, což ostatně platí prakticky pro celou druhou polovinu knihy.

Vyloženě spásná není ani kresba, která je ve svých detailnějších záběrech sice funkční, jindy naopak sjíždí po skluzavce do bazénku průměrnosti, kde se již mrcasí prakticky všechny zbývající aspekty knihy.

Bonusový příběh je pak taková přihlouplá superhrdinská verze pohádky o veliké řepě. Na rozdíl od některých jiných bonusových hrůz má alespoň obstojný námět, který však již klasicky padá na obličej svým úděsným provedením. Ani tentokrát však bonus nebyl zásadním způsobem v hodnocení zohledněn.

Koupeno v roce 2017 v rámci předplatného celého DC komiksového kompletu za 229,-.

Zkráceně? Nemastný, neslaný komiks, který servíruje špatně napsané postavy v průměrném příběhu i (většinou) kresbě. Přečíst se to dá, snaha o prokreslení některých postav nevychází vždycky na prázdno, ale sem tam jedna vlaštovka jaro vážně nedělá. Celkově patří tenhle kousek k vůbec tomu nejhoršího z dosavadních čtrnácti přečtených knih DCKK... a to mám druhou část ještě před sebou.

Hodnocení na DK v době přečtení 72 %; Moje hodnocení 55%

7 05.02.2019

První z knih o vzestupu Vespasiána k moci má pár mušek. Nejdříve ale budu chválit. Fabbri moc dobře rozumí tomu, o čem píše (nebo o tom alespoň umí přesvědčit) a nenásilně seznamuje čtenáře s detaily života ve starověkém Římě, jeho architektuře, ale i způsobu válčení obávaných legionářů. V tomto kontextu byl nepochopitelný pouze moment, kdy se Vespasián modlí k řeckému bohu Poseidónovi (jak k tomu přijde Neptun?).

Samotný příběh, vycházející s doložených událostí, plný politického pletichaření a zrad dokáže skvěle zabavit. Kniha se čte velice dobře, postavy mají jistou vnitřní logiku a hluché místo prakticky nenajdete. Některé dějové veletoče však přeci jen působí jako maličko přitažené za vlasy. Postavám se daří přežívat díky trošku zvláštním shodám náhod a a mnohdy jinak velice obezřetné charaktery prapodivně vkládají důvěru do úplných cizinců (a naštěstí jim to většinou pěkně vychází). Vyloženě mi však vadila asi pouze zbytečně "definitivní" řešení otázky chamtivého kapitána, kvůli které přeci jen přestanete hlavním hrdinům držet na chvíli palce. No a pak se nám autor trochu přepočítal u závodů v Cirku Maximu. I když v tomhle případě se možná jen přehlédl překladatel a ze zeleného spřežení bylo rázem modré... podobné chybky však dokáží celku zbytečně uškodit.

Kniha obsahuje poměrně dost brutality a naturalistických scén, do prvoplánové snahy šokovat však Fabbri naštěstí nesklouzává a vše tak přispívá spíše k zahuštění už tak umě budované atmosféry.

Zkráceně? Čtivá (silně) dramatizovaná podoba historie, která i přes pár mušek spolehlivě naláká na další díly série. Pokud vás zajímá téma antického Říma, s Vespasiánem vedle rozhodně nešlápnete. 80 %

7 19.12.2018

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2021 – "4. Kniha, ve které se objevují nadpřirozené postavy"

Jaká to radost, že jsem mohl do výzvy naroubovat díl své oblíbené série. Jaká to smůla, že kvůli rapidnímu úbytku volného času letos výzva asi neklapne. To ale jen tak na okraj.

Pekelná šleha má "drajv", stejně jako zbytek série. Martin D. Antonín ve svém příspěvku do Kladiva rozhodně nezaostává a hodnocení nejvyšší mu uteklo jen o vlásek. V rámci série bych to viděl na (zatraceně kvalitní) střed.

V novém příběhu nechybí pořádná porce fajn nápadů. Kniha je akcí vyloženě nařachaná a naštěstí nechybí ani typický humor. Pekelná šleha žádnou z ústředních postav vyloženě neupozadila a svůj prostor tak dostali všichni členové Felixova týmu podvratných zmetků.

Již tradičně zde není vše, jak se na první pohled zda. No a opět je radost sledovat, kterým směrem se to všechno zvrtne. Jakože určitě zvrtne, znáte to. Felix, Klaudie, Vincenc a Walter lítají mezi jednotlivými stranami konfliktu jako hadr na holi ve snaze zachránit si zejména své vlastní zadky. No a co tedy nakonec rozhodlo o hvězdičce dolů? Mám prostě pocit, že až budu někdy hodnotit sérii jako celek, ústřední story o maniakálním Pýchovi a jeho ďábelskému séru mezi nejlepšími kusy přeci jen malinko zapadne. Stejně tak zde trochu moc bijí do očí "záchrany na poslední chvíli". Zábava je to však opět více než slušná.

Zkráceně? Standard série, ale zatraceně vysoký standard. I když mezi nejlepší kusy Pekelná šleha úplně nepatří, přesto fanouška ničím nezklame. Jen mám trochu obavy z velmi vlažně hodnoceného Žrádla pro psy, které přijde v rámci série na přetřes příště.

Hodnocení na DK v době přečtení: 84 %; Moje hodnocení: 85 % jako 123. hodnotící.

6 29.04.2021

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2021 – "2. Kniha obsahující ilustrace"

To. Bylo. Ho*no. Přiznám se, že důvod existence něčeho jako Útok na pekárnu prostě nechápu. Kratičký text na mne působil jako pseudointelektuální srajda zcela bez obsahu či zajímavější myšlenky.

Normálně knihy necituji, ale Murakami si text sám shrnul v jedné z pasáží ústy hlavní postavy: "Není to vůbec zajímavá historka," ujistil jsem ji. "Přinejmenším není tak zajímavá, jak asi očekáváš. A nic moc se toho v ní ani neděje." Zcela souhlasím, tak proč nám to má sakra potřebu psát?!

Osobně mne nenadchnuli ani ilustrace, byť v tomto případě jde o věc vkusu a pocitu a chápu, že někdo výtvarný styl Kat Menschik ocení. Že se někomu líbí text samotný, bohužel pochopit nedokážu.

Zkráceně? Druhá letošní kniha a hned aspirant na dno roku (doufejme). Útok na pekárnu mi nedal vůbec nic, jen sebral čas. Naštěstí ho nebylo moc...

Hodnocení na DK v době přečtení: 68 %; Moje hodnocení: 10 % jako 489. hodnotící.

Komiks Zrození pistolníka evokuje spíše první knihu ságy Temná věž než třeba famózní Tři vyvolené. Podobně jako u Pistolníka jde totiž chvílemi o poměrně "divné" čtení.

"Zrození" je místy skvělým atmosférickým vyprávěním v komiksové podobě, které fanoušky knih krásně seznámí s některými více či méně známými událostmi Temné veže. Roland (dnes má mimochodem svátek, všechno nejlepší Rolandům :)) se ve Zrození pistolníka tak například porve s Corvem o právo nosit kvéry, nebo se seznámí se svou osudovou láskou Susan Delgadovou. V některých chvílích jsem se však nemohl zbavit pocitu, že by šel způsob vyprávění i příběh samotný maličko vyladit.

Zajímavá je pozice vypravěče, který nezřídka nabourává "čtvrtou stěnu" a hovoří přímo ke čtenáři. K lehce snovému a melancholickému zpracování komiksu se tento prvek hodí skvěle.

Z příběhu samotného je fatalismus cítit na míle daleko a fakt, že cesta Rolanda a jeho ka-tetu nebude lemována fialkami a na snad žádnou postavu nečeká osud ve stylu "šťastně až do smrti", čiší z každého panelu.

Komiks má specifickou kresbu s výraznými barvami. Nenabízí přílišné množství detailů, ale to mi vzhledem k náladě předlohy tentokrát nevadilo. Navíc zmíněné platí zejména pro pozadí, na postavách se kreslíř vyřádil dosyta.

Zakoupeno v roce 2019 v kompletu prvních čtyř knih série za celkovou cenu 940,- od prodejce na Aukru.

Zkráceně? Místy skvělý, jindy trochu zmatená komiksová adaptace (prequel?) Kingovy Temné věže do obrázkové podoby. První kniha krásně dovysvětluje začátky Pistolníka Rolanda i dalších postav. Jen zde občas trochu vyhrává forma a kýžená nálada nad obsahem.

Hodnocení na DK v době přečtení: 86 %; Moje hodnocení: 80 % jako 171. hodnotící

6 14.06.2020

No konečně. Konečně se v DCKK objevilo něco dobrého. Snad po posledních sedm knih série jsem zklamaně švihal jedno průměrné hodnocení za druhým a bědoval nad tou sbírkou všech doposud vydaných čísel, ze kterých jsem četl zatím necelou čtvrtinu.

Komiks z pohledu padoucha je fantastický nápad a zrovna myslivna Lex Luthor se k tomuto účelu hodí ukázkově. Nádherně detailní a adekvátně temná kresba pak skvělý dojem jen podtrhuje.

Superman, jakožto nevítaná entita a potenciální nepřítel, je vykreslen skvěle. To, že za celou knihu pronese jen asi dvě věty dojem mrazivého mimozemšťana krásně podtrhuje. Člověk však nemusí číst mezi řádky aby pochopil, kdo je ve skutečnosti padouch. I když vám sám svůj příběh vypráví.

Jen mě trochu mrzí, že se komiksový filozof Azzarello nedržel malinko víc při zemi a toho dumání nad smyslem bytí a nebytí do bublinek zařadil na můj vkus až moc. Naštěstí se neopakuje debakl v podobě dvou knih Superman: Pro zítřek a autorovi se to ještě povedlo ukočírovat.

Koupeno v roce 2017 v rámci předplatného celého DC komiksového kompletu za 229,- Kč.

Zkráceně? Po delší době dobrý komiks v rámci série DCKK, který zaujme neotřelým přístupem k vyprávění i povedenou kresbou. Na můj vkus sice Azzarello zase trochu moc filosofuje, ale celkový dojem zůstává pozitivní. Dobrá práce ve všech ohledech!

Hodnocení na DK v době přečtení: 83 %; Moje hodnocení: 75 % jako 45. hodnotící.

6 04.05.2020

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "5. Kniha, jejíž hlavní hrdina trpí psychickou poruchou"

Ideální kniha do výše uvedeného tématu letošní výzvy. V městečku Wind Gap to totiž v hlavě nemá úplně v pořádku snad žádná z postav včetně hrdinky samotné (to není spoiler :)).

Jako první se ke mě dostalo seriálové zpracování HBO, které na můj vkus působilo místy utahaně. Stačilo by ale obsah zhustit a sérii zkrátit tak o díly a bylo by vše podstatně zajímavější. Při sledování jsem si každopádně říkal, že knižní předloha může být skvělá.

A ona vlastně i je, Ostré předměty se čtou výborně. Camille je hrdinka, která není ani omylem dokonalá, ale budete jí chápat. I utahanější segmenty příběhu jsou v knižní podobě poutavé a nenudí.

Městečko Wind Gap, plné pokryteckých maloměšťáků žehrajících na své nicotné problémy na pozadí brutálních vražd malých holčiček, je radost poznávat, i když bydlet by tam nikdo příčetný nechtěl. Bubáci ve skříni hlavní hrdinky jsou také popsané vcelku podařeným způsobem, jen Flynnová občas přeci jen příliš tlačí na pilu.

Ostré předměty možná nejsou tolik napínavé, jako některá konkurence, ale rozhodně nenudí. Ač je prakticky celý příběh v knižním podání zdařilejší než v televizním zpracování, samotný konec mi přišel více strhující v režii HBO. Těžko ale soudit, když už víte jak to celé dopadne, má to kniha prostě těžké.

Zakoupeno v roce 2020 za 129,- Kč z e-shopu Knihy Dobrovský.

Zkráceně? Povedený thriller s pošramocenou hlavní hrdinkou, kterou ale tak nějak pochopíte a oblíbíte si ji. Ostré předměty možná nenabízí tolik napětí jako některá konkurence, nepostrádají ale hloubku a prokreslené leč zatraceně zkažené vztahy mezi postavami. Kniha je dle mého soudu na DK lehce podhodnocená.

Hodnocení na DK v době přečtení: 77 %; Moje hodnocení: 85 % jako 1750. hodnotící.

6 04.05.2020

Uff, tak s touhle Harley jsem se patlal pořádně dlouho. Velkorysý rozsah přes 200 stránek v tomhle případě jen vlastně prodlužuje trápení.

"Preludia a nokurňa" se snaží být straně cool, ale jde jí to asi jako postarší učitelce hudebky. Většina fórků působí naprosto nuceně a absolutně nevtipně. Je jim přitom podřízena celá kniha a často tak koukáte na nelogické panely zakončené trapným fórem. Snad jen svižný konkurz na členy Quinntetů je vcelku povedený.

Díky výše zmíněnému budete mít často pocit, že koukáte na shluk dost náhodných scén bez ladu a skladu a jasné vize. Neupírám, že jsou "Preludia a nokurňa" vcelku pěkně nakreslené (pokud se tedy nesmyslně cca na dvě stránky nezmění kreslíř), ale to z komiksu nakonec dělá sice barevnou, ale stále blbost.

Quinnina sólovka funguje jen ve výjimečných momentech a většinou jde o ty, které se vůbec nesnaží být vtipné. Za vyloženě slabounký však považuji sešit s "pártoškou", který působí jako nudná zbytečnost i na poměry přinejlepším průměrného zbytku knihy.

I když se v preludiích představily i některé méně známé postavy jako třeba ničitelka a bohyně Barda, nic zajímavého do mixu nepřináší. Na to jsou prostě moc ploché a hloupě napsané (zajímavý je snad jen Lewis). Prostě nové dno kompletu, alespoň že bonusový příběh byl i přes svoji jednoduchost příjemný (v konečném součtu vlastně zachraňuje třetí hvězdu).

Koupeno v roce 2017 v rámci předplatného celého DC komiksového kompletu za 229,-.

Zkráceně? Mizerná přehlídka pěkných obrázků bez vize či fungujících nápadů. Bohužel se laťka nejhoršího dílu DCKK opět posunula dolů. Preludia totiž nešlapou v ohledu, na který sází všechny karty – humoru. Kniha přitom paradoxně obsahuje asi nejpříjemnější "bonusák".

Hodnocení na DK v době přečtení: 66 %; Moje hodnocení: 50%.

6 31.10.2019

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2019 – "5. Kniha od ženské autorky s mužskou hlavní postavou" (Probuzení Tmy nahradilo původní "Jako zabít ptáčka od Harper Lee, které i přes zdejší doporučení do kategorie prostě s klidným svědomím zařadit nelze).

Probuzení Tmy jsem četl poprvé před lety jako malý capart a ještě teď si pamatuji, že mi to přišlo "divný". Bohužel tento pocit přetrval, i když jsem za tu dobu obsah prakticky kompletně zapomněl.

Příběh je zmatečný a hodně obtížně uchopitelný. Cooperová velice často ztrácela moji pozornost a to jsem se ji sakra snažil udržet. Světlo a Tma jsou zde nepříliš dobře vystavěné strany konfliktu, samotná cesta protagonisty Willa za šesticí znamení působí v konečném součtu plytce.

Jedenáctiletý hrdina vždycky někde postává, nebo se prochází, okolo něj se dějí prazvláštní, nezábavné a špatně vysvětlené podivnosti a najednou má jedno ze Znamení v ruce. Pokud mu začne zdánlivě téct do bot, vždy ho z toho autorka vyseká nějakým Deus Ex Machina nesmyslem.

Tady se prostě cestuje v čase různými směry, o zradách se ví, než se odehrají, každý ví, jaký nesmysl má vykonat a kdy přesně. Temno se svými havrany a Jezdcem je sice zlovolným nepřítelem, který však většinu času jen někde skřehotá venku, kouká za bukem, popřípadě přijde na návštěvu a dělá bububu. Nakonec tak působí absolutně bezzubě a její ambasador Jezdec jako trapný tlučhuba, co chvíli mlátí prázdnou slámu, aby ho následně jeden z Dávných zahnal způsobem vycucaným z prstu.

Zasazení do Vánočních svátku není špatný nápad, ale vyprávění, ve kterém je Will tak nějak samovolně vláčen od čerta k ďáblu napříč stoletími prostě nemá sílu vydolovat ze zasazení víc, než že dvě kapitoly fest sněží. Fajn byla snad jen silně osudová postava Hawkina, ale i ten kvůli vachrlatě vytvořeným zákonitostem nakonec vychází jako blábol.

Kniha byla kdysi dávno dárkem od rodičů.

Zkráceně? Probuzení Tmy bohužel není příjemně zvláštní, ale nezábavně divné fantasy, ze světa se zákonitostmi, které plavou na vodě. Jako malému čtenáři se mi kniha nelíbila a po letech jsem si díky výzvě ověřil proč.

Hodnocení na DK v době přečtení: 74 %; Moje hodnocení: 45 %.

6 09.10.2019

O něco málo lepší než minule, ale skákat nadšením do stropu z toho vážně nebudu. Na nějaké úvody a promyšlenější kejkle se tu z vysoka kašle, to jsme všechno (občas) odtrpěli minule.

I když je tak kniha na poměry DCKK objemná, kromě třískání superhrdinů všech tvarů a velikostí s Appellaxany paradoxně vlastně nic jiného nenabízí. Před čtenářem tak leží jakýsi ekvivalent filmové Bitvy pěti armád, tedy rádoby efektní rubanice na neúměrně velkorysém prostoru, kde má většina postav prostoru maximálně na to, aby vykřikla své jméno a dala během dvou panelů dvě rány do anonymního pěšáka z řad nepřítele.

Na druhou stranu díky neutuchající akci ubylo skřípavých dialogů. Samotná invaze dobyvačných emzáků přitom není ve svém základě špatně vymyšlená.

I v druhé části jsou však vyloženě pitomé scény, kdy například padající Green Lantern zvládá během letu odříkat celou svoji "dobíjecí" formuli na lucerničku, nebo již zmiňovaný "zelenáč" (menší spoiler) najednou dokáže prstenem změnit vzhled (samozřejmě s veškerým barevným spektrem). Podobné hovadiny prostě dovedou pozornějšího čtenáře znechutit i během čtení všeho toho nenáročného "BUM!" a "BANG!".

Koupeno v roce 2017 v rámci předplatného celého DC komiksového kompletu za 229,-.

Zkráceně? I když je druhá část Roku jedna Ligy spravedlnosti podstatně odlišná, než ta první, neznamená to, že je automaticky lepší. Lehce nadprůměrné akční scény střídají akční scény průměrné až podprůměrné. Společně s mizerně vyprávěným příběhem nedovedou ve čtenáři zanechat silnější pocit, než že právě dočetl něco "hodně barevného a plného postav".

Hodnocení na DK v době přečtení 72 %; Moje hodnocení 60%

6 12.05.2019

Tak tentokrát budu přísný. Nepřátele státu mají příjemně detailní mainstreamovou kresbu, slibný začátek i nosný nápad. Budování vztahu hlavních klaďasů také většinu času funguje. Naneštěstí autor většinu ze zmíněného vzal, vytřel si s tím zadnici a spáchl do hajzlíku. Příběh totiž nedrží příliš pohromadě, Loeb se do něj snaží narvat zvraty, které vychází v konečném účtování spíše jako zvratky. Návdavkem přidává absurdní množství postav, které však padají na jednu facku, jen aby mohly přijít další. Sám Luthor, té doby preziedent USA, se pak místo geniálního šílence, chová pouze jako psychopat bez plánu a logického cíle. Dobře se na to kouká, dá se to bez úhony přečíst, ale hlavním pocitem, který zejména pro velice zajímavém prvním sešitu zbyde, je rozčarování. Bonusová příhoda z let davno minulých je již tradičně otresná, ale tyto pohledy do minulosti komiksu nejsou nikdy v závěrečném hodnocení příliš zohledněny. 65 %

6 29.10.2018

Už tradičně jsem z Kladiva nadšený. Pavlovský je zpátky u kormidla a s ním se vrací i skvělé hlášky s kadencí AKčka. Klaudie a Felix zde vytahují kostlivce ze skříní a díky tomu se jejich charaktery prohlubují. Obě dějové linky fungují velice dobře a opětovné upozadění Vincence mi vůbec nevadilo (je to hroznej prevít). Popis šílených scén ať už ve Walterově hlavě, nebo v případě bytu úchyla s fixacií na pipiny se povedl také na podtrženou jedničku. Tohle je prostě série, která se s tím vůbec nes*re. A tak se nám to všem líbí!

6 11.10.2018

Čtvrtý svazek Kladiva je opět skvělý. Je u něj sice více zřetelné, že se změnil autor, který je navíc možná projevem nejslabší, ale tento fakt hravě nahrazuje příběh. Sonáta totiž rozehrává dosud nejpoutavějším dobrodružství bandy ztroskotanců kolem Felixe Jonáše. To, že se zde setkáváme pouze s polovinou týmu, přitom vubec nevadí. Kniha má po značnou část povedený hororový nádech, kdy drží čtenáře napnutého jako dědovy kšandy a atmosféra je s každou stránkou hutnější. Postavy se již tradičně znovu povedly a vy si řádění Nitranského kata, za doprovodu "sonaty infernalle", náležitě užijete. Kladivo na čaroděje, znovu dokazuje, že si pozornost čtenářů skutečně zaslouží!

6 02.10.2018

V konečném součtu maličko horší než první díl téhle slušně rozjeté série. Platí prakticky všechno, co jsem napsal u Magie pro každého. (Anti)hrdinové jsou tou správně úchylnou partou z jedničky, jen jim tentokrát stojí v cestě už přeci jen trochu okoukaní nemrtví. Tajemství Chonětína je odhaleno na můj vkus trochu brzo, přesto vše krásně odsýpá a tuhle útlou knížečku slupnete jak jednohubku. Snad teď s výměnou autora nepřijde i propad kvality.

/Edit. 20. 10. 2019/ Z nějakého důvodu mi u knihy zmizelo hodnocení... dnes opraveno.

6 12.12.2017

Pocity mám hodně podobné jako u Barvy kouzel, jen těch povedených nápadů mi tentokrát přišlo o malinko míň. I v tomto případě jde o poměrně značný chaos, ve kterém se není problém ztratit. Musím ale Pratchettovi přiznat, že ten svůj chaos zvládá velmi dobře kočírovat a nikdy tak kniha nesklouzává k úplné "slátanině".

Bohužel mi přišlo, že Lehké fantastično nebuduje příběh úplně dobře a hlavně v první třetině se mi kniha příliš nelíbila. Přišlo mi, že tak nějak zvítězil styl nad obsahem a sled až bizarních scén (byť šikovně napsaných) moji čtenářskou pozornost málem "utloukl".

Chvílemi až nepříjemný pocit při čtení však naštěstí postupně vymizel a já si autorovu bezbřehou fantasii začal opět užívat. I tentokrát mi však citelně chybělo členění textu do ucelenějších kapitol. Chápu, že to k Pratchettovi asi patří, ale pocit chaosu se tím ještě zesiluje.

Pratchettův styl jednoduše unikátní a po dvou přečtených knihách mám trochu pocit, že jím trpí samotné postavy, které se zatím nepovedlo úplně prokreslit. Jasně, mají své charakterové vlastnosti, ale i ústřední Mrakoplaš s Dvoukvítkem působí spíše jako komické figurky podřízené autorovým nápadům, než svébytné postavy zakotvené do světa a děje. I přes všechny výtky však autor ve své unikátnosti baví a rád (po pauze) opět na Zeměplochu zavítám.

Hodnocení na DK v době přečtení: 88 %; Moje hodnocení: 70 % jako 2 155. hodnotící.

5 31.05.2022

Že by Supermanova smrt byla nějaký scénaristický majstrštyk? To ani omylem. V komentářích ostatních jsem tímto směrem zaznamenal celkem dost kritiky a já jsem tím posledním, kdo by ji rozporoval. I Supermanova smrt je jako zbytek DCKK občas hodně naivní, jednoduchý a patosem čpící komiks.

V porovnání s ostatními kousky zmiňované série jsem však byl nakonec relativně spokojený. On ten tejemný a nezastavitelný kolos Doomsday měl něco do sebe a jeho přímočarý výlet až do Metropolis svojí syrovostí dokázal udržet pozornost.

I když tak nejde o kdovíjaké veledílo (ačkoliv by z podstaty vlastně mělo jít), dosáhl svým pocitem naléhavosti a atmosférou komiks toho, že jsem při hodnocení uvažoval o čtvrté hvězdě. Scény, kdy Superman už posedmé útočí tím samým způsobem “z posledních sil”, nebo zdejší velice ubohá (a stejně tak trapná) podoba Ligy spravedlností, mi v tom přeci jen zabránily. Vyústění samotné bych bral jako povedené, nebýt toho, že se celý ten tyátr s mrtvým Mužem z oceli samozřejmě s dalším sešitem zase popřel. Ale to už je zcela jiná písnička...

Hodnocení na DK v době přečtení: 71 %; Moje hodnocení: 65 % jako 54. hodnotící.

5 16.07.2021

Slušná pohádka v neokoukaných, přesto v lecčems našincům důvěrně známých kulisách. Ardenová ve své prvotině servíruje text, který i přes své pohádkové zasazení nepůsobí naivně a bez kompromisů pobaví i dospělé.

Z knihy prakticky sálá chlad zasněžených ruských lesů a atmosféru má Medvěd a Slavík krásně autentickou. I přes nepopiratelné krásy je Rus v podání autorky nehostinné a postupem času i nepřátelské místo, kde byste rozhodně žít nechtěli.

Hlavní hrdinka, Vasjočka, je zdařilou ústřední postavou, ke které si nebudete muset dlouho hledat cestu. Nepochopení ze strany fanatických obyvatel zmrzlé vísky a boj nadpřirozeného dobra se zlem, čerpajícího ze slovanského folklóru, také fungují jako hlavní pilíře příběhu dobře.

Medvěd a Slavík však bohužel prakticky v celé své poslední části začíná citelně ztrácet. Jakoby autorka nevěděla, co s pracně vybudovaným podkladem příběhu dál a ke konci vyprávění na pár kapitol zvolní, aby se vše ukončilo v nepříliš zdařilém finále. I tak je však Medvěd a Slavík zábavnou a rychle ubíhající pohádkou pro všechny generace.

Zakoupeno v roce 2020 za 99,- Kč z e-shopu Knihy Dobrovský.

Zkráceně? Dobrá pohádka v zasněžených kulisách středověké Rusi se slušným tempem a nápady. U konce však působí trochu nedotaženě a neuspokojivé finále výsledný dojem trochu kazí.

Hodnocení na DK v době přečtení: 87 %; Moje hodnocení: 75 % jako 351. hodnotící.

5 30.12.2020

Druhá kniha série o vzestupu Vespasiána se mi přibližně do poloviny líbila podstatně méně než ta první. Intriky mocných mi přišli už trochu překombinované a s odstupem dvou let (takřka na den, první díl jsem dočetl 19. 12. 2018) jsem měl trochu zmatek v postavách a jejich motivacích. Samotné události pak působily jako naředěná vata pro díl, který má sloužit hlavně jako výplň dlouhé série. Všechny tyto pocity se však v ten pravý čas naštěstí rozplynuly.

Římský popravčí je hlavně ve své druhé polovině již pořádně napínavým historickým románem se strhujícím koncem. A román je to místy řádně zvrácený až obscénní, nutno dodat. V jednu chvíli se Fabbri ve svém vyprávění utrhl ze řetězu natolik, že kniha začíná připomínat 120 dnů Sodomy a pokud nesnesete násilí na dětech ani ve psané podobě, raději se Římskému popravčímu vyhněte obloukem.

Nejen doslov mne znovu přesvědčil o tom, že autor se na své knihy pečlivě připravuje, byť pro klid duše se budu raději utěšovat tím, že největší zvrácenosti se nezakládají na reálném podkladu. Jako exkurz do zákonitostí mocného Římského impéria funguje Vespasián opět znamenitě.

Římský popravčí není jednoduchý na čtení, je plný složitých vztahů postav s pro našince cizokrajnými jmény, hlavní hrdinové vlastně celkem prevíti a některé události v knize zobrazené se musí normálnímu člověku nepříjemně číst. Druhá kniha s Vespasiánem tak rozhodně není pro každého, ale otrlejším a pozornějším čtenářům ji lze rozhodně doporučit.

Zakoupeno v roce 2018 za 69,- v e-shopu Levné knihy.

Zkráceně? V první polovině trochu úmorné čtení, nabírá hlavně v závěru pořádný spád a pečlivě zpracované římské reálie opět fungují skvěle. Fabbri kosí postavy po stovkách, a že to mnohdy není příjemná podívaná. Tohle vaší babičce raději nepůjčujte.

Hodnocení na DK v době přečtení: 84 %; Moje hodnocení: 75 % jako 59. hodnotící.

5 18.12.2020