Witch2017

Příspěvky

Den TrifidůDen TrifidůJ. Wyndham (pseudonym)

Fascinující klasika. Jedno z nejlepších sci-fi. Kdo rád postapokalyptické téma - můžu jen doporučit.

10. března


Záhada hlavolamuZáhada hlavolamuJaroslav Foglar

Když mi moje máma kdysi vyprávěla, jak si s ostatníma děckama mezi sebou půjčovali minimalistický časopis Ohníček, jen aby si mohli všichni přečíst další střípek z příběhů správňáckého klubu, nenapadlo by mě, jakou srdcovkou pro mne "Rychlošípáci" a jejich psík budou i po dlouhých letech. A už vůbec ne, že mě dokonce přimějí vytáhnout na pult knihkupectví slušný počet cenných papírků za tu parádní bichli, o které si moje máma tehdy mohla nechat jen zdát...
Jakkoliv neuvěřitelně (vzhledem k dnešním poměrům, kterým vládnou samí nezdární plantážníci) mohou působit charaktery Mirka Dušína a jeho nejlepších kamarádů, jakmile vás jejich napínavá dobrodružství a potyčky s Vonty v potemnělých Stínadlech jednou popadnou za pačesy, už nikdy nepustí. To vám klidně odpřisáhnu na Vontskou kroniku.
A to si pište, že mám ježka v kleci doma taky!

18. února


Dva roky prázdninDva roky prázdninJules Verne

Kolik jen odpolední strávila jsem jakožto dítko školou povinné s nosem zabořeným v téhle krásné knize, zatímco jiné děti hulákaly venku pod okny. Tehdy to znělo parádně lákavě – dva roky bez školy? Dejte to sem a nerušit! Netrvalo dlouho, než mi došlo, že až taková legrace to nebude, ale to už mě od téhle (mojí nejoblíbenější) verneovky nikdo nedokázal odtrhnout. Malé ztroskotance jsem si zamilovala a celou dobu jim držela palce. Nečekejte žádného Pána much (naštěstí), ale tohle „prázdninové“ čtení rozhodně i tak stojí za to.

22. února


DraculaDraculaBram Stoker

Vůbec první přečtený horor, mrazivá srdcovka, ke které jsem se několikrát vrátila, a taky prapočátek mé vášnivé záliby v upírské tematice. Kvanta filmových a jiných, různě vydařených zpracování nemohou změnit to, jak velký význam má pro mou čtenářskou dušičku dílo pana Stokera. Nebýt krvelačného hraběte, nebyla by teď dobrá třetina mojí milované knihovny zaplněna jeho více či méně vzdálenými příbuznými, k jejichž zrození jistojistě inspiroval. A to by byla sakra škoda. I když… Je fakt, že Třpytky Cullena z jisté sluníčkové ságy by až taková škoda nebyla.

22. února


Harry Potter a Relikvie smrtiHarry Potter a Relikvie smrtiJ. K. Rowling (pseudonym)

Na úvod si tentokrát vypůjčím Harryho slova: „Miluju kouzla.“
Byla to vážně pořádná jízda. Nebo tedy spíš parádní let na koštěti, hipogryfovi a testrálovi zároveň. A nakonec je stejně všechny trumfnul drak…
Tahle série už bude navždy součástí mé výstavní knihovny a také mně samotné. Mohlo toho být víc, ale zároveň bohatě stačilo. Takový dvouměsíční výlet do opravdových Bradavic by se mi určitě moc zamlouval, ale nechtěla bych během svých školských let prožívat to, co Harry. Bylo toho na něj vážně dost…
Poslední díl se rozjel zostra a netrvalo dlouho, aby mi došlo, že tohle velká legrace nebude. Ale jednu stránku za druhou jsem hltala tak jako tak. Síla přátelství, vítězství dobra nad zlem, dokonce i u těch, u kterých bych to nečekala, podrazy těch, od kterých jsem to každopádně čekala a v neposlední řadě srdcervoucí finální odhalení skutečné motivace Severuse Snapea. Nejedna slza mi při tom grandiózním finále ukápla.
Jednou si celou sérii přečtu znovu a vsadím se, že v ní najdu spoustu krásných detailů, které jsem předtím neviděla a úmyslně přehlédnu nedokonalosti, které těmhle knížkám stejně na kráse neubírají. Velké díky paní Rowlingové za to, že sdílela Harryho příběh se světem mudlů. Klaním se.

10. března


Zelená míleZelená míleStephen King

Když jsem tehdy v knihovně brala do ruky podezřele mrňavý paperback „Dvě mrtvé holčičky“, já naivka neměla ponětí, do čeho to vlastně jdu. Mistr King mě vždycky dokázal spolehlivě vyděsit (případně i pěkně znechutit), ale než jsem poznala Johna Coffey („Jako kafe, madam, jenom psaný jinak.“), nemyslela jsem si, že mě taky dokáže dojmout k slzám. Několikrát.
Tenhle příběh vás zasáhne do srdce a zamrazí do morku kostí. Některé postavy budete milovat, jiné z duše nenávidět. A už nikdy se nebudete dívat stejně na malé myšky…
Zelená míle je rozhodně jedno z nejlepších prozaických děl, jaké jsem měla tu čest číst. Nejvyšší hodnocení bez zaváhání.
A výjimečně musím pochválit i filmové zpracování – věrohodně drží atmosféru předlohy a tvůrci měli šťastnou ruku na výběr herců, takže ve výsledku mě film nerozbrečel o nic méně než kniha…

23. února


Harry Potter a kámen mudrcůHarry Potter a kámen mudrcůJ. K. Rowling (pseudonym)

„Harry Potter dorazil do Bradavic.“
A já někdy před devatenácti lety spolu s ním.
Tahle série o čarodějnickém brejlounkovi bude už navždy moje slabina. Jisté nedostatky a dějové „díry“, kterých bych napočítala víc jak prstů na rukou, nemění nic na tom, jak moc vám tenhle příběh dokáže učarovat, když mu to dovolíte. Nemluvě o tom, že „potterovky“ ovlivnily i můj osobní život natolik, že už je ze sebe nikdy nedostanu. A ani bych to nechtěla.

První díl (nebo spíš díleček) je krásnou fantazií, ve které snad jen skutečně paranoidní čtenář dokáže matně vycítit hrůzy budoucnosti. Pohádka o chlapci, jehož život převrátí naruby dopis, který se mu za každou cenu snaží místo pošťáka doručit sova, mne okouzlila doslova. Leč marně jsem několik následujících let vyhlížela opeřence s dopisem v zobáku…
Vždycky se najdou škarohlídi, kteří nad výtvorem z brku J. K. Rowlingové ohrnou nos a budou vám například tvrdit, že ženské měnící se v kočky a zase nazpátek je naprostý nesmysl. Nenechte se ale odradit, i když fantasy běžně nečtete. Harry není nejslavnější čaroděj na světě jenom proto, že má na čele nějakou „pitomou jizvu“ a lítá na koštěti.
A pokud jste viděli jen filmy s přesvědčením, že ty vám z tohohle kouzelnického světa ke štěstí stačí, tak já říkám: Alespoň to zkuste. V knižní předloze toho najdete opravdu spoustu, co se do filmů Merlin-žel nevešlo.

05. března


ToToStephen King

Na toto hororové veledílo bych ráda reagovala jedním svým prastarým drabbletem na téma "Předtím a potom":

Před Tím:
Na horory se dívala skrz prsty, klauni jí připadali směšní (ovšem ne vtipní) a při míjení nějaké kanálové mřížky maximálně nakrčila nos.
Během Toho:
Všude chodila s nosem zabořeným v tlusté bichli, při pohledu na děti hrající si s papírovou lodičkou jí běhal mráz po zádech, klauni jí začali připadat děsiví a na kanály pohlížela s nepokrytou hrůzou.
Po Tom:
Z hororů se stal její oblíbený žánr, klauny by nejraději vymazala z povrchu zemského a hluboké, temné a zatraceně všudypřítomné díry v chodnících obchází pokud možno metrovým obloučkem. Obzvlášť ty, ve kterých je slyšet voda...
King je king.

10. března


Hoši od Bobří řekyHoši od Bobří řekyJaroslav Foglar

Ach, ta nostalgie a lehký mráz v zádech při vzpomínce na lovení bobříka odvahy!
Krásná knížka, která vás přiměje postesknout si, kam to ta naše mládež bez Rikitana asi dotáhne. Nebo spíš nedotáhne...

18. února


Harry Potter a Tajemná komnataHarry Potter a Tajemná komnataJ. K. Rowling (pseudonym)

Pokračování se nese v obdobně okouzlujícím duchu jako jednička, ačkoliv nám Bradavice drobátko potemněly. Ono když vám na škole začne doslova strašit, tak chuť do studia poněkud upadá… A stejně jako Harryho kamarád Ron nesnáším moc dobře pavouky, takže přečíst jistou část téhle knížky byla skutečně chuťovka. Každopádně – i dvojka má u mne palec nahoru. I kdyby jen za ten krásně atmosférický výletek na Obrtlou ulici.

05. března


MiseryMiseryStephen King

Kingovsky mrazivý pohled na spisovatelské trable s Múzou a do mysli jedné šílené čtenářky. Rozhodně jeden z nejlepších výtvorů krále hororu.

22. března


Harry Potter a vězeň z AzkabanuHarry Potter a vězeň z AzkabanuJ. K. Rowling (pseudonym)

(+ SPOILER) Když to vezmu kol a kolem, trojka HP je nejspíš moje nejoblíbenější. A abych mohla říct proč, musím zaháčkovat spoiler warning… Pro jistotu.
Do třetice všeho dobrého i zlého – na místě profesora Obrany proti černé magii máme zase nováčka a podle mně žádný z těch, co přišli po něm, už Remuse Lupina netrumfnul. Konečně se dozvíme něco pořádného o Harryho rodičích a na scéně se objevuje Sirius Black, kterého mám v imaginárním žebříčku oblíbených postav zatraceně vysoko. Hlavní trio nám trochu porostlo, a celé vyprávění už tak působí méně dětsky a hezky odsýpá, i když se dá říct, že většinu času se vlastně nic moc akčního neděje. A z mozkomorů jsem měla vážně husí kůži. Do dnes mi vrtá hlavou, jakou asi podobu by měl můj Patron. Nebo dokonce Bubák…
Vězeň z Azkabanu má podle mne taky nejpovedenější filmové zpracování. V rámci možností. Protože – co si budeme nalhávat – přestože jsou filmy zábavnou potěchou pro oko, v lecčems za knihami dost pokulhávají, i přes vesměs výborně vybrané herce.

05. března


Harry Potter a Ohnivý pohárHarry Potter a Ohnivý pohárJ. K. Rowling (pseudonym)

Obrýlený čarodějníček zase středem pozornosti celé školy, ale tentokrát k tomu vážně přijde jako slepý k houslím. Pletichy dlouhou dobu neznámého protivníka s ním celý čtvrtý díl mávají jak s hadrem na holi, až hodně tvrdě přistane do hrozivého finále. Vážně jsem Harryho litovala.
Příjemná délka knížky je už o dost obsáhlejším výletem do čarodějnického světa než předešlé části, a i přes poněkud sporné dějové detaily jednotlivé stránky krásně utíkají.

08. března


Poslední tajemství Jana T.Poslední tajemství Jana T.Jaroslav Velinský

Není to až tak drahná doba, co na mne z hlubin internetu vykoukla tato sympatická knížečka a já se celá natěšená pustila do "chuťovky na závěr". A nebylo to špatné počtení, vůbec ne, jednotlivé stránky letěly jako šípy, ale... Už to nějak nebylo ono.
Panu Velinskému nelze upřít snahu o následování a uctění ducha původní trilogie a ocenila jsem i větší zapojení něžného pohlaví do příběhu, ale knížka celkově na mé rychlošípácké srdéčko moc velký dojem neudělala. Uznávám - nejspíš za to mohlo příliš vysoké očekávání...
Ale himbajs, vždyt jsem ráda za to nostalgické nahlédnutí do stínadelských uliček, tak proč nepřidat hvězdičku navíc?

22. února


Harry Potter a princ dvojí krveHarry Potter a princ dvojí krveJ. K. Rowling (pseudonym)

(+ SPOILER) Zprvu jsem šestý díl považovala za poněkud slabší v porovnání s ostatními, ale s odstupem uznávám, že je hlavně pořádným nádechem před skokem do pěkně hluboké vody. Odhalit něco z minulosti Harryho úhlavního nepřítele bylo potřeba, lord Voldemort pak rozhodně působí uvěřitelnějším dojmem. Harry se nám taky projevil jako pěkný pitomec (viz Sectumsempra), i když ho šlechtí, že toho vážně litoval. V téhle fázi příběhu už jsem taky naprosto propadla (pro mnohé spornému) kouzlu postavy Draca Malfoye. Neměl to ten blonďatý hajzlík zrovna jednoduché… A už v podstatě tradičně jsme na konci přišli o další důležitou postavu, zatímco jiná se velmi zajímavě vybarvila. Stručně shrnuto – šestka není můj oblíbený díl, ale do HP série patří a zapadá stejně dobře jako všechny ostatní.

08. března


CarrieCarrieStephen King

Jedna děsivá holka aneb mé seznámení s králem hororu. Svoje konkrétní dojmy si bohužel moc nepamatuju, přec jen už je to nějaký ten pátek (17 let), a je to Kingova prvotina (tak víme, že každý nějak začínal), ale každopádně to nejdůležitější – přiměla mě přečíst si od něj další knížku. A pak další, a další…

22. února


Hobit aneb Cesta tam a zase zpátkyHobit aneb Cesta tam a zase zpátkyJ. R. R. Tolkien

Pohádková fantasy srdcovka, která má u mne jedno prvenství - vůbec mi nevadily sáhodlouhé odstavce písniček, jakkoli zdržovaly samotný děj. Povinná četba pro fanoušky J.R.R.Tolkiena. A trochu nečekaně se mi líbilo i filmové zpracování, ačkoliv ty tři mega-filmy rozhodně působí oproti jedné vcelku útlé knížce dost roztahaně. Palce nahoru za herecké obsazení. :)

28. května


Robin HoodRobin HoodAlexandre Dumas, st.

Zbojnická klasika, kterou bych po těch letech už do ruky nevzala, to spíš zkouknu nějaký ten seriálek se švarnými herci. Ale přece jen - byl to jeden prvních opravdických románů, které jsem kdy jakožto ještě nezvedené dítko přečetla, tož nějaký ten komentík si Robin a jeho družina určitě zaslouží. Ovšem tímto prohlášením mé hodnocení i končí. Nepotěší, neurazí.

18. února


Harry Potter a Fénixův řádHarry Potter a Fénixův řádJ. K. Rowling (pseudonym)

(+ SPOILER) Pátý díl je pěkně tlusťoučký a i přes chybějící hlavní motiv rozhodně není nudný. Hltala jsem scény ze starobylého sídla Blacků, kde vesměs panovala tím správným způsobem pochmurná atmosféra. Jestli byl některý z profesorů „prokletého předmětu“ na kopanec do zadku, je to rozhodně růžová ropucha Umbridgeová. A kdybych si tak nevážila knih, tak tahle by po finálním střetu na Ministerstvu kouzel letěla z okna. Supěla jsem jen o drobátko méně než samotný Harry. Jak autorka postupně víc a víc tlačí na pilu, rozhodně se ve mně při čtení probouzí dost emocí…

08. března


DunaDunaFrank Herbert

Na Dunu jsem se chystala dlouho. A ač jsem nový film dle tohoto veledíla zatím neviděla, už teď můžu říct, že jsem za jeho vznik vážně vděčná. Hned první zhlédnutí traileru mne totiž přesvědčilo, že tenhle film prostě chci vidět. Jenže jsem se zařekla, že nejprve si musím přečíst knihu…
Tahle ´jízda na tvůrci´ stála sakra za to. Z počátku jsem si sice zvykala na specifický styl vyprávění pana Herberta, ale pak se mi to začalo tak líbit, že snad budu mít problém přejít zpátky na moderní tvorbu. :D Hlavních postav je tak akorát a jejich motivace jsou krásně vysvětleny, slovy popisující emoce autor sice šetřil, ale vždy je dokázal perfektně vystihnout, akce víc než dostatek a při popisu Arrakis mi bylo občas pěkné horko.
Originální sci-fi, kterou mi jistě nic jen tak nepřekoná. Plný počet hvězdiček bez nejmenšího zaváhání, doporučuji.

25. října


Kladivo na čarodějniceKladivo na čarodějniceVáclav Kaplický

Pochmurná klasika, která vás přiměje vážit si toho, že jste se narodili o pár století později. Doporučuji.

18. října


Město zrcadelMěsto zrcadelJustin Cronin

Na počátku třetího dílu jsem sice váhala, jestli se závěr dokáže vyrovnat originalitě prvního, nebo svižnosti druhého, ale s každou další stránkou mě tenhle příběh zase vtahoval čím dál víc do sebe, až jsem se vážně nemohla dočkat toho, jak celá tahle patálie s viráky dopadne. A stálo to za to. Rozhodne nelituju, že mám celou trilogii ve své knihovně.

31. března


Dlouhý pochodDlouhý pochodR. Bachman (pseudonym)

Mrazivé a precizně "odkrokované". Pocity, které ve mně tato kniha probouzela, se nedají dostatečně výstižně popsat. Perfektní spisovatelská práce. Až Pochod mne přesvědčil, že mám Kingovy "bachmanovky" přece jen raději než jeho "klasiku".

18. října


My děti ze stanice ZOOMy děti ze stanice ZOOChristiane Vera Felscherinow

Děsivý čtenářský zážitek, při kterém jsem se skoro bála otočit na další stranu. Povinná četba pro každého, koho kdy byť jen napadlo, že vyzkoušet drogy by mohlo stát za víc než zničené fyzické i psychické zdraví.

18. října


Pán muchPán muchWilliam Golding

Tentokrát to vezmu hezky stručně - z téhle "povinné školní četby" mám dodnes lehké trauma z pustých ostrovů a toho, jak dokážou působit na charakter člověka.

28. května


Prokletí SalemuProkletí SalemuStephen King

Pořádná upířina. Pěkně hnusná a napínavá jak moc krátké kšandy. Jedna z mých prvních a stále nejoblíbenějších kingovek. Poctivě odvedená řemeslná práce na textu. Ve stručnosti - knižní chuťovka pro vyznavače krvesajů.

28. května


Holčička, která měla ráda Toma GordonaHolčička, která měla ráda Toma GordonaStephen King

Nedlouhé vyprávění (na obvyklý rozsah pana Kinga rozhodně) o ztracené holčičce je děsivě realistické a pěkně mrazivé. Trishe nejde jinak než držet všechny palce. Jo, i ty na nohou. Celou knihu jsem slupla pomalu na jeden zátah. V porovnání s ostatními nezvyklé, ale i o to lepší autorovo dílo.

28. května


MotýlekMotýlekHenri Charrière

Velmi emotivně působící veledílo.

28. května


Stín modrého býkaStín modrého býkaLeonard Medek

Skvost české historické fantasy, který mne pohltil do sebe a nepustil až do konce. Má přední místo na mém seznamu knih k znovu-přečtení.

18. října


Dcera vlčicDcera vlčicJ. Nowak (pseudonym)

Uznávám, našly by se výhrady, jenže já neměla nikdy nutkání je v knížkách Jenny Nowak hledat. A Dcera vlčic na mém fanouškovském přístupu nic nezměnila.

Specifický styl psaní i vyprávění – ten jsem si zamilovala už před mnoha lety na počátku transylvánské ságy. Podání upírů – mnohdy krutí a arogantní nemrtví, kteří však i přes vlastní domnělou nedotknutelnost bojují s až příliš lidskými slabostmi a emocemi – v porovnání s podobnými ságami obsahující ukňourané dietáře pro mne balzám na duši. A ženské postavy, které umí bojovat za to, co je jim drahé, jako lvice. Nebo spíš v tomto konkrétním případě jako vlčice…

Eleanor jsem si zamilovala, stejně jako Arka a o Raxhaalovi se snad ani nemusím zmiňovat. Závěr jsem musela chvíli rozdýchávat, ale to se mi stává u děl paní Nowak často. Čtenářský zážitek to byl krásný i děsivý, emotivní a vkusně zasazený do skutečných historických reálií.

27. května


1