vlkodlaq komentáře u knih
když jsem poporost ze "Štorchovského věku", přešel jsem postupně na Vernea a bylo to asi to nejlepší, co jsem v té době mohl udělat. Možná i přečtené Verneovky mají z části na svědomí, že jsem takový hračička a nadšenec do techniky..
Napřed jsem viděl film, který byl (a je stále) vynikající, až později se mi dostala do ruky kniha, která je snad ještě o něco lepší, i v psané podobě exceluje a na pocuchanou psýchu působí lépe než dvě tabletky prozacu :-)
Štorcha jsem jako kluk přímo žral (ano, některé knihy měly okousané rohy :-) ) a jednoznačně patří k mému literárnímu vývoji a tak se znatelně podílel na tvorbě mé osobnosti. Bronzový poklad je dle mého názoru asi nejlepší kniha od Štorcha z těch, které jsem četl. Všeobecně mi přijde, že když jsem byl kluk, byla spousta kvalitní dobrodružné literatury pro děti a mládež (hlavně KODky), dnes je sice knižní trh přesycený, ale z velké části balastem.
Štorcha jsem jako kluk přímo žral (ano, některé knihy měly okousané rohy :-) ) a jednoznačně patří k mému literárnímu vývoji a tak se znatelně podílel na tvorbě mé osobnosti. Junáckou ztezkou má jiný nádech než Štorchovi další knihy, přesto to bylo vynikající čtení a kamenné sekery a oštěpy na čas nahradila "válečná sekera" z kůlny a "válečný meč" z kusu pásoviny z dílny :-)
Štorcha jsem jako kluk přímo žral (ano, některé knihy měly okousané rohy :-) ) a jednoznačně patří k mému literárnímu vývoji a tak se znatelně podílel na tvorbě mé osobnosti. Lovci mamutů jsou to první, co jsem od Štorcha četl a byl to dobrý start. Co by snad desetiletý jsem si tak vyráběl pazourkové sekyry, oštěpy a lovil, co se jen na poli za domem mihlo, ale polní křeček není debil a nikdy se ulovit nenechal :-).
Štorcha jsem jako kluk přímo žral (ano, některé knihy měly okousané rohy :-) ) a jednoznačně patří k mému literárnímu vývoji a tak se znatelně podílel na tvorbě mé osobnosti. Co by snad desetiletý jsem si tak vyráběl pazourkové sekyry, oštěpy a lovil, co se jen na poli za domem mihlo, ale polní křeček není debil a nikdy se chytit nenechal :-).
Štorcha jsem jako kluk přímo žral (ano, některé knihy měly okousané rohy :-) ) a jednoznačně patří k mému literárnímu vývoji a tak se znatelně podílel na tvorbě mé osobnosti. Co by snad desetiletý jsem si tak vyráběl pazourkové sekyry, oštěpy a lovil, co se jen na poli za domem mihlo, ale polní křeček není debil a nikdy se chytit nenechal :-).
Jediná kniha, kterou jsem od Batličky četl, má zvláštní přístup, který mi silně připomíná Karla Maye. Jakože jsem to všechno prožil a že jsem vlastně strašně skromný a že se vlastně nic neděje. Z dnešního pohledu mi přijde tento styl úsměvný, ale jako kluk jsem to hltal, div jsem se nezakuckal.
Kniha byla velmi rozvláčná, s přehršlem dějových linií a postav a náhledů do jejich prožitků, což začalo být už někdy ze začátku poněkud otravné. Autor se za každou cenu snažil o spádný děj plný zvratů, povedlo se mu to jen z menší části a výsledkem byla překombinovanost na úkor čtitelnosti. Velmi váhám, mám-li číst poslední díl (doufám, že je poslední)
Opravdu rozporuplná kniha komiksů, nevím jestli je to odpad nebo umělecké dílo, tyto dva názory při "čtení" oscilují. Na jednu stranu infantilní podání debilního synka televizní rosničky a vesnického idiota, na stranu druhou výklad, u kterého někdo musel popřemýšlet. Uráží i baví, degraduje vědomosti a přesto je oživuje. Asi nejblíže je označení kniha paradoxů. Radši nehodnotím.
Až se do toh pustí JAZ (Opráski sčeskí historje), to teprve bude ranec!
Na tomhle jsem vyrostl, resp. jsem tím byl krmen od školky. Tahle bible byla z celé náboženské hitparády nejsnesitelnější, ale neuvěřil jsem tehdy ani dnes, a tehdy i dnes se pořád divím, že to někdo může brát vážně a už jako kluk jsem si říkal - kdysi lid neochvějně věřil, že země je placatá, že mozek čistí krev a že pouštění žilou je fajn léčba rýmy. Dnes tak nějak tušíme, kolik blbostí si lidstvo vymyslelo z různých důvodů, ale náboženství stále přetrvávají a to mi tak nějak pořád nejde do hlavy.
Jedno z nejstarších fantasy děl, dnešní autoři tohoto žánru se stále mají co učit a co by dnešní spisovatel dal za to, aby jeho kniha měla tak velký fanklub jako tato. Konkurenci v podobné věkové kategorii má snad jen v Koránu, kdoví, jestli to nenapsal stejný autor (ano, vím, Korán je přepsaná bible), kdyby tak byl věděl, že ho tolik lidí vezme vážně :-) A kdyby věděl, že se najdou tací, kteří bibli (a podobně) využijí jako nástroj moci k ovládání mas i jednotlivců, asi by své dílo radši nechal v šuplíku :) (pokud v té době už měli šuplíky..)
Pominu-li Vernea, toto je jedna z prvních novodobějších sci-fi knih, kterou jsem četl. Občas je to s lidskými vášněmi a zálibami tak, že v lidech dřímají a bývají probuzeny právě například knihou. Trifidi ve mě vzbudili neutuchající zájem o postapo žánr, který se projevuje i v mém běžném životě (ano, mám doma připravený emergency bag a ano, nosím u sebe neustále survival kit..) a nevypadá to, že to, co ve mě vzbudil Wyndham svými trifidy, mě jen tak opustí.
Poněkud rozvláčné, děj paž dětsky přímočarý, občas zmatečný, postavy většinou nevýrazné. Přesto poměrně čtivé a relaxační a s chutí se pouštím do dvojky. Bohužel tento i druhý díl mají skoro na každé stránce nějakou chybu, ať už překlep či gramatickou, což poněkud rozptyluje..
Přes starší rok výroby zajímavá publikace o nožích, obsahuje zajímavosti, které nemá žádná z dnešních encyklopedií, takže velké plus.
Dobrá učebnice všeobecného kovářství, možná jen až příliš všeobecná.
Pěkná velká encyklopedie plná zajímavých textů a fotek, narozdíl od ruských autorů jsou dokonce texty pravdivé a objektivní. Není vhodná pro začínající výrobce nožů, pro tento účel doporučím spíše knihu od nožíře Pajla.
Docela zábavné a pěkně udělané, i když ve skutečnosti nepříliš použitelné. Pokud jste survival nadšenci, toto je jen zábava, skutečnou příručku přežití hledejte jinde, třeba od Stilwella.
V podstatě porno, přes snahu o děj o nic jiného nejde. Jen vyzkoušeno, po pár stranách mě to nepřestalo nudit, takže jsem to (nepozorovaně) vrátil. Proto nehodnotím, nebylo by to objektivní. Nedokážu si dobře představit autorku při psaní, jestli to psala všechno ze své představivosti, musí mít dobrý šuplík u postele, resp. dobře vybavený, popřípadě více nabíječů:)
Pro znalce přátel: už tam chyběli jen vikář a Zelda :)