vladka16 komentáře u knih
Dočetla jsem, nápaditá zápletka, ale za pár dní nebudu vědět o čem to bylo. Nějak k tomu nemám emoce. Nevím proč. Ale napínavé to bylo, no...
Přesto, nebo právě proto, že tam nebyla žádná velká akce, moc se mi to líbilo. Byla jsem krásně a mile napjatá. Ke konci už jsem se tetelila napětím, jak to dopadne. Docela ráda bych ty poslední chvíle poznala i ze strany Athei. Jaké to je setkat se s dvojnicí, sestrou bylo by to zajímavé, ale i tak knížku jsem zhltla jako malinu. Ráda se k ní zase pro to milé pohlazení vrátím.
Chtěla jsem ukolébavku před spaním- povedlo se. Tyhle příběhy mám ráda, sice už předem tuším, ale když je příběh hezký ,proč ne.
Pád noci. - Opravdu na to padla celá moje noc.(skoro) Prostě jsem se nemohla odtrhnout. Myslela jsem, že to bude taková zamilovaná limonádička a ono to bylo napínavé jako kšandy. Trošku něco jiného, než jsem si původně myslela, ale bylo to fajn.
Když potřebuji zahnat chmury, tak sáhnu do této kategorie. Beru to jako oddechovou literaturu , v této škatulce se dají najít příběhy, které mě mile překvapí. Bohužel, tento příběh byl pro mě opravdu jen na odreagování.
Paní spisovatelku mám moc ráda, ale tady jsem měla pocit zbytečné rozvláčnosti . Jádro příběhu moc pěkné, ale nějak mě rušily popisy věcí a situací, které ani nebyly pro příběh důležité. Ale i tak, kolik podobných osudů se v lidských dějinách mohlo odehrát? - Moc.
Jako odreagování od reality je to fajn ,přečtu si i další díly.
Četlo se to pěkně, líbilo se mi to jako oddechová četba, příjemné postavy i trochu humoru.
První díl se mi líbil, tak jdu na druhý, bude to delší cesta, podle počtu knih této série. Jsem navnaděná a těším se.
Pěkné, na první lásku se nezapomíná, ale málo kdo dostane druhou šanci, líbilo se mi to.
Asi to bude jen shrnutí všech tří dílů, dlouho jsem nečetla nic co by tak pěkně odsýpalo. Nepamatuji si, že by mě něco obzvlášť vadilo či rušilo při čtení. Té partě jsem moc fandila, dobrodružství bylo téměř na každém jejich kroku. Je to nejen o přátelství , zradě, dobrodružství, ale i o zamyšlení, jak se chováme - k sobě i k přírodě.
Líbí se mi to, co jiného dodat, tak že rychle sehnat třetí díl.
Neměla jsem žádné očekávání, v době nemoci jsem jen potřebovala- něco. Ale teda toto něco mě pěkně namlsalo, zajímavý příběh, tak že hned jdu na druhý díl. Už se těším a těm mladým lidem držím palce, pěsti a všechno co se dá.
Když mám stres , funguje to úžasně, před spaním, nebo pro chmurné večery, příjemná četba.
Zatím se mi to stále líbí. O Rehvengovi jsem si vlastně nic moc nemyslela, překvapil mě jeho příběh, je fajn, že všechno do sebe zapadá. Budu pokračovat, už jsem zvědavá na další díl.
Tééééda, mám z tohoto dílu pocit, že jsem na křižovatce, ze které se začíná rozbíhat více dějových linek. Pěkně se to zamotává, Phury si hmátl až na dno, tak doufám, že se z toho dostane. No , jsem zvědavá co přijde dál. Tak že vzhůru na další díl.
Zase jízda jak na tobogánu, konec mi přišel jako jedna velká nevyhnutelná a nevypočitatelná bouře. Měla jsem pocit, že se mi vše sype mezi prsty, neměla jsem žádnou svou teorii, jak by mohl příběh pokračovat. Když jsem si začínala myslet že tuším jak dál, bylo nakonec vše úplně jinak. Tohle mě asi udrželo v pozornosti až do konce, moc jsem toho nenaspala, musela jsem vědět co bude dál. Slupla jsem oba poslední díly jak malinu. A na konec mám pocit , že knížky sluply mě, několikrát přežvýkaly a pak vyplivly. Konec mě úplně dostal, právě ta nepředvídatelnost mě baví. Pár lidí tu zmínilo i seriál, ten se moc povedl, doufám, že bude pokračování a ve stejné kvalitě. Za mě velká spokojenost, určitě se ke knížkám za čas vrátím.
Tak jsem se musela do Ravky vrátit. Přečetla jsem Šest vran , teprve pak jsem zjistila, že Griša také patří do tohoto světa. Škoda, možná že jsem měla číst Grišu jako první, ale i tak se moc ráda vracím . Světlo a stíny mě nezklamaly, opět dochází k tomu, že místo čtení se mi odehrává v mysli film. Hned se sháním po pokračování. Vyhovuje mi styl kterým jsou knížky psané, připadá mi snadné tomuto světu , jeho hrdinům i záporákům porozumět. Těším se na pokračování.
Pan Paolini to vzal opravdu hodně z jiného soudku. Příběh je fajn, kosmické technice nerozumím, tak se jen nechávám unášet dějem. Kira i ostatní už toho má určitě plné zuby a to je teprve půl příběhu. Ke konci jsem se do děje trochu zamotala, ale snad se zase v druhé knize rozmotá. Myslím ty náznaky a souvislosti s tím, co a jak spolu může souviset , nebo ne a kdo co zavinil. Jdu do druhé knihy, tam to všechno je - doufám.