Viviana komentáře u knih

Ve chvíli, kdy byla přečtena poslední várka z knihovny, a vánoční dárky taky, jsem v podstatě z nouze sáhla po téhle "cihličce". Paní Woodová nepíše žánr, který by mě nějak obzvlášť bral, ale píše zatraceně dobře, takže jsem po dvou dnech zase bez něčeho ke čtení. :)
Hodně mě dostalo zobrazení doby, která zrovna nepřála ženské individualitě, nebo spíš ženám vůbec. Myslím, že žít v době, kdy si i samy ženské o sobě myslí, že jsou podřízené mužům, méněcenné a určené k plození dětí (což berou i jako trest) a péči o pány tvorstva, by mě asi stálo rozum... Tady to celé bylo vykreslené tak sugestivně, že jsem se normálně několikrát pořádně naštvala i za postavy z knihy...
Prostě velmi čtivě napsaná věc... a rozhodně by neměla urazit ani ty, kteří nad "ženskými romány" ohrnují nosy. :)

8 30.12.2011

Četla jsem poměrně nedávno, tak jsem si říkala, že bych ještě vypotila nějaký komentář, a byla jsem předběhnuta. :D No nic...
S touhle knížkou jsme si na sebe musely chvíli zvykat. Pak mne ovšem drapla a už nepustila.
Na rozdíl od zmiňovanýho Kingova Svědectví to nebyla tak adrenalinová jízda, že bych kvůli ní trávila noc na záchodě a dočítala, možná taky proto, že chyběly postavy tak výrazné a přitom celou dobu přítomné, do kterých bych se mohla vcítit, trošičku víc to bylo celé takové "dokumentární", ale přesto se četlo dobře - a taky jsem docela natěšená na pokračování, který by mě u Svědectví ani moc nenapadlo požadovat. :)
Jednoznačně nejlepší dárek k vánocům, byť byl typu "kup si sama a dělej, jako že nic". :D

8 20.02.2011

Slyšela jsem, že tahle knížka je takový dívčí román v kulhánkovském hávu. Slyšela jsem, že je o ničem. Slyšela jsem... no, slyšela jsem toho spoustu, ale nakonec, jako asi u všeho, nezbylo než se na vlastní oči přesvědčit, kde je pravda.
Můj názor nakonec je, že ano, chvílemi jsem měla pocit, že čtu nějakou červenou knihovnu, něco na styl takové té dnešní módní upíří romantiky, všichni víme, o čem je řeč, že. Ale vždycky ta romanťárna dřív nebo později slízla smrtící zásah, a zase se četba proměnila v cestu noční můrou vyšinutého mariňáka, nebo tak něco. Chvílema se mi zdálo, že Mistrovi dochází dech. Ovšem když ten dech vzápětí znovu nabral, musela jsem se na své momentální čtecí výspě držet, abych nespadla do vany (ano, čtu po nocích v koupelně :)). Je pro mně nemožné nějak shrnout dojmy z Vyhlídek na věčnost. Možná jedině, že pro mě tahle knížka znamenala vyhlídku na ztrátu drahoceného času na spaní, ale že, nutno dodat, té ztráty nakonec vůbec nelituju.
Ono je to tak skoro u všech umělců, který mám ráda... když zaběhlá hvězda přijde s něčím novým, a ani to nemusí být nové ve smyslu jiné, objeví se tucty zhrzených fanoušků, kteří budou volat, jak to staré bylo lepší a jak už dotyčný (dotyční) tvoří jen sra*ky. Nemyslím si, že je něco špatnýho na tom, jet si to svoje a nechtít nic dalšího, ale tohle lynčování hubou (klávesnicí) mě nebaví. Na další kulhánkovinu, bude-li, se těším, a je mi celkem fuk, jestli to bude celé o lesbickém vztahu učitelek matěřské školky... pokud to bude pořád hezky odsejpat a aspoň občas se zasměju. :)

6 31.12.2011

Tak, už docela dlouho jsem se chystala si počíst nějaké crichtonovky... a pořád jsem to odkládala, až jsem dostala tuhle a pustila jsem se do ní. Je to pro mě takové znovuobjevení Crichtona jako autora, který mě baví. Už jsem pozapoměla, jak dokáže psát o tématech, která by mě jindy absolutně nudila, nebo přinejlepším bych se do čtení musela těžce nutit. Myslím, že tahle knížka je perfektním příkladem "popularizace" vědy, nebo aspoň jednoho vědního oboru. Docela složité a těžké téma podané formou, která zaujme i naprostého laika (jako jsem já). A z některých částí skutečně mrazilo... stejně jako jednu z postav na konci knihy...
Zkrátka a dobře mě tenhle román nakopl, abych konečně "šla do Crichtona". A za to mu dík. :)

3 16.10.2011

Tak tohle byla nakonec pecka (i když nevím, jestli to taky není tím, že jsem dlouho měla knižní dietu, tak jsem se vrhla na první čtivo, co mi přišlo pod ruku, jako hladová... zombie? :D). Chvílemi mi styl psaní připomínal Kulhánka v jeho nejlepší formě, i když pravda, ne tak vtipného... a přece jen je celá kniha až moc americká, ale to nic nemění na tom, že je to fajn jízda. Vřele doporučuji včem fandům zombiárem, filmových nebo komixových... Jak už tu bylo zmíněno, ta knížka je jako film. Dokáže vtáhnout do děje, akce střídá akci, a člověk se ani pořádně nenadechne, a je konec. Ten konec je místytrochu... hmmm, řekněme přeslazený, ale není to nic akutního.
Jinak se mi hodně líbilo, že většina věcí, od těchnických, přes zdravotní, až po popisy pocitů a chování lidí, byla aspoň pro mě hodně uvěřitelná. Perfektní důkaz, že ani akční příběh se nemusí spokojit s prkenými postavami bouchačů, zlounů a krasotinek, které nedokáží vybočit ze své šablony.
Takže... vážně dobře se mi tahle knížka četla a doporučuju. :)

3 09.07.2011

Tak, tohle byla čtecí rychlovka... Docela jsem se u toho pobavila, dokonce jsem se několikrát zasmála nahlas, což obvykle u čtení nedělám. V podstatě zase knížka pro určitý okruh čtenářů (ženy/matky se smyslem pro humor), ale myslím, že ve své kategorii plně funkční a hodně dobře napsaná. Od chvíle, co mi začaly bouřit hormony a moje mysl začala volat aspoň po jedné takové oddechovce v týdenní várce krimi a hororů, jsem jich pár přečetla, některé byly až nudné (Vítejte v Pokušení), u některých jsem se pomalu styděla, co to sakra čtu a přitom jsem se skvěle bavila (Ďábel nosí Pradu) a některé byly prostě nemastné neslané....
Tahle byla vtipná, čtivá a tak akorát dlouhá. Možná bych snesla i něco jako pokračování. :)
Takže doporučuju všem, kdo plánují, mají, nebo čekají děťátko... pomůže to nebrat se tak strašně vážně.

3 20.02.2011

Přečteno (téměř) jedním dechem, setkání se starými známými, i objevení nových kousků, co stojí za to... Perfektní výběr. Doporučuju.
Víc, i o jednotlivých novelách, jsem hodila na blog: http://viviana.mablog.eu/vivik-cte-skleneny-dabel-oltar-kosti-sin-slavy-sf-ii-a/

2 26.05.2013

Tahle kniha klamala tělem. Začetla jsem se, občas jsem se smála, jako by mi děda vyprávěl o nějaké patálii, která ho potkala už před lety, a vyprávěl to s krásným, sebeironickým humorem... a pak jsem dostala dělovku do ksichtu. Doporučuju všem, kdo se zajímají o téma holocaustu, je úplně jiná, než všechny, co jsem dosud četla.
http://viviana.mablog.eu/amir-gutfreund-jidlo-se-nevyhazuje/

2 26.03.2013

Tohle téma se mě dotýká na více rovinách, takže jsem tuhle knížečku zhltla prakticky na jedno nadechnutí. Můžu doporučit každému, kdo má ve svém okolí někoho "nemocného", případně i jen tak - možná zjistíte, že ten kolega z práce, kterej se občas chová divně, za to možná tak úplně nemůže, nebo třeba najdete i sami sebe... Nakonec, závěr knížky vyznívá jak rozumně, tak optimisticky, což je skoro zázrak. :)

Tahle knížka mě utvrdila v tom, abych si od autorky sehnala i zbytek, co u nás vyšel. :) Příběh sám o sobě možná není nějak zvlášť nezvyklý nebo superoriginální, ale je poutavě napsaný a hlavně čtivý. K čemuž patří i ta sprostá slova. Nemůžu si pomoct, ale když čtu o obyčejným chlápkovi, kterej sedí v hospodě a mírně připitej, povídá si se svým kámošem, tak čekám třeba větu jako: "Hele, vole, ta Mařena je fakt jeblá, včera přitáhla domů zlitá jak prase..." a ne: "Příteli, musím se ti svěřit se svým podezřením, že Marie to nemá v hlavě v pořádku, neb včera přišla domů ve značně podroušeném stavu.". Třeba ae paní Fieldingová příští knihu napíše o spolku abstinentů, skládajícím se z profesorů literatury, a navštěvujícím vybrané restaurace. :D
Jo, a závěr mě sice nijak nešokoval, ale takhle úplně jsem ho nečekala - myslím tím, kdo s kým nakonec skončil. :)

No, v podstatě je to spíš asi takové čtení pro mládež. Pár povídek bych pochválila, vyloženě slabé my taky přišly asi dvě, jinak průměr... Ale je dobře, že u nás takové projekty fungují. :) To hodnotím velice kladně.

2 20.08.2011

Celkem příjemně působil mírně archaický styl vypravování. Připoměla jsem si letní chvíle s Dickensem - i když oproti tomu byl tenhle román zase, nutno uznat, "modernější". Každopádně vyprávění je to hodně obsáhlé, plyne i v akčních momentech tak nějak klidně, prostě působí jako perský kocour, v zimním večeru natažený u krbu a předoucí nějaký kočičí příběh... :) Díky tomu pomalému proudu mi knížka vydržela docela dlouho, za což jsem ráda.
Prostředí, v kterém se děj odehrává, aspoň mě připadalo dokonale propracované, postavy celkem věrohodné, jen možná budování napětí moc nevyšlo, nějak jsem neměla nikdy problém knížku na chvíli odložit. Což je svým způsobem taky plus.
Takže, kdo se na tuhle knížku chystáte, nečekejte žádnou bouři akce a citů, nebo mrazení hrůzy, spíš poctivě budovaný příběh, který prostě šlape svým tempem a odvede svou práci.

2 16.07.2011

Docela milý příběh... trochu mi požitek z četby kazily chyby, kterých je v knížce docela dost (dokonce i takové překlepy jako běd místo oběd a podobně :D). Celkově to byla docela hladká četba, bohužel asi i bez trvalejšího účinku, čímž chci říct, že za měsíc už nebudu vědět, o čem to bylo. A nebude mě to ani nějak zvlášť mrzet.
Příběhově je to takový lepší průměr, nenadchne a neurazí... Charaktery postav jsou docela dobře propracované, uvěřitelné. Občas se člověk i zasměje. A myšlenka na takový literární klub se mi moc líbila. :)

2 11.07.2011

Nevím, jestli skvěle napsaný příběh, spíš mi přišel mírně neobratný a až humpolácký, ale to možná bylo i takovým malinko prkenným překladem. První půlka mě ještě bavila, druhá už tolik ne a konec vyloženě zklamal... Ale jako jednohubka po obědě to tak zlé nebylo. :)

2 06.06.2011

Tehle kousek mě bavil snad ještě víc než Pan Klarinet. :) Jediné, co bych vyčetla, ani není tak problém téhle knížky, jako spíš celého žánru obecně... nějak mě začíná nudit snaha autorů o co nejbrutálnější mordy. Tady se to dalo zkousnout jako součást nějakého budování atmosféry, nebo tak... ale obecně... no, mám dojem, že za chvíli skončím na dietě Agáty Christie, jestli to se mnou a s krimi-thrillery půjde takhle dál.

2 02.03.2011

Od knih, které najdu v sekci detektivek, většinou neočekávám příliš. Stačí lineární příběh typu "vražda-vyšetřování-rozuzlení"... většinou pravda ozvláštněný osobami, které zde vystupují. Lišit se můžou vnější znaky - šokantnost zabijákových/psychopatových metod, zvláštnosti toho, kdo mu jde po krku, ve zvlášť odvážných případech si román hraje na originalitu i co se týče právě těch zažitých věcí - vražda může jako vražda jen vypadat, pravý zločin bude skrytý jinde, zabiják je skrytý za maskou někoho, kdo celou dobu působí jako klaďas... ale to jsou všechno jen hry. Základ zůstává stejný. :)

U "Podezřelého" příběh probíhá skoro staroškolsky klasicky, a řekla bych, že mu to sakra prospívá. Ano, brzo tu máme první falešný krok stranou, když je ze zločinů obviněn právě hlavní hrdina, ale i to tady už mnohokrát bylo... a na zaběhlém schématu to vlastně nic nemění. Z mého pohledu to ale knize vážně nijak neškodí. Je psaná čtivě, děj plynule odsejpá, má to ten správný rytmus, co chytí a nepustí.
Hlavní hrdina je sympaťák, přestože/protože má svoje mouchy - a teď nemluvím o Parkinsonově chorobě, která ho sužuje. Hlavní padouch je správně neodhadnutelný, pavučina zločinů je zamotaná a hustá a rozplétá se jen pozvolna, aby závěr mohl nabídnout nový a překvapivý pohled na její komplexnost a promyšlenost.
Takže jo, je to jenom další thriller, ale myslím, že jestli autor bude i nadále psát tímhle stylem, brzo se zařadí po bok mých dalších oblíbenců jako je Kellerman, Patterson a Deaver... nebo je možná i překoná. :)

2 22.02.2011

Kouzelná knížka. Překlad mi vůbec nepřekážel, vlastně bych nad tím ani nepřemýšlela, nebýt Ruwa... :D
Ono v podstatě nebýt těch fantastických věciček, které se tam míhají, občas trochu samoúčelně, jde vlastně o docela jednoduchý příběh. Jasně, trochu je ozvláštněn tím, že vyvolená se ukáže být tak nějak k ničemu a všechno to odře nevyvolená... asi jako kdyby se v Pánovi prstenů Frodo zasekl v krčmě a všechno to zůstalo na Samovi. Ale zase tak moc velká inovace to není, na tohle téma mimo stovek fanfikcí vzniklo určitě pár dalších "oficiálních" příběhů.
Ale tenhle je prostě kouzelný.
Mievillova fantazie mě uchvátila, už když jsem od něj četla svojí první knížku, Jizvu.. a pak už mě nepustila. Jak jsem zmínila, někdy to dýchá dojmem vytváření bizarních postav a situací jen pro tu bizarnost, ano, ale to si uvědomím, až když je kniha zavřená a dočtená. Ve chvíli čtení to neřeším, asi jako neřeším, nakolik je kytarové sólo v mojí oblíbené písničce jen výrazem ega kytaristy... :D
Jednoduše a do třetice, tohle je kouzelný čtení a doporučuju všem milovníkům fantastiky, jejich mladším sourozencům, dětem, ale i rodičům a prarodičům, kteří si ještě zachovali hravou a otevřenou mysl.

2 21.02.2011

Všichni mi říkali "nečti to, nestojí to za to"... a já neposlechla. Takže na cokoli si budu stěžovat, za to si vlastně můžu sama. :D

Mám z téhle bichle pocit, jako bych přečetla minimálně dvě různé knížky. Z nich jedna by byla celkem zdařilým fantastickým hororem, a druhá jakousi hybridní akční krimi, kterou bych normálně nechala po dvaceti stránkách navždy nedočtenou. Tím, že se obě dvě roviny spojily, vzniklo cosi, co mě straší ve snech - a není to kvůli hrůzostrašnému příběhu.
Od začátku jakoby se příběh nemohl rozhodnout, čím vlastně bude. Někdy se taková směs žánrů povede, a může být i delší (perfektní příklad je Kingova Temná věž). A někdy z toho prostě vylezou Hladové hry.
Takže dlouhé pasáže, které mě vysloveně nudily, a nebyly ani nijak významným přínosem pro příběh, se střídaly s kousky, které se daly vychutnat. Bohužel jsem si z celé knihy nedokázala vybrat žádnou opravdu sympatickou postavu. Ještě se k tomu trochu blížila Melanie... ale většina postav se prostě motala sem a tam, vážně trochu jako figurky na šachovnici, a já jsem jim nedokázala uvěřit vůbec nic.
Protože šlo o moje první setkání se Simmonsem, tak autora nechci odsuzovat, spíš zkusím něco, co mi naopak každý doporučuje. Na tomhle kousku jsem si vážně akorát málem zlámala zuby.

2 21.02.2011

Asi jediná knížka z téhle oblasti, která mě kdy vážně zaujala a bavila. :) Když se nad tím člověk zamyslí, jistěže z charakteristik jednotlivých znamení si může něco vzít kdokoli, ale je to psané vtipně, čtivě a to se počítá. Škoda, že je to jedna z knih, které jsem komusi půjčila, a které mi ten kdosi nejspíš už nikdy nevrátí.

2 19.02.2011

Tak trochu zklamání. Docela poutavý příběh, zajímavé postavy, ale všechno mi připadalo tak trochu pohřbené v kostrbatých větách a prapodivných slovních spojeních... netuším, jestli to bylo překladem, nebo čím. Dlouho jsem se pokoušela se přes to přenést, ale nakonec jsem ke konci už přeskakovala stránky a tohle čtení mi prostě zhořklo v puse...

1 15.07.2013