Víla
komentáře u knih
Námořník na koni
Irving Stone (p)
Životopisy ráda čtu a Jacka Londona jsem ráda četla. Tento životopis mě však upoutal víc než všechna Londonova díla dohromady, realitě se nevyrovná nic, ta je ze všeho nejfantastičtější. Neměl ani pevné nervy, ani charakter. Pak jsem si nechala jen stěžejní díla a zbytek prodala.
Cit slečny Smilly pro sníh
Peter Høeg
Když jsem ji četla poprvé, naprosto mě uchvátila i přes všechnu drsnost. Té by se člověk neměl vyhýbat, jinak nevymyslí, jak se před ní bránit, kdyby skutečně přišla. Jediné, co bych knize vytkla, je popis jiné ženské sexuality než by odpovídala skutečnosti–takhle to holky prostě nemají. Od autora jsem pak četla i další knihy, ale už se jí nevyrovnaly.
Muž, který se vypařil
Per Wahlöö
Po Budapešti nechodí velbloudi... celá série půosbí realisticky a zápletka i rozuzlení se docela podařily, také působily realisticky. Jen ty "reálie" si tentokrát autoři mohli ponechat.
Mlčení jehňátek
Thomas Harris
Jedna z nejlepších detektivek, jakou jsem kdy četla. Jen se Rusi většinou nejmenují Hanibal, protože nepoužívají písmeno "H" (to bylo až v dalších dílech) a ani nejdrsnější lidský kanibal si nepotrpí na syrové maso, i ti nejnechutnější si ho vždycky vařili nebo pekli.
Mateo Falcone
Prosper Mérimée
Tohle bych dala za povinnou četbu všem, jakkoli mně jde termín "povinná četba" proti srsti. Lidem by mělo dojít, že existují i jiné hodnoty, než přežít a urvat co nejvíc.
Mafie po česku
Jiří Gregor (p)
Námět na detektivku poutavý a jako ze života, jazyk vybroušený. Hrdina občas někomu bez výčitek zničí život, přístup k ženským katastrofa, statečně bojuje proti jiným darebákům.
Iveta Bartošová: Neměla jsem se narodit
Michaela Remešová
Knížka zřejmě Ivetě pomohla do hrobu. Odsuzuje Ivetu za psychickou rozkolísanost, ale ta trápila především ji samotnou, odsuzování a připojení autorky k pronásledující smečce potřebovala Bartošová ze všeho nejmíň. Kniha se četla parádně, byla napínavá, skončila ovšem v knohotoči a patřila by spíš do koše. Chce to nastavit mantinely v lezení do soukromí.
Vrány
Petra Dvořáková
Hraje si to na naturalismus. Ploché postavy, tohle bych nevydala.
Tulák po hvězdách
Jack London
Jeho nejlepší kniha vůbec. Úplně vybočuje z jeho stylu, tady překonal nejen sebe.
Martin Eden
Jack London
(SPOILER) V šestnácti jsem příběh prožívala. Nezapře jisté kvality po umělecké stránce, přesto bych ho nikomu mladému nedoporučila. Za mě ohrožuje mladé "frajery", neb je po přečtení může napadnout vzít si příklad z hlavního hrdiny – sebevraha, potažmo autora, protože ten ukončil život stejným způsobem. Nevyrovnanost se tu podobá duševní hloubce a stává se terčem obdivu.
Břicho Paříže
Émile Zola
Zola spadá do škatulky "naturalismus", ale tohle mně připadalo spíš jako kříženec romantismu s realismem.
Justina aneb Prokletí ctnosti
Donatien Alphonse François de Sade
Tohle mělo být brutální? Myslela jsem, že to bude mučení ve stylu Vlad Dracul a připravovala se na psychiatrickou studii. Tohle dílo sice bylo brutální, ale jen svou naprostou nechutností. Proti realistickým popisům válečných událostí je to jenom nechutný hadr. Filozofii to nemá žádnou, autor prostě plácal nechutnosti jednu za druhou, jak ho napadlo. Není to erotické, ale oplzlé. Jacísi srandovní mniší tam vymýšlejí nechutné čuňárny, celé je to jaksi sešněrované a působí to nevěrohodně a ... nemytě. Nikomu nedoporučuju u toho svačit. Já to ještě našla v knihotoči v salátovém vydání s černobílými barokními pyramidami z nerealisticky po sobě lezoucích přitloustlých těl – to "nemělo chybu". Není to psychologická studie, ale nechutný, srandovní brak.
Život Eskymáků
Fridtjof Nansen
Síla. Citlivějším žaludkům nedoporučuji u tohohle díla jíst.
Ida Alžběta
Sigrid Undset
Parádní psychologická studie dětiny. Toho autorka musela potkat naživo.
Příběh o Ljotovi a Vigdis
Sigrid Undset
Za bezdětna jsem si myslela, že takhle to skutečně funguje, jako matka vím, že ne. Přesto líčí pohnutky hrdinů hodně realisticky, hlavně Ljota. Od autorky jsem pak četla všechno, co mně přišlo do ruky, a je zcela zřejmé, že znala Ljotovu živou předlohu, ta postava se objevuje ve více jejích knihách, jen pokaždé pod jiným jménem (ale se stejným fyzickým popisem a povahou).
Země je hříšná píseň; Píseň o dětech Sipirje
Timo K. Mukka
První příběh geniálně napsané naturalistické dílo, krása. Druhá povídka naturalismus, zacházející do odporna, že bych nikomu nedoporučovala u toho jíst, do nechutna a do brutálna, hezká není ani trochu.
Země je hříšná píseň
Timo K. Mukka
Jedna z umělecky nejkvalitnějších knih, jakou jsem kdy četla. S dějem nelze souhlasit, ale od toho tam není, aby člověk souhlasil nebo nesouhlasil.
V arktických pustinách
Lois Crisler
Mám k příběhu sentimentální vztah, byla to kniha mého dětství. Prostý popis událostí.
Poslední manželka Jindřicha VIII.
Carolly Erickson
Čtivě psané, věrohodně popsané reálie.