Vidlička komentáře u knih

Protože nerada něco hledám na těch internetech, líbí se mi, že mi tato knížka předložila úhledný balíček možných teorií, všemožných vysvětlivek, děsuplných fotografií i nových informací, o kterých jsem doposud nevěděla. Nejvíc mě zaujaly ty o infrazvuku (Mansiji nazývaný Zlatá bába) a jeho účincích na živý organismus. Na to konto jsem se při diskusi s kamarádkou dozvěděla jiný "šokující fakt", i když z trochu jiného soudku: montéři radiových vysílačů nemají nikdy syny! To by chtělo ovšem důkladnou statistiku a výzkum... Ale zpátky ke knize. Ačkoliv tuhle hlášku nesnáším, tentokrát ji použiju - knížka se mi fakt dobře a rychle četla :-) A to tak, že jsem vždycky málem zapomněla vystoupit z metra. Jako drobné negativum zmíním podle mě nedostatečnou ozdrojovanost (ale to je asi moje zmlsanost z dnešní doby) a snahu o co nejvyšší počet stránek. Ale celkově dost dobrá knížka pro milovníky záhad. Čtěte, divte se a sžírejte se tím, že už se nikdy pravdu nedozvíme.

21 21.10.2021

Lidi jsou svině a většinu neštěstí jim nezpůsobí "život" ale ostatní lidé. Paní Legátová nám ale ukazuje, že když se podíváte na každého zvlášť a zblízka, dozvíte se, proč je takovej č..., a alespoň částečně pochopíte, proč se chová tak, jak se chová. Já už se o to snažím nějakou dobu, dívat se na věci i z pohledu druhých, a je to moc poučný, když už nic jinýho. Jinak knížka nádherná, neškodilo by, kdyby každej začal psát až po sedmdesátce. A když je vám mizerně, po přečtení uznáte, že se máte ještě fajn...

20 27.03.2020

Času se začíná nedostávat, přesto a právě proto je důležité, pokud to jde a dokud to vůbec jde, posedět nad dobrým jídlem s přáteli.

"Dobrou noc, kapitáne, můj pane," řekl. "Využil jste příležitosti."
"Ano?" řekl Faramir.
"Ano, pane, a ukázal jste, co jste zač. Z těch nejlepších."
Faramir se usmál. "Jsi prostořeký služebník, Mistře Samvěde. Ale ne: chvála chvályhodných je nade všechny odměny. Nebylo tu však co chválit. Nic mě netáhlo jednat jinak, než jsem jednal."

"Já bych tu věc nevzal, i kdyby ležela u silnice."

Hrum, húm. Burárum. Chtěla bych se vdát za Řeřábka...

19 10.03.2024

Kniha mý puberty - a jak se ukázalo, tak celýho života... Ale budiž útěchou, že i nás, co máme problémy s dimenzemi, občas trefí láska.

18 18.11.2020

Co si budem povídat, čte se to už dneska nelehce, archaičnost jazyka je až přehnaná a zkrácení by textu taky neuškodilo, ale! Vzhledem k tomu, v jaké době a za jakým účelem (ukázat bohatost češtiny, seznámit s našimi pověstmi a ukázat národu, že se nedáme zlomit a i přes všechny klacky pod nohama vytrváme) kniha vznikla, nemůžu dát míň než 4*. Místo v každé knihovničce si uhájí.

18 29.11.2019

Přísně tajné, před přečtením spalte!

Musím si začít dávat pozor, aby mi neobrostly uši!

Ruskou satiru začínám milovat čím dál tím víc, a ve spojení s kouzly a pohádkami nelze mi dáti jinak než pět rudých hvězdiček!

17 08.10.2020

Nejzajímavější mi asi přišlo porovnávání ptačích a lidských mozků, jejich odlišnosti, podobnosti a popis kdy a jak se ta která část vyvíjela, a co to způsobilo a dovolilo. I všechny ostatní informace byly pro neználky zajímavé, jen se autorka nemusela rozkecávat na třech stech stranách. Všechno, co chtěla, by vypověděla klidně na dvou stech. Ale ke cti jí nutno přiznat, že je z celé knížky cítit její láska k dnešním dinosaurkům, a tak to nám ostatním ptakomilům ani tak moc nevadí.

17 03.09.2020

SPOILER:
Chytrý, vtipný a poklidný čtení, jak omylem zprovodit ze světa bandu chuligánů a příjemně se ještě na stará kolena provdat. Doufám, že jste jim to všichni taky přáli, hlavně za tu umlácenou číču! Naštěstí pro mě, která nerada moc velký drámo, knížka vznikla dávno před vším tím krvavým thrillerovitým skandinávským běsněním. A taky to jde!

ČV (Kniha, jejíž hlavní postava má vaše vysněné povolání): Pamatuju si, že už od malička jsem chtěla bejt důchodce, protože jsem hrozně záviděla babičce a dědovi, že nemusej ráno nikam vstávat :-)))

17 06.08.2020

Strašně miluju ten jeho styl vyprávění, kdy ze začátku jakoby skáče od jednoho k druhýmu a vy si řikáte - co to zase mele? Ale postupně se začnou nitky pospojovávat a na konci vydechnete - jo takhle!

O Vonnegutově silné humanitě v jakékoliv jeho knize snad ani nemusím mluvit.

No a samozřejmě úžasný hlášky a příměry - aspoň jeden za všechny: "Rosewater byl statný muž, ale nijak zvlášť silný. Vypadal, jako by byl uhněten z holubů z nosu."

Chtěli byste vidět čas jako Tralfamadořani? Určitě to musí být míň smutný než to naše. Nebo víc?

Výzva: Kousek příběhu se odehrává v zoo a to podle mě JE vězení! A pro rejpaly, děj se odehrává i v zajateckém táboře...

17 09.04.2019

Ne po pás, až k zemi se klaním.

Pp. Eisnera miluju nejen proto, že je geniální (a to doslova), ale hlavně jak u toho zůstal lidský a nadmíru vtipný (i když on je takový vlastně právě proto, že je geniální).

Dneska by mu asi neprošly jeho názory, že ženský jsou holt přece jen ženský, a že slovenština není samostatný jazyk ale nářečí češtiny, ale vem to nešť, mě to u něj neva. Vydavatelům zato u mě neprochází, že nedávají hvězdičky a překlady k autorem hojně používaným citátům a promluvám v cizích řečech. Holt, my plebáni bez klasického gymnasijního vzdělání nejsme v němčině, latině a fránině tolik kovaní...

Opravdu moc doporučuju přelouskat celou bichli, obsahuje jeden skvost na druhý. A když už ne celou, tak určitě kapitoly o předponách a příponách a o tom, kterak se pan vrchní stavební rada Theodor Brandt učil češtině a jejím dokonavým a nedokonavým slovesům (také báječně namluveno panem Högerem). Ale dost už mých projevů, přečtěte si alespoň něco málo z mistrova pera:

(o básníků přetváření češtiny) "Jak jsem řekl: jde Pomazaný, klopýtne, a ejhle, on je to couk zlata. A jde Nepomazaný a šlápne vedle, a ejhle, není to couk zlata, jen si zamaže botu."

(nejen o češtině) "Virtuosním odlišením čerta od ďábla, raubíře od lupiče a loupežníka získala čeština víc než "jen" drahocenné odstínění výraziva: vždyť je to, lidičkové, také výboj poznání mravního. Čert je umouněný podsvětní gauner v rozhodujícím finale a finiši vždy na hlavu padlý, a raubíř je pafnúcovský strejda Mikulejda, primitiv daleko hloupější než ves, ze které utekl do lesů. Nuže, drazí, spatřujme v tom náznak Češtiny o jedné z největších pravd životních: že zlo je nakonec vždy hloupé, strašně hloupé, bestiálně pitomé, že raubíře, lumpy, gaunery, šufty a všeliké čerty lidstva je třeba dát za mříže a do klece ne proto, že jsou tak špatní, ale že jsou nedovoleně praštění."

(hádejte o čem) "Poesie není na světě pro pohodlí, velmi naopak."

(jak se dokáže význam změnit) "A teď ruku na srdce: užili jste kdy slova výtečník ve smyslu jiném než ironickém, tedy hanlivém? Tak tedy vidíte, jak svět odplácí."

(o porovnávání slov z jiných jazyků) "Feind je slovo jako ťatá rána; náš nepřítel se vedle něho vleče poněkud na pokračování. Německé slovo der Hass - s příznačným rodem mužským, slovo zbrojné, virilní, mstitelské - dovede zasyčet jako ocelová čepel, když se noří do ledové vody, aby ztvrdla na smrtící úder. Naše nenávist je především ženská; skoro mi připadá, že to je baba, snad i zmije, jež dovede uštknout, ale přec jen se raději odplazí do kouta a tam syká a syčí (-vist!). Snad tam také píše anonymní dopisy a články."

(o etymologii a životních pravdách) "Dluh souvisí se slovem dlouhý, a životní praxe tuto etymologii jen potvrzuje."

(o odejití některých slov na věčnost) "Jak jsem již naznačil: nemyslím, že by druž, hluš, tiš, dálava, střet, šer, znoj, ručej, chvit, vznět, hárati mohly kdy slavit zmrtvýchvstání, ač ani to není věcí vyloučenou. Ale přijdou zhyny a znoje zcela nové a dnes netušené. Nesejde na tom, zda se jich dožijeme my lidé dnešní; ale přijdou.
Až tu budou, přijďte za mnou na Olšany a pošeptejte mi je: hořím zvědavostí už teď."

Až tam půjdu, zastavím se, mistře, nejdřív se tedy pokloním až k zemi, pak mi to přece jen nedá a od srdce se zasměju, stejně jako jste se uměl krásně smát i vy, a pak vám tedy pár těch znojů zašeptám. Jen doufám, že nevyrotujete z hrobu. Ale ne, vy máte pochopení a lásku nejen pro ten náš chrám i tvrz, ale především pro lidi. Pro ty, kteří jím vládnou, ale i pro ty, kteří se o něj lecky rozbijí.

Díky!

16 19.01.2024

Běláčkův příběh mě rozsekal, ale neudivil; lidem by se vůbec mělo zakázat ochomejtat se kolem zvěře... Ale jinak nádhera! Mám moc ráda, když knížka není napínavá, ale jen si tak poklidně plyne až ke konci. A tady byl konec pár ekselánc! Je vidět, že autor byl kněz, a tak měl asi hodně napousloucháno při posledních pomazáních, a taky byl nejspíš dobrý psycholog, když všechny ty stavy a pocity tak bezvadně popsal, a hlavně byl bezesporu úžasný člověk, protože jen někdo takový mohl stvořit takovéhoto Cimburu (i když ho jen "obšlehnul" ze skutečnosti) a s neskutečnou láskou vykreslit českou přírodu! (To je ale, koukám, vykřičníků na tak klidnou knížku, ale co...!)
Prostě idyla!

16 07.04.2022

Škoda, že není takových knížek víc. Já mám tohle prostředí prostě moc ráda, a proto nekritických pět hvězdiček. Autorka navíc text hezky nastylizovala, že její vliv vlastně nepoznáte, a jen "posloucháte" vyprávění. Jepťandy fakt obdivuju a vždycky jsem tak trochu chtěla být taky...

16 10.03.2022

Už jsem konečně pochopila, co mi na Zaklínači vadí. Není to ani ryba, ani rak. Líbilo by se mi víc, kdyby to celé bylo psáno buď jako vážná hrdinská sága, nebo naopak jako ironické vtipné vyprávění. Ale tím, jak Sapkowski přebíhá z jednoho do druhého, nedrží mi to pohromadě. Až mi to celé připadá lehce trapné (a jéjé, teď dostanu jmen!). Prostě mutant. Jako Geralt. Což je mimochodem takový játro, že se divím, že vždycky přežije byť jen první kapitolu.
Tak sbohem, Andrzeji. Kdyby ses byl býval držel kratších útvarů a vynechal Ciri a Yennefer (vlastně všechny ženský postavy, ty ti nejdou), mohlo nám být spolu lépe.

15 29.01.2024

Tak už je mi to jasný, proč nemám vůbec žádnou fantazii! Očividně je jí ve vesmíru jen určité množství a zdaleka nejen můj příděl zblajznul Standa!

Miluju chytrý humor, trochu toho filozofování, miluju satiru, miluju komunistický zkratky (TEOSVĚDĚHYP či Pravý Racionální Dokonale Efektivní Logický stroj)!!!!

"Když jsem se dostal na kruhovou oběžnou dráhu, požádal jsem o povolení k přistání. Získat takové povolení bývá obtížnější než překonat galaktické vzdálenosti, protože pro byrokracii je typický vývoj s vyšším mocnitelem než pro navigaci, a tak mnohem důležitější než fotonový reaktor, obrazovky, zásoby paliva, kyslíku atd. jsou nejrůznější přílohy...."

"V podzemí prý vyvíjeli činnosti i dvouzadisté, kteří hlásali, že rozum je od toho, aby člověk pochopil, že se ho měl co nejdříve zbavit, protože právě on je příčinou všech historických porážek. Hlavu nahrazovali tím, co považujeme za její protipól..."

"Objevil se nový typ elementárních částic - škvarky." (nevím, jak se řeknou škvarky po polski, možná že podobně, ale potlesk si zaslouží určitě i Pavel Weigel za překlad všech těch všemožných slovních hříček!)

A to jste věděli, že brambory se taky řeknou "koroptve střílené motykou"? Tak to mě dostalo.

A navíc byla vyřešena i záhada vzniku vesmíru, kteréžto vysvětlení mi připadá klíďo píďo možné:
"Jestliže mi nevěříte, zeptejte se kteréhokoli známého fyzika, a ten vám řekne, že k určitým jevům nejmenšího měřítka dochází jakoby na úvěr. Mezony, tyto elementární částice, poruší občas zákonitost svého chování, ale udělají to tak nesmírně rychle, že ji vlastně skoro neporuší. To, co je fyzikálními zákony zakázáno, dělají bleskurychle, jakoby nic, a hned nato se těmto zákonům znovu podrobí. A tak si na jedné ze svých ranních procházek po univerzitní zahradě položil Skala tuto otázku: co kdyby kosmos udělal totéž v největším měřítku? Mohou-li se takto chovat mezony po zlomek vteřiny tak nepatrný, že celá vteřina je ve srovnání s ním věčností, musel by se kosmos vzhledem k svým rozměrům chovat tímto zakázanýám způsobem přiměřeně déle. Například patnáct miliard let... Vznikl tedy, ač vzniknout nemohl, protože neměl z čeho. Kosmos je zakázaná fluktuace. Představuje chvilkovou výtržnost, momentální odchylku od správného chování, jenže ta chvíle a ten moment mají monumentální rozměry."

Ještě že tato zakázaná fluktuace stvořila i Lema a Ijona Tichého!

"Nejsem přece Indiot!"

15 27.02.2023

Smekám před množstvím odvedené práce a líbí se mi styl výzkumu - porovnávání všech možných zdrojů, obzvlášť mě zaujalo výrazné zapojení etymologie. Ale ačkoliv se za to hanbím, musím strhnout jednu hvězdičku, protože kniha se strááášně špatně četla.

A ještě perličku:
...K tomu všemu existují bohaté reference zejména v baltské oblasti, kde je Perkunas v modlitbách vyzýván k tomu, aby potrestal podvodníky, špatné manžely, zlé sousedy, a aby bojoval se zlými duchy. Za bouře se obyvatel Žmudi modlí následovně: "Perkunasi, dobrý bože, neuhoď do Žmudína, ale zasáhni raději Rusa, rudého psa,"...
Já se k modlitbě přidávám.

15 10.01.2023

(SPOILER) To vás umíme, chlapi, dobře zblbnout, co?! ;-) Naštěstí pro Déčko vynalezli operaci na odstranění fantazie. Já chci taky!!!

15 11.10.2022

(SPOILER) Jaj! Úžasný námět i závěrečná myšlenka! Sice často děj i zpracování vázly, břuňo-břicháči mi pili krev (a ten delfín byl taky pěknej parchant!) a autor si občas protiřečil, ale to všechno vyváží neotřelé téma, filozofie a obdivuhodná fantazie. Klobouk dolů, místo v edici si určitě zaslouží.

Teda, takhle bídný mapky v knize, kde je geografie hlavní postavou! Mám chuť strhnout hvězdičku, ale neudělám to. Jednak jsem jí četla v práci u zapnutého počítače, takže jsem si mapy mohla vystrejčkovat, a druhak (Miluju to slovo! Existuje "třeťak"?) si to text nezaslouží. A proto já nejsem génius, i když si to o sobě ráda myslím, když mě nenapadne podívat se na něco jiným úhlem pohledu, než je zaběhnuto. A přitom je to pak všechno tak jasný a jednoduchý... A moje nejoblíbenější kapitola? Éééé... všechny. Jo, a nezapomeňte, že už je na světě i "druhý díl" - Síla geografie ve 21. století.

15 27.01.2022

Na to, jak je knížka letitá, nepostrádá vůbec švih a nebýt děrných štítků, tak bych si toho snad ani nevšimla... Hle, jakoupak vychytanou techniku měli Amíci už v 60. letech, fiškusové! Napínací Crichton, jak ho mám ráda. Knížka zbytečně neprotahovaná, odsejpací.

Vtipné - Alan pravděpodobně vyjedl všechny restaurace na světě a vykoupil všechny krámy s hadrama.

Objasňující - taky asi může z poloviny za globální oteplování vzhledem k množství svých cest letadlem.

Domácké - vyrostla a dospívala jsem s Adrianem a jeho deníkem, a protože tady jsme taky převážně v Anglii, připadalo mi všechno to vyprávění o všech těch místech a lidech důvěrně známé. Obzvlášť milé bylo, když jsem je taky znala.

Nepochopitelné - netroufla bych si tvrdit ani teď, že Alana víc znám. Naopak. Jeho slova o sobě a slova jeho blízkých o něm mi stále připadají v rozporu. Je taky ale pravdou, že dokonale nepoznáte kolikrát ani sebe, natož někoho jiného. Ale bylo podnětné nakouknout do škeble i někomu jinému.

Mužské - já bych asi psala deník jiným způsobem. Především o osobě, se kterou sdílím život. Ale já jsem baba. A hlavně jiný člověk. Každý to má holt jinak.

Ješitné - ale kdo není... "Prostě tu nejsem dost často, abych mohl něco výrazně změnit. "

Ženoucí se - znám taky pár takových lidí, kteří mají pocit, že musí udělat, zažít atd. milion věcí a potom v jasnozřivých chvilkách zjistí, že o tom to není. Já to už nějakou dobu vím, protože jsem se stala chodícím zenem a do nirvány nemám daleko, i Alan to chvílemi cítil, ale cosi ho stejně pořád honilo ze strany na stranu, ale obávám se, že to, co hledal, stejně nenalezl. Proč jen jsou herci takové chomáče citů? Právě proto... Takové to: kašlu na recenze, opovrhuju těma, kdo je píšou, ale hned se sápou po prvních novinách a týdny z toho nespí...

Přednasrané - Skoro kvůli všemu, v podstatě jsem ho litovala. Myslím, že měl zůstat jen divadelním hercem, když filmování tak neměl rád...

Vtahující

"Můj deník nebo náš vztah je založený spíše na odporu. Lítosti a ukřivdění...."

"Mluvili jsme o tom, že bychom neměli tolik času věnovat se jiným lidem, jiným záležitostem. Tento výlet, ta samota mi připomněli, kolik času a prostoru člověk potřebuje, aby byl kreativní. A ne být stále na pospas vrtochům ostatních. "

14 08.07.2023