Veveruška1992 komentáře u knih

Nemám už moc co k Oscarovi dodat, vztah, který jsem si k němu skrze stránky jeho knih vybudovala, je natolik osobní, že si nejsem jistá, zda by moje hodnocení nepostrádala objektivitu....čtení byl jako obvykle požitek, obzvlášť u Obrazu Doriana Graye, svěží, vybroušený a vycizelovaný styl, plno kousavých postřehů, paradoxů, myšlenek hodných citování a především skvěle zachycený úpadek jedné duše.....tady to byl ještě Oscar účtující především se společností své doby, i když možná, v tom, co nebylo zcela vyřčeno, zachytil, možná chtěně, možná ne, i tísnivé pocity stran duše vlastní....i když to se můžu samozřejmě jen domnívat....

7 14.08.2017

"Krutě a nesmyslně naloží svět s těmi, kteří se mu protiví. On sám, on jediný stanoví svoje vlastní zákony a běda těm, kteří se odváží jít vlastní cestou, kteří věrni své vlastní osobnosti a individualitě kráčejí svobodně a nestarají se o tradici, o dědictví po předcích a konvenci. Neboť opravdu, tradice je základním kamenem v licoměrně vybudovaném chrámu naší podvodné a sobecké civilisace.

A kdož by padl na ten kámen, rozrazí se: a na kohož upadne, toho setře."

Oscar a jeho pozdní tvorba....jakkoliv miluji jeho sarkasmus a ostrovtip, tak jsou to jeho dopisy a zpovědi, co se mi nesmazatelně zarylo pod kůži a otisklo do srdce...

Jsem moc ráda, že autor nakonec knihu napsal... je to jedna z těch knih, které se čtou lehce a na Tváři Vám po nich zbude úsměv, i když vlastně celou dobu byla o dost vážných a smutných věcech....vyzdvihla bych fantasticky napsané rodiče, jinak hlavnímu hrdinovi Arimu jsem přála, aby se konečně začal mít trochu víc rád, a aby mu už konečně došlo, před čím to utíká, s Dantem trochu pokoušeli moje nervy (nemám ráda, když si lidi něco neříkají, přitom jsem taky taková), ale většinu času jsem je chápala, někdy až moc dobře....doufám, že se třeba dočkáme dalších knih od tohoto autora na našich pultech, tahle za překlad rozhodně stála :-)

6 14.07.2018

Juchuchu, po dočtení téhle knížky mám chuť tančit a zpívat, takovou mám radost, že to dobře dopadlo, za oba Willy, kteří se překonali, za Jane, za Drobka (kterého jsem si zamilovala) a za lásku, která může mít hodně podob a vždycky stojí za to....vlastně nevím, co jsem od knížky čekala, ale rozhodně jsem toho, hlavně emocí, dostala vrchovatě, jedná se o moje první setkání s oběma autory, a to, jak se dokázali popasovat s vnitřními pochody mladých lidí v dnešní době mi přijde působivé, zvlášť s tak těžkým námětem, jako je život v depresi, pak mě taky dostala do kolen ta metafora s kočkou jistého fyzika, myslím, že je to dost trefné....klobouk dolů, nelituji investice a běžím pro Drž mě pevně a duchovně se připojuji k vlně nerdfighters, více fluffu, vědy, "divnosti", krásné šílenosti a mimoňství a více duhy do ulic a bude nám hej...

6 06.07.2018

Trhlé, veselé, kouzelné, romantické, super :-) Úžasně jsem si oddechla, zasmála a zasnila se, fanfikce všeho druhu jsou můj oblíbený žánr a byť tady byla nezastíraná inspirace Harrym a spol., líbilo se mi, že nakonec si šla autorka vlastní cestou. Postavy se mi líbily všechny, a to z toho důvodu, že jsem jim rozuměla, dávaly smysl...jinak střídání pohledů v 1. osobě je opravdu super věc, příběhu to dá plastičnost a nemusím si domýšlet, co na to ostatní (někdy je to fajn, ale autor má přednost, když se chce podělit :-D )

6 19.06.2018

Tak si myslím, že si dám rovnou druhé kolo, protože něco tak krásného si musím přečíst ještě jednou...pak snad i najdu slova a okomentuji tak, jak si tato kniha zaslouží.....

Edit 30. 5. 2017 ...tak přečteno znovu a opravdu je to jedna z nejkrásnějších knih, co jsem kdy četla, a to nejen s ohledem na specifické téma. Už teď vím, že ji musím vlastnit, protože je jedna z těch, k nimž se budu vracet....nejdříve jsem viděla film, který na mě opravdově zapůsobil, výkony tří hlavních postav, zejména pak pro mě dosud neznámého představitele Maurice, byly nesmírně přesvědčivé, a já jsem tušila, že kniha pak musí být skutečný poklad, což se i potvrdilo...spisovatel na poměrně malém prostoru (nepotřebovat popsat stohy stran a přitom říct vše je pro mě známkou skutečného mistrovství) dokonale vykresluje psychologii postav tak, že člověk jim skutečně rozumí, navíc se skláním nad tím, jak autor dokázal vylíčit vztah mezi dvěma muži jako něco, co je naprosto přirozené (pomíjím pasáž o možném vyléčení, která je limitována soudobým věděním)....Maurice Halla jsem si zamilovala, pro jeho vývoj, kdy si postupně, ač sám konzervativní a poněkud snobský, začne uvědomovat pokrytectví a faleš "normálního" maloměšťáckého okolí a namísto, aby potlačil svou přirozenost a žil dál zřejmě úspěšný, nudný život, jak od něj očekával jeho někdejší přítel Clive, dá odvážně přednost své touze po tom být konečně sám sebou, po životním příteli a lásce, a to ještě ne ledajaké, zamiluje se čistě a opravdově, se vším všudy, do muže naprosto mimo svou třídu, takže vlastně rozbije hned dva zažité vzorce a ukáže, že takový vztah je možné realizovat a zahodit kvůli němu vše, že nejde o něco nízného a pomíjivého......nemůžu než pociťovat vřelý vztah k autorovi, který napsal v té době něco tak laskavého, láskyplného, optimistického... společně s Radoslavem Nenadálem se musím ptát, kde se něco takového vzalo, vím, že kdyby to bylo možné si promluvit, dozajista by bylo o čem....
Jinak asi nejoblíbenější scény jsou scéna v britském muzeu, kdy se "Maurice postavil proti těm hrozbám, nikoli jako hrdina, ale jako kamarád, a našel za nimi dětinskost a za tou ještě něco jiného..." a poté závěrečný rozhovor s Clivem, kdy za ním Marice přichází čistě jenom proto, aby jej informoval, k čemu dospěl, bez toho, aniž by požadoval schválení nebo něco podobného....myslím si, že ačkoliv doba pokročila, vnímání homosexuality se příliš nezměnilo, sice už není trestná a máme registrované partnerství a sňatky, to ale podle mě není stále to, ač autor a jeho přátelé usilovali, spousta lidí prostě stále nedokáže uznat a pochopit něco tak přirozeného, jako je lidský cit, a ošklíbají se nad tím a nechtějí nic vědět, vidět ani slyšet, podobě jako Clive v závěru......doufám, že budoucnost bude jenom lepší, není možné, aby něco tak krásného jako láska bylo důvodem k omezování lidských práv....

"Musí oba žít mimo svou třídu, bez příbuzných a bez peněz, musí pracovat a držet dohromady, až do smrti. Ale Anglie patří jim........ten vzduch a to nebe tady nad nimi patří jim, nikoli těm bázlivým milionům lidí, kteří sice vlastní své malé dusné krabice, ale nemají své duše...." (k. 45)

".....neexistuje kousek lesa ani žádná pustina, kam by člověk dnes mohl uniknout, žádné opuštěné údolí pro ty, kteří nechtějí společnost ani reformovat ani kazit, ale chtějí, aby je ostatní nechali na pokoji...." (ze závěrečných poznámek)

Omlouvám se, že je to tak dlouhé, ale tohle mi stálo za komentář...

6 28.05.2017

Prostě Harry, srdeční záležitost, příběh neodmyslitelně spjatý s mým dětstvím a dospíváním.....Vracím se k němu neustále a to i když už nejsem ve věku, kdy bych mohla toužebně očekávat svůj dopis do Bradavic.... :)

6 01.03.2016

Tohle přesně jsem potřebovala, po dlouhé době zase pořádné dobrodružství :-) Opravdu skvěle napsaná, svižná, napínavá, zajímavá kniha, zaplněná svéráznými postavičkami, které si nelze neoblíbit (snad až na Corvinu). Dost se mi líbil nápad s propojením staré záhady a moderních technologií (uznávám, že jsou potřeba a dnes už se bez nich neobejdeme, i když jako starou konzervu, co odmítá vlastnit i čtečku - i když s tou Penumbrovou látkovou bych si dala říct - mě (škodolibě :-D ) potěšilo, že na vyřešení záhady nestačily :-) Taky je tu pěkná myšlenka, že nemrtelnost nemusí tkvět v tom, že tu budeme po Zemi běhat každý 200 let (kdo by to chtěl, já ne), ale v tom, že tu po sobě zanecháme své dílo, dost možná to nejlepší z nás....
Rozhodně doporučuji k přečtení, osvěžující záležitost :-)
P.S. Je tu ještě někdo, kdo by si chtěl děsně moc přečíst Kroniky dračích písní? :-D

6 24.09.2014

Tolik jsem se na to těšila, "Optimisté" si mě sami vybrali v knihovně, když na mě zírali z police, a já si je pak musela koupit a přečetla je mockrát, a tak jsem byla šťastná, že se autor rozhodl k určitým postavám vrátit.....a tohle dílo chvílemi zase vrátilo to kouzlo, ale povětšinou jsem si prostě říkala proč je tam toho tolik? Připadalo mi to občas jako z rychlíku, tolik se toho nakouslo a pak rychle (ne)dopovědělo, aby se mohlo skončit jinam, autor neustále jenom všechno popisoval, i pocity a emoce svých postav, a to mnohdy dost povrchně, prostě nemohla jsem si pomoct, ale přestalo mi to připadat jako román, spíš místy jako dějepisná mikrohistorická studie, oni jako exponáty z akvária, se kterými jsem se sžívala jak přes tlusté sklo... nakonec se i z Michelových pasáží ke konci vytratila ich forma, což mě mrzelo, protože bych ráda znala až do konce jeho perspektivu, byla pro mě důležitá..... Prostě je to celé takové rozporuplné, nemělo to takovou katarzi, příběh Igora a Saši v Optimistech mě zdrtil, třeba na pochopení Viktora, jehož příběh by mohl vydat na román, jsem dostala tady pár stran a pomalu žádné vysvětlení, nečekám od děl, že mi všechno naservirují jak na podnose, ale aspoň nástin motivace přijít mohl....ale i tak jsem ráda, že jsem si to mohla přečíst, jen prostě méně je někdy opravdu více....3,5 z 5, zaokrouhleno nahoru pro Michela, Cécile, Louis a Igora...

5 09.10.2022

Přečteno v zápětí po knize první a den je rázem o něčem jiném :) tohle se nemůže omrzet v žádném věku, tolik lásky a pochopení bych přála každému...moc se těším na další knihu, tahle byla skvělá, autorka musí být romantik a to se mi líbí :))

5 27.01.2020

Nejmilejší knížka v dětství, přečtená nejmíň milionkrát, těším se, až ji budu jednou číst svým dětem :-)

5 04.07.2014

Moc milá knížka, kterou jsem slupla na jeden zátah jako neobyčejně chutnou jednohubku. Ivanka Devátá mě nikdy nezklame, mám ji moc ráda z mnoha důvodů, předně díky hodně podobnému smyslu pro humor a jejímu neutuchajícímu optimismu, který se na mě z jejích knih přelévá jako živá voda. Obdivuji, s jakým nahledem se dokázala rozepsat i o nepříliš lehkém životním údobí. Dále oceňuji krásnou češtinu, kterou jsou všechny její knihy napsány, už jen z tohoto důvodu je zážitek je číst. Miluji náš rodný jazyk a to, jak s ním tato autorka dokáže nakládat, je obdivuhodné. Dojímá mě i krásný vztah Ivanky ke členům její velké rodiny i k jejím přátelům, který je z knížek patrný. Prostě díky, paní Ivanko Devátá, jste jednička, přeji ještě spoustu krásných dní a pozitivních zážitků :-)

"I ten nejhorší život je lepší než nejkrásnější smrt."

5 02.07.2014

Rozhodně doporučuji ke čtení, jeden z krásných pramenů ke studiu středověku a určitě pozoruhodný vhled do myšlenkového světa Otce vlasti. Krásný zážitek, číst knihu, o které víte, že ji napsal tak veliký a obdivuhodný panovník.

Musím dát koment aspoň k jednomu (ke všem by to bylo nad mé síly :-D). Stripy o líném, tlustém, sarkastickém, inteligentním, lasagne, televizi a medvídka Pookyho zbožňujícím kocourovi prostě nelze nemilovat. Když je mi smutno, vytáhnu jakýkoliv díl a vždycky mě spolehlivě rozesměje. Miluju hlavně stripy s Nermalem, Arlenou a Irmou (ta nikdy nezklame), dobře praštěná je i Johnova rodina (o Johnovi samotném nemluvě, kdo dokáže se zaujetím pozorovat prádlo v pračce? :-D ) Prostě a jednoduše, ten kdo ještě nečetl, tak hurá do toho!! Pro kočkomily je to povinnost. :-D

5 30.06.2014

P.S. Někdy kroutím hlavou, jak si někteří myslí, že člověk píše jen proto, že musí někoho posadit na zadek, šokovat, říkat mu dosud nezjevené pravdy, které by nikdo jiný nevymyslel... To je teda pitomost.....

4 25.03.2022

Neskutečně mě mrzí, že se už tohle dílo nikdy nebude dopsáno, že už nikdy nenahlédneme do hlav nových i už známých postav, že už se nedozvíme, jak se dal s životem prala kurážná Štěpánka (díky aspoň za to shrnutí, které něco naznačuje), jak se odrazila válka v tváři městečka i Vejrychovska, prostě zůstává pocit, že ještě mnoho mohlo a mělo být vyřčeno a najednou prázdno...ale i to, co máme možnost si nakonec přečíst v souvislé podobě mě dost vtáhlo a přišlo mi poutavé a věrohodné, postavy byly propracované a přece jenom s prostředím našich vojáků za první světové války se třeba já nesetkávám v naší literatuře zas tak často, pořád mi přijde neskutečné, kolika mužům a klukům musela obrátit život naruby, nakolik změnila ty, kdo měli to štěstí a vrátili se víceméně v jednom kuse.... některé okamžiky, třeba se Šléglem a Pavlíkem před odchodem do pole, mi přišly vysloveně dojemné.... líbí se mi, že Havlíčkovy postavy jsou plastické, nejednoznačné, že Vám můžou přijít odpudivé a přesto se neubráníte i určité míře soucitu.... skončím, jak jsem začala, lítostí, že už další stránky a osudy nepřibudou, ale taky s díky za obohacení.

4 07.10.2020

Nemůžu se přestat usmívat... :))

4 27.01.2020

Zajímavé pohádky, jako nadšený divák "nedělních pohádek" jsem konečně zjistila, kde vzali tvůrci předlohu např. k mému zamilovanému princi Chocholoušovi, Krásce a zvířeti, A nebojíš se, princezničko atd....místy je sice zejména u paní d'Aulnoy znatelná určitá dvorská manýra daná dobou, ale když si to odmyslíme, zůstávají nadčasové, krásným jazykem psané (poklona i překladateli) příběhy plné fantazie, kde hrdinové musí překonat nejedno příkoří a nástrahu, ale, jak už to bývá, jejich odvaha o dobré srdce jsou nakonec odměněny a zlo potrestáno, a co víc si od pohádek přát :)

4 09.02.2019

Dílo, ke kterému jsem musela dospět a "promyslet se", ale stálo to za to.....nicméně tady jsem už při prvním setkání v prvním ročníku v plné míře pochopila, jaká propast zeje mezi ve škole vykládaným dějepisem a historií, mezi "fakty" a pravdou, a jaká krása a zodpovědnost v tom řemesle je.....vlastně zejména ta zodpovědnost a poctivost, pokora, a hlavně, řekla bych, lidskost.........

4 08.10.2018

Moc pěkná kniha o mém milovaném Otím, na jehož knížky nedám dopustit...zase jsem se dozvěděla něco nového, i když detailů mohlo klidně být více, to však vynahradil autorčin očividně vřelý vztah k tomuto spisovateli a pochopení pro jeho mnohdy neradostný životní úděl, jež mu však nezabránil napsat jedny z vůbec nejkrásnějších knih, co jsem kdy četla....

4 24.11.2016