Vesmich komentáře u knih

Jižní Amerika sedmdesátých let je v tomto vyprávění okouzlujícím a neodolatelným místem a vyprávění je tak pozitivně nakažlivé, až se člověk začne shánět po letence.

4 17.01.2017

Vypravěčsky mě to uchvátilo! Vyprávění nabírá tempo, až se dostane do tak vysokých obrátek, že to člověk sotva stíhá učíst a hlavou mu běží všechny ty obrazy. Krásný jazyk, suchý, sarkastický, který celou tu temnotu projasňuje. „...pokládal za nutné mi sdělit, že se nebojí Boha ani ďábla, natož obyčejného člověka. Řekl jsem, že tohle je mi sice jasné, ale momentálně že potřebuji určité množství nýtů…“

3 16.01.2017

To by mě v mládí nenapadlo, že budu dobrovolně číst kroniky, s jejichž obsahy jsem byla ve škole bolestně otravována. Teď, na začínající stará kolena, mě to baví. Tato je krásná, jak byl každý náš pan král ušlechtilý a ctnostný, všichni mužně bojovali a prolévali potoky slz, kdyz to bylo třeba. Když se psaní kroniky ujme Petr Žitavský, dostane takový pěkný kosmopolitní ráz a je obohacena různými drby a příhodami zpoza humna. Po celou dobu to ovšem vypadá, jakoby se už od pradávna nikomu moc nechtělo do " země mravů dosud hovadských", a neustále plakal a plakal, než se vydal. Jakmile se dosti vyplakal a vydal, oklepal se a od té chvíle se ohněm a mečem oháněl a kradl a kradl v "království nadobro spuštěném".

6 16.01.2017

Měla jsem trochu obavu, jestli takhle rozsáhlý román učtu. Jestli si budu chtít pamatovat kdo je kdo a komu kým. Bylo to zbytečné. Je to román o městě a osudy lidí městu jenom pomáhají růst. Krásně se mi všechno pospojovalo v hlavě a zaplnily se mi mnohé mezery. Navíc mnohé události byly podané velmi originálně a text se čte snadno.

1 14.01.2017

Na četbu jsem se těšila, slibovala jsem si napínavý a neotřelý čtenářský zážitek a dostavil se. Je to skutečná lahůdka i pro povídkové nemilovníky. Žádná z povídek není ani nudná ani průměrná. U mě vítězí Život a dílo baronky Mautnicové a v těsném závěsu Opukový kruh s Oldou číslo 3.

1 14.01.2017

Velmi syrový text, nejsyrovější, který jsem v poslední době četla. K čtenáři docela nemilosrdný, představující život jako sérii událostí, které je potřeba přežít, vydržet, snést a přesto se z toho nakonec uspořádá pěkný život. Ženská kniha, ženský úděl. Začátek padesátých let a všechna ta poválečná mravní mizérie. Hodně intenzivní čtenářský zážitek.

12 12.01.2017

Knihu mi předložilo dítě. Chtělo si o ní povídat, ale já ji nečetla. Mezi doporučenou školní četbou má Lovce mamutů a Bílého tesáka. „Ptáčka“ si doporučilo samo, což mi přijde jako školně promarněná příležitost, neboť toto je čistý Bildungsroman. A tak mi nezbylo, než si doplnit vzdělání a „diskutovat“. Zatímco já jsem byla od začátku vysazená na učitelku Caroline a při každém „kontaktu“ jsem těžko ovládala touhu zadávit ji, dítě její existenci nejspíš ani nezaznamenalo. Pro pana otce a pana bratra od Bubu Radleyho bych měla zvláštní komůrku v pekle, dítě by ji mělo pro tetu Alexandru. Jednoranný Finch byl velký frajer, pro dítě byl trochu nudný, nicméně formát. Ewellovic rodiny mi defilují před očima jedna za druhou…. Po soudu nám z toho bylo nanic oběma, stejně jako Dillovi. Tedy soudím, že v textu si najde každý vrchovatě to své.

5 11.01.2017

Lehká četba, kterou obdarovávám tápající babičky ve svém okolí. Těm, které mají potíže se čtením, nosím audioknihu, načtenou Ninou Divíškovou.

1 11.01.2017

Deníky psané někým tak literárně výjimečným, navíc v době, kdy žena ani nemohla některé věci říkat jinde a jinak, než psaním do deníku, jsou velmi působivé. Mysl jedoucí na plný výkon, zklidňování se nacpáním špuntů do uší a dvoudenním ležením, radostné psaní knih, bolestné psaní knih, kritika jiných a strach z kritiky sebe. A postupné silnější a silnější uvědomování si ceny času, odmítání konání všeho, co je zbytné. „V šestačtyřiceti už musí člověk skrblit. Věnovat čas jen tomu, co je nezbytné.“ Je to nekonečná kniha, kterou mám vedle postele místo Bible a stále v ní nacházím něco nového, byť bych jí četla stokrát.

6 08.01.2017

Slečna Annie Londonderry, která na konci devatenáctého století objela na kole svět, nebyla ani slečna, ani Londonderry a kolo se často, spolu s ní, vezlo lodí nebo vlakem, přesto je to příběh úchvatný. Doba si žádala NOVOU ženu, neohroženou, svobodymilovnou a Annie měla nejspíš plné zuby obvyklého života s manželem, domácností a dětmi. Tak chňapla příležitost za pačesy a vyrazila. A že to byla jízda! Svého muže a tři malé děti odložila doma na patnáct měsíců, aby mohla objet svět a s jejich manželstvím to neudělalo vůbec nic. Žili spolu dalších padesát let.

1 07.01.2017

Vzpomínám, jak krátce poté, co kniha byla zfilmována, bylo v jedné z recenzí uvedeno, že „kniha a film zvýší empatii s duševně nemocnými“. Mně osobně lezl John Nash na nervy jako mladý zdravý úplně stejně, jako zralý nemocný. Egoistický, nedůtklivý, otravný typ, kterého ve své blízkosti může snést pouze vědecká komunita, anebo milující osoba. Přičemž těžko říct, proč ho vlastně miluje. Kniha je napsaná tak brilantně, že přestože je plná vědy a matematiky a Princetonu, četla jsem ji jedním dechem, pouze s nezbytnými přestávkami.

5 07.01.2017

Zpočátku to bylo jakési naléhavé a sklíčené. Tak to bude asi něco existenciálního. Po začtení se to vypadalo jako kniha o chlapech, kteří nevědí, kam se vrazit a tak jí vrazí vždycky v pátek či v sobotu jeden druhému, pročež je svět hned snesitelnější. Terapeutické účinky vzájemného hub si rozbíjení se projevují blahodárně i tím, že na nikoho netroubějí na dálnici a nemají potřebu mu parkovat v kufru. Od půlky jsem měla dojem, že je to román o lásce. Po dočtení jsem to vzala rovnou ještě jednou, jestli mi třeba něco nezůstalo utajeno. Víc jsem se u toho pobavila, vychutnala si podpůrné skupiny, přátele na jedno použití, terapeutické tělesné kontakty, Joa Skřípala Zubního a jiné jazykové perly a utvrdila se v tom, že je to celé o lásce.

2 05.01.2017

Po zkušenosti s Kukačkou jsem se držela audioknihy čtené Petrem Olivou. Na každodenních dlouhých cestách autem se ukázal (Petr Oliva) být příjemným společníkem. Hedvábník mi přišel napínavější Kukačky a postavy ještě trochu pošahanější. Jakmile narazím na audio pokračování, sem s ním.

2 05.01.2017

Zvolila jsem audioknihu v obavách, aby z toho nebyl nějaký kouzelník Harry. V autě trčícím v koloně se dá snést ledacos. Harry z toho nebyl, detektiv je tvrďák, někdo jako Phil Marlowe v opotřebovanější podobě. Pátrání ve světě modelingu a šťourání se v předsmrtném životě mrtvé modelky má spád i pointu. Bavilo mě to čím dál víc, ani se mi nechtělo vystupovat. Drsně predčítal Petr Oliva.

7 05.01.2017

To byl ovšem nářez! Úchvatný nápad a skvělé provedení! Takový ten příběh, který v člověku nějaký čas zanechá stopu. Například v tom, že se dívá, jestli v metru neleží nějaký mobil, anebo přemýšlí, jestli se nestal součástí hry, ve ktere původně hrát nechtěl. Stopy HRY nachází najednou ledas kde. Výborný, dynamický příběh! Dítě (14) to taky četlo, vzalo to jedním tahem a po dočtení pravidlo: " To byl teda hukot! Fakt dobrý!" Zkusila jsem i pokračování, ale nebavilo mě.

1 04.01.2017

Moře, námořník, láska ve zralém věku, příliv a odliv, pomalý metabolismus pokročilého věku…Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, ale jakmile přišly pasáže o budování zámecké zahrady, která se promění v husí farmu, začala jsem se dobře bavit, jako když psávala stará dobrá Betty Mac Donald. Škoda, že to nebylo na dlouho. Výlet do Maroka už mi nějak nesedl a později jsem musela přeskakovat, protože nevařím a cizí rodinné oslavy mě nezajímají. Nakonec, jak pravila autorka sama : „Virginia Woolf ze mě nebude, ale jako četba do vlaku to snad postačí.“ To je, řekla bych, docela přesné.

1 03.01.2017

Autor opustil na chvíli Vimperk a vydal se do Písku! Jeho líčení vyhlášení Československé republiky v Písku, jsem použila tematicky právě na loňský Den republiky a provedla svou minivýpravu všemi místy, která s tím měla co dělat. Slavnostní zakončení v hotelu Dvořáček/Otava a úspěch byl velkolepý! I děti se ve škole blýskly originálními znalostmi. Martin Sichinger- velký učitel! Žádná jeho kniha mi nezůstane utajena…A ten konec, jak se poručík a sedláci z Čížové opevnili na Kašperschachten a ještě nevěděli, co přijde, zatímco my ano…to mi jich bylo až líto, pane učiteli….

3 03.01.2017

Vida, kam až sahají kořeny guerrillového zahradnictví! Kamarádka čte každý rok povídku deváťákům, aby zapálila oheň v mladých srdcích....tak uvidíme...

4 03.01.2017

Jakmile jsem zjistila, ze Člověk vyšel v kapesní úpravě a nově, hned jsem ho zakoupila! Nostalgie veliká! Kterak jsme právě tuhle knihu považovali za nejlepšího průvodce po dalekých serverech, chroupali máslo z kostky, tvořili pemikan, jak Indiáni z Manhattanu a vařili v plechovce od fazolí. A je to tam stále! Čabajka, tatranky, lyofylizáty....ó krásné dny našeho mládí!

02.01.2017

Zima nahoře, zima dole, zima všude. Vhodná četba pro zimní měsíce, neboť utěší, že jinde je zimou až modro. Mladá policistka z města se na VLASTNÍ ŽÁDOST přihlásí k sobí policii, což je zvláštní policejní útvar, jehož členové jezdí celé dny na skútrech a pátrají po všem sobím. Laponci pasou soby už po novu, se skútry a není na nich nic poetického. Anebo se živí něčím jiným, což je nelaponské. Jeden ale dělá věci ještě po staru a ten je zajímavý hodně. Ztratí se šamanský buben, kvůli kterým se v minulosti krutě mordovalo, a protože je to taky sobí věc, je to případ pro sobí policii. A ještě přijede z Francie Padouch, dělat kruťárny a bezciťárny, a je to teda extraprevít! V knize je toho prostě dost. Text to ale unese a příběh má kouzlo i spád. Mě zaujal natolik, že jsem si do auta pořídila i audioknihu a všechny slizouny čte parádně Pavel Rímský!

2 02.01.2017