Vesmich komentáře u knih

Dva jinací muži bydlí v chráněném bydlení a pokoušejí se zapojit. Zpočátku jsem byla poněkud ostražitá, jestli nepůjde o jakousi ódu na jinakost, která bude nemilosrdně tepat všechny neempatické nejinaké a jejímž vyústěním bude klopotné a urputné vzájemné obohacení. Obava se postupně rozplynula. Popis všednodennosti, jak ji prožívá Elling když je spokojený, když je napjatý, když se bojí, je uražený a mnohá další když, je autentický a velmi poučný. Otravné na knize není vůbec nic, přesně naopak.

2 01.03.2017

Autor je uhrančivý řemeslník s jedinečným stylem, originálními nápady a schopností vytočit své nejlepší texty do takové vrtule, že člověk jen letí a letí a nedýchá. A navíc mi to vždycky zůstane ještě dlouho v hlavě, vlastně napořád. Jeho mužští hrdinové mi vždycky lezou na nervy skoro okamžitě. Tenhle byl od počátku tak nemožnej, až bych ho něčím křápla! Ty blábolivě přednášející kecy, deklarovaná čistota a opravdovost, neutuchající poučování celého okolí... tfuj tajxl! Jenomže měl nárok... mládí a rybí krev. Když zavřel hubu a začal kopat a nechal naplno rozjet celou tu svou zlatou/zelenou horečku, měl převeliké kouzlo. . "Kopat a prodat nebo nekopat a neprodat. Není to pro každého, ale pro někoho to je." Nádherná kniha, nádherná práce!

14 28.02.2017

Jak se tak dívám na komentář čtenáře trudoš, je zbytečné něco dodávat. Snad jen, že psích výkalů mohlo být také trochu méně. Jinak to na mě působilo stejně.

2 27.02.2017

Krátce před Seznamem jsem četla Afghánce, kde to Forsyth nechal pomřít hlava nehlava a velmi srozumitelně popsal historii válek a sporů v regionu. Seznam má podobné téma, popisný styl mi vyloženě vyhovuje, technické, taktické vyprávění a znovu velmi srozumitelný popis vývoje fanatika a jeho stoupenců, stejně jako věcný náhled do života ve státě/nestátě - Somálsku.

3 26.02.2017

Maud už má mnohé odžito a k tomu potíže s pamětí. A to pořádné. Nepamatuje si spíš nic, než moc a i to jen chvilku. Jak se příběh odvíjí, nezlepší se to, spíš o dost naopak. A z toho plynou potíže - jí i s ní. Kamarádka Elizabeth má odžito asi stejně a ta zase nic moc nevidí a touží udělat pořádnou ránu nákupem nějaké zapomenuté, echt staré starožitnosti, takže jich má plný barák. Z toho plynou taky potíže - jí i s ní. Rozhodně jsem nikdy nečetla nic tak srozumitelného a jasného o stařecké demenci. Klobouk dolů před autorkou!

3 24.02.2017

Knihy Edwarda Rutherfurda si půjčuji z knihovny, aby mi doma svou objemností trvale nestínily výhled z okna. Kdyz jednu dočtu, půjčím si jinou a pokaždé je to stejné. Ta je tlustá! Jak dlouho to budu číst? Co když to bude otravné? Co tam může popisovat na 700 stranách? No, přeskakovat to můžu vždycky....A jiné malověrnosti. Doba, kdy lidé četli tlustoautory, aby zaplnili večery, ti časově bohatí i dny, je pryč. Jsou i jiná zaplňovadla. Prostě pochybuji, zda autor skutečně napsal román o městě, v němž budou příběhy lidí jen nutným pozadím a podezřívám ho, opakovaně, že to bude obráceně. A opakovaně se autorovi za svou nedůvěru omlouvám. Znovu průvodce městem v běhu času na pozadí životů několika rodin.

1 24.02.2017

Císařská Vídeň a prvorepubliková Praha, jako kulisy náramného příběhu člověka, který má jednoduchý a velmi nakažlivý přístup k životu. Některé strýcovy poučky už jsem zařadila do svého slovníku i životního stylu.

4 24.02.2017

Příběh má srozumitelnou linku, detektiv není komplikovaná bytost, text není příliš hloubavý a osvětlení islandského finančního zázraku a důvodů následného krachu, je bonusem.

1 24.02.2017

Nápad originální, provedení příjemné, postavy přiměřeně sympatické i padoušské. Pokračování si rozhodně nenechám ujít.

7 24.02.2017

Jakmile na mě přijde touha po nějaké té špionáži, s důvěrou se obrátím na Forsytha, i když se jeho postavy nedožívají požehnaného věku. Nelze se splést. Strhující, poučné, věrohodné a hrdinské.

2 20.02.2017

Ari Učený, Thorleif Moudrý, Harald Krásnovlasý... takže on to bral Tolkien od Sturlusona. Okouzlení krále Gilfa je eddický text složený z otázek a odpovědí mezi králem a trojjediným Ódinem. Rozpravějí o mytické historii světa. Parádní je úvod od Emila Waltera, kdy jsem pronikla do dějin Íslandu jako nůž do másla.

3 18.02.2017

Od doby, kdy jsem přečetla Bílého tesáka a seznámila se tím s Jackem Londonem, už odteklo hodně vody. Krutosti a ohavnosti umí popisovat náramně a v Tulákovi to dokázal tak, že odpor a hrůza nevystupují nijak významně do popředí, nejsou tím, co zůstane v hlavě (alespoň v té mé) v prvním plánu. Naopak, odsunou se do pozadí a vytvoří jen nezbytnou podmínku, bez které by nešlo růst. Nebo alespoň ne tak rychle. Umožní mysli se bez otálení rozhodnout a svižně se aktivizovat, anebo to vzdát. Nevzpomínám si, že bych depersonalizaci tohoto druhu někdy četla popsanou samozřejměji, dynamičtěji, ba dokonce lákavěji. A že ji v průběhu dvacátého století, nabitého příležitostmi pro tento druh cestování a tréninku, vyzkoušelo mnoho lidí! A je docela dobře možné, že ti, kteří tak či onak uspěli, se to naučili právě od Tuláka.

12 15.02.2017

Zástup rakousko-uherských i republikových figur, bzučících světem jako včelky, buď v rytmu trubců, anebo dělníků. Krásný strýček proutník s hlasem Orfeovým, další strýček - trubec, rozšafný a nevázaný voják, po něm posedlík manželčinými vlasy nebo šťastný sedlák, milující a milovaný manžel.....Defilují, přicházejí a ztrácejí se a bylo by to lehké a příjemné vyprávění, kdyby se nad ním pořád nevznášel mizerný židovský osud krvavého dvacátého stoleti. Čert aby to spral.

1 13.02.2017

Sestry Brontëovy ve mně od mládí svými texty a osudy, také díky rozličným filmovým zpracováním, vyvolávají tíseň a chmury. Blata, mlhy, chlad a hlad a tím vším kalené postavy. Četba Jany Eyrové mě spolehlivě vyděsila a odradila od dalších kontaktů s Brontëovic famílií na celá desetiletí. Mezeru ve vzdělání jsem se odhodlala zalepit až v odolném vêku a zdolat Bouřlivé výšiny už proto, že v anglické literatuře je na ně řada odkazů. Po Charlotte nezklamala ani Emily. Hotové psycho! Na Větrné hůrce se mře, šílí a trpí a není se čemu divit. Churavá matka a puritánsky upjatý otec, který na své děti mluví jen ve vzácných chvilkách, kdy jim něco vyčítá, spílá a důrazně doporučuje studium Bible. Výsledky výchovy na sebe nedají dlouho čekat a zkázu je třeba rozšířit i na vedlejší usedlost Drozdov, kde žijí spokojeně, zatím, byť osaměle, jiní churavějící. Než se otočí jedna generace, je ideová diverze dokonána a zmar a hnus rozeset po všem a všech kolem. Hotový cvokhaus, kam se vrtneš! Vítr a vrzání dveří, pekelný chlast a svinec, kousaví psi a samozřejmě blata a náhlá úmrtí. Ubohé sestry Brontëovy! Tohle měly v hlavách a srdcích! Snad na ně psaní mělo terapeutický účinek a přineslo jim úlevu. Já jsem ráda, že to mám z krku a žádné další čajové dýchánky s Brontëovic holkama mě už nečekají.

9 13.02.2017

Róza má nažito, odžito i užito a umí o tom vyprávět. Je tak krásně francouzská! Do svých receptů míchá odstup, nadhled, špetku cynismu a sem tam kapku jedu. A je z toho krmě náramná! Jako dezert podává recept na dlouhý život. Ještě trochu poupravím vlastní životní styl a vidím jasně, že mi to půjde.

7 12.02.2017

Začátek slibný, lákavý, propracovaný. Ve třetině se to začalo zoufale táhnout a v polovině už jsem zívala. Hrdinům bylo stále náct, charaktery už byly dlouho jasné, stejně jako to, co chce táta, co chce máma a vůbec všichni ostatní. Uchopit celý ten příběh trochu jinak, než pouze jako rekovský příběh války, je zajímavý nápad, jenom kdyby se to trochu hýbalo! Jasněže je to k uzoufání, když musíte do války a nechce se vám tam, věštba není taky nic moc a navíc máte podezření, že vojenský život nebude pro vás, ale nemohla jsem si pomoci - jakmile se objevil Odysseus, přišla úleva. Konečně je oba naverboval a objevila se jiskra naděje, že se někam hneme. Už jsem u četby hmatatelně cítila, jak nudou stárnu. Hnuli jsme se a úhel pohledu, který autorka nabídla, nutí k zamyšlení. Hrdinské masakrování rolníků, lidská oběť, ranní odchody vojáků z ležení do "práce" a na večeři už doma ve stanu ..no, proč ne?

5 09.02.2017

Po četbě Kruhu mě nejvíce zajímalo, jestli je druhá část tak slabá proto, že v první se autor vyčerpal, anebo jestli je to koncept. Volila jsem raději audioknihu, aby mi to četl Jiří Žák v autě. Dělal, co mohl...Po vyslechnutí si myslím, že je to přeci jen koncept. Působí to, stejně jako Kruh, dojmem automatického psaní. Autor plácá, co ho zrovna napadne a rozvede vždycky tu myšlenku, která se nabídne, bez ohledu na to, jestli je to pro příběh důležité nebo ne. Rovněž je patrná inspirace ledasčím, především Purpurovými řekami. Náckové, Pyreneje, stavby, fobie....i lavina bude.....I nějaké to Mlčící jehňátko sem tam z textu vykukuje. Rozjezd je svižný a slibný, zárodek nápadu vzbuzuje zvědavost. Jen do chvíle, než začne Polda recitovat zcela bez kontextu latinské citáty. Autor tomu říká " mluvit latinsky". Již v Kruhu bylo patrné, že Poldovým hlavním vyšetřovacím nástrojem a strategií současně, je z pekla štěstí. Jenom díky němu žije. Jenom díky němu se nezastřelí vlastní zbraní, neutopí, nedostane infarkt po deseti minutách běhu v teplákách, neusouží nad tím, jaký je svět zkažený. Rovněž má závratě, bojí se koní a rychlosti a vrtulníku a..... Text je obohacen názvy mnoha písní a nejrůznějších produktů- telefonů, oblečení, motorových vozidel- až mi přišlo na mysl, jestli to není čistý product placement. Nádherný je rovněž úsek, kdy si Polda II dopisuje s kontaktem a seznámíme se s celými mailovými adresami obou a to opakovaně. Nevím, jak to vypadá v písemné podobě, ale čtené je to tak pitomé, že to nutí pouštět si tu pasáž opakovaně. Závěr už jenom dílo korunuje. Inu, stačilo.

13 09.02.2017

„Hádám z palce bolavého, tudy přijde něco zlého“ Den mrtvých, americký Středozápad, Jack-o ´lantern kam se podíváš. Kluci mají přichystané masky – kostra, žebrák, chrlič, mumie, čarodějnice, žnec…a jdou na to! Bude se koledovat a pořádně si to užijí! Jeden ale chybí. Kde je Pipkin? Je doma a ukáže se, že není moc ve formě, vlastně je úplně z formy. V průběhu noci se s kamarády nakonec uvidí několikrát, a skutečně budou zírat na jeho masku, ale tak nějak jinak…. Kluci koledují jako o závod, ale protože chtějí zažít něco POŘÁDNÉHO, vydají se k tajemné rokli a domu za ní. Jakmile vstoupí na zapovězené území, spatří Strom duchů a objeví se Průvodce, zvláštní učitel. Kostroun. Noc nabere obrátky a kluci se v jejím průběhu dozvědí, co přesně znamená maska každého z nich, kde se vzala a všechno ostatní o svátku světel a slunce a Slunce a mrtvých. Je to velká jízda a náramné dobrodružství a současně je to temné, temné jako sama smrt. „Před čím se máme schovat? Přicházejí křesťané!“
Autor se znovu vrátil k tématu Halloweenu, stejně jako v Tudy přijde něco zlého ( i tam byl pan Kostra a Čarodějnice…) a pradávném Ďáblově kole. A znovu je to paráda!

4 07.02.2017

Pravěká kniha, parta kluků, přátelství. Děti ji nečtou a číst nechtějí, dospělý čtenář ji ocení.

Kráva Elsie Bovaryová jednoho dne zjistí celou pravdu o smyslu života zvířat z člověčího pohledu a je z toho špatná. Je to ovšem kráva činu, upřednostňující řešící přístup a tak koná. Trochu ekologická, trochu sociální, trochu vzdělávací pohádka. Popis života dospívající krávy a její rozhovory s "nejlepší kámoškou navždy", maji velký vzdělávací potenciál. Přizpůsobování textu potřebám filmového producenta je vtipné a překladatelská práce kreativní. Pro mě svěží, příjemný text, ke kterému se má cenu vrátit. Prostě jako k pohádce. Jen s tím tebedojením, Elsie, s tím fakt kecáš!

1 04.02.2017