Vesela_Veverka komentáře u knih
Uf. O knize jsem nevěděla vůbec nic a to, co jsem v ní našla bych ani náhodou nečekala od knížky s věnečkem z cukrárny. Hned první stránka mi ukázala, že to nebude lehké čtení. A byla to pravda. Celá kniha je jako obrovská skládanka, kde všichni mají své místo kam dříve či později zapadnou. Takový hodinový strojek na papíře. Dokud to všechno nezapadne, tak to nefunguje. Příběh jsem hltala, občas měla na krajíčku. Shrnutí? Wow
"Tak nahlas, že jsem neslyšela zlo, které se narodilo pod městem a toho dne se vetřelo i do našeho domu. Uslzenýma očima jsem neviděla, jak po nás napíná chtivé prsty, rdousí naděje a rozsévá smrt. Netušila jsem, že neviděno a neslyšeno číhá dole u stolu a vyhlíží si své oběti. "
Tahle rodina mě bavila. Předem odsouzená Marie, ultralakomý otec, pošahaná matka, alkoholik paní Tichá, umírající pan Spock a líný Josef s trefnými poznámkami. Pak ještě přibude Deniska, Olin, Laďa a Miládka. Humorné čtení, místy jsem se musela smát nahlas. Deníková forma je fajn. Neměla jsem problém se rychle zorientovat v postavách. K tomu hodně pomohl stručný seznam hned na začátku i styl psaní. První díl jsem smlsla jako malinu, těším se na další.
Náhled:
"Laďo, ukaž tomu volovi, jak se sedí." Laďa si před otcem lehá na záda.
"Druhý debil. Až řeknu lehni, tak si lehneš, osle. Teď máš sedět." Olin se odvrací od od otce a olizuje ležícího Laďu.
"To není možný, co vy dva ste za kretény." Otec se uráží a odchází.
Celý výcvik končí otcovy vzteklým zavoláním: "Až budete něco potřebovat, tak za mnou nelezte, idioti."
Večer už je ovšem zase bere na milost a tahá se s nimi o zámecké papuče.
{E-kniha}
V knize jsem se seznámila s pro mě neznámou životickou tragédii. Příběh asi netřeba rozebírat. Stejně tak střídání beletrie s fakty.
Co si z knihy odnáším jsou odvěká moudra a omyly. Omyl ve válce: nic jsem neprovedl, nic mi nemůžou udělat.
Pravda: “Za všechny ty hrůzy nemůže válka, ale lidi, kteří ji vyvolali.“ (s. 121)
A osud strůjce masakru Magwitze? Člověk by čekal, že se vzhledem k jeho historii zašije někde v jižní Americe, nebo se ztratí v davu přesidlovaných Němců. On ale žil v Německu, vypátrali ho. Trestní stíhání bylo zastaveno, vyvázl bez trestu. Dožil se 88let, parte s textem "smrt kosí suchou i zelenou trávu“ (s. 147) už je jen jakousi bodnou tečkou na závěr.
Evelyn Hugo. Krásná, úspěšná, z nuly na sto. Někdy sympatická, jindy méně. Zářivá stár, která má život plný mejdanů, manželství, přetvářky, úspěchů i ponížení. Poutavý příběh se čte svižně, novinové články příběh dokreslí a odpíchnou. A závěr? Má všechno a nemá nic. Svůj příběh odevzdá novinářské začátečníci. A proč? Protože ji něco "dluží"? Možná. Spíš si ale myslím, že to je kvůli tomu jaký článek dříve napsala. A hlavně jak.
Humorné čtení. Zamotané, celosvětové, výbušné.
Pár dní po dočtení knihy a pořád nad ní musím přemýšlet. Jaké to muselo být, když děti odjížděli? Jaké pro rodiče, jaké pro děti. Když byly pryč. Když se vraceli do původních domovů. Když se nevrátili... Silné téma. Je škoda, že kniha neobsahuje nějaký úvod nebo doslov o skutečné situaci. Stačilo by pár informací. Např. kdy, kam, kolikrát, kolik dětí...
Někde jsem se smála nahlas (nestává se často), něco přečetla ze setrvačnosti. Celkově mě kniha pobavila a doporučuji jako prevenci pred zblázněním všem na mateřské "dovolené"
Moje první kniha od Vernea. A musím říct, že to byla dobrá volba. Poučná a zároveň čtivá kniha s napínavou zápletku na konci.
(SPOILER) {E-kniha} Po přečtení Životic od K. Lednické jsem pokračovala na podobné notě s Jizvou. Jizva je ovšem beletrie a tak je třeba k ní přistupovat. Autorka události léta 1944 a postavy spojí se současností. Její příběhy jsou uvěřitelné, děj odsýpá a příběh je celkově hezky napsán. Jak to dopadlo v roce 1944 se ví. Konec knihy v současnosti je otevřenější. Katka českou misi zvládne, novinářka dokonce dostane cenu. A co překladatel a dcera, seznámí se? A synátor se vrací, nebo jede na dovolenou? No a Marta z toho nakonec vyjde dobře, ač té už je to jedno. Určitě doporučuji k přečtení a zamyšlení.
Hlavní hrdince jsem fandila. Neobyčejně obyčejná ženská. Ve své podstatě je geniální. Jako malá řešila věci netradičně a byla za to po zásluze potrestána. Jako velká se z chyb poučila, ale světu se stejně nezavděčila. Závěr? Kašlete na okolí, podivná individua vás nespasí a žijte podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Nekupujte! Jestli máte malé dítě a chcete si zachovat zbytky zdravého rozumu, tak tohle fakt nepořizujte. Tuhle knížku naše dítko žere, takže čteme a klepeme a čteme a klepeme a pořád dokola. A přitom taková blbost...
Ne úplně jednoduché čtivo, které vyžaduje povědomí o antice. Časté odkazy buď zjednoduší, nebo naopak zkomplikují chápání textu.
Psáno tehdejší optikou, ale "návody a principy" zmiňované v knize fungují dodnes. Např. kapitoly: Varuj se nevěry!, Pozor na hejsky a věrolomníky!, Napřed sliby, pak útok!, Pěstuj i ducha, Buď vlídný a pozorný, Neptej se na věk, Společně k cíli atp.
Poutavý příběh, který ukazuje, že bez země není života. Knihu doporučuji všem, kteří si neuvědomují hodnotu přírody a půdy. Všem těm, kteří proměňují zemědělskou půdu za zastavěnou plochu a nejen těm.
Kdybych tuhle knížku měla přečíst místo pár hodin dějepisu v devítce určitě by mi to dalo víc než bitva-kdy-kde-počet padlých.
První polovinou knihy jsem se pomalu začítala do děje. Avšak od půlky jsem četla prakticky na jeden zátah. Děj má spád, několikrát jsem ukápla slzu, několikrát se mi ji podařilo zadržet. My nepláčeme. Historie se opakuje. Psanci jsou hrdinové a hrdinové odpadlíci. Jak relativní umí život být. Neskutečně silné matky. Otcové, kteří dělají cokoliv pro rodinu. Všichni, kteří dělají cokoliv pro přežití. Děti, kterým skončí dětství dřív, než si to uvědomí. Glupi Janusz, který pomohl zachránit rodinu a věděl a viděl toho příliš mnoho. Nejhorší na příběhu je, že je založen na skutečných osudech. Nebo je to to nejlepší?
Miluji tě miláčku jako rajskou omáčku. Až omáčku sežeru, na tebe se vyse*u. Toliko k úvodu do knihy.
Někde jsem četla, že autor se pasuje na Boha a všechno umí nejlíp. Jenže chyba lávky. On se nikam nepasuje, jen popisuje, co zažil. A že některé příběhy my v hlavě asi budou ležet na věky. To by snad ani nevymyslel.
Pro mne jako člověka ne z oboru zajímavý vhled, oceňuji i odborné vklady. Knížka je útlá, dva večery a nebylo co řešit.
Jednohubka, která neurazí ani nenadchne. Ikdyž některé pasáže můžou znechutit (ženská obřízka, aboriginci a jejich zasvěcování dle popisu rovnající se prakticky hromadnému znásilnění "větší skupinou mužů"). Jako náhled do problematiky dobré. Dílo chápu jako takovou popularizační návnadu.
Knihu bych doporučila tomu, kdo se nudí. Nic moc zajímavého, záživného ani poučného se čtenář nedozví. Celou knihu se opakuje jedna mantra. Muž sedí na skále a čučí, žena si potřebuje povídat.
Druhý díl je slabší, než první. Pořád je to celkem vtipné, ale... Deniska zůstává, všichni jsou sprostější a konec v nedohlednu. Pořád čekám na nějaké vyuzlení s Maxem. Třeba se dočkám v dalším díle...
Náhodný náhled:
Josef už zase obživl. Když mu otec nařídil přilepit ulomené nohy k pohovce, odsekl, že není restaurátor z Argentiny, a navrhl urazit i ty zbývající a návštěvníkům tvrdit, že Himmler se bál výšek. Na adresu svatební hostiny manželů Karasových pak poznamenal, že každou chvíli očekává troubení andělských polnic zvěstujících biblickou Apokalypsu. I Milada připustila, že se nám svatební veselí „trochu vymklo z rukou". Po zhlédnutí chvílemi značně nepřehledného videozáznamu, který svojí kamerou pořídila Deniska, musím konstatovat, že svatební veselí se nám z rukou vymklo hodně. Při pohledu na ženichova svědka tančícího s mumifikovaným Pygmejem a soutěž o co nejvyšší otisk ruky namočené ve svíčkové jsem děkovala Bohu, že jsem musela být zavřená v kuchyni.
Čtivé, zajímavé, konec překvapivý a přeslazený. Občas jsem si říkala, kdo tam je teda ten blázen. Bylo to jak náhledy do paralelních světů. A konec? Správný dráma a ťuťuňuňu happy end.
Je tam sex. Hodně sexu. Jsou tam drogy. Je tam vražda, milostný trojúhelník,láska?, gangster, New York, Praha. Příběh nic moc, hlavní postavy jak by smet. Jedna vzor slušnosti, další promiskuitní jak prase o zabíjačce. Prasárniček a vulgarismů požehnaně. Někde to sedí, celkově je tím ale kniha na můj vkus přesycená. Takový typ knížky, který sice přečtu, ale rychle zapomenu.