Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie ekniha

od:


KoupitKoupit eknihu

Životice: malá vesnice uprostřed Těšínského Slezska. Po Mnichovu zabrána Polskem, po 1. září 1939 se jako dobyté území stává součástí Říše. Během války zde tudíž panovaly zcela jiné poměry než v protektorátu. Probíhala tu největší germanizační akce v Evropě. Kdo se nepodvolil, byl vysídlen nebo skončil v lágru. Účast na veřejných popravách byla povinná. Stanný soud zasedal téměř nepřetržitě – často přímo v bloku smrti nedalekého koncentračního tábora Auschwitz (Osvětim). Starosta Životic zaujal jednoznačný postoj: pěstoval vřelé vztahy s nacistickými pohlaváry a s obyvateli obce začal mluvit německy. V atmosféře všudypřítomného strachu se Životičtí snažili vydržet do konce války. Nepodařilo se jim to. V noci ze 4. na 5. srpna 1944 zastřelili partyzáni v místním hostinci tři příslušníky gestapa. Následovalo tragické ráno 6. srpna, během kterého gestapo zavraždilo šestatřicet mužů ze Životic a okolí. Někteří z nich zemřeli před očima svých blízkých. Jiní opodál, protože je gestapáci nutili běžet. „Zastřelen na útěku", stálo pak v hlášení. Podle velitele zásahu Guida Magwitze to měla být „krvavá msta za zavražděné kamarády". Pojal ji vskutku důkladně, protože odvetné akce pokračovaly až do února 1945. Během nich zemřeli další lidé, desítky jich byly odvlečeny do koncentračních táborů. Vrátili se čtyři. Vzhledem k počtu obyvatel patří Životice k nejpostiženějším obcím na území České republiky. A přece jejich tragédie upadla v zapomnění. Karin Lednická ten příběh znovu přivádí k životu. Kombinuje přepis vyprávění pamětníků a dokumentární část, při níž čerpá z pečlivých rešerší. Text doprovází bohatá obrazová příloha, která podtrhuje autentičnost zaznamenaného....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/492785/big_zivotice-obraz-po-zapomenute-traged-Q5O-492785.jpg 4.4819
Nahrávám...

Komentáře (222)

Kniha Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie

Sudin
předevčírem

Jiný typ knihy, než jsme u autorky zvyklí, ale stojí za to přečíst.

Čičolina
předevčírem

Výtečně odvedená práce. Záslužná. Potřebná. Nečekejte příběh, jde o fakta. Mrazivá a hnusná. Další zametený kostlivec. Ostuda.


helusa2
05. srpna

To bylo velmi výživné čtení a vůbec jsem nepředpokládala, že bych knihu přečetla během JEDINÉHO dne - prostě to nešlo odložit…
Skláním se v obdivu před autorkou, která je velice taktní, snaží se být maximálně objektivní a odvádí neskutečnou práci pro tyto i příští generace. Paní Lednická - klobouk dolů!!!

jeníček
02. srpna

Opravdu skvělá kniha,moc za ni autorce děkuji. Příběh se četl jedním dechem,i když byl velmi náročný. Líbilo se mi celkové zpracování osudů jednotlivých lidí.

Matematicka
01. srpna

Vážím si paní Karin Lednické, že kromě psaní bestsellerů věnovala svůj čas i této knize, u které je předem jasné, že takovým "trhákem" nebude. Těší mě, že byť ji psaní v posledních letech živí, "nestouplo jí do hlavy" a přemýšlí i nad společenským dopadem své činnosti. Svým jménem tak má možnost zpropagovat tragédii, která je téměř zapomenuta určitě neprávem.
Střídání jasně oddělených beletristických a faktografických částí a obrazové přílohy mi vyhovovalo. Kniha je čtivá a přehledná, navíc je i velice kvalitně zpracovaná. Nápadité obálce vévodí 36 perforovaných děr – tedy určitých „bílých míst“, která zůstala po každé oběti životické tragédie. Červená barva na ořízce stránek má také jasnou symboliku.
Myslím si, že vydáním této knihy Karin Lednická udělala hodně pro naši historickou paměť a jsem jí za to vděčná. Podařilo se jí zachytit svědectví pamětníků často opravdu „za pět minut dvanáct“. Pamětníci pomalu odcházejí a o to důležitější bude na tuto tragédii nezapomínat. Její tragické následky jsou součástí historie mnohých rodin, obce Životice, tamějšího kraje, ale i celé naší republiky.
A nezbývá než se připojit k přání Karin Lednické, které uvádí v samotném závěru svého doslovu ke knize:
"Na závěr si dovolím vyslovit přáni. Chtěla bych, aby téma životické tragédie znovu vstoupilo do veřejného prostoru, aby se o těchto událostech vyučovalo ve školách, aby muzeum bylo otevřeno více než jeden pracovní den v týdnu, aby pomníčky zavražděných nebyly skryty mezi náletovými dřevinami nebo ohrožovány plánovanou výstavbou. Stručně řečeno, aby se vzpomínka na tuto tragédii uchovávala s vážností a úctou, kterou si nepochybně zaslouží."

Latté
31. července

Chtěla bych touto cestou poděkovat Karin Lednické za sepsání této tragédie, o které jsem doposud neměla ani tušení. Styl, jakým je kniha napsaná (román + ověřená fakta + fotografie + vysvětlivky pod čarou), stojí za přečtení. Doporučuji!

mi-380
30. července

Jsi Polák, Čech nebo Němec? Otázka života a smrti, jenže smrt se tehdy mohla týkat všech odpovědí. Leckdy ani volksliste nestačil v době války v Životicích k přežití. Velké poděkování autorce - utajování, zapomínání a překrucování jedné z válečných tragédií uvádí na pravou míru.
100 % (zatím 783 hodnocení s průměrem 88 %).

joanb
29. července

Velmi detailní ověřená fakta o Životické tragédii. Hůře jsem v ní hledala tempo čtení, protože se střídal popis vztahů a děj, ale také výpisky z oficiálních dokumentů.
Nejvíce mě zaujal doslov, který je super, protože jsem se v něm našla, když jsem jako malá jiskra u památníku skládala slib. Informace a vysvětlení soudružek učitelek bylo povrchní. Po přečtení konečně vím, jak to bylo. Přišla na mě i nostalgie z dětství, protože jsem si vzpomněla na vonící šťavnatá životická jablíčka... Až budu v Havířově, tak doufám, že to bude v úterý, abych mohla vzít do památníku děti.

1 ...