umbra
komentáře u knih
Deník Bridget Jonesové
Helen Fielding
Takové roztomilé čtení. Film je minimálně stejně dobrý jako kniha. Pokud bych se někdy chtěla k Bridget zase vrátit, tak rozhodně zvítězí Renée Zellweger.
Kdo se bojí Virginie Woolfové?
Edward Albee
Rozhodně velmi podnětné čtení. Vřele doporučuji také zfilmovanou verzi s Liz Taylor a Richardem Burtonem z roku 1966, nemá chybu.
Probuzení
Kate Chopin
Pokud se někdo ohlíží po této knize, nejspíše se zajímá o ženský pohled na viktoriánský svět ovládaný muži, kde je žena prakticky vyloučena z kulturního, ekonomického a politického života. Kniha se čte poměrně dobře a rozhodně nutí k zamyšlení i dnes, kdy nám ty odvážnější z našich předchůdkyň vydobyly mnohá práva zpět. Na svou dobu to bylo rozhodně velmi odvážné dílko.
Andělé a démoni
Dan Brown
Protože od knih Dana Browna očekávám odpočinek, nemůže mě jejich stále opakující se základní struktura příliš urazit. Ano, jejich postavy jsou jako přes kopírák, spása přichází až v té nejposlednější vteřině, ale svůj účel - to jest dát mi na chvíli vydechnout - určitě dobře plní. Je vlastně docela zábavné porovnávat analogie mezi jeho knihami.
Da Vinciho kód
Dan Brown
Skvělá oddechovka do vlaku či do čekárny. Čtivé, plné zajímavých detailů, a jak se dalo očekávat, i překvapivých zvratů.
Jméno růže
Umberto Eco
Skvělý překlad mistrně napsaného románu. Vše podstatné již bylo řečeno.
A ještě něco...
Eoin Colfer
Já to snad nikdy nedočtu. Tolik přízemní vulgárnosti nemám zapotřebí - je to překladem či to tak již bylo míněno v originále? Dostala jsem tuto knihu k narozeninám v češtině, ale možná si dám někdy tu práci, vypůjčím si originál a zkusím to porovnat, protože se mi stále nechce věřit, že toto má být pokračování mé nejmilovanější sci-fi trilogie v pěti dílech... Za co ta jedna hvězdička tedy? Nu, zkrátka za odvahu se tak nelehkého úkolu zmocnit a za těch pár humorných momentů, které mi snad chvílemi pana Douglese alespoň zdálky připomněly. Kniha velmi pravděpodobně nemá žádný děj. Ale s jistotou to nemohu tvrdit, možná se jen nacházíme každý v jiném koutě galaxie.
Smrtelné stroje
Philip Reeve
Toto postapokalyptické putování futuristickým světem se čte jedním dechem. Philip Reeve mě ve své prvotině nadchl odzbrojující představivostí, důmyslnými detaily a nápaditým, svižným dějem, jenž mě udržel přikovanou ke knize od začátku do konce.
Pátá dohoda
Don Miguel Ruiz (p)
To, co jsem psala o Čtvrté dohodě platí i zde, s jediným poupravením: Čtvrtá dohoda je jenom lehké pošimrání, takové jemné zaťukání na dveře, jestli je někdo doma. Pátá dohoda, to je velký jarní úklid, dveře a okna dokořán. A každé další přečtení vhání dovnitř čerstvý vzduch a hřejivé paprsky vyhánějí poslední stíny z dlouho opomíjených koutů naší duše. Byť je kniha napsaná velmi jednoduchým jazykem, není to lehké čtení. Někdy mám pocit, že jen při maximálním soustředění, podobajícímu se až hluboké relaxaci, je možné pochopit, co ta zdánlivě jednoduchá sdělení znamenají. Pátou dohodu jsem poslouchala v podobě velmi příjemně namluvené anglické audioknihy, což mi pomohlo snadněji udržet zklidněnou mysl, než kdybych knihu četla.
Někteří lidé tvrdí, že knihy Dona Miguela Ruize jsou až příliš povrchní. Je až s podivem, jak rozporuplně jsou různými lidmi vnímány. Možná si do těch jednoduchých pravd každý po svém vnášíme veškerou hloubku svého dosavadního poznání? Nevím. Ale jedním jsem si jistá: bylo to velmi podnětné čtení a k této knize se budu vždycky ráda vracet.
Čtyři dohody – Kniha moudrosti starých Toltéků
Don Miguel Ruiz (p)
Jestliže u beletrie oceňuji bohatost jazyka a důmyslnost děje, u praktického průvodce, jakým jsou Čtyři dohody, mi jednoduchost podání nevadila. Četla jsem ji v anglickém originále berouc v potaz fakt, že angličtina není rodným jazykem autora, jenž se však rozhodl používat právě ji, aby mohl oslovit širší část populace bez nutnosti prostředníka-překladatele. (Ze stejného důvodu dávám přednost originálům v angličtině před českými interpretacemi.) Je mi upřímně jedno, z jakého popudu Ruiz knihu napsal a kolik mu vynesla. Já z ní cítím jen lásku a zase lásku, a kdybych uměla tak čistě a jasně předávat hluboká poselství, jako to dovede Don Miguel Ruiz, tak bych přestala dělat co dělám a začala bych sama knihy psát. A že není jediný, kdo o takových věcech píše? A co teprve autoři detektivek? historických románů? vědecko-fantastických příběhů? Neměli bychom jim doporučit, ať jdou raději hrabat listí, protože stále dokola omílají stejná témata? ...raději zpět k věci: myšlenky jsou podány opravdu průzračně a jejich recyklace v rámci knihy je něco jako mantra, jejíž opravdový význam pochopíte teprve dlouho poté, co jste přesvědčeni, že už je vám dávno všechno jasné. Těžko se to popisuje. Čtyři dohody nebo desatero přikázání, je dobré si občas připomenout, jak se chovat - nejen k ostatním, ale i k sobě. Je nad slunce jasné, že tato kniha neprobudí vlnu nadšení v každém čtenáři bez rozdílu. Ovšem ten, kdo bojuje s démony a hledá možnost, jak se dostat z bludného kruhu, tomu bude světlem na konci tunelu. V tom šťastnějším případě pak může být základním kamenem mladému člověku, který své postoje teprve utváří. Její jednoduché a přímé poselství tak může najít cestu jak k dítěti, tak dospělému; k člověku kterékoli profese, kultury či vyznání. Nakonec si neodpustím poznamenat, že změnit se vyžaduje víc, než jen přečtení knihy. Nečekejte zázraky. Tím zázrakem jste vy sami.
Čtyři dohody – Inspirační karty
Don Miguel Ruiz (p)
Ráda se obklopuji krásnými věcmi, a tak když jsem vloni na jarním blešáku na náměstí zahlédla na pultíku krásnou pomalovanou krabičku, instinktivně jsem po ní sáhla a začala prozkoumávat její obsah. Tehdy jsem o Don Miguelově učení pouze slýchávala od svých kamarádů. Ty nádherné malůvky a moudrá slova mne pak přivedly k ostatním knihám a můj život se začal pomalu, leč nezadržitelně, měnit...
Zajatci Pardálí soutěsky
Vachtang Stěpanovič Ananjan
Knihu jsem jako malá četla hned dvakrát. Fascinovaly mne detaily z neznámé, divoké přírody daleké země a samozřejmě poutavý děj.
Rychlé Šípy
Jaroslav Foglar
Měli jsme doma samé klučičí romány, ale nikdy mi to nevadilo. Edice KOD či stará souborná vydání Rychlých šípů jsem jako malá holka hltala jedním dechem.
Obrazy z dějin národa českého
Vladislav Vančura
Nádherné a uvěřitelné. Mistrné vyprávění, jež propůjčuje, podobně jako štětec Zdeňka Buriana, živé barvy a jasné kontury dávným krajům a postavám. Mimochodem, jsem jediná, komu se při čtení OZDNČ vybavují pasáže z Tolkiena...?
Pí a jeho život
Yann Martel
Pí a jeho život má tři fáze, každá je poněkud jiného ražení a bez jednoho nelze chápat druhé. Je to podle mne bravurně vystavěný příběh, a kdyby se kterákoli jeho část seškrtala, nestačili bychom pochopit celou hloubku jeho sdělení. Autor nám dává čas vše strávit, aby nám na závěr otevřel již jednou dokořán rozevřené oči (ta část na moři je náhodou strhující, připomíná mi příběhy z edice KOD). Přitom vše, o co se s námi Yann Martel dělí, má v příběhu své místo a není tam jen tak náhodně. Ostatní již bylo velmi výstižně řečeno.
Otec prasátek
Terry Pratchett
Asi zůstane tou nejlepší. Bohužel už jsem ji přečetla tolikrát, že si budu muset dát nejmíň rok pauzu :-) Není to jen nápaditým příběhem, ale zkrátka spoustou detailů, které mne nikdy nepřestanou fascinovat.