ujira komentáře u knih
Vždy mne fascinuje příběh lidí, kteří prožili nějaké utrpení a jsou proto jiní a také to, jak jsme schopni, ačkoli o druhých nic nevíme, je odsouzet pro jejich jinakost. Autorce se velmi hezky povedlo odkrývat původ odlišnosti Hany, která jako jediná z rodiny zbyla své neteři Miře. Vůbec má autorka dar nastolit otázky, odkud pocházíme, co nás poznamenalo, kde jsou naše kořeny a pak postupně odkrývá vrstvu za vrstvou a my se dovídáme zajímavý příběh jedné rodiny.
Opět vzrušující příběh rytíře Tase z Boru, zasazený do období válečných tažení husitů proti Zikmundovi. Pohled z druhé strany (než např. nabízí Jirásek)na nelehkou a neobyčejnou část dějin českého národa.
Netradiční téma vyrovnání se s traumatem z dětství. Hlavní hrdinka musela být přes všechny rány velmi silnou osobností a i když teprve v dospělosti projde, pod vedením terapeutky, očištěním a přijetím minulosti, dovede se vidět s nadsázkou a přijmout lásku, které se ji v dětství nedostalo.
Propracovanější, nepůsobilo to prvoplánově, dvě dějové linky, které sice vyústí v dobrý konec, jenže po troše zájem budícího děje.
Pan prof.Matějíček byl neobyčejná osobnost, jsem šťastná, že jsem ho mohla mít jeden večer za hosta a vést s ním rozhovor. Oč zkušenější, chytřejší a vzdělanější, o to pokornější a skromnější člověk, Vzor lidskosti. A kniha rozhovorů pěkné a poučné čtení.
S laskavým humorem, žádné strhující čtení, ale něco jako dopisy, Protože autorku znám, jedna hvězda navíc.
Tak se jen ptám, jaké děti vyrostou takové matce? nebylo to ani vtipné ani smutné, spíš varovné. Tohle je prototyp současné pracující matky v západní Evropě?
Skácel mi mluví z duše a protože básnít nedovedu, čtu jej pro radost, pro porozumění, pro úlevu.
Kontrast mezi barvou pleti jako základní téma. Kontrast mezi dětským čistým, jasným a pokřiveným a společenskými kompromisy zatíženým pohledem na pojetí práva mezi bělochy a barevnými na jihu Ameriky ještě ve třicátých letech min. století. Dobrý román o rasové snášenlivosti, o tom, že i celkem vyspělá společnost potřebuje zrát,vzdělávat se a poznat své nedostatky, než je přijme a bude je umět zpracovat. A dokonce i dnes aktuální myšlenky pro středoevropského docela dobře vzdělaného, mnohdy i křesťana. V Americe asi povinná četba, já jsem se k ní dostala až nyní, ale i tak si myslím, že stojí zato si ji přečíst, dnes možná je to aktuálnější(když našimi končinami provívají rasistické nálady).
Tak jsem na rozpacích, tak dlouho jsem se těšila(díky recenzím) až si knihu přečtu, ale nebylo to to pravé ořechové. Možná dobrý nápad, ale trochu moc překombinované. Možná pár skvělých dějových linek, ale vedle toho mnoho zbytečných a zdlouhavých odboček, možná lehké náznaky propojení celé knihy, ale hlavní dějová červená nitka se trochu zauzlovala a potrhala. Nemám nic proti ,,postrmodernímu.. způsobu psaní(třeba Murakami je mistr), ale Mitchell trochu zklamal nebo ještě musí vyzrát a jeho nejlepší dílo teprve přijde.
I když se děj podobá jiným autorovým , i když jde vždy o jednoduché lordy a chytré komorníky a děj se točí okolo prasat a lásky, je to napsané vtipně a dá se to číst kdykoli a kdekoli. Lehké, vtipné, jadrné, anglické.
Vzkříšení Jurka Waltra a touhy jeho psychicky narušené mysli po potrestání vyšetřovatele bylo odvážné, jako je vždy pokus napsat pokračování trháku č. 1. Myslím, že spisovatelské dvojici L. Kepler se to podařilo natolik, nakolik je možné podruhé vkročit do téže řeky.
Čtivé, napínavé, temné, nikoli krvavé drama.
Další kousek do mozaiky skládající obraz ,,fenomenu,, Hitler. Velmi široký a propracovaný historický dokument, přesto čtivý. Autora bude záhodno poznat skrze další knihy.
Snad je to náhoda, snad prst zvednutý, ale podruhé v krátkém čase se mi do rukou dostala kniha s tématikou smrti a přístupem, jak se se smrtí vyrovnat. Zajímavý námět v severské literatuře a Lars Kepler umí psát.
Snad se i mně podaří přijmout smrt s úsměvem a klidem, každopádně kniha, která nás nutí velmi nenásilně, časem úsměvně a časem moudře, zamyslet se nad vlastní smrtelnosti je ojedinělá a jsem ráda, že tu je.
Válka neskončila, když se přestalo střílet, osidlování pohraničí po válce i vyhnání Němců poznamenalo životy našeho národa a pachuť křivdy stejně jako pomsty otrávila život nejen v pohraničí. Knih o tomto tématu je poskrovnu, ale vždy otevřou nový pohled na život po válce. Autorčino pojetí předkládá obrazy několika žen a melancholické baladično podbarvuje celý příběh. Autorka mne zaujala.
Velmi citlivá, poetická ale i srdnatě realistická vzpomínka na dětsky viděný dům, v němž autor vyrůstal a v němž potkával a zažil příběhy lidí blízkých a známých.
To, že umění má terapeutické účinky jsem věděla, ale jak autor dokáže tuto myšlenku použít v románu mne nenapadlo. Opět dobře a čtivě napsaná kniha.
Zdá se, že už knihy v nichž jde jen o poetické pojednání o životě a vztazích, nemohou dnešnímu čtenáři dát pravý požitek z četby, když se v knize vlastně nic moc neděje.Mně zaujalo, jak lze použít literární jazyk tiše, laskavě a krásně. Navíc jsem se dostala do míst málo známých.