tygřík2 komentáře u knih
Musím konstatovat, že myšlenka stroje, který se nudí a aby měl zábavu, využije ho skupina lidí k politickému převratu (nebo spíš on je), mne zaujala. Ale zároveň musím konstatovat, že kniha mne nechala zcela chladnou:-) Strašně mi lezlo na nervy to "soudruhování" . Nedočteno a myslím, že dočítat nikdy nebudu.
Všechny čtyři díly (Vystěhovalci, Přistěhovalci, Usedlíci a Poslední dopis do Švédska) jsou pětihvězdičkové a doslova mne vcucly. Nedokázala jsem přestat číst, přes den chodila jako mátoha, v noci četla, četla a četla, až do skoro oslepnutí. Silný příběh silných lidí milujících jeden druhého i své děti tak silně, že se odhodlají pro jejich šťastnější život (možná vůbec nějaký život) navždy opustit rodnou hroudu, jediné co znají, a začít v úplně novém, jiném světě.
Jen málokterá kniha mne dokázala tak zasáhnout jako tahle. Příběh oproštěný od patosu a zbytečných kudrdlinek a vyprávěný tak, že nelze vypustit ani změnit byť jedno slovo. Nejkrásnější je to, co musíte číst mezi řádky, protože tam je to kouzlo schované.
Filmy s Liv Ullmannovou a Maxem von Sydowem jsou velice povedené a knihám dělají čest.
V mysli se mi navždy slily knihy i filmy v jedno.
Každý tomuto druhu humoru nerozumí. Ale kdo je fanda Járy da Cimrmana, má natrénováno.
Bavila jsem se, i když Stařík to není. Ale jen o fous.
Maličko mi to voní po cimrmanovsku.
Tohle se také nazývá krásnou literaturou? a dokonce světovou? Hmmm...po Alchymistovi jsem dala autorovi ještě jednu šanci. Promarnil ji.
Prostinké až k pláči...to napsal žáček páté třídy pro spolužačku? Pak je to v pořádku. Ale jinak je to ztráta času.
Jó, viking Vike. Ty hvězdičky kolem jeho přemýšlející hlavičky musím alespoň jednou za čas oprášit. Nejlépe, když mi připadá, že svět je plný tupců. A hele! Jeden človíček s vysokým IQ mi rozjasní den a obnoví mou dobrou náladu.
To se nedá popsat, to se musí vidět! Nebo přečíst, že.
Knihy pana Fulghuma mám ráda, ale tuhle jsem moc nepobrala. Nevím proč, ale nudila jsem se. Chyba bude, samozřejmě, u mne. Možná budu muset ještě trochu zestárnout.
poznámka ke komentáři ELMA: ale že si člověk uleví, co? A než to přeříká, hněv je dávno ten tam :-)
Tato kniha se mi dostala do ruky jako první z knih páně Fulghumových. A troufám si tvrdit, že hned ta nejlepší. Když se chci od srdce zasmát, najdu si nezapomenutelnou pasáž o pářících se mývalech.
Tahle skvěle napsaná kniha je o mnoha věcech. Ale nejvíc mě zasáhlo právě to, co je v jejím názvu. Nedalo mi to dlouhou dobu pokoje. Budila jsem se ze spaní zpocená hrůzou a plížila se pohladit svá spící robátka. Myslím, že tenhle kousek textu ztvrdil můj postoj k diktaturám víc, než by to dokázalo tisíc odborných knih, přednášek a filmů.
Znovu jsem se přesvědčila , že sci-fi, kterému se říká klasické, neobdrželo tento titul jen tak.
David s kocourem mě dostali, po dlouhé době jsem četla do hluboké noci. A pak ve tmě s otevřenýma očima přemýšlela, jestli a co bych změnila ve své minulosti, kdybych měla možnost použít stroj času. A druhý večer to samé. Byla to fajn jízda a teď se jdu vyspat.
Á propos - audiokniha. Načtená panem Brouskem mladším je prostě neodolatelná. On snad byl v minulém životě kočkou:-)))
Dávám pět hvězd, protože tahle knížka ve mně v době dospívání probudila zvědavost a žádostivost dozvědět se víc o historii dávných civilizací a dovedla mne tak přes fantazírování k faktům. ( Týden jsem chodila jako ve snách.) Úžasné je obojí.
(A vůbec - co když tu fakt byli???? :-) )
S touhle knihou mám problém. Napsaná je dobře, to nemůžu říct:-) Ale všeho moc škodí. Na mne příliš brutality. (Je fakt, že mne autor varoval už názvem, takže na vidle jsem si naběhla sama.)
Něco tak depresívního a přitom plného nezdolné naděje a nesobecké lásky jsem snad ještě nečetla. Velice drsný styl autora konvenuje s drsným příběhem odehrávajícím se v drsných časech a v drsném světě. (Hlavou se vám kromě jiného mihne něco o té slupce a jádru.) Rozhodně se po tom neusíná dobře. Jedna z knih, které se vypálí do mozku. Nemusím ji už nikdy otevřít, protože když na ni pohlédnu, jak stojí v knihovně, celý příběh se mi odehraje ZA očima, ne PŘED nimi.
Anglický humor miluji. A tohle je jeden z jeho parádních kousků, ke kterému se vracím vždy, když se chci při čtení zachechtat nahlas. A funguje to znovu a znovu.
Požehnána buď madam Desroches-Noblecourt. Konečně to někdo otevřeně řekl: staří Řekové, když byli mladí, se vyučili u starých Egypťanů. Tečka.
Skvěle napsaná kniha. Čtivá, srozumitelná, nabitá zajímavými informacemi. I to zlobení, kradení, lhaní máme od starých Egypťanů. Ale od koho to chytli oni...?
Už umím napsat své jméno! Ovšem, co by tomu tomu řekli staroegyptští písaři, to vskutku nevím... Možná bych za trest musela opsat nápisy ve Venisově pyramidě.