Tvurce001
komentáře u knih
Jméno růže
Umberto Eco
"Ecce Eco"... dva dny, čísly 2 dny, mi trvalo, než jsem po usilovném přemýšlení pochopil tu čistou krásu gotických dveří vetkanou do slov, tu průzračně strašidelnou "hezkost", na kterou zíral ve světle svíce onen novic. A najednou mi náhle všechno došlo. Neboť můj klíč pochopení našel ty správné zámky ve složitém labyrintu příběhu. Pro krásu slov vám shoří celá moudrost lidstva doslova před očima. Fantastické čtení.
Spasitel
Andy Weir
To je natolik neskutečný příběh, až člověk podléhá pokušení věřit tomu, že by se to mohlo vážně stát. Velmi čtivá paráda.
Stopařův průvodce Galaxií
Douglas Adams
Tak, konečně jsem našel dostatek odvahy k napsání komentáře k mé osobní Bibli. (Nemějte strach, nehodlám svého literárního Bůžka vychvalovat do nebes, přestože tam asi jako každý správný bůžek patří.) Adams měl prostě na rozdíl od nás nebůžků jeden úchvatný dar. Dokázal s grácií urazit a zesměšnit v několika odstavcích celý svět a k tomu nám na cestu textem přibalit ještě jeden Vesmír, a to ten, který se už 13 miliard let tváří tak nějak přiliš samolibě. Vždyť Všechno v celém Vesmíru je přeci úplně absurdní, tak proč se tomu sakra nezasmát, ne? To je vše, co vám mohu napsat o mé upřímné lásce k nihilismu. btw : a tento citát se mne bezprostředně dotýká ...Zafod: " Jsem po čertech schopný chlap, dokážu cokoli, co budu chtít, jen nemám nejmenší tušení, co by to mělo být." ;)
Sněhulák
Jo Nesbø
Vskutku mrazivě dechberoucí zápletka. Sněhulák byl má první Nesbova kniha a musím říci, že mne od samotného začátku úplně pohltila. Nemohl jsem ji odložit z ruky, ten příběh se mne držel jako papírové klíště. Četl jsem tu knihu 2 dny. V práci na záchodě. V práci na kouřové. Po práci do čtvrtého piva, poněvadž až po třetím dopitém pivu jsem schopen komunikovat s lidmi. Četl jsem ji druhý den rano na zastávce a pak v autobuse. Četl jsem ji za chůze z autobusu do práce. Dokud jsem ji druhý den odpoledne v hospodě nedočetl do konce. Na tom by možná nebylo nic až tak zajímavého, až na to, že jsem s každou stranou pociťoval přímo hmatatelnou přítomnost strachu. Ten strach po několika dnech sice odezněl, ale ten příběh mi zalezl pod kůži a už tam zůstal. Tak to jsou mé zkušenosti se Sněhulákem.
Dívka, která si hrála s ohněm
Stieg Larsson
To si takhle člověk sedne ke stolu s knihou a najednou zjistí, že je celý den fuč a vy jste teprve v půlce knihy, kdesi na stránce 293. Ale už musíte jít spát, protože vás bolí oči a vy se těšíte na to, až tu knihu druhý den ráno zase otevřete. Stejně jako první díl. Grandiózní počin.
Staré řecké báje a pověsti
Eduard Petiška
K L A S I K A ! Doporučuji číst dětem před spaním, ať vědí s kým mají (budou mít) tu čest, tím někým míním život. Zdá se, že to Petiška kdysi převyprávěl opravdu s chutí. Jedna z nemnoha knih, ke kterým se budu rád vracet v jakémkoli věku. A ty Kresby, ty Kresby pana Sklenáře ty taky Miluju, když už je ten Wolfenstein, pardon Valentýn ;)
Sophiina volba
William Styron
Nechtěl bych se nikdy dostat před takovéhle dilema. Jak už zde zaznělo několikrát, jde o poměrně náročné a pomalejší čtení, ale jde o tak silné téma, že na něj musel autor čtenáře prostě jaksepatří připravit. A domnívám se, že se mu to vcelku povedlo.
1793: Vlk a dráb
Niklas Natt och Dag
Vytříbený jazyk okořeněný notnou dávku erudice, ano tak si představuji dílo psané perem a srdcem aristokrata. Chvílemi jsem mu věřil, že tam v té době skutečně byl, natolik přesně dokázal vystihnout atmosféru a poměry doby. Alespoň do té míry, jak si tu dobu představuji já. Napínavé, ponuré, místy i na mne až příliš silné kafe. Ovšem celek se náramně povedl. Mou milou povinností je také zmínit úžasný překlad, protože ten si zaslouží opravdu pochválit.
Muži, kteří nenávidí ženy
Stieg Larsson
Tohle je tak dobře napsáno, že na to stačí jednomu 1/2 dechu. Nechybí tomu totiž vůbec nic.
Návod k použití železnice
Jaroslav Rudiš
Dočteno dnes. Drahý pane autore knihy, děkuji vám z celého srdce, že jste mi takto něžně, po hrabalovsku, připomněl, že jsem vlastně železniční člověk. Mí přátelé také kdysi s úžasem sledovali, kterak sedím hodiny v hospodě u piva zahloubán do tajuplných příběhů ukrytých pod, navenek banálním, povrchem jízdních řádů. Jsem totiž podobně, jako vy, "postižen" nevyléčitelnou (n)emocí, totiž patologickou láskou k železnici. A poslední kapitola dojala téměř celou hospodu, protože my čecho-seveřané, my nádraží v Jedlové milujeme. S dojetím čtenář.
Čekání na Godota
Samuel Beckett
Píše se jakýsi rok (pravděpodobně 1991 nebo 1992) sedím ve vlaku a předčitám nejlepší dialogy z této knihy kamarádovi. Jedeme na čundr, možná jen jedeme vlakem a chlastáme jako o život. Celou cestu se doslova svíjíme smíchy nad každou větou. Náhle vlak zastaví a Péťa pronese památná slova: " Neměli bychom už vystoupit?" Opáčím: "Asi měli." Podíváme se na sebe, zasmějeme a jedeme dál. Nevystoupíme. Inu protože došlo k vzájemné existenciální shodě ... vystoupit a opustit vlak, by prostě v tu chvíli nemělo žádný význam a už vůbec ne smysl.
Elementárne častice
Michel Houellebecq
Kvantový koncept reality mám rád, protože mu vůbec nerozumím. Houellebecqa mám rád, protože mu rozumím. Realita je zkrátka drsné místo pro elementární existenci a on to dokáže uchopit správně slovy. Zaslouží si můj obdiv. Za tehle román Michelovi tleskám. Čteno cca před 20 lety ...uff toto letí ;)
Romeo a Julie
William Shakespeare
Četl jsem, viděl jsem, miloval jsem...
S láskou jSen.
Zrcadlový muž
Lars Kepler
500 stran a uteče to, jak voda z kohoutku, když se pustí na plný pecky, náhle je z toho plná vana napětí. Jo dobrý.
Foucaultovo kyvadlo
Umberto Eco
Eco přemýšlel skrze slova o slovech prostřednictvím bezbřehé krásy slov. A to je myslím jeho odkaz. Nejzásadnější byla vždy ta slova, která navenek postrádala význam, jenže ve společnosti všech slov ostatních se záhy proměňovala, jako by mávnutím kouzelného proutku, v absolutní myšlenkový skvost.
Objevení nebe
Harry Mulisch
Já Nemám slov. Přečetl jsem mnoho, ale...zde už není co dodat. V mé knihovně se konečně objevil piedestal i s hrdinou. Sakra.
... a bude hůř
Jan Pelc
...a bude hůř...a bude líp...to si kuř...bude-li co pít...;) já osobně mám tu knihu rád, bo tak trochu tuším, o co tenkrát mohlo jít...minulo mne to vlastně jen o vlásek, přesně takhle těsně...;) 5*
Velká kniha o pravěku
Zdeněk V. Špinar
Když jsem tehdy roku 1983-4? rozbalil jeden z těch těžších vánočních dárků, tak se mi Tak rozzářily oči, že musel Ježíšek určitě zalapat leknutím po dechu. Ale jakápak záře, byl to přímo ohňostroj radosti. Tuto Knihu jsem zbožňoval a toulával jsem se tím neuchopitelně krásným dávnověkem tak často, dokud se z knihy nestal úplný salát listů, poněvadž jsem si ji sebou brával i na skálu a do lesa, kde právě probíhala drobná lokální válčička mezi klukama ze dvou znepřátelených paneláků. ;) Listoval jsem si v ní před bojem a pak po boji. Už ani nevím, kolika bitev a výletů se se mnou vlastně zůčastnila. Rozhodně jich bylo mnoho, ale knize to na kráse nikterak neubralo, protože krása je věčná, stejně tak, jako bude věčná krása této knihy. 10* + jedno srdce.